Billu Clintonovi pomohly k vítězství v prezidentských volbách především ženy. Jeho britský kolega, šéf Labouristické strany Tony Blair, není u žen zrovna příliš populární. Vadí jim prý, že asi čtyřicetiletý Blair vypadá příliš filmově, jako libový, neupřímný hezoun. Tak se začal podle novinářů Blair ženám přizpůsobovat, aby u nich získal více popularity. Deník Financial Times přinesl zprávu, že si Blair kvůli tomu nechal předělat účes, vlasy má prý teď víc "stlačené", aby to bylo atraktivnější.

Ústředí Labouristické strany tato zpráva velmi rozčílila. Vydalo tiskové prohlášení, datované 6.11.96, jehož titulek zní: FT GOES MAD IN HAIRBRAINED SNIP SCOOP SHOCKER - což je krásná ukázka jazyka titulků britských bulvárních listů. (Český to znamená: Deník Financial Times zešílel a zveřejnil údajně šokující, potrhlou exkluzívní zprávu o tom, že si prý Tony Blair nechal nově ostříhat vlasy - - jak je ta čeština vůči té angličtině vlastně nedokonalá. Nebo to jen překládám špatně, uměl byste to někdo přeložit líp?)

Tony Blair se přitom zároveň poprvé veřejně přiznal, že problém není ani tak, že by si nechával dělat nový účes, ale že prostě plešatí. Labouristická strana přitom nemohla popřít, že skutečně změnila Blairovo vystupování na veřejnosti, aby bylo populárnější u britských voliček. Blair začal chodit do více škol a nemocnic a zvedá více zvedacích holčiček.

Organizace International Pleasure League, Mezinárodní Liga pro příjemné věci, zveřejnila výsledky prvního rozsáhlejšího průzkumu postojů lidí vůči příjemným věcem. Nejlépe a nejraději se poddávají příjemným věcem Holanďané, a hned po nich Britové. Němci, naproti tomu, vyšli v průzkumu jako snad nejzapšklejší a nejzdeprimovanější evropský národ s největším pocitem viny.

Británie je ale také jednou ze tří zemí na vrcholu žebříčků nejsilnějších pocitů viny. Znamená to, že Britové sice dělají příjemné věci rádi, ale pak za to platí velkými výčitkami svědomí, a to asi tak velkými, jako všechny ostatní zkoumané národy, kromě Australanů a Němců, kteří mají pocity viny daleko větší.

Katolické země Itálie, Belgie a Španělsko mají podprůměrné pocity viny. Asi je to proto, že tam lidé mohou chodit ke zpovědi, pocitů viny se zbavit a začít znova.

Asi čtyřicet procent Britů má pocit viny, když jí čokoládu, když se oddává sexu a když pije alkohol. Celkem uvedlo 43 procent Evropanů, že by se cítili při oddávání se příjemným věcem lépe, kdyby neměli tak silné pocity viny.

Nejvíce mají lidé pocity viny, když dělají něco, o čem vědí, že to není dobré pro zdraví. Tak mají lidé pocit viny z kouření, z jedení dortů, z nedostatku fyzického cvičení a pohybu.

Dále si lidé vyčítají, že nakupují zbytečnosti jen pro radost a že se příliš dlouho dívají na televizi.

V třetí kategorii bylo pak požívání hovězího a vepřového masa a mléčných výrobků, oddávání se sexu a chození do restaurace na večeři. Někteří lidé mají dokonce i pocit viny, když pijí čaj nebo kávu.

A co považují lidi za nejpříjemnější. Na prvním místě z mezinárodních příjemností dali občané všech zkoumaných zemí poslech hudby. Hned poté následoval sex. Pro britské muže byl sex nejpříjemnější radostí.

Po zuřivé debatě členů poroty byl ve středu v Británii oznámen letošní držitel titulu Nejpodivnější knižní název roku. Z 90 000 knižních názvů, které se soutěže účastnily, vyhrála publikace Helénské filatelistické společnosti. Kniha se jmenuje: Řečtí venkovští poštovní doručovatelé a seriová čísla jejich razítek.

