pondělí 6. října

O B S A H

Jan Kavan v Londýně tentokrát o české zahraniční politice:

  • Kdy se dostane ČR do Evropské unie? (Kavanovy rozhovory s Bruselem a s Brity)
  • Etická zahraniční politika ČR?
  • České úřady, zákon o občanství a Češi žijící v Americe
  • Je Miloš Zeman vhodným politikem pro českou politickou scénu? Pohledy na ČR odjinud:
  • Pošetilec Čulík svým psaním napomáhá komunistům! (Tomáš Pecina, JČ)
  • Československá Společnost pro vědy a umění (sdružující vědce v zahraničí) vydává znovu anglicky časopis KOSMAS, věnovaný české a slovenské tematice Velká Británie:
  • Nový skandál s princeznou Dianou

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé BL se vám natáhnou, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy


    Jan Kavan v Londýně: tentokrát o české zahraniční politice

    Kdy vstoupí ČR do EU?

  • Byl jste teď ve Velké Británii na výroční konferenci labouristů. Mluvil jste tam s premiérem Tony Blairem, s ministrem vnitra Jackem Strawem a ministrem obrany Georgem Robertsonem. a taky s ministrem zahraničních věcí Robinem Cookem. Ten pojede 27. listopadu do Prahy. Proč?

    V rámci jednání s žadatelskými zeměmi Evropské unie. Od ledna 1998 bude Británie zastávat na šest měsíců funkci předsedy Evropské unie, a Robin Cook bude odpovědný za jednání s žadatelskými zeměmi.

  • Kdy se ČR konečně do Evropské unie dostane?

    Takové datum vám nikdo neřekne. Oni mají pravdu, že to nelze odhadnout, protože záleží na tom, jak my budeme plnit příslušná kritéria. Na rozdíl od NATO nejde o politické rozhodnutí, které může převýšit plnění kritérií, což u NATO jde, takže se tam můžeme dostat dávno předtím, než budeme modernizovat armádu, pokud to Západ bude politicky chtít. Kdežto před vstupem do EU musíte splnit přesná technická kritéria, nejenom hospodářská. Když se podíváte na analýzu chyb ČR, na odpovědi na dotazník EU, tak tam je kritika české státní správy, kritika soudnictví, je to i v politických oblastech

    Kritika, kterou Evropská unie vůči ČR vznesla, je téměř do puntíku, včetně lustračního zákona a dalších menších podrobností, shodná s tím, co říká sociální demokracie. Jediné, co my jsme nekritizovali, a co kritizuje Evropská unie, je kritika paragrafu o hanobení prezidenta.

  • Helsinský výbor amerického Kongresu kritizuje nedokonalý český zákon o občanství. To tam v té kritice EU také je?

    Zákon o občanství kritizován samozřejmě je, ale o tom dělala sociální demokracie obsáhlé analýzy a kritiky. ČR začne vyjednávat s EU příští rok a je nutné se od začátku dohodnout na mantinelech a zkusit vyjednat takové derogace, takové odklady, jaké si vyjednávali třeba i Švédové a Rakušani. Není žádná žadatelská země, který vstoupila do EU bez vyjednání podmínek. S tím Evropská unie souhlasí. Proto se začne vyjednávat. A vyjednávací proces bude mnohaletý. Když jsem hovořil se svými přáteli, včetně komisařů Evropské unie, tak mi jasně dali najevo, že záleží na tom, jak si ty podmínky vstupu dobře vyjednáme, že bychom byli hloupí, kdybychom rovnou se vším souhlasili a pak náš průmysl nebyl konkurenceschopný a byli bychom zcela převálcováni a nebyli bychom k užitku ani sobě, ani Evropské unii. Derogace neznamenají, že nebudeme plnit podmínky EU, alůe vyjednáme si přechodné období, během něhož nebudou platit všechny podmínky po celé české ekonomice. Potřebujeme čas, aby se na to hospodářství mohlo připravit.

    Náš problém je v tom, že jako největší opoziční strana, o níž nelze vyloučit, že by mohla převzít zodopovědnost za vládu v příštích několika málo letech, nebyli jsme pozváni a není žádná indicie, že bychom byli pozváni, se účastnit formulace toho vyjednávacího programu. Nebyli ovšem k tomu pozváni třeba ani velké zájmové skupiny jako odbory nebo Svaz průmyslu. Pokud vím, je doporučení, aby v nyní vytvářeném vyjednávacím týmu nebyl dokonce ani nikdo z parlamentu.


    Etické principy britské a české zahraniční politiky?

