úterý 15. prosince O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy: Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize o Jozefu Tisovi: Kterak z dobrého materiálu sestříhat špatný film (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky: Je čas na otevřenou debatu o stavu českých médií (Andrew Stroehlein, Lidové noviny) Čína a jiné země jihovýchodní Asie: Internet v autoritářském státě Vyjadřovací styl: Český a anglický způsob psaní (Andrew J. Horton) Američtí autoři trpí povrchností a ignorantstvím (OČ) Znovu k jaderné debatě: Co s jadernou energií ? - II (Jiří Jírovec) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Článek "Co s jadernou energií ?" (BL, 27.11. 1998) vyvolal dosti živou diskusi a tak se pokusím některé informace dále doplnit.

Typy reaktorů v kanadských jaderných elektrárnách

Všechny kanadské jaderné elektrárny používají reaktory CANDU, které existují v několika modifikacích lišících se výkonem a dobou konstrukce. Jako moderátor používají těžkou vodu. Jejich předností je velká flexibilita palivového cyklu - mimo jiné v nich lze "spalovat" plutonium pocházející ze zlikvidovaných jaderných zbraní.

Možností jak uspořádat jaderný reaktor (palivo, moderátor, přenos tepla) je celá řada. Každý systém má své přednosti a nedostatky. Reaktory CANDU se pohybují na světové špičce měřeno poměrem skutečně vyrobené elektrické energie a projektovaného výkonu. Není bez zajímavosti, že srovnatelně dobrý výkon podávají i reaktory v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech.

Těžba uranu a jeho zpracování

Aleš Zeman rozšiřuje diskusi o jaderné energii do oblasti, která je velmi zajímavá a stála by sama o sobě za důkladný rozbor. Vše, co napsal, je pravda.

Ve zmíněném článku však poněkud splývá minulost a současnost. Od doby, kdy se těžil uran v Jáchymově, Příbrami nebo kanadském Elliot Lake uplynulo několik desítek let a za tu dobu se podstatnou měrou rozšířilo naše poznání a změnily technologické postupy. S nimi se mění i dopad těžby a případného dalšího zpracování suroviny. Případ Port Hope je ukázkou toho, jak bylo životní prostředí ovlivněno technologiemi používanými před padesáti lety.

Aleš Zeman v závěru svého článku poznamenává: "Skládka (nízkoradioaktivního materiálu v Port Hope) je do dnešního dne tam, kde by neměla být a žádný odborník s ní nehne, dokud nedojde k politickému konsensu (na úrovni komunálních úřadů) a rozhodnutí (nějakým větším výborem), kde by skládka mohla byt bezpečněji umístěna."

Mohu tuto informaci trochu doplnit. Kanadská federální vláda financovala projekt v ceně asi 20 miliónů kanadských dolarů, který doporučil přemístění odpadu z Port Hope na pozemek Atomic Energy of Canada v Chalk River. Protože ten spadá pod jurisdikci sousedního mesta Deep River, bylo zorganizováno referendum, které, světe div se, souhlasilo s umístěním odpadu na vlastním záhumenku. Protože v Deep River bydlí značná část zaměstnanců AECL, vázali představitelé města svůj souhlas na slib vlády, že udrží stavy AECL na určité úrovni. Komise representující vládu dohodu podepsala, ale vláda pak studovala těch několik stránek tak dlouho, až stanovený termín prošel. Důvod byl čistě politický - vláda hodlala snížit rozpočet AECL a nějaký starosta ji přece nebude diktovat. Odpad tedy zůstal tam kde je a možná, že se z oblasti Port Hope ani nehne, protože tamní politiky napadlo, že by za použití svého záhumenku mohli od federální vlády, která odpad "vlastní", něco dostat.

Srovnání rizik výroby elektrické energie z různých zdrojů

Toto srovnání je velmi komplexní záležitost, protože je zapotřebí vyhodnotit každou technologie tak říkajíc "od a do z" a použít při tom metodiku, která umožní porovnání technologií navzájem Nemám bohužel při ruce jiný odkaz než na knihu "Energy Risk Assessment", (Gordon and Breach Science Publishers, 1983), kterou napsal Herbert Inhaber. Mnohé v ní je samozřejmě zastaralé, ale i tak dá čtenáři představu o způsobu myšlení na němž je odhad rizika založen.