Soutěž o nejpodivnější knižní titul organizuje britský knihkupecký časopis Bookseller už 17 let. Mezi tituly minulých let byla celá řada klenotů, jako například: Boží žvýkací vitamín C pro svatého Ducha (nakladatelství Stardust Publishers), Výroba domácích spotřebičů, které nejsou klasifikovány jinde (Britské vládní nakladatelství), Staré traktory a muži, kteří je milují (Haynes Publishers), Nezavěšujte, prosím: telefon v životě příslušníků starého mennonského a amišského řádu (John Hopkins University Press), Sborník druhé mezinárodní konference o nahých myších, Orální sadismus a osobnost vegetariánů, Palác Versailles: pohled ze Švédska, Jak se vyhnout velkým lodím a Nejzajímavější kapitoly z historie betonu.

Jan Macháček a Mojmír Hampl psali nedávno v Respektu (v č.44) o tom, že v Čechách odevzdávají občané letos 53,7 procent svých příjmů státu na daních. Tento podíl se má zvyšovat a kolem roku 2000 prý bude možná více než 60 procent! To je obrovské množství , které nutně ochromuje podnikatelského ducha. (Macháček a Hampl uvádějí, že zatížení firem je menší. Došliproto k celkovému procentu přerozdělování pro příští rok ve výši 46,5 procent. Chtějí z něho však ze záhadných důvodů oddělit výdaje na zdravotní pojištění.) Otázka je, nakolik jsou tyto úvahy přesné, protože vlastně není jasné, jak vysoký je český hrubý národní důchod a jak velká je míra růstu českého národního hospodářství.

Sice se říká, že národní hospodářství roste asi mírou 4,3 procenta ročně, jenže - mohl by někdo zodpovědět tuto otázku: započítává se do tohoto procenta inflace, ročně postihující českou korunu? Anebo se ten hrubý národní důchod uvádí v dolarech? Jo, jenže: vzhledem k tomu, že je v podstatě pevný kurs koruna dolar, do něhož se česká domácí inflace nepromítá, jak se teda počítá ten růst HDP? Je-li v dolarech, tak by měl být ne 4,3 procenta ročně, ale asi 14,3 procent, je-li v Čechách přibližně desetiprocentní inflace, která se ale u dolarů neprojevuje. Anebo jak to je?

Ale odbočil jsem příliš daleko.

Už jsem psal několikrát, že vysokým zdaněním (53,7 procent platu odevzdávného státu) platí lidé v Čechách za státní podniky, rozdané v privatizaci, jimiž se měla uhradit trvající obrovská pohledávka starobních důchodů, kterou občané nyní musejí platit v daních.)

Vysoké procento byrokratického přerozdělování hrubého národního důchodu (hodnoty všeho toho, co se v zemi vyrobí za rok) však ochromuje hospodářství i v jiných, dosti centralistických a byrokratických evropských zemích. Typickým příkladem je Francie.

Nyní přiznal silně provládní francouzský deník Figaro, že 1200 francouzských firem přesunulo mnohé své provozy do Británie, protože už nemohly vydržet vysokou míru regulace a zdanění, která je na ně uvalována v domovské zemi. V Británii se jim líbí nízké daně a liberální pracovní zákonodárství. Figaro přiznal, že Francie se tak stala třetím největším zahraničním investorem v Británii, po Spojených státech a po Holandsku. List také uvedl, že se do Británie z Francie přesunulo až 15 procent francouzského finančnického průmyslu.

Francouzským podnikatelům vadí především velmi vysoké sociální dávky a vysoké zdanění vyšších finančních částek. V Británii podnikateli, který dostane prémii ve výši 1 miliónu franků, zbude po zdanění a odevzdání sociálních dávek celých 50 procent tento velké částky. Ve Francii mu zůstane čistého zisku jen 325 000 franků a zaměstnavatel musí ještě k tomu vládě zaplatit na sociálních dávkách dalších 450 000 franků.

V osmdesátých letech, v době, kdy byla obava z epidemie choroby AIDS nejvyšší, začali vědci uvažovat o tom, zda by bylo možno vyrobit syntetickou krev, takže by už nebylo zapotřebí krevních transfuzí. Nyní, téměř o deset let později, je syntetická krev téměř připravena přijít na trh.