    (Pokračování rozhovoru s Janem Kavanem, začátek viz
    zde)

    Čtvrteční projev Robina Cooka o britské zahraniční politice mě utvrdil v tom, že to, že jsem zabudoval základní principy jeho zahraniční politiky i do koncepce naší zahraniční politiky bylo správné rozhodnutí. Hovoříme stále o těchže principech, které jsme sdíleli, když jsem já byl disident a on ty disidenty podporoval. Robin Cook tomu říká "etická zahraniční politika"

  • A je to prosazovatelné? Tradiční postoj je, že každá země prosazuje vlastní sobecké zájmy. Například prosazuje britská vláda etickou politiku vůči absolutistické Saúdské Arábii, jíž prodává zbraně. Podobně jsou problémy s vývozem britských zbraní do Malajska a Indonésie. Já vím, že se britská vláda snaží omezovat vývoz zbraní, ale závisejí na tom desetitisíce, ne-li statisíce pracovních příležitostí.

    O tom Robin Cook ve svém projevu hovořil. On uznává, že Británie je čtvrtý největší světový vývozce zbraní a že není možné ten obchod se zbraněmi zrušit, ale chce se dohodnout, a už má podporu i Lionela Jospina, pro vytvoření evropských zásad, které by regulovaly obchod se zbraněmi. Zatím zcela zakázal vývoz zbraní používaných k mučení a nevyváží zbraně, které se používají k represi. Z lidí, kteří se z opozičníků stali ministry, považuju já stále Robina Cooka za nejdůslednějšího. Jestli bude dělat kompromisy, tak mě to nepřekvapí, protože politika je umění kompromisů. Je otázka, jestli se ty kompromisy dostanou do rozporu se základními principy. To dosud neudělal.

    Mně jde o to, aby česká zahraniční politika byla etická, aby základní morální principy, na kterých bylo postaveno disidentské hnutí, Charta 77 a podobně, byly jedním ze základů české zahraniční politiky. To vůbec není v rozporu s tím, že zahraniční politika má hájit národní a státní zájmy.

  • České úřady teď utužují přepisy proti cizincům, nejen z východní Evropy, ale i ze Západu. Tuhle jsem mluvil s českým studentem a jeho americkou manželkou. Žijí v ČR a mají velké problémy s českou byrokracií, protože se zdá, že se systém zakopává vůči těmto lidem. Zdá se, jako by česká vláda nechtěla příliv cizinců. Víte o tom něco?

    Že je taková tendence, to vím.

  • A vy budete v tom pokračovat, až se dostanete k moci, anebo budete mít idealističtější politiku?

    Žádná politika není idealistická, pokud to znamená, že by nevzala v úvahu ochranu státních zájmů nebo zájmů svých občanů. Ale na druhé straně nebudeme dělat takovou politiku, která by byla v rozporu s principy lidských práv, včetně občanských práv cizinců. Budeme ji vykonávat v souladu se zákonnými předpisy ženevskými a dalšími konvencemi, které jsme podepsali.

  • Ozývají se ale hlasy, že se Čechům velmi dobře hodilo, když se jich za komunismu ze Západu zastávali obhájci lidských práv, a teď už oni sami na pomoc utlačovaným v zahraničí nevystupují.

    Ptáte se mě jako opozičního politika. Pokud já v tom budu hrát nějakou roli, to je jedna z věcí, kterou vám můžu podepsat, že pokud bych tohle nemohl dělat, tak bych toho ministra samozřejmě nedělal. To je pro mě alfa a omega.

    Kavan jako "persona non grata"?

  • O čem jste na té labouristické konferenci s Robinem Cookem konkrétně mluvil?

    Mimo jiné i o mých osobních věcech. Podpořil mě velmi silně v mém současném sporu s Mladou frontou Dnes ohledně tvrzení MFD, že jsem v Anglii persona non grata a že jsem tu spáchal trestný čin křivé přísahy adal mě k tomu své osobní prohlášení.

  • Ale víte, jak známo, v britských sdělovacích prostředcích a vlastně i v Americe je zvykem, že si média dělají z  legraci. Často o nich napíší nejrůznější hlouposti. Nezdá se už těm britských politikům, že se hloupostmi, které o vás píše český tisk, zabýváte trochu nepřiměřeně?

    Ne, nezdá. Naopak mi říkají, že bych se měl bránit ještě ostřeji, protože to není ani vtip ani legrace, jestliže o stínovém ministru zahraničí napíšete, že nemůže se stát ministrem. Napadáte celou koncepci stínového kabinetu sociální demokracie a píšete, že tento člověk je zcela nepřijatelný, protože spáchal v zahraničí trestný čin a nemůže do zahraničí cestovat, diskreditoval by tam senát a parlament a vládu. Pokud se takováto tvrzení používají při hlasování v Senátu, kterým vládní senátoři zamezili mému zvolení do meziparlamentní delegace pro spolupráci s Evropským parlamentem, tak to zcela oprávněně Robina Cooka, ale i Neila Kinnocka a Pauline Greenovou, šéfku skupiny evropských sociálních demokratů, rozčílilo, protože, jak napsala v dopise Václavu Klausovi, je to porušování principu demokratického pluralismu a D'Hondtova principu, že na jednání s Evropským parlamentem se musejí účastnit proporčně zástupci všech politických stran členských zemí. O tom jsme mluvili znovu, protože jsem už kandidoval dvakrát, dvakrát jsem nebyl zvolen, tak se měl Robin Cook ptal, jak to pokračuje dál, tak jsem ho informoval, že sociálně demokracie nechala to místo zatím volné, rezervované pro mě, a budu kandidovat tak dlouho, dokud vládní senátoři nezmění názor anebo do té doby, než volby do Senátu příští rok matematickou politickou strukturu nezmění.

