úterý 7. října

O B S A H

Česká zahraniční politika:

  • EXKLUZÍVNÍ DOKUMENT: Helsinská komise amerického Kongresu píše náměstku českého ministra zahraničí Kovandovi o Romech Česká politická kultura:
  • Češi nepociťují k Romům rasismus, ale jen lidské antipatie (Břetislav Olšer, Toronto Globe and Mail) CME a Nova TV:
  • CME se soudí v Maďarsku o licence (Washington Post)
  • Vladimír Železný mluví hlouposti na Radiu 1
  • Vladimír Železný soutěží s princeznou Dianou, Železný a "vzrušená mužská nahota" Etika podnikání v ČR:
  • O pozoruhodné praxi jedné pražské překladatelské agentury (Tomáš Pecina) Diskuse:
  • Napomáhá Čulík komunistům? (Marek Houša, Tomáš Pecina)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé BL se vám natáhnou, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy


    Helsinská komise amerického Kongresu píše o Romech Karlu Kovandovi

    Toto je dopis, který byl osobně doručen českému náměstku ministra zahraničních věcí před jeho odjezdem minulý týden z Washingtonu

    30. září 1997

    Jeho Excellence Karel Kovanda

    náměstek ministra zahraničí ČR

    Loretánské náměstí č. 5

    125 10 Praha 1

    Česká republika

    Vážený pane náměstku,

    prosím přijměte mou omluvu, že jsem musel naši dnešní schůzku zrušit. Bohužel, včerejší pozornost kongresového výboru pro mezinárodní vztahy, věnovaná několika klíčovým zákonům týkajících se amerických styků s Čínou, znamenala, že tomuto tématu muselo být věnováno několik hodin i dnes dopoledne, a tak jsem musel na poslední chvíli změnit svůj program.

    Zejména mě mrzí, že jsme neměli příležitost projednat znepokojení, které předseda Alfonse D'Amato a já pociťujeme v případě České republiky. (O tomto znepokojení se hovořilo při slyšení Helsinské komise letos v květnu, kdy se projednávalo rozšiřování NATO, bylo také obsahem našeho dopisu z 21. srpna 1997, adresovaného premiéru Klausovi. Předpokládám, že jste s nimi seznámen.)

    Pane náměstku, kanadští činitelé dali najevo, že za posledních šest týdnů uprchlo do Kanady přibližně 1100 příslušníků romské menšiny, předpokládáme že s úmyslem, že tam požádají o asyl. Jejich žádosti o asyl jsou založeny na předsudcích, diskriminaci a násilí, jemuž čelí ve své vlasti. Jde o výrazy nesnášenlivosti, které jsou prohlubovány úzkou definicí občanství, jakou zavedla Česká republika. Rada Evropy oznámila minulý týden, že bude i nadále monitorovat problémy s občanstvím ve vaší zemi. Konstatovala, že předchozí doporučení odborníků Rady Evropy v této oblasti nebyla plně realizována. UNHCR také nadále dokumentuje vážné problémy s aplikací českého zákona o občanství, i po jeho nejnovější novelizaci v dubnu 1996. Minulý měsíc informoval představitel českého Helsinského výboru tuto komisi, jejímž jsem spolupředsedou, že mají zdokumentovány tisíce případů jednotlivců (bývalých "Čechoslováků"), včetně několika stovek sirotků anebo dětí v pěstounské péči, jejichž žádosti o české občanství byly jak se zdá definitivně odloženy na neurčito. Nejnovější zpráva amerického ministerstva zahraničních věcí týkající se České republiky opět věnovala tomuto problému více míste než jakémukoliv jinému jednotlivému problému, týkajícímu se vaší země.

    Pane náměstku, vaše vláda dosud nepřijala politickou linii týkající se občanství, jakou přijaly téměř všechny ostatní nově nezávislé státy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Benátská komise Rady Evropy podpořila postoj těchto zemí, když v září 1996 konstatovala, že "ve všech případech následnictví států, následnický stát má povinnost poskytnout své občanství všem občanům předchozího státu, kteří mají trvalý pobyt na předávaném území." Naproti tomu vaše vláda vydává podstatný politický kapitál na to, aby bránila svou více omezující politickou linii, týkající se občanství. Je jisté, že tato otázka zůstane na pořadu jednání vedle vstupu do NATO, do EU, bezvízového styku a dalších otázek společného zájmu.