Alespoň šest amerických firem - Baxter, Enzon, Northfield Laboratories, Biopure, DNX a Somatogen testuje letos krevní náhražky a firmy Baxter a Northfield už zahajují jejich klinické zkoušky.

Je to ovšem v době, kdy je kontrola darované krve na AIDS velmi efektivní a rozvinuté země konstatují, že je stoprocentně spolehlivá. Nicméně lékaři i pacienti byl stále dali přednost před transfuzemi umělé krvi.

Některé umělé náhražky krve se vyrábějí z chemikálií, založených na fluóru, které jsou příbuzné teflonu. Jiné jsou geneticky pozměněným lidským či zvířecým hemoglobinem. Dokáží vykonávat funkci krve - totiž přenášet kyslík do srdce a odnášet od něho kysličník uhličitý.

Další výhody umělé krve jsou například dlouhá životnost - až šest měsíců, kdežto u skutečné krve je to jen šest týdnů. Umělá krev nemusí rozlišovat krevní skupiny, jedna umělá krev se hodí pro všechny pacienty, a tak může být velmi vhodná pro nouzové, rychlé operace při velkých nehodách.

Někteří lékaři vidí však v užívání umělé krve vážné riziko. Látky podobné teflonu totiž prý nepřenášejí tolik kyslíku, jako opravdová krev. Modifikovaný hemoglobin má potenciálně určitou toxicitu. Váže se na kyslišníky dusíku, které se vyskytují v lidských cévách, a to omezuje jeho efektivnost jako relaxant. Lékaři také nevědí, jak by na hemoglobin reagoval lidský imunitní systém.

Ve čtvrtek byla vypuštěna k Marsu automatická vesmírná sonda, Mars Globe Surveyor, která stála 230 miliónů dolarů. Jejím úkolem je vyslat k zemi data o atmosféře a o povrchu Marsu. Také se doufá, že sonda ukončí spekulace o záhadné lidské tváři na Marsu, kterou vyfotografovala v červenci 1976 sonda Viking Orbiter 1.

Tato na první pohled lidská tvář na povrchu Marsu v oblasti Cydonia je záhadou, která zůstává nevyřešena už dvacet let. Od vrcholku hlavy k bradě měří lidská tvář přes půldruhého kilometru a civí prázdně směrem k nebesům. Lidi neustále fascinuje. Jednu domovskou stránku na Internetu na toto téma, Face on Mars, navštívilo jen za říjen 20 000 osob. (Adresa je: http://www.psrw.com/~markc/Other/mars/mars.html)

Seriál o cenzuře ve Svobodné Evropě dnes pokračuje zahraničně-politickým materiálem. Tento příspěvek byl potlačen koncem března 1995. Vysílalo se z něho jen posledních cca pětadvacet řádek. (Potlačená - převážná - část příspěvku je označena tučným písmem.) Omlouvám se, že je příspěvek bez diakritik, napsal jsem ho na tomto počítači, když jsem na něm ještě neměl češtinu. Vedoucí zahraniční redakce Olga Kopecká shledala příspěvek příliš pochmurným. Zde je:

Martin van Crefeld, celny izraelsky vojensky analytik, vydal prave v londynskem nakladatelstvi Brassey´s svou analyzu budouciho svetoveho poradku. Tomuto znacne znepokojujicimu pohledu, zalozenemu na zkoumani dnesnich trendu, venovala tento tyden britska televize jeden ze svych nejdulezitejsich publicistickych poradu, PANORAMA. Referuje Jan Culik.

[pasek]

Jak napsal denik Daily Telegraph, porad byl plny znepokojujicich obrazu: videli jsme v nem poulicni bitvy mezi prekupniky drog, odehravajici se v brllozich brazilskych velkomest, boje mezi albanskymi uprchliky a italskou policii, drasticke sceny nasili ve valkou rozvracene africke zemi Sierra Leone. Dokumentarni zabery mely ilustrovat hlavni myslenku celneho izraelskeho vojenskeho stratega.Van Crefeld je pesimisticky presvedcen, ze svet bude pry pohlizet na dobu studene valky jako na posledni obdobi stability. Supervelmoci, ktere nasi planete vladly, vyzadovaly, aby nebezpecni a vrtkavi vladci mensich zemi se pridaly v bipolarnim rozdeleni sveta na jednu nebo na druhou stranu a chovali se disciplinovane. Teroristicka hnuti, ktera nepodorovala tak ci onak kauzu jedne ci druhe svetove supervelmoci, nemohla v dobe bipolarniho svetoveho konfliktu existovat, argumentuje Van Crefeld.

To vse, pokracuje ve sve nove knize izraelsky analytik, je pry uz nenavratne minulost. Disciplina studene valky zmizela. Podle Crefelda se pry nyni autorita statu zacina pomalu rozplyvat. Crefeld predpovida, ze pry moc prejde postupne od demokraticky zvolenych vlad k sobeckym a obsesivnim jedincum bez skrupuli: nejmocnejsim prekupnikum narkotik, pachatelum pocitacovych bankovnich podvodu, ideologum sektarskych nabozenskych ver a nejruznejsim extremnim nacionalistum .

Crefeld, vojensky historik na slavne hebrejske univerzite v Jeruzaleme, nezaklada sve pochmurne predpovedi na dohadech. Pohledte, rika, co se uz deje kolem nas. Stabilni staty byly na svete vzdy v mensine, v historii vsak vetsinou udrzovala velka imperia, a v druhe polovine dvacateho stoleti pak studena valka, nestabilni regiony vicemene pod kontrolou. S rozkladem Sovetskeho svazu vzniklo velke mnozstvi novych suverennich statu. Stabilni staty jsou nyni ve svete v naproste mensine. Celkem je dnes na svete temer 200 suverennich statu, kdezto v roce 1945, kdy byla zalozena organizace Spojenych narodu, jich bylo mene nez 60. Ani ne o petadvaceti z nynejsich temer 200 statu se da rici, ze maji stabilni a dobrou vladu.

Krome toho, argumentuje dale Crefeld, tyto staty jsou nyni v defenzive. Ukonceni studene valky zpusobilo, ze byl treti svet zaplaven mnozstvim levnych zbrani. Chudoba v Rusku laka byvale sovetske vojenske technology k tomu, ze nevahaji prodavat zbrane hromadneho niceni nestabilnim statum, ci dokonce teroristickym organizacim.

Podle Crefelda vsak vznikaji i dalsi tlaky. Stabilni staty jsou nyni ohrozovany velkou vlnou potencialnich pristehovalcu. To v techto statech vyvolava napeti. Nevyhnutelne vznika urcita vrstva nespokojencu, kteri hlasaji politicky extremismus a tim prispivaji ke vzniku nestability. Bohatstvi stabilnich statu z nich cini trhy pro podloudny obchod s narkotiky. Zaroven se stavaji bohate staty obeti bankovnich podvodu. Oboji jejich system oslabuje. Naproti tomu v chudych statech tretiho sveta prechazi moc do rukou tech lidi, kteri maji zbrane.

V pochmurne vizi, kterou lici Crefeld, se pry nestabilita bude nyni po svete rozsirovat. Stabilni staty nebudou schopny se proti ni efektive branit. Vzhledem k tomu, ze teroristicke staty v tretim svete ziskaji zbrane hromadneho niceni - stabilni staty nebudou moci proti nim zasahnout. Nakonec pry podle Crefelda nebudou na svete zadne stabilni staty.

Podle britskeho listu Daily Telegraph potvrzuje tuto Crefeldovu pochmurnou vizi kazda dalsi zprava o teroristickem utoku, o nasilnem fundamentalismu a o zlocinech inspirovanych pasovanim drog. Lide se vyhybaji tem castem sveta, kde zuri bezvladi a nasili a vlady tam odmitaji vyslat mirove sbory.

John Keegan, odbornik na vojenskou strategii listu Daily Telegraph, v teto souvislosti varuje, ze bezpochyby existuje jeste jiny scenar, nez postupny vznik naprosteho bezvladi a celosvetove nestability. Argumentuje, ze, jak to presvedcive zduvodnil uz Thomas Hobbes v 17. stoleti, lide se nedokazi vyrovnat s trvalym bezvladim, chaosem a nejistotou. Lide touzi po politickem klidu skoro stejne intevzivne, jako touzi hladovy po jidle. Jsou-li nuceni zit v nestabilite, budou ochotni podporit jakehokoliv diktatora, ktery jim slibi, ze zajisti politickou stabilitu. Keegan argumentuje, ze Crefelduv chaoticky svet by rychle vyustil ve vznik novych totalitnich statu, tak jak ve tricatych letech vyustil chaos v Nemecku ve vznik nacistickeho hitlerovskeho rezimu.