  • Vy chcete Cookovi před cestou do Prahy předložit písemně nějaké otázky. Jaké?

    Především se ho budu ptát na postoje Británie jako předsedkyně Evropské unie na první polovinu roku 1998 k rozšiřování EU. Částečně Cookovy postoje znám, ale chtěl bych mít další podrobnosti, abych je mohl publikovat. Přátelé ze Slovenska mě žádali, abych se ho taky ptal i na postoj k těm zemím, které zatím neuspěly.


    Americký Helsinský výbor, Slovensko, český zákon o občanství a Češi žijící v zahraničí

    (Pokračování rozhovoru s Janem Kavanem, začátek viz
    zde)

  • Helsinský výbor amerického Kongresu nyní ostře kritizoval zhoršující se situaci v oblasti lidských práv na Slovensku.

    Já samozřejmě s politikou Mečiarovy vlády vůči neposlušným nebo nepohodlným poslancům hluboce nesouhlasím. ČSSD tento demokratický deficit často kritizovala, jen zdůrazňuji, že náš nesouhlas s absencí některých demokratických principů neznamená, že nepodporujeme vstup Slovenska do NATO, případně později do EU. V žádném případě si nepřeju, aby se na řece Moravě vytvořila nějaká nová opona.

  • Americká Helsinská komise pořád také upozorňuje na toto: V Americe žije asi 30 000 Čechoameričanů, kteří - protože mají americké občanství - nemají, nebo do 20. srpna letošního roku neměli možnost zároveň získat české občanství, podle dohody, která platila od roku 1928. Ta dohoda byla nyní na nátlak americké vlády zrušena, od 20. srpna, konečně, ale nikoliv retroaktivně. Když byla ta dohoda nyní zrušena, tak se o tom v českém tisku vůbec nepsalo, i když v depeších českého MZV americkému ministerstvu zahraničních věcí je uvedeno, že všechny parlamentní kroky ke zrušení této významné dohody byly učiněny. Jak to, že se v českém parlamentě o zrušení této dohody jednalo, všem procedurám bylo učiněno zadost a v tisku se to vůbec neobjevilo?

    Samozřejmě, v parlamentě se o tom jednalo. Zdaleka to není tak kontroverzní, jak říkáte. Vůbec si nemyslím, že to to bylo na nátlak amerického Kongresu, protože u nás zrušení té dohody prosazoval Žantovský a bylo to kopání do otevřených dveří, protože v praxi se systémem výjimek, které uplatňovali Američani, nebyl ten zákon už dávno funkční.

  • Ano. Z americké strany. Ale Češi, žijící v Americe, si stěžují, že oni české občanství dostat nemohou. Navzdory tomu, že existuje celá řada lidí, kteří české i americké občanství mají, ale to jsou výjimky. Ti lidé jsou neobyčejně uraženi, rozumíte, že desítky let bojovali proti komunismu ...

    No, ale to vychází z postoje českých úřadů k emigrantům, jak k těm navrátivším se, jak k těm, co jsou venku. Ale v parlamentě zrušení této smlouvy projednané bylo, a to bez jakýchkoliv problémů. Opozice se shodla s vládou. Hlasování bylo jednomyslné pokud vím v obou komorách. My jsme to projednávali na zahraničním výboru Senátu a byla to jedna z mála věcí, kdy jsme všichni souhlasili napříč celého politického spektra. Novináři tomu byli samozřejmě přítomni. To, že se o tom nepsalo, je otázka, kterou byste měl položit novinářům než politikům.

  • To je proto, že česká identita je definována nejen jazykově, ale i územně, že? A kdo nežije zrovna na území ČR, není považován za Čecha, že? Že to tak je?

    No, ne úplně. To je kontroverznější otázka. Když se diskutovalo o ustavení výboru pro krajany, někteří argumentovali, že lidé, žijící za hranicemi ČR, by neměli být definováni jako Češi. Dokonce někteří byli i proti výrazu "krajan", ale potom se většina po delší a ne vždycky inteligentní diskusi rozhodla pro termín "krajani". Někteří senátoři ODS neměli problémy chápat Čechoameričany jako Čechy, ale měli problémy chápat jako Čechy některé bývalé spoluobčany, dnes žijící na Slovensku.


    Je Miloš Zeman pro českou politiku nepoužitelný?

    (Pokračování rozhovoru s Janem Kavanem, začátek viz
    zde)

  • Závěrem poznámku ohledně našeho rozhovoru, srovnávajícího britskou Labour party a českou sociální demokracii, který jsme vedli předvčírem a který vyšel v Britských listech v pátek. (Viz taky tady.) Jeden čtenář poukázal na to, že z toho rozhovoru je v podtextu vidět, že šéf vaší strany Miloš Zeman je pro praktickou politiku naprosto nepoužitelný a neschopný a že se vyhýbáte tomu to říct jako čert kříži. Je to pravda?

    (S úsměvem:) Ne. Vůbec jsem se k Zemanovi nevyjádřil. Číst to do podtextu by bylo zjednodušené a poněkud přehnané. O Zemanovi a o osobních postojích jsme nehovořili -

  • Ale bylo to tam, na jednom místě. A vaše mlčení bylo výmluvné.

    Já jsem s některými vašimi poznámkami samozřejmě mohl souhlasit. Bavili jsme se o tom, s kterými věcmi nesouhlasím. Na druhé straně, musel bych se ostře ohradit, protože představu, že by Zeman byl pro českou politiku nepoužitelný považuju za hloupost. Já mohu mít kritický pohled na některé jeho bonmoty případně úlety, zvláště když hovoří s novináři, na druhé straně jsem hluboce přesvědčen, že je pro českou politiku nesmírně potřebný. Je to v české politice jeden z nejvzdělanějších lidí a protože jsem nějaký čas pracoval jako jeho poradce, tak jsem se každé ráno účastnil těch schůzek s předsedou strany a dalšími poradci a nabyl jsem hlubokého přesvědčení, že právě během těchto schůzek je ochoten vnímat, co mu říkají, jiní, a to mnozí politici nedělají, jednak bylo vidět, že má ohromný rozsah vzdělání a informací.

    Z hlediska ČSSD, kdyby nebylo Zemana, tak se stále pohybujeme mezi deseti jedenácti procenty, byli bychom KDÚ české politiky.

    Když jsem byl dlouho pouze pražským politikem a pohyboval jsem se v okruhu pražských intelektuálů, tam jsem slýchával mnohá velmi ostrá kritická slova na Zemana, zvláště ohledně těch věcí, o nichž vy píšete nebo máte na mysli, jako novinář a zvláště novinář, který se na to dívá z nadhledu a z dálky. Ale jakmile jsem se stal moravským senátorem, jezdím teď každý týden po menších moravských obcích, hovořím s lidmi v hospodách, se starosty, a tam je většina voličů, ne v Praze, došel jsem k hlubokému přesdvědčení, že je to právě Zeman, díky němuž se ČSSD blíží třiceti procentům, kde drtivá většina obyčejných lidí se s jeho přístupem identifikují.

  • Ano. Jednoduchá česká politická scéna potřebuje jednoduché černobílé bonmoty pana Zemana? Je to trošku škoda.

    Oni ho nehodnotí na bonmotech, ale i na jeho analýzách a jeho postoji k ODS. A jeho nekompromisním hájením zájmu obyčejných lidí. To oni v řadě jiných politiků, ochotných k velkým kompromisům, zatím necítí. Ta sociální tíseň na Moravě, zvlášť v oblastech, které já znám, po záplavách, je obrovská. Ty problémy jsou úplně jiné než problémy pražských intelektuálů. A tam jim Zeman mluví z duše.


    Balón na české politické scéně: Co nechce vidět Jan Čulík

    Pan Čulík (článek v BL) připomíná člověka, který navštívil dům, kde nedávno hořelo, a nemůže pochopit, proč všichni obyvatelé podléhají zvláštním, idiosynkratickým reakcím, kdykoli se řeč stočí na oheň nebo na zápalky.

    Je to opačný extrém, než co sám Jan Čulík kritizuje na Svobodné Evropě. V sedmdesátých a zvlášť v osmdesátých letech mělo RFE tendenci stylizovat své zpravodajství a publicistiku do jednoduchých tezí, aby jim totalitou obklopený posluchač mohl snáze porozumět. Nic neexistovalo mezi černou a bílou, komunistický režim nebylo dovoleno pochválit a na západních zemích a na myšlence Svobody nesmělo ulpět smítko kritiky. Médium se přizpůsobilo konzumentovi do té míry, že v očích řady občanů totalitního státu ztrácelo přitažlivost nebo dokonce kredit (vzpomínám si, že sám jsem častěji než RFE poslouchal Radio Svoboda v ruštině, protože mi její globálně-politické komentáře připadaly zajímavější než tlachání o tom, jak je to skvělé, když emigroval Waldemar Matuška).

    Jan Čulík naopak odmítá brát na posttotalitní publikum jakékoli ohledy. Nejsou žádné "české špecifiká," existují jen univerzální principy, platné ve Velké Británii stejně jako v Somálsku. Fóbie z komunismu je podle Čulíka východoevropanskou zabedněností, na vnitropolitické scéně vidí obrovský balón, vytěsňující vše od středu nalevo a ponechávající legitimitu jen koncepcím pravým a ještě pravějším. Je to prý iracionální chování, protože komunismus je trvale zdiskreditován a z příslovečného strašidla, druhdy obcházejícího evropský kontinent, zbyl útrpný strašák. Jenže -- vedle polského a maďarského modelu úspěšné integrace postkomunistických stran do mechanismu demokratického střídání vlád je zde alternativa slovenská. Dává něco Janu Čulíkovi jistotu, že je vyloučena "mečiarizace" české politické scény?