    I když jsme se dnes dopoledne nemohli osobně sejít, velmi rád bych obdržel vaše myšlenky k této věci a doufám, že budeme i nadále pokračovat v dialogu prostřednictvím českého velvyslanectví zde ve Washingtonu ohledně této i dalších důležitých otázek.

    S pozdravem,

    Christopher C. Smith,

    spolupředseda Helsinské komise amerického Kongresu

    Přílohy:

    záznam jednání hodnocení zemí ucházejících se v členství v NATO z května 1997

    dopis Václavu Klausovi z 21. srpna 1997

    (Plný text dopisu Helsinského výboru Václavu Klausovi, s datem 21. srpna 1997, je v neoficiálním českém předkladu od pátku 22. srpna od večera zde.

    Zprávu o zákonu o českém občanství zde nalézt na domovské stránce Helsinského výboru a k této problematice je dále zásadní materiál v Neviditelném psu tady česky tady anglicky a v Britských listech zde, zdezde, dopis Helsinského výboru Alexandru Vondrovi je zde, odpověď Alexandra Vondry Helsinskému výboru je zde.

    V těchto BL je zajímavý DIALOG O ČESKÉM OBČANSTVÍ. Upozorňuju dále na článek Jiřiny Fuchsové "Já nejsem žádný krajan, sakra", na  reakci Josefa Schrabala k založení senátního "výboru pro krajany"a na povídku Jiřiny Fuchsové "Návrat".)

    Anglické znění:

    Subject: Smith to Kovanda

    Please find below a text of a letter that was delivered by hand to Deputy Foreign Minister Kovanda, prior to his departure from Washington last week.

    September 30, 1997

    H.E. Karel Kovanda

    Deputy Foreign Minister of the Czech Republic Loretanske nam. 5

    125 10 Praha 1

    Czech Republic

    Dear Mr. Minister:

    Please accept my apologies for having to cancel our meeting today. Unfortunately, yesterday's International Relations Committee mark-up of several critical bills affecting U.S. relations with China was extended for several hours this morning, forcing me to change my calendar at the last minute.

    I particularly regret that we did not have the opportunity to discuss the concerns that Chairman Alfonse D'Amato and I have regarding the Czech Republic. (These were discussed during the Commission's hearing on NATO enlargement in May, as well as in our August 21 letter to Prime Minister Klaus. I assume that you are already familiar with them.)

    Mr. Minister, Canadian officials have indicated that in the last six weeks, some 1100 members of the Romani minority from the Czech Republic have fled to Canada, presumably with the intention of seeking asylum. Their claims are based on the prejudice, discrimination, and violence they face in their homeland-expressions of intolerance exacerbated by the Czech Republic's narrow definition of citizenship. The Council of Europe announced last week that it would continue to monitor problems of citizenship in your country, noting that prior recommendations of the Council's experts in this area have not been fully implemented. The UNHCR also continues to document serious problems with the application of the citizenship law, even after the most recent amendments in April 1996. Last month, a representative of the Czech Helsinki Committee informed this Commission, which I Co-Chair, that they have documented thousands of cases of individuals (former "Czechoslovaks"), including several hundred orphans or children in foster care, whose applications for Czech citizenship appear to have stalled indefinitely. The most recent State Department Report on the Czech Republic again devoted more column inches to this problem than to any other single issue it addressed in your country.

    Mr. Minister, thus far your government has not yet adopted the citizenship policy embraced by virtually all the other newly independent States of the OSCE. The Council of Europe's Venice Commission supported the approach of those countries when it stated in September 1996 that "in all cases of State succession, the successor State shall grant its nationality to all nationals of the predecessor State residing permanently on the transferred territory." In contrast, your government has expended substantial political capital defending its more exclusionary citizenship practice. Certainly, this issue will remain on the agenda along with NATO or EU accession, visa-free travel, and other issues of mutual interest.

    Although we were not able to meet in person this morning, I would welcome receiving your thoughts on this matter and hope to continue our dialogue through the Czech Embassy here in Washington on this and other issues of concern.