Vrátím se ještě jednou k článku Aleše Zemana. Je pravděpodobné, že část čtenářů utvrdil v jejich přesvědčení, že jaderná energie je škodlivá - viz zmíněné zamoření. Ti ostatní se, doufám, budou ptát: Co je zamořeno a v jaké míře? O jak velkou oblast jde? Jak je ovlivněn život obyvatel kteří v ní žijí? Jak se Port Hope srovnává s jinými lokalitami? Třeba s přístavem města Hamilton, ležícím na opačné straně od Toronta v samotném závěru jezera Ontario, vzdušnou čarou tak 100 km od Port Hope. Aleš Zeman by mohl o tomto přístavu, jehož vody a dnový sediment jsou "obohacovány" nejrůznějšími odpady ze dvou velkých oceláren Stelco a Dofasco, lecos zajímavého napsat. Chci tím naznačit, že nejde o černobílou situaci, ale o mozaiku informací, k níž tato diskuse svým dílem přispívá.

Pokrok a jaderná energetika

Jan Trhlík ve svém článku dosti podivnou představu ohledně ředitelů zeměkoule (ať už jimi míní kohokoli), kteří by prý stavěli počítače jako domy a k tomu atomové elektrárny, aby je měli čím napájet. Jeho výčitku, že se pro mě pokrok zastavil kolem roku 1950, lze samozřejmě obrátit - co on sám o jaderných elektrárnách ví?

Je pravda, že kdysi byl počítač velký jako dům, protože tehdejší technika nedovolovala nic jiného. To ovšem neznamená, že si lidé nemysleli, že to nemůže být jinak a že pro to nic nedělali. Právě naopak - a proto máme počítače na stůl, na klín nebo do kapsy.

Kdo chce, ten vidí, že i jaderná technologie prodělala obrovské změny. Nevím od čeho je Jan Trhlík inženýr, ale i člověk bez většího vzdělání jistě pochopí, že nemůžeme zmenšit třeba Airbus na velikost jednomístného letadla a chtít pořád přepravovat 300 lidí najednou. To, že se nezměnila velikost jaderného reaktoru ještě neznamená, že se kolem něj čas zastavil.

Řídící systémy, měřící technika, použité materiály, technologie udržby, výroba palivových článků, ochrana životního prostředí, ochrana zdraví pracovníků - to vše se průběžně zdokonaluje. Vzhledem k přísné regulaci patrně rychlejším tempem, než tomu je v jiných průmyslových oborech.

3Kolik (elektrické) energie je světu zapotřebí 3

Tuto otázku jsem odbyl velmi vágním výrokem, že svět je energeticky vyhládlý a hledá nové zdroje. Netroufám si odhadnout o kolik megawattů se jedná, ale i ekonomicky neozbrojenému oku je patrné, že to bude hodně.

Světová spotřeba energie je v současné době rozdělena velmi nerovnoměrně. Podle říjnového čísla National Geographic spotřebovávají USA s Kanadou dvakrát tolik energie než Evropa, desetkrát víc než Asie a dvacetkrát víc než Afrika. Bude-li se chtít Asie a Afrika alespoň trochu dotáhnout na zbytek světa, bude muset mít energetické zdroje. Vzhledem k tomu, že Amerika ani Evropa nebudou ochotny omezit spotřebu ve prospěch těchto kontinentů, budou tyto země nuceny budovat vlastní zdroje. Vzhledem ke stavu životního prostředí i postupnému úbytku fosilních paliv lze k jaderné energie těžko najít dostupnou alternativou.

Jakkoli nelze nic namítat proti úsporám elektrické energie, je nepochybné, že ani USA a Kanada se nevyhnou budování nových kapacit, protože budou potřebovat rezervy, které jim umožní udržet co nejplynulejší zásobování spotřebitelů elektrickou energií. Každý výpadek sítě má za následek výpadek počítačů, bez nichž se zde už neobejde vůbec nic.