    Předlistopadoví komunisté se dostali do zvláštního postavení. Nedávno jsem je ve Fóru NP přirovnal ke "zlému hochovi," který předtím terorizoval celou třídu a teď přišel do školy s rukou v sádře. Co s ním, rozvažují spolužáci: Zbít ho? Izolovat? Přijmout mezi sebe? Nebo mu podlézat pro případ, že mu sádru sundají a on se navzdory slibům vrátí ke starým špatným zvykům?

    Po osmi letech se dá říct, že v otázce, co si počít s komunistickou minulostí, nejsme dál, než bylo Občanské fórum na začátku roku 1990. Byl přijat bezzubý zákon o protiprávnosti komunistického režimu a kontroverzní lustrační zákon, postihující nesprávně vymezený okruh lidí za nevhodně definované skutky nepřípadnou sankcí. Trumberózní man-hunter Václav Benda předsedá komickému Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu. Občané se přitom cítí podvedeni: nepřípustnost retroaktivního uplatnění práva způsobila, že komunistická nomenklatura si mohla nejen ponechat majetek získaný pod cenou při konfiskacích, ale mimo dosah právního postihu zůstali prakticky všichni vykonavatelé politiky třídní odplaty z 50. let. Prostředky uvolněné pro rehabilitované politické vězně jsou nepatrné.

    Signál, vyslaný občanům České republiky, je jasný: ideály jsou bezcenné, nosí se pragmatismus. Aniž by prošla jakoukoliv sebereflexí, společnost se přeorientovala na "tržní" hodnoty. Absolutní ctností je mít peníze a moc, jediným uznávaným zdrojem autority se stal finanční úspěch. Krádež je běžnou, omluvitelnou věcí. Týž televizní reportér, který den předtím zvysoka vyzpovídal neoblíbeného politika, ani nedutá, když drží mikrofon mladému finančnímu géniovi. Čin, jímž se proslavil? Typický. Právě s kumpány vytunelovali banku.

    Komunisté a milicionáři nikdy nebyli souzeni v novém "norimberském procesu," společnost s nimi přesto jedná jako s usvědčenými a odsouzenými -- jinak by nemohla vzniknout aféra Šlouf nebo Valenčík.

    Vstupuje Jan Čulík a k této nemocné společnosti přikládá metr britské demokracie, vybírá, koho podpořit a proti komu se postavit. My se na rozdíl od něj nedejme zmýlit slovy: činy ukazují, že politické síly jsou v ČR rozloženy rovnoměrně. Protože však -- víceméně oprávněně -- ve společnosti přetrvává strach z komunismu, je pro dešifrování politických programů potřeba použít jinou kódovou tabulku.

    Není balónu, je zde pouze prizma, odklánějící partajní rétoriku od leva ke středu. Jan Čulík o této deformaci buď neví, nebo ji ignoruje. V každém případě podporuje v ČR síly, které se svou rétorikou podobají jeho favoritům na britské scéně, a vzhledem k právě popsané deformaci tak dává hlas krajní levici. Jen tak si dokážu vysvětlit, že i když Čulík rozhodně není komunista, podporuje třeba dvouměsíčník Listy, mezi jehož obdivovatele (sponzory) patří předlistopadoví šéfové SSM pánové Jaroslav Jenerál a Vasil Mohorita. (Viz seznam sponsorů uvedených v Listech č. 5/1997.

    Myslím si, že je to škoda. Pro Jana Čulíka stejně jako pro Českou republiku.

    Tomáš Pecina
    Praha, 4.10.1997


    Odpověď Jana Čulíka:

    1. ČR se svými "českými špecifikami" z mezinárodního hlediska poškozuje sama. Nikomu jinému to nevadí, nikdo jiný se o to nestará. Hloupé je, že na mezinárodní scéně skutečně nyní zuří docela tvrdý, nemilosrdný boj o ekonomické přežití. Vím to, mám určité zkušenosti z podnikatelské sféry. Když se budou lidi v ČR obírat domácími hloupostmi, místo aby sledovali, co se děje ve světě, jaké jsou trendy, a místo aby DOKÁZALI PŘEDVÍDAT, být chytřejší a rychlejší než jiní, dopadne to špatně. Možná, že to skutečně pro Čechy v ČR nejde, neobírat se hloupostmi z komunismu a stát se místo toho občany světa, kde se bude rozhodovat o přežití. Já podle svého svědomí mohu dělat jen jednu věc, totiž poukazovat na rozdíly mezi vnějším a českým domácím hodnocením reality.