    Sincerely,

    CHRISTOPHER H. SMITH, M.C.

    Co-Chairman

    CHS/ebss

    enc. May 1997 NATO hearing record

    August 21 letter to P.M. Vaclav Klaus

    Erika B. Schlager

    Counsel for International Law

    Commission on Security and Cooperation in Europe

    Room 234, Ford House Office Building

    Washington, DC 20515

    tel.: 202-225-1901

    fax: 202-226-4199

    e-mail: Erika.Schlager@mail.house.gov

    http://www.house.gov/csce/


    Otázky a odpovědi o Romech

    Rubrika "Nezdvořilá společnost"

    The Toronto Globe and Mail

    4. října 1997

    Romové tvrdí, že Češi jsou rasisti, ale možná jde jen o velmi lidské antipatie

    Břetislav Olšer

    (Tento článek Britským listům také zprostředkovala Helsinská komise amerického Kongresu. Obávám se, že v běžném západním kontextu poslouží zřejmě jako tvrdý důkaz zabedněného českého rasismu. Tedy učinil zřejmě na americkém kontinentě více škody než užitku. Anebo možná ne - je dobré, že se lidi dovědí, jaké jsou přesně poměry. JČ)

    Drtivá většina Čechů nemá ráda většinu svých romských, neboli cikánských spoluobčanů. To je skutečnost, kterou neskryjí žádné vládní deklarace, prohlašující, že mezi občany, žijícími v ČR nejsou žádné problémy. Otázka je, zda jsou antipatie Čechů vůči Romům rasismem, anebo zda jsou to prosté a zcela lidské antipatie, založené na mnoha záporných zkušenostech.

    Popíšu prostě několik případů. A protože se charakter projevuje nejlépe v extrémních situacích, nejprve se zmíním o nedávných, tragických povodních. Jistě se vyskytly případy, kdy čeští gadžové (běloši) kradli a podváděli. Možná až dvacet procent z nich kradlo a podvádělo. Ale mezi romskou populací představovali hříšníci skoro až sedmdesát procent cikánů.

    Případ číslo jedna: Asi 3000 osob, jejich příbytky byly zaplaveny, dvě třetiny z nich byli Romové, byli ubytováni na univerzitních kolejích. Namísto aby byli vděční, tito Romové - kteří dostávali ubytování zadarmo, měli televizi a třikrát denně jídlo - se chovali zlovolně. Na kolejích začali zapalovat požáry, ničili zařízení a kradli všechno, co se dalo ukrást, dokud nezasáhla policie. Ukradené věci se brzo objevily na černém trhu - včetně potravin, které byly na koleje doručeny jako humanitární pomoc. V jedné škole zničili Romové lavice, tabule a zdi a používali místnosti jako záchody, zbytky jídla a špinavé ručníky nastrkali za tělesa ústředního topení.

    Když koleje upustili, budovy musely být desinfikovány.

    Případ číslo dvě: Poté, co tito bezdomovci opustili studentské koleje, město je ubytovaly v provizorním domě, v němž bylo 22 tzv. "minijednotek", každý s obytnou plochou 2,3 krát šest metrů. Společné toalety a koupelny bnyly umístěny na chodbách. Z 22 rodin, jimž bylo toto ubytování nabídnuto, bylo 8 rodin bílých a ostatní byli Romové, kteří se po řadu dní odmítali do těchto minijednotek nastěhovat, nazývali je psí boudy. Mnoho Romů se rozhodlo přijmout 30 000 korun od státu jako finanční pomoc a koupilo si letenky do Kanady, kde se prý dá přežít tvrdá zima bez peněz daleko lehčeji než v České republice.

    Případ číslo tři: V letadle do Toronta jsem se setkal s romskou rodinou z Ostravy, která chtěla v Kanadě zažádat o asyl. Řekli mi, že tito manželé a jejich čtyři děti, od 8 do 13 let, utíkají před jinými Romy. Jejich děti se velmi dobře učily a rodiče nechtěli, aby se staly členy romských gangů, aby kradly, požívaly drogy a útočily na lidi. Rodiče neměli záznam v trestním rejstříku. Otec měl svářečský průkaz.