Úspory energie a životní styl

Jan Trhlík rovněž napsal, že dnešní doba stále více respektuje osobu a její potřeby. Myslím si, že to není ani přibližně pravda. Dnešní doba je naopak charakteristická tím, že nerespektuje jednotlivce. Tlačí ho všemi dostupnými prostředky do spotřebitelsko-dlužnického houfu. Ačkoli to zní paradoxně, nabídka vytváří trh, nikoli poptávka. Spotřebiteli často nezbyvá než koupit výrobek nebo službu, o kterou by nezavadil, kdyby měl možnost volby. V okamžiku, kdy koupí, se kruh uzavírá a spotřebitelův krok z nouze se promění v důkaz poptávky použitý v dsalším reklamním kole.

V Kanadě a USA jsou velmi populární dodávky (pickup trucks). Protože vzpomínka na naftovou krizi sedmdesátých let dávno kdesi zapadla, tlačí výrobci všemi reklamními prostředky spotřebitele k nákupu vozidel se stále většími a žíznivějšími motory. Jednotlivec nemá žádnou volbu, kromě nekoupit vůbec.

Ministerstvo dopravy vydává každoročně publikaci v níž je uvedena spotřeba všech modelů motorových vozidel prodávaných v Kanadě. Stránka dodávek začíná Chevroletem. Průměrná městská spotřeba 22 nabízených modelů - 16.2 litrů/100 km. U nyní populárních SUV je to podobné. Průměr spotřeby čtrnácti modelů firmy Ford je 16.8 litrů/100 km. Jeep (16 modelů) je na tom o něco lépe se 14.8 litrů/100 km . Tento energetický barbarismus se zakrývá řečmi o životním stylu a spojováním slova výkon s moderností.

Doprava v Kanadě a USA může sloužit jako dobrý příklad neuvěřitelného plýtvání energii. Jenže tento stav nelze změnit tím, že občas někdo jede do práce nebo na nákup na kole, nebo ujde tu a tam pár set metrů pěšky. Musala by existovat koncepce, ekonomicky přijatelný model (v tomto případě hromadná osobní doprava, doprava nákladů po železnici) a politická vůle nejen k jeho vypracování, ale i k jeho realizaci. Problém není v tom, že by neexistovala technická řešení, ale právě ve sféře politicko-ideologické. V konfliktu celospolečenských a individuálních zájmů.

Cena úspor

Šetřit, ať to stojí, co to stojí, nedává příliš smysl. Je jistě možné obdivovat energeticky soběstačný dům, ale pořád se musíme ptát, kolik taková věc stojí, jaká je návratnost investice a kolik lidí si to může dovolit.

Stejně tak je možné mechanicky znásobit počet "ideálních" domů počtem ušetřených kilowatů a argumentovat, že by to vydalo třeba na jeden Temelín. Jenže jak píše Marcel Derian, k dosažení tohoto stavu by bylo nutné použít mnoho materiálů, které by se musely s velkým výdejem energie vyrobit. Jde ovšem nejen o materiálovou a cenovou bilanci, ale i o to, kolik času je k dosažení takového stavu zapotřebí.

Temelín

Nemohu posoudit, do jaké míry je či není spolupráce s firmou Westinghouse pro projekt výhodná. Proč právě tato firma a ne jiná, za jakých podmínek byla smlouva podepsána a k čemu vlastně dodavatele zavazovala, by měla veřejnost vědět.

Reaktor samotný je konstrukčně osvědčený. Použitý řídící systém musí být dostatečně spolehlivý, aby reaktor udržel v provozu, protože každý výpadek produkce je velmi nákladný. Lze si jen těžko představit, že by řídící kód nebyl důkladně testován a případné chyby nebyly odstraněny před uvedením elektrárny do plného provozu.

Řídící systém musí rovněž umožňovat okamžité zastavení jaderné reakce a odvedení nadbytečného tepla z reaktoru, pokud to okolnosti vyžadují. Jakým způsobem se toho dosáhne je celkem jedno. Pokud je mi známo, reaktory CANDU mají tři na sobě nezávislé bezpečnostní systémy: zasunutí grafitových tyčí, injektáž sloučenin boru a gadolinia a vypuštění těžké vody (moderátoru) do prostoru pod reaktorem.

Obecná ekonomická hlediska

Ivan Vágner nadhodil problematiku zaměstnanosti u  středně a vysoce náročných technologií a dává do protikladu uhelné a jaderné elektrárny. To je nepochybně velmi rozsáhlé téma, které by mělo stát Britským listům za pozornost.

Jde vlastně o otázku kam s nimi - tedy s lidmi, kteří nebudou kvůli provedené změně najednou zapotřebí. Musím připustit, že nemám dost dobrou představu, do jaké míry se podobnými otázkami zabývá česká vláda.

V Kanadě se význam míst vyžadujících dobrou kvalifikaci často zdůrazňuje s tím, že kvalifikovaní lidé nemají problém přejít jinam, pokud jejich místo zanikne a navíc přitahují potenciální zaměstnavatele.

Likvidace elektrárny po ukončení jejího provozu

Náklady na tento proces (decommissioning) je těžké odhadnout. Záleží totiž na tom, co má být jeho výsledkem. Vezměme třeba jadernou elektrárnu Pickering u Toronta, která kapacitou pokrývá 20% spotřeby elektrické energie v Ontariu. Je umístěna na pozemku odhadem 1x5 kilometrů na břehu jezera Ontario. Vlastní elektrárna je umístěna v budově, která má plochu asi 200x300 metrů. V ní je osm sil, kazdé s jedním reaktorem a výměníky tepla, oddělená hala s turbogenerátory a další pomocné provozy.

Doplňme ještě celkový obrázek konstatováním, že naprostá většina radioaktivního materiálu (kontaminace) je uvnitř sil, v reaktorech, výměnících tepla a jen v nepatné míře mimo ně. Většina nezastavěné plochy elektrárny se s radioaktivitou nepotkala a je čistá.

Protože vyjmutím paliva a moderátoru z reaktoru a přerušením oběhu chladící vody zmizí hlavní zdroj vzniku a přenosu radioaktivního materiálu, nebude patrně příliš nákladné uvolnit nekontaminované nezastavěné plochy pro normální použití a omezit další činnost na zastavěný prostor.

Co bude následovat, záleží na tom, jak daleko se chceme přiblížit k "zelené louce", na níž se kdysi začalo stavět. Za minimum lze považovat stavební a bezpečnostní zajištění budovy, měření radioaktivity v jejím okolí a likvidace případných úniků radioaktivních materiálů mimo kontrolovaný pozemek. Maximem je demolice budovy, odvezení kontaminovaného materiálu na vhodné úložiště a asanace prázdného pozemku.

Pokud vím, náklady na uložení z Port Hope v Chalk River (řádově několika set tisíc kubických metrů zeminy) byly odhadnuty na 200 miliónů dolarů. Množství materiálu ze zrušené jaderné elektrárny bude nepochybně menší, ale bude různě kontaminovaný a manipulace s ním bude vyžadovat víc než buldozér a nakladač. Kdyby byly náklady 10x větší, šlo by o 2 miliardy dolarů. To je samozřejmě dost peněz, ale toto částku je třeba dát do souvislosti s množstvím vyprodukované elektrické energie.

Pickering pokrývá, jak již bylo řečeno, dvacet procent spotřeby elektrické energie v Ontariu. Finanční objem tohoto trhu je asi 10 miliard dolarů ročně. To je v přepočtu 2 miliardy pro Pickering. Předpokládejme, že prvních dvacet let nepotřebuje elektrárna velké opravy a že po zbytek její životnosti bude zisk a náklady na  udržování elektrárny v chodu zhruba vyrovnaný. To znamená, že z hrubých 40 miliard dolarů, které tato elektrárna vydělala může kolem 5% padnout na její kompletní likvidaci.

Upozorňuji však na to, že náklady na likvidaci jaderné elektrárny jsou těžko odhadnutelné, protože nikdo neví jaké technologie budou k dispozici a jaké předpisy budou v platnosti za patnáct, dvacet let.

Jiří Jírovec

PS Omlouvám se, že jsem čtenářům, kteří mi poslali dopisy, neodpověděl jednotlivě. Vzhledem k časové zaneprázdněnosti jsem to nezvládl.

Pokračování debaty o jaderné energetice přineseme zítra.