"To by se uz dnes nemohlo stat," argumentuji kritikove. "Sdelovaci prostredky jsou v dnesnim svete prilis mocne a nezavisle a nikdy by to nepripustily." Zapominaji, argumentuje Keegan, ze Hitler mel obrovsky presvedcovaci talent a za pomoci jeho hlavniho propagandisty, dr. Goebbelse, nemecky tisk, rozhlas a film systematicky chvalily ofenzivu nacistickeho rezimu proti vsem antisocialnim a zlocineckym zivlum ve spolecnosti - az se nakonec ukazalo, ze ma Hitler v zemi absolutni moc. Kdyby vznikl hruzny svet, ktery predpovida izraelsky analytik Van Crefeld, autoritarskym vladnim opatrenim proti chaosu, argumentuje Keegan, by tleskaly i dnesni zapadni nezavisle sdelovaci prostredky. I ti nejnezavislejsi a nejkritictejsi televizni analytikove totiz pohlieji s hruzou na teroristicke ciny, jakym byl tento tyden rozsahly utok jedovatym plynem na cestujici v tokijskem metru.

Crefeldova analyza prezentuje prirozene jen jeden z mnoha existujicich nazoru na budouci vyvoj sveta. Je to nazor, ktery extrapoluje nektere znepokojive skutecnosti dneska do budoucnosti, abychom si byli vedomi moznych nebezpeci, dokazali se na ne predem pripravit a bojovat proti nim. Proto je dobre o techto vecech hovorit.

(Až potud cenzura. Odvysílal se jen tento konec):

Jak by mela svou stabilitu v dnesnim nejistem svete, kde probiha mnoho dosud neznamych politickych a hospodarskych zmen, chranit Ceska republika? Hovoril o tom tento tyden v Londyne poslanci ceskeho parlamentu dr. Jonathan Eyal, reditel prestizniho britskeho Kralovskeho ustavu vojenskych studii. Konstatoval, ze pry libanky mezi Zapadem a Ruskem uz skoncily. Podle Eyala ma pry ruska zahranicni rozvedka dve nejvetsi rezidentury ve sfere sveho byvaleho vlivu v Sofii a v Praze. Ceska republika by mela podle Eyala usilovat co nejintenzivneji o zacleneni do zapadoevropskych struktur, cimz by se vyhnula budoucimu moznemu vychodoevropskemu chaosu. Eyal se nedomniva, ze by se Rusko mohlo vyvinout v demokracii.

V usili zaclenit se do zapadnich struktur by mela podle Eyala Ceska republika vice spolupracovat s Polskem a Madarskem, protoze Polaci a Madari maji v zahranici, predevsim ve Spojenych statech, velmi silnou lobby , silnejsi nez Cesi, a tato madarsko-polska lobby je schopna vyzadovat rychle zacleneni stredoevropskych zemi do Severoatlanticke aliance.

Jonathan Eyal se domniva, ze ohniska budoucich moznych stretu mezi Evropou a Ruskem budou Balkan a Pobalti, pokud by bylo NATO rozsireno o Rumunsko i o Bulharsko a pak i o pobaltske republiky.

Pro Ceskou republiku je podle Eyala nejdulezitejsi, aby se zaclenila energetickou a dopravni infrastrukturou (ropovodem a silnicnim spojenim) co nejrychleji do zapadoevropskych siti. Podle Eyala je to dokonce dulezitejsi, nez otazka, kdy budou v pripade clenstvi Ceske republiky v NATO rozmisteny na ceskem uzemi jednotky severoatlanticke obranne aliance. Rok 1995 je podle Eyala naprosto klicovy, nebot v nem bude treba ucinit zasadni rozhodnuti o vztahu Zapadu k Rusku a o cilech zapadoevropskych organizaci, jako je Severoatlanticka aliance.