Rejstřík BL
ARCHIV ►

26.6.1997

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.


Přehled dnešního vydání:

(Počkejte, až se vám do počítače natáhnou celé BL, jinak níže uvedené hyperlinky dost dobře nefungují.)

Financial Times: Emise CO2 jsou v ČR v přepočtu na obvyvatele třetí nejhorší na světě!

Na vrcholné schůzce G7 minulý týden v americkém Denveru byly ostře kritizovány Spojené státy, že vypouštějí do ovzduší obrovské množství kysličníku uhličitého a ten zhoršuje globální skleníkový efekt.

Z nejnovější statistické ročenky Hospodářského výboru OSN pro Evropu, který má sídlo v Ženevě, však vyplývá, jak uvedl deník Financial Times ve středu 25. června, že v přepočtu na obyvatele existuje daleko horší viník než Spojené státy. Je to Lucembursko, které vypouští do ovzduší téměř třicet tun kysličníku uhličitého na každého ze svých 410 000 obyvatel. Spojené státy vypouštějí přibližně 20 tun kysličníku uhličitého na obyvatele.

Ze statistiky OSN vyplývá, že třetím nejhorším znečišťovatelem životního ovzduší na obyvatele - za USA - je Česká republika - vypouští do ovzduší cca 13 tun CO2 na obyvatele. (Údaje jsou z roku 1993.)

Pak následuje Německo (12 tun), Ruská federace (téměř 10 tun), Velká Británie (9,5 tun), Itálie (cca 7 tun), Francie (cca 7 tun), Španělsko a Turecko.


Méně musí být více

Robin Cook, britský ministr zahraničních věcí

Guardian 24. června 1997

Motto: "Skleníkový efekt je hloupost" (vtip Václava Klause) (JČ)

Tento týden se setkávají v New Yorku vedoucí světoví představitelé k jednání o tom, zda je možné zachránit podnebí Země. Poprvé o těchto věcech hovořili před v Riu, kde první tzv. Earth Summit (ekologická vrcholná schůzka) usiloval vyvolat energičtější mezinárodní akce na záchranu životního prostředí. Nyní, o pět let později mají druhou šanci, bay vypracovali natolik ambiciózní reakci, jaká by odpovídala obrovské výzvě, které čelíme.

Horníci si brávali do štol s sebou kanáry: jejich úmrtí varovalo, že není prostředí bezpečné pro lidi. V krátkém období od konference v Riu přestalo na Zemi existovat 40 000 biologických druhů. Jejich osud nás varuje, že je ekosystém pod vážným a zrychlujícím se tlakem.

Žádný odpovědný vedoucí představitel na nynější ekologické vrcholné schůzce nemůže popřít, že se globální životní prostředí rychle mění. Od Arktidy, kde tají ledové kry, až po tropickou oblasti, kde ustupují dešťové pralesy, existují dnes zřejmé důkazy, že člověk ovlivňuje životní prostředí.

V Británii byly poslední dva roky nejsušší od doby, kdy se začaly zaznamenávat údaje o počasí. Globální oteplování už není jen předpovědí vědců. Děje se zde a nyní. Uvědomění, že už přímo dochází k podnebným změnám, přesunuje ekologickou politiku do samého ohniska mezinárodních vztahů. I lidé, kteří nutně neznají vědecké teorie, si jsou často dobře vědomi následků změn, protože roste konkurence o zemědělské zdroje a spory mezi zeměmi o mizející zásoby vody. Ochrana životního prostředí začíná být stále důležitějším tématem mezinárodních vztahů.

Britská vláda je připravena poskytnout mezinárodní vedení a požadovat energickou reakci na tuto novou ekologickou agendu. Tony Blair nedávno potvrdil slib Británie, že snížíme do roku 2010 emise kysličníku uhličitého o 20 procent. To je náš příspěvek ke snížení celoevropských emisí ksysličníku uhličitého v Evropě o 15 procent. Je to ambiciózní cíl, který bude vyžadovat nový přístup k domácí britské politice.

V oblasti dopravy rozklad sítě veřejných dopravních prostředků a rychlý růst používání soukromých automobilů za vlády konzervativců výrazně zvýšily emise plynů, které vyvolávají skleníkový efekt a zvyšily také o dvě třetiny emise kysličníku dusičitého, což je druhý nejvážnější zdroj kyselého deště. Labouristická strana je rozhodnuta změnit priority v dopravní politice a vytvořil spolehlivé a atraktivní alternativy veřejné dopravy. V oblysti energetické politiky jsme zdědili obrovské plýtvání energií a chronický problém občanů, kteří trpí v důsledku chudoby nedostatkem energie na vytápění, takže jsou každou zimu důchodci vystavováni riziku. Labouristická strana bude prosazovat efektivní využívání energie a vytvoří ekologický tým, který zavede principy šetření s energií do každého domu. Výsledkem by mělo být vyšší pohodlí a nižší úroveň spotřeby energie.

Nic z toho neznamená, že požadujeme, aby si národ navlékl žíněnou košili a jedl jenom čočku. Životní styl, který využívá menší množství energie, je naprosto slučitelný s vyšší kvalitou života. Japonsko spotřebovává daleko méně energie než Západ, ale přesto má vyšší životní úroveň.

Ani žádným způsobem není ohroženo podnikání požadavkem, že musí být firmy tak výkonné ve spotřebě energie, jak výkonné už jsou při využívání pracovních sil. V příštím století bude k dispozici méně energie než pracovních sil. Nejúspěšnější budou ty podniky, které se už dnes začnou na tuto skutečnost připravovat.

Nejprozíravější firmy už přestaly pohlížet na ochranu životního prostředí jako na hrozbu a uznávají, že je to pro ně příležitost. Jedním z největších trhů budoucnosti bude trh ekologických technologii pro šetření se zdroji a na omezování znečišťování prostředí. Přísnější ekologické požáadavky na domácím trhu povedou firmy k tomu, aby vyráběly vyrobky vyšší kvality, a po nich bude poptávka na mezinárodních trzích.

Británie má zvlášť silný sektor finančních služeb. Pojišťovnictví je už dnes vážně znepokojeno důsledky podnebných změn pro podnikání v tomto sektoru. Globální oteplování se totiž nebude projevovat postupným, radostným stoupáním teploty, ale nepředvídatelnými změnami počasí a podnebnými extrémy. Pojišťovnictví se stane sice nepravděpodobným, ale velmi vítaným spojencem ekologů.

Je velmi znepokojující, že tyto argumenty nemají příliš velký dopad v severní Americe, kde Spojené státy a Kanada nesnížily, ale naopak zvýšily své emise skleníkových plynů. Nejsou to jediné země na světě, které nesplnily sliby, k nimž se zavázaly v Riu, jsou to však národy, které spotřebovávají nejvíce energie, a tak je obtížnmé snížit emise skleníkových plynů bez jejich spolupráce. Nynější mimořádné zasedání OSN je příležitostí pro celý svět, aby přiměl tyto dvě země si uvědomit, že musejí přijmout svůj podstatný podíl odpovědnosti za globální oteplování.

Ovšem bohaté země samy probíhající škodlivé podnebné změny nezvrátí. Tlak chudoby na místní životní prostředí je stejně tak velkou hrozbou globálnímu klimatu, jako spotřebitelské zvyky bohatých lidí. Ekologická solidarita byka klíčovým tématem dohody z Ria, uzavřené mezi Severem a Jihem. Oplátkou za příslib další hospodářské pomoci, chudší země se zavázaly, že začnou hospodařit se svým životním prostředím a se svými lesy na základě zásad udržitelného rozvoje. Bohužel od schůzky v Riu, se celkový objem hospodářské pomoci snížil, ne zvýšil.

Labouristická strana zvítězila v Británii ve volbách i na základě příslibu, že opět zvýší konzervativci snížený rozpočet na pomoc chudým zemím. Je to ve vlastním zájmu Británie. Chudoba zoufalých lidé bez půdy je hlavním důvodem, proč jsou ničeny dešťové pralesy.

Británie bude v New Yorku podporovat požadavek na vytvoření Konvence pro pralesy, ale zásady udržitelného rozvoje nebudou realizovatelné, pokud nejprve nevyřešíme problém chudoby zemědělců, kteří jsou nuceni likvidovat prales na dalším území, aby uživili rodinu. Vztah mezi chudobou těchto zemědělců a naším počasím je přesvědčivou ukázkou toho, jak těsně provázaný je osud národů, které společně obývají tuto planetu. Žádná země se nebude moci vyhnout důsledkům globálního oteplování ani si nebude moci pro sebe ohradit své vlastní podnebí.

Jenom mezinárodní shoda ohledně společného programu dokáže stabilizovat životní prostředí, které je nám všem společné. Tento týden v OSN uvidíme, zda se nám podaří spolu s jinými národy dosáhnout shody a jestli je svět schopen porozumět této výzvě natolik, aby byl schopen se s problémem vypořádat.

Robin Cook


Británie sklidila na ekologickém summitu pochvalu i kritiku

Organizace Přátelé Země provedla průzkum veřejného mínění v desítkách aktivistických organizací, které se snaží v New Yorku lobovat OSN. Dotázala se jich, které země podle jejich názoru nejlépe splnily ekologické sliby, k nimž se zavázaly na ekologickém summitu v roce 1992 v Riu.

Británie se octla na seznamu devíti chválených zemí za to, že "snížila plýtvání vodou, že zdůrazňuje potřebu šetřit vodou a že omezuje stavby dálnic".

Francie se umístila naopak podle mezinárodních ekologických aktivistů mezi dvanáct párijských zemí. "Před Riem vyhodila Francie do povětří ekologické plavidlo Rainbow Warrior, po Riu vyhodila do povětří atol Mururoa. Francie je vedoucí zemí v oblasti ekologického delikventství," konstatuje průzkum mínění ekologických aktivistů.

Za další párijské státy byly označeny Spojené státy a Austrálie, že ignorují hrozbu globálního oteplování, Brazílie, že dovoluje rychlé ničení dešťových pralesů v amazonské oblasti, Japonsko, že usmrcuje velryby a je největším světovým dovozcem tropického dřeva.

Na summitu v Denveru kritizoval britský premiér Tony Blair Spojené státy a jiné neevropské průmyslové země, že neomezily emise skleníkových plynů.

Tom Wirth, americký náměstek ministryně zahraničí pro globální záležitosti, však v úterý konstatoval, že Británie a Německo projevují samolibou aroganci, tím, že se vychloubají, že se jim podařilo snížit emise kysličníku uhličitého. Británie prý to dokázala, protože zlikvidovala svůj uhelný průmysl a přešla na plynové eletrárny, které daleko méně znečišťují ovzduší.

Nový šéf britských konzervativců William Hague zdůraznil ve středu v londýnské Dolní sněmovně, že přechodu od uhlí k plynu v energetice bylo dosaženou zásluhou konzervativců, kteří podporovali v tomto sektoru rozvoj soukromého podnikání.


Západoevropská města zakazují automobilům přístup do center

The Times, 25. června 1997

Od Florence až po Freiburg, Kodaň nevyjímaje, zakázaly západoevropské úřady přístup automobilům do měst.

Obyvatelé měst bez aut byli s těmito opatřeními zprvu velmi spokojeni. Pokleslo množství případů astmatu, děti mohly začít chodit do školy pěšky, a všichni nadšeně hovořili o tom, jak se zlepšila kvalita života. Německé město Freiburg ve Schwarzwaldu provádí tvrdě ekologickou politiku už od roku 1985. Tehdy omezilo počet povolení pro vjezd automobilů do centra o třicet procent. Do roka přešlo 23 procent uživatelů automobilů na integrovanou veřejnou dopravu. Byly zrušeny silnice a bylo vybudováno více než 300 km cest jízdních pruhů pro cyklisty.

Důsledkem byl příliv nových investic. Do Freiburgu se také nastěhovalo 10 000 nových obyvatel. Muselo pro ně být vybudováno úplně nové, ekologické sídliště.