    Případ číslo čtyři: Krásná, dlouhonohá bruneta, Renata z Olomouce, pochází ze staré romské rodiny, v níž je umění krást věcí rodinné cti. Její babička jezdila do Německa a vozila Renatě ukradené panenky nebo čokoládu. Ale Renata chtěla pro sebe něco jiného. A protože byla krásná a chytrá, a nebyla moc tmavá, rozhodla se studovat na univerzitě. Protože by tím nutně ztratila své romské členství, změnila si jméno. Nyní pracuje jako bílá sociální pracovnice a Romové za ní chodí se žádostmi o rady po propuštění z vězení. Vůbec nevědí, že jejich gádžovka je čistá Romka.

    Případ číslo pět: Když jsem se vrátil z Jihoafrické republiky po dvou měsících, lidé se mě ptali, jestli jsou černoši jako Romové. Řekl jsem jednu věc zcela jasně. V Jihoafrické republice se těší černošky vynikající pověsti jako hospodyně a chůvy. Ať už byl apartheid jakýkoliv, žádný běloch se neštítí neobyčejně čistotných černošek. A co více, celé bělošské rodiny odjely občas na celý měsíc do Evropy a černoška se jim starala o dům. A nikdy se nic neztratilo.

    Kdykoli jsem vyprávěl tuto epizodu, obyčejně jsem se zeptal na několik věcí. Víte o čistotné romské chůvě, jíž byste svěřili své dítě? Víte o nějaké cikánce, jíž byste nechali na starost svůj byt, aniž byste se obávali, že se něco ztratí? Dovolili byste kuchařce v ostravské romské čtvrti, aby vám uvařila něco k jídlu? Místo odpovědi, lidi prostě civí.

    Břetislav Olšer je český novinář, vyslaný do Kanady, aby tam psal o nedávné vlně příchozích Romů pro dva listy v ČR, Práce a Moravskoslezský den. Tento článek přeložil do angličtiny Josef Čermák.

    Na tomto místě vítáme nekonvenční moudrosti a otevřenou řeč. Pošlete své příspěvky na adresu "Neslušná společnost", Globe and Mail, 444 Front Street West, Toronto, Ontario, Canada


    Washington Post z 30. září 1997 přinesl článek o tom, jak se podnik CME hodlá v Maďarsku soudit za to, že nedostal licence k celoplošnému televiznímu vysílání.

    CME velmi šikovně zformulovala svou obžalobu tak, aby vyvolala mezinárodní pochybnosti o tom, zda je Maďarsko spolehlivou zemí pro zahraniční investice, nebude-li jí v rozhodnutí soudu učiněno po vůli.

    Prof. Owen V. Johnson, School of Journalism

    & Adj. Prof., Dept. of History

    Ernie Pyle Hall

    Indiana University

    Bloomington, Indiana 47405

    U.S.A.

    (Toto napsal prof. Johnson k následujícímu článku na internetové skupině East European Media)

    Televizní licence vyvolaly v Maďarsku kontroverzi:

    Mediální firma se soudí o privatizaci televizních frekvencí

    Christine Spolar

    Washington Post

    30. září 1997

    Budapešť. - Nazývejme to "soudní televizí" a la Maďarsko. Průkopnická firma komerčního televizního vysílání ve východní Evropě se rozhodla jít k soudu, aby odhalila, jakým způsobem byly rozděleny vysílací licence na posledním nevyzkoušeném trhu tohoto regionu.

    V soudním sporu spolu soupeří podnik Central European Media Enterprises, který ovládá Američan Ronald S. Lauder, dědic kosmetického impérie Estée Lauder, proti nově vzniklé maďarské Radě pro rozhlasové a televizní vysílání v široce známé kontroverzi ohledně privatizace televizních licencí v této bývalé komunistické zemi.

    Maďarská kontroverze není první epizodou zahořklosti na východoevropských mediálních trzích. Debata ohledně televizního vysílání - zejména, jak otevřít televizní frekvence, které historicky ovládal stát, soukromému podnikání - vedla k trpkým bojům ohledně toho, kdo má být v čele státní televize, kdo zasedá v inspekčních orgánech a kdo rozhoduje, jak nezávislá budou komerční televizní vysílání.