    Pan Pecina na to pak reagoval: "Vy se zabýváte nějakou fiktivní Českou republikou, která by byla, kdyby nebyl komunismu."

    Odpovídám: ANO! PŘESNĚ TAK! Tento ideál je třeba neustále držet před zraky lidí.

    2. Nemám žádné britské politické favority. Bylo by zajímavé, kdyby Tomáš Pecina určil, kteří britští favoriti to podle něho jsou. Nepíšu, že je ČSSD obecně pravicovější než britští labouristé. To je snad nedorozumění. To snad vyvodil pan Pecina z výroků Jana Kavana. (Viz taky tady.)

    3. Nemohu jako analytik a komentátor věštit z kávové sedliny. S nepodloženou premisou "tito politikové vám lžou, užívají slova, jimiž míní něco jiného", jinými slovy, "česká sociální demokracie vystupuje relativně pravicově, ve skutečnosti jsou to zakuklení komunisté", se nedá pracovat. Bylo by to třeba slovo od slova dokázat. Nebo, až se dostanou k moci, kritizovat jejich konkrétní kroky, budou-li se odlišovat od svého programu alespoň natolik, jak se od svého programu a dosažení jeho cílů odchýlila současná vládní koalice.

    4. Seriózní novinář nemůže filtrovat informace podle toho, co by mohly údajně způsobit. Mimo jiné, nemyslíte, že je to urážlivé vůči čtenářům, považovat je takto za děti?

    5. Budeme-li se pořád něčeho obávat, zejména mečiarizace české politiky, a přizpůsobovat tomu způsob, jak o věcech mluvíme, a budeme-li si proto určitá témata zakazovat, zmečiarizujeme českou politiku.

    6. Nepodporuji nijak výrazně dvouměsíčník Listy. V mnohém se neshoduji s Petrem Uhlem, donedávna jeho šéfredaktorem. V mnohém se shoduji s historikem Jiřím Vančurou, jeho nynějším šéfredaktorem, což je skutečně v českých poměrech velký gentleman. V mnohém se shoduji a v mnohém se neshoduji s Václavem Žákem, budoucím šéfredaktorem Listů.

    S Listy mám zkušenost jako s neobyčejně otevřeným časopisem, který několikrát zveřejnil materiály, občas výrazně pravicové, na něž by žádné jiné české periodikum buď z hlouposti nebo z bigotnosti ani nesáhlo.

    Zaujímám ten postoj, že píšu pro ty noviny, které o článek požádají nebo ho otisknou. (Našlo by se jen málo výjimek, kam bych psát odmítl, bohužel právě v časopise Republika se před časem objevil bez mého souhlasu jakýsi můj text. Pokud však tzv. "hlavní" sdělovací prostředky se nehodlají zabývat palčivějšími otázkami, je zrovna mou vinou, že se tato témata přesunují do "extrémistických" časopisů?)

    Pokud by si mé články chtěl číst i Miloš Jakeš, popřípadě Vasil Bilak, a byli by tito lidé ochotni a schopni se z nich poučit, najít v nich něco nového, byl bych tím potěšen, stejně jako kdyby ty články četli funkcionáři ODS.

    Mezi osobami, které pomohly osobním finančním darem dvouměsíčníku Listy, byl nedávno mj. uveden i Milan Schulz, komentátor Svobodné Evropy. Podle logiky pana Peciny by to mělo znamenat, že jsou Listy spojeny se Svobodnou Evropou, americkým Kongresem a CIA.

    Já nevím, jestli bych se jako redaktor Listů nerozhodoval odmítnout finanční příspěvek od Vasila Mohority a Jaroslava Jenerála. Ale to se zase vracíme k principu kolektivní viny (Viz taky Britské listy z 12.srpna 199718.srpna 1997.) Pokud tito pánové svou činností ve vysokých funkcích v SSM před pádem komunismu spáchali trestný čin, měli být odsouzeni. Pokud ne, budeme kolem těchto lidí stále dělat dusno? Co činí dnes? Znamená jejich osobní příspěvek to, že Listy jsou orgánem komunistické strany?

    K otázce sponsorování časopisu Listy od těchto dvou čtenářů se vyjádří v následujících dnech v Britských listech Jiří Vančura, šéfredaktor Listů.

    Jan Čulík


    KOSMAS

    Czechoslovak and Central European Journal

    Spolecnost pro vedy a umeni (SVU) oznamuje, ze obnovila vydavani sveho anglickeho casopisu KOSMAS. Pred sametovou revoluci tento casopis predstavoval dulezite forum pro svetovou akademickou obec, zajimajici se o ceske a slovenske zalezitosti.

    KOSMAS bude nadale pokracovat v tradici publikovani vedeckych, ale sirsi verejnosti srozumitelnych, clanku z oboru humanitnich a socialnich ved, umeni a literatury. Je to jediny anglicky psany vedecky casopis, ktery je zameren predevsim na minulost i soucasne deni narodu v Ceskozemi , na Slovensku a v sousednich statech.

    Prestoze svym obsahovym rozsahem by se hodil i nazev "Kosmos", jeho dnesni jmeno KOSMAS je poctou kronikari a mnichovi toho jmena, jenz ovladal mnoho ved a umeni sveho casu a byl autorem slavne "Chronica Bohemorum".

    Tato kronika, dnes skoro tisic let stara, je neobycejne vymluvnym traktatem o dobe raneho stredoveku v Cechach. Sam Frantisek Palacky, "Otec naroda" a vyznamny vudce ceskeho narodniho obrozeni, prohlasil, ze Kosmas (1045-1125) byl "skutecnym Herodotem sve zeme."

    Sefredaktor: Bruce Garver, University of Nebraska at Omaha

    Distribuce: Layne Pierce, University of Nebraska at Lincoln

    Recenze: Mary Hrabik Samal. Oakland University

    Pomocny redaktor: Daniel Miller, University of West Florida

    Pomocna redaktorka: Mila Saskova-Pierce, University of Nebraska at Lincoln

    Redakcni rada: Antonie van den Beld (Universiteit Utrecht ), Peter Demetz (Yale University), Lubomir Durovic (Lunds Universitet), Zdenka E. Fischmann (Phoenix, AZ), David R. Holeton (Trinity College, Toronto), Wilma Iggers (Canisius College, Buffalo), Owen Johnson (Indiana University), Jan Milic Lochman (University of Basel), Antonin Mestan (Slavonic Institute CAV, Prague), Jaroslav Opat (T.G. Masaryk Institute CAV, Prague), Leopold Pospisil (Yale University), Mojmir Povolny (Lawrence University), Miloslav Rechcigl (Rockville, MD), H. Gordon Skilling (University of Toronto), Jan Francis Triska (Stanford University), Bronislava Volkova (Indiana University), Sharon Wolchik (George Washington University), Piotr Wandycz (Yale University)..

    Obsah svazku XII, cislo 1 (1996)

    MEMOAR

    Zdenek V. David,"The War, the Nazi Protectorate, and Victory: Reflections

    BASNE

    Jaroslav Seifert,"Three Poems." Prelozila Vera Borkovec

    Bronislava Volkova,"Eleven Poems." Prelozila autorka a Lilli Parrott

    Libuse Cacalova,"Four Poems." Prelozila Vera Borkovec

    CLANKY

    Michael Kraus,"Assessing 1996 Elections in the Czech Republic." Judith Fiehler,"Giving Shape to Spirit: Reflections on the Style of Dvorak's American Quartet and Quintet." Miloslav Rechcigl, Jr.,"Czech Contributions to American Scientific and Technological Thought" Howard Louthan,"A Reappraisal of J. A. Comenius's The Labyrinth of the World in Light of His Subsequent Writings on Educational Reform." Thomas A. Fudge, "Visual Heresy and the Communication of Ideas in the Hussite Reformation."

    RECENZE:

    devet

    Obsah svazku XII, cislo 2 (v tisku)

    BASNE:

    Jan Skacel, "Selected Poems." Prelozili Lyn Coffin and Zdenka Brodska

    Lorraine Duggin, "Three Poems"

    CLANKY:

    Bronislava Volkova, "The Unbearable Heaviness of Being. Or is it Lightness ? Kundera's Values." Hugh Agnew: "'Like One of Our Own': Masaryk and America." Mary Hrabik-Samal, "The Velvet Revolution's Aftermath: The Last Three Years of Czechoslovakia." Michael J. Kopanic, Jr., "Victory in Round Three: Meciar's 1994 Electoral Triumph." Oliver Pollak, "A Medical Memoir of the Terezin (Theresienstadt) Concentration Camp by Felix Bachmann, M.D." T, Mills Kelly, "The Czech National Council and the Slovaks, 1907-1914." David Smart,"View from a Prague Window: Anti-Utraquism and Baroque Architecture in Prague." Jiri Sehnal, "On the Use of the Baroque Trumpet in Sacred Music in Moravia." Translated from Czech by Judith Fiehler and Milada Hornova.

    RECENZE:

    sest

    Redaktori vitaji prispevky, at uz clanky ci recenze, tykajici se ceskych, slovenskych a stredoevropskych dejin, umeni, literatury, politiky, narodohospodarstvi a vyvoje prirodnich ved a technologie. Tez budou vitany clanky o slovenskych a ceskych pristehovalcich a jejich potomcich ve svete.

    Clanky posilejte redaktorovi na adresu:

    Bruce Garver,

    Dept. of History,

    University of Nebraska at Omaha,

    Omaha,

    NE 68182-0213.

    Phone: (402)554-4824;

    FAX: (402)554-2794;

    e-mail: bgarver@unomaha.edu

    Jednorocni predplatne na KOSMAS je $22 pro cleny SVU, $27 pro necleny jednotlivce a $30 pro instituce. Ohledne predplatneho piste na adresu: Mr. Layne Pierce, Managing Editor, Dept. of Modern Languages and Literatures, University of Nebraska-Lincoln, Lincoln, NE 68588-0315. Phone: (402)472-1336; FAX (402)472-0327; e-mail:mzs@unlinfo.unl.edu

    Zajemci o clenstvi v SVU necht se prihlasi u jejiho predsedy na adrese: Mila Rechcigl, 1703 Mark Lane, Rockville, MD 20852. Phone / FAX: (301) 881-7222, e-mail: rechcigl@aol.com


    Velká Británie: Další skandál kolem princezny Diany

    Novinář Andrew Morton se stal terčem ostrých útoků, když se v minulých dnech přiznal, že jeho známá kniha, Diana - Její pravdivý příběh, v níž poprvé zveřejnil před pěti lety podrobnosti o nešťastném Dianině manželství s princem Charlesem - byla do značné míry založena nikoliv na svědectví "osob blízkých Dianě", ale přímo na magnetofonových páscích rozhovorů, které namluvila sama Diana.

    Včerejší Sunday Times odhalil, že pásky Mortonovi zprostředkoval přítel Diany i Mortona, dr. James Colthurst, který znal Dianu déle než dvacet let a s Mortonem hrál squash.

    Colthurst Dianu tajně šestkrát interviewoval v Kensington Palace. Předložil jí otázky od Mortona, který připravoval svou knihu, a natočil její odpovědi.

    Colthurst (40) je absolventem soukromé školy v Etonu. Jeho otec vlastní hrad Blarney Castle v Irsku. Colthurst je ženatý a žije u města Hungerford v hrabství Berkshire. Seznámil se s princeznou Dianou při lyžování ve Francii v roce 1978, kdy jí bylo 17. Poskytoval jí pomoc jako lékař a pomáhal jí psát její projevy. Měla jeho naprostou důvěru.

    Morton se nyní rozhodl vydat, a to dnes, v pondělí, aktualizovanou verzi svého bestselleru Diana, Její pravdivý příběh. V knize uvádí, že je založena na přímém Dianině svědectví. Vystavil se tím zároveň nebezpečí, že se stane terčem trestního stíhání od správců Dianiny pozůstalosti. Ještě větší kontroverzi Morton vyvolal, když vyšlo najevo, že prodal transkripty rozhovorů s Dianou americkému magazínu People za více než 100 000 liber.

    Rozhovory jsou prý zdrcujícím a velmi osobním líčením princeznina zasnoubení a jejího sňatku s princem Charlesem.

    Kritikové - mezi nimiž jsou britští církevní hodnostáři a údajně i členové britské královské rodiny, napadají Mortona, že se snaží vydělat na smrti princezny tak brzo po jejím tragickém úmrtí.

    Earl Spencer další příbuzní Diany se prý radili o víkendu s právníky, jak zabránit Mortonovi ve vydání aktualizované knihy o Dianě, jenže první signální výtisky vydání se už o víkendu prodávaly v Londýně a časopis People je už na novinových stáncích.

    Očekává se, že Andrew Morton na novém vydání knihy o Dianě opět vydělá milióny.

    Jan Čulík

    Ten Andrew Morton, on to není nejlepší obětní beránek

    Simon Hoggart

    Guardian 4.10.1997

    Už pět týdnů hledá britský lid někoho, koho by mohl nenávidět, na něhož by si mohl vylít svůj vztek a frustraci, vzniklé v důsledku smrti princezny Diany. Paparazziové se zdáli chvíli slibní. Henri Paul je mrtev. Chvíli to taky vypadalo, že hlavním terčem se stane princ Charles, ale on se energicky vzpamatoval, i když trochu pozdě.

    Takže, vystupte do popředí, Andrew Mortone, autore knížky Diana - Její opravdový příběh ("OSTUDNÉ!!" - Daily Mirror). Mortonův zločin, jak se zdá, je to, že udělal, co Diana chtěla - že zveřejnil její verzi příběhu - a na tom zbohatnul. V kategorii nejhnusnějších zločinů to ale zrovna není asi ten nejhorší zločin.

    Nicméně mám určitou pochybnost v mysli, neboť jsem byl přítomen při oné příležitosti, kdy se Andrew Morton poprvé (a myslím naposledy) setkal s princem Charlesem. Bylo to na novinářské recepci před první velkou cestou Charlese a Diany do Austrálie.

    Tou dobou se Morton zrovna stal korespondentem pro královské záležitosti bulvárního deníku Daily Star (to je ekvivalent českého Blesku, JČ). Charles, známým nesebevědomým způsobem se Mortona dotázal, proč se stal novinářem. "Protože jsem vždycky chtěl psát," řekl Morton. "V tom případě," zeptal se princ, "proč jste proboha šel do Daily Staru?" Nebyla to příliš vtipná poznámka, ani nebyla moc urážlivá, ale někdy mi teď napadá, jestli princ Charles občas lituje, že tuto poznámku tehdy udělal.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|