Proti zákazu automobilu se nejprve stavěli obchodníci, ale pak se ukázalo, že obchody na pěších zónách vydělávají mnohem více než obchody v normálních ulicích, kde musí zákazník spěchat k zaparkovanému autu a je nervózní, že mu vyprší zaplacený čas v parkovacím automatu.

Poslední dobou však poukazují někteří urbanisté na to, že zákaz vjezdu pro automobily do center měst vytlačuje průmysl na periferii. Vznikají samostatná nákupní a bankovní centra. Město ztrácí integrovanou strukturu a mizí z jeho ulic život.

Kompromisním řešením by mohlo být sdílení automobilů pro cestu do práce. Zkouší se to v Kolíně nad Rýnem. Kdyby se to ujalo, počet automobilů na německých silnicích by poklesl o 1,2 miliónu.


Kapitalismus a Atlantický oceán rozdělují bohaté národy Západu

Independent, 24. června 1997

Američané opovrhují evropským názorem, že má stát hrát roli při péči o zabezpečení svých občanů.

Když se rozhodli činitelé americké vlády hlučně doporučovat před nedávnou vrcholnou ekonomickou schůzkou světových představitelů v Denveru americký hospodářský dynamismus jako vzor pro ostatní lidstvo, možná neočekávali, k čemu to povede. Došlo k prvním přestřelkám v tom, co hrozí stát se velmi dlouhou a krvavou válkou.

Ke zjevnému překvapení Američanů, "Evropané" - v čele byli Francouzi a Němci, ale Kanaďané a Britové nezůstali příliš pozadu - se začali obhajovat. Důsledkem byla daleko vyrovnanější debata, než mohli Američané předpovědět.

Kdysi bývalo všechno jednodušší. Když existoval otevřený konflikt mezi kapitalismem a komunismem, skupina G7 nejprůmyslovějších zemí světa vedla válku ve prospěch kapitalismu. S rozpadem Sovětského svazu se komunismus vzdal a vládu nad světem převzal volný trh. Nebo se to alespoň tak zdálo.

Během doby, než se Rusku podařilo přejít od komunistického modelu, který selhal, k anarchistickému kapitalistickému modelu, vznikla nová debata o tom, jak volný má být volný trh a jakou roli má hrát v kapitalistické ekonomice stát. V Denveru, v důsledku toho, co Evropané charakterizovali jako americký "triumfalismus", došlo v této věci k otevřenému konfliktu.

Američané dali najevo, že je podle nich jen otázkou času, než si Evropané uvědomí, jak nadřazený všemu je "americký model" a v důsledku toho změní svou hospodářskou politiku tak, aby ho napodobili. Evropany to rozčílilo: francouzská vláda, která se pokusila jen bojácně něco takového naznačit, prohrála volby. Německý kancléř Helmut Kohl má politické potíže, protože prosazuje škrty v sociálním rozpočtu. Thatcherismus zavedl do Británie prvky americké praxe, a vedl k hospodářskému rozkvětu, ale sociální důsledky konzervativní politiky způsobily, že ve volbách zvítězili na celé čáře labouristé.

Jak byl americký prezident v neděli nucen přiznat, kulturní rozdíly nelze bagatelizovat ani přehlížet. Žádná evropská demokracie by nehlasovala pro americký model, který Evropané považují za krutý, nespravedlivý a primitivní.

Pro Američany, dokonce i pro levicové Demokraty, jako je prezident Clinton, existují určité samozřejmé hospodářské pravdy. Mezi ně patří přesvědčení, že prvotní význam má konkurence, všemu má vládnout volný trh, vláda má hrát minimální roli, osobní a podnikatelské daně mají být nízké a trh pracovních sil musí být "pružný", což znamená, že mají mít zaměstnavatelé právo pracovníky pronajímat a propouštět podle libosti, aniž by museli cokoliv vysvětlovat. Každý jednotlivý občan je odpovědný sám za sebe a za svou rodinu.

Americké pracovní síly jsou neobyčejně pohyblivé - cestují za prací po celé zemi - nemají jinou možnost. Úspory amerických občanů jsou velmi vysoké - není jiná možnost. Když přijdete o zaměstnání , můžete přijít o zdravotní pojištění a bezpečnostní sociální síť je umístěna mnohem níže než ve většině evropských zemí. Avšak ovoce úspěchu je odpovídajícím způsobem velké.

Samozřejmě, neexistuje jediný evropský model, ale existují určité předpoklady, které požadují i postthatcherovští Britové - kteří stojí v Evropě nejblíže americkému smýšlení. Evropané požadují uplatňování všeobecného práva na kvalitní zdravotnictví a sociální péči (nikoliv jen absolutní minimum), slušné byty a slušné pracovní podmínky, které se nadále zlepšují, dochází-li k rozkvětu ekonomiky. Pro Evropany není přípustné, aby byla z ekonomického rozvoje nějaká sociální skupina vynechána příliš daleko za ostatními.

Pro mnoho Američanů jsou Evropané rozmazleni státem. Francouzští řidiči kamiónů stávkující za právo odejít do důchodu v pětapadesáti, za vyšší důchody a delší dovolenou jsou pro Američany typickým důkazem evropských slabostí. Mnoho Američanů ale pomíjí, že kromě nepříznivých sociálních důsledků má jejich systém i záporné ekonomické dopady.

Úroveň vzdělání a zdravotnictví se v Americe drasticky odlišuje podle toho, zda je člověk bohatý či chudý, černý nebo bílý. Pojištění, které dokáže poskytnout existenční jistotu, je nákladné a selektivní. I dost bohatí lidé mohou skončit úplně na mizině, pokud jsou postiženi nezaměstnaností, nemocí anebo narozením invalidního dítěte.

Mnoho amerických měst žije v podstatě v segregaci - která je stále výraznější a intenzívnější. Bohatí lidé se vystěhovávají do zámožnějších čtvrtí, aby nemuseli platit místní daně za sociální služby a státní byty, o nichž se domnívají, že je nikdy nebudou potřebovat. Důsledkem jsou bankrotující vnitřní čtvrti měst s rozkládající se infrastrukturou a daňovou základnou, z níž jsou vyčleněny bohaté, nízko zdaňované příměstské čtvrti.

Téměř v každém americkém městě jsou oblasti intenzívní chudoby, horší, než ta nejhorší dělnická ghetta v západní Evropě. Teprve nedávno začali američtí politikové poukazovat na to, že takovéto obrovské rozdíly jsou hrozbou i pro bezpoečné a bohaté občany.

Ale fungování volného trhu není v Americe tak volné, jak se mnoho Američané domnívá. Existuje množství byrokratických předpisů - jistě, vždy se nedodržují. Existuje konkurence, ale nefunguje ve všech případech v zájmu zákazníka.

A hospodářské údaje se vypočítávají jinak v Americe a jinak v Evropě. Amerika se vychloubá svou produktivitou, ale měří ji na každého člena generace v produktivním věku, bez ohledu, zda má či nemá zaměstnání. V Evropě se měří produktivita na pracovníka. Tato evropsky měřená produktivita je vyšší a stoupá rychleji než ve Spojených státech. Je to vedlejší důsledek vyšších evropských nákladů na pracovní sílu a je to faktorem v evropské nezaměstnanosti.

Někdy se říká, že hlavní rozdíl je v postoji: Američané žijí, aby pracovali, a Evropané pracují, aby žili. V Denveru začala debata, která se soustředí nejen na to, co funguje podle statistik, ale na to co, lidi skutečně chtějí.


Deník Slovo otiskl ve středu 25. června tento dosti dobře míněný, ale neinformovaný rozhovor. Neinformovaná byla novinářka, která se ptala, ale bohužel i Jaroslava Moserová. Na co bude nový výbor "pro krajany", když je v něm míra informovanosti takto nízká?(JČ)

(Upozorňuju na článek Jiřiny Fuchsové "Já nejsem žádný krajan, sakra", na dopis Helsinského výboru Alexandru Vondrovi, na zprávu Helsinského výboru o ČR, na reakci Josefa Schrabala k založení senátního "výboru pro krajany"a na povídku Jiřiny Fuchsové "Návrat".)

Místopředsedkyně Senátu Jaroslava Moserová: Krajanům je třeba naslouchat a podat jim pomocnou ruku

  • Senát se rozhodl zřídit stálou komisi pro krajany žijící v zahraničí a zároveň odmítl předem přesně vymezovat náplň její činnosti. Byla jste jednou z iniciátorek této myšlenky a jako naše bývalá velvyslankyně v Austrálii jste jistě problémy krajanů poznala zblízka. Co tedy nejvíce potřebují?

    Myslím si, že nejvíce potřebují mít pocit, že v ČR mají nějakou platformu, nějakou instituci, na niž se mohou obracet, a která je přinejmenším vyslechne. My jim nemůžeme nic slibovat, nemůžeme jim slibovat, že uděláme nějaké legislativní zázraky, ale je potřeba je vyslechnout a třeba jim poradit. Vědět vůbec, co je trápí a co jim leží na srdci. Aby jim někdo naslouchal, to je, myslím si, nejdůležitější. Aby zprostředkoval kontakty, poradil, na koho či na jakou instituci se mají se svým problémem obrátit, chtějí-li se podílet na nějakém "místním" úsilí. Časem také musíme vymyslet či hledat pomoc pro ty krajany, kteří by v ČR rádi trávili své stáří a dožili zde, ale už buď nemají prostředky nebo energii, aby si to sami zařídili. Je možné, že se toho ujme nějaká charitativní organizace, případně nadace, která by se tomuto problému věnovala. Komise by tudíž měla sloužit k tomu, aby uměla přijmout pomocnou ruku krajanů, a kde je třeba jim i pomocnou ruku podat.

  • Vždy kolem voleb se ozývají krajané, kteří mají naše občanství, že by chtěli volit, aniž by museli do ČR přijet.

    To je problém, protože my možnost volit v zahraničí nemáme ani zakotvenou ve volebním zákoně. Chápu, že ty krajany, kteří žijí daleko a případně pro svůj věk či zdravotní stav nemohou přijet volit do republiky, tento fakt zlobí a cítí se diskriminováni. Řada jiných států totiž svým spoluobčanům tuto možnost poskytuje. Doufám, že v budoucnosti se k tomu dopracujeme. Zatím osobně krajany, kteří se nad tím právem pobuřují, zklidňuji (??!? JČ) je tím, že se tato skutečnost týká všech občanů ČR, kteří jsou v době voleb v zahraničí, ať už služebně, či pouze na dovolené.

  • Vyskytly se ovšem hlasy, že pokud by bylo možné volit na zastupitelských úřadech, mohli by tito naši spoluobčané z neznalosti domácí politické scény a toho, co s tím souvisí, ovlivnit výsledky voleb.

    Tomu nevěřím. Myslím si, že někteří naši lidé žijící v zahraničí sledují pečlivěji a s větší pozorností politické dění u nás než mnozí naši občané. Samozřejmě hovořím o exulantech, kteří republiku opustili v posledních čtyřiceti letech. Jistě jiná situace je u českých menšin, které žijí na východ od našich hranic. Samostatnou kapitolou jsou Češi žijící na Slovensku, ti však jsou o situaci u nás informováni dostatečně.

  • Co restituce či majetkové nároky?

    Myslím, že o to už dnes nejde. Samozřejmě, že mnozí z nich mají nevyřízené majetkové věci, případně jsou v nějakém soudním sporu, ale o tyto záležitosti krajanům skutečně v první řadě nejde. Samozřejmě vím, že bohužel existují lidé, kteří jim závidí a mají dojem, že se jim hmotně vede lépe než nám doma, což je samozřejmě relativní. Měli bychom si více uvědomovat, že úděl krajanů nebyl a není lehký. Vždyť ti, kteří odešli jako političtí uprchlíci, zavřeli za sebou dveře a to je dostalo do zcela jiné duševní situace než ty, kteří odešli legálně a teoreticky se kdykoliv mohli vrátit a své rozhodnutí změnit. Prostě ta nezvratnost rozhodnutí je obrovská zátěž. Velmi zjednodušeně se dá říci, že ti, kteří zůstali, byli ochuzeni o svobodu, ti, co odešli, o vlast. Různě jsme se pak sami před sebou za odlišná rozhodnutí ospravedlňovali, ale všichni jsme ztratili na mnoho let kus sama sebe. Dnes už nás nic nerozděluje a měli bychom k sobě najít cestu.

  • Dozvědí se vůbec krajané, že v Senátu vznikla instituce, která je nejen ochotna, ale i připravena jim pomoci?

    Ubezpečuji vás, že už to všichni ti, jimž na tom záleží, vědí. Stejně jako přesně věděli, že jsme se na minulé schůzi dostali do sporu o název komise v důsledku, podle mého názoru zbytečného, nedorozumění při analýze toho, kdo je to vlastně Čech žijící v zahraničí a ustavení komise bylo odloženo. Oni skutečně pečlivě sledují dění u nás.

  • S kým chcete spolupracovat, aby činnost komise byla co nejefektivnější a čím skutečně začnete?

    Samozřejmě s odborem ministerstva zahraničí pro krajanské a nevládní styky, také s podvýborem stejného zaměření v Poslanecké sněmovně. Nejsem ale schopna odhadnout, jaký zájem bude o naši činnost u státních institucí. O tom, čím začneme je předčasné mluvit, protože teprve včera proběhly volby členů komise za jednotlivé senátní politické kluby a jistě každý z nás přijde se svými nápady a návrhy v úzkém kontaktu s našimi krajany. Ostatně ještě tento týden budou v Senátu představitelé některých krajanských organizací, především z Kanady. Naše dobrá vůle je jistě nesporná, ale o prvních záměrech a zkušenostech si můžete za nějaký čas popovídat s předsedou komise, senátorem Milanem Špačkem.

    Vlasta HLUŠIČKOVÁ


    Reakce Jiřiny Fuchsové

    K SENATNIMU VYBORU:

    "TI, KTERI ZUSTALI, BYLI OCHUZENI O SVOBODU.

    TI, KTERI ODESLI, BYLI OCHUZENI O VLAST."

    Senatorka Jaroslava Moserova


    "TI, KTERI ODESLI, POMOHLI TEM, KTERI ZUSTALI, ZNOVUZISKAT SVOBODU.

    TI, KTERI ZUSTALI, NEJPRVE VYVLASTNILI TEM, CO ODESLI, MAJETKY,

    V LEDNU 1993 JIM VZALI OBCANSTVI A VOLEBNI PRAVO, CIMZ JE PRIPRAVILI O VLAST.

    TI, KTERI ZUSTALI, DNES MAJI VLAST,

    SVOBODU,

    CESKE OBCANSTVI,

    VOLEBNI PRAVO

    A UKRADENE MAJETKY.

    TI, KTERI ODESLI, DNES NEMAJI ANI SVE CESKE OBCANSTVI,

    ANI SVE UKRADENE MAJETKY,

    ANI SVE VOLEBNI PRAVO,

    A N I S V O U V L A S T..."

    P.S. CESI V ZAHRANICI N E P O T R E B U J I ani KOMISE, ANI VYBORY,

    ANI P O D V Y B O R Y /co je to???? PODVYBOR??????/ A N I

    C H A R I T U !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    Nase pozadavky jsou jasne: zadame OKAMZITE NAVRACENI CESKEHO OBCANSTVI , PRAVA NA ZAKONNE RESTITUCE, A PRAVA VOLIT

    CHCEME NAZPET SVOU VLAST!!!

    Z CHARITY!!!! pro CECHY V ZAHRANICI ( MY NEJSME KRAJANE)

    si muze jemnocitna pani senatorka Moserova usit slusivy letni kloboucek, treba...

    A potom, ovsem, za ne tak dlouho se bude v americkem senatu hlasovat o vstupu VLASTI, o kterou jste nas DEMOKRATICKY A SVOBODNE!!!! PRIPRAVILI, do NATO.......................................

    Dovolujeme si navrhnout, ze byste snad meli zacit obsivat kapesnicky

    na uplakana ocicka.

    Pani senatorka NAVRHUJE, abychom ty KRAJANY!!!!! potesili CHARITOU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    Pani senatorka ma svuj senatorsky plat a tim padem dost casu mluvit

    v senatu nesmysly...

    Cesi v zahranici pisou dopisy, petice, FAXy, atd atd atd atd ve volnem

    case a hradi to ZE SVYCH VLASTNICH KAPES.... UZ SEDM LET.......................

    Tri clenove nasi Asociace ZEMRELI BEZ SVEHO OBCANSTVI:

  • jeden letal za valky z Anglie a bil se za svobodu Ceskoslovenska

  • druhy byl vedec a odbornik ze skupiny, ktera kdysi v Ceskoslovensku

    postavila VUBEC PRVNI ANALOGOVY KOMPJUTR NA SVETE!

  • treti vysilal ctyricet let kulturni porady do rozhlasu pro Cechy v zahranici.

    VSICHNI ZEMRELI OCHUZENI O VLAST...............................................

    "NEBUDEME V NATO!

    PRIPRAVTE SE NA TO ..."

    Jirinka


    MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO

    P.O.BOX 66453, LOS ANGELES, CA 9OO66 FAX 31O 397-8199 E-Mail

    jfuchs@sprynet.com


    17. cervna 1997

    Navrh noveho zakona o statnim obcanstvi

    1. KAZDY, KDO NAROZENIM, DEDICKYM PRAVEM /CI JINAK/ SE JEDNOU STAL CESKYM OBCANEM A TIM ZAROVEN NABYL S TIMTO SPOJENA PRAVA MAJETKOVA A VOLEBNI, NESMI BYT NIKDY, NIKDE A NIKYM SVEHO OBCANSTVI ZBAVEN, POKUD SI TOTO VYSLOVNE NEPREJE.

    2. CESKE STATNI OBCANSTVI SE NEZTRACI ANI NERUSI V ZAVISLOSTI NA TOM, JESTLI, V KTERE DOBE A ZA JAKYCH OKOLNOSTI ZUSTAVA, DOCASNE, OBCASNE CI TRVALE OPOUSTI CI JEN NAVSTEVUJE SVOU ZEMI.

    3. VSECHNA DOSAVADNI DISKRIMINACNI OPATRENI A NARIZENI OMEZUJICI CI JAKKOLI V OHLEDU STATNIHO OBCANSTVI DISKRIMINUJICI NEKTERE VUCI OSTATNIM SKUPINAM OSOB S CESKYM OBCANSTVIM SE RUSI

    4. OSVEDCENI O CESKEM OBCANSTVI MUSI BYT VYDANO NA POZADANI A ZDARMA KAZDEMU, KDO NA OBECNIM, OKRESNIM, KRAJSKEM CI STATNIM URADE V CESKE REPUBLICE CI NA CESKEM URADU ZASTUPITELSKEM V ZAHRANICI PREDLOZI SVUJ RODNY LIST CI JINY DOKUMENT RODNY LIST ZASTUPNE NAHRAZUJICI.

    5. ODMITNE-LI ZPLNOMOCNENY URAD NEB JEHO ZASTUPCE PO PREDLOZENI PRISLUSNEHO DOKUMENTU OSVEDCENI O CESKEM OBCANSTVI VYDAT, BUDE STIHAN DLE SMERNIC O TRESTNICH PRESTUPCICH TYKAJICICH SE NEZAKONNE DISKRIMINACE SPOLUOBCANU A ZAKONEM ZAKAZANEHO PORUSOVANI JEJICH ZAKLADNICH LIDSKYCH PRAV A SVOBOD.

    "Verimt i ja Bohu, ze vlada veci Tvych do rukou Tvych zase se navrati, o lide cesky!"

    Jiřina Fuchsová

    http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html