    CME, což je název Lauderova impéria, konstatuje, že prý Národní rada pro rozhlasové a televizní vysílání porušila zákon tím, že udělila vysílací licence dvěma evropským mediálním konsorciům, které nabídly daleko nižší finanční částky.

    CME v podstatě tvrdí, že členové Rady - politikové, kteří zastupují všechny maďarské politické strany - se mezi sebou dohodli, které firmy dostanou licence, a pak přepsali hodnocení jednotlivých žadatelů podle toho, aby to odpovídalo jejich voličům. Rada také ignorovala lhůty, do nichž se měly žádosti o licence podat, a dovolila jedné firmě podat pozdní žádost, argumentuje CME.

    Kdyby se v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání hlasovalo jen na základě dolarů a centů, zdá se, že Lauderova skupina by měla silné argumenty. CME nabídla za desetileté licence k televiznímu vysílání o 20 miliónů dolarů více než konkurence. Ale členové komise uvedli tento měsíc u soudu, že požadovali i jiné věci než jen peníze, když vytvářeli první soukromé televizní stanice v Maďarsku.

    "Žijeme ve východní Evropě a tady pořád lidi podezřívají, že jde o politiku nebo o korupci," uvedl Mihaly Revesz, předseda sedmičlenné komise a bývalý poradce premiéra Gyuly Horna. "V tomto případě jsem se vzniklým vysílacím spektrem spokojen."

    Stížnosti od firmy CME možná povedou k soudnímu řízení. Tento měsíc nařídil soudce Gyorgy Szabo, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání předložila soudu záznamy veškerých svých jednání týkajících se licencí a všech žádostí.

    Do maďarského úsilí rozšířit vysílání do soukromého sektoru zasahovala politika. Maďarsku to trvalo daleko déle než jeho sousedům, než byl schválen zákon o rozhlasovém a televizním vysílání a než byla schválena pravidla, jak mají být prodávány licence pro soukromé celoplošné stanice - které budou tvrdou konkurencí pro státní televizi.

    Cílem zákona, starého půldruhého roku, bylo v zásadě zlikvidovat politické protekcionářství a skoncovat s vládním vlivem nad televizí, sdělovacím prostředkem, který používá většina lidí jako zdroj zpráv.

    Ale když vyšlo najevo, komu byly licence letos v létě uděleny - a zejména, že existoval rozdíl v nabízených finančních částkách - vznikly z toho mezi mediálními analytiky spekulace o možné politické dohodě v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a o tom, že možná nebyl licenční proces úplně čistý.

    "Mediální zákon má mezery. Pravidla hry nebyla úplně jasná a zákon dovoloval, aby byly vzneseny otázky," konstatoval sociolog Marton Kozak, který rediguje časois Media Figyelo, věnovaný otázkám sdělovacích prostředků.

    Bitva o televizní vysílání také vyvolala širší obavy ohledně toho, zda má cenu podnikat v zemi, která přilákala více západních investic než jiné východoevropské země - a občas je obviňována, že vláda zasahuje do podnikatelských jednání. K nejznámějšímu případu došlo v lednu 1995, kdy premiér Horn zabránil možné dohodě s firmou jménem American General Hospitality, která měla převzít státem řízený systém maďarských hotelů Hungar Hotel, protože premiér dospěl k názoru, že americká nabídka není dost dobrá.

    "Věc je v tom, že tito lidé si myslí, že si mohou dělat, co chtějí a nikdo se jim nepostaví," řekl George Balo (maďarský Vladimír Železný), šéf podniků CME v Budapešti.

    Žádosti pro celonárodní licence uváděly, že nejvyšší finanční nabídka zvítězí, budou-li splněny i další požadavky, týkající se programu. Ve svém soudním sporu činí podnik CME své nabídky - 66,6 miliónů dolarů za jednu stanici a 69,4 miliónů dolarů za druhou - hlavním bodem sporu.

    Licence byly uděleny po dvou kolech hlasování a dostaly je CLT-Ufa, největší evropská mediální skupina, v níž vlastní velké podíly německé konsorcium Bertelsmann, a mediálnímu konsorciu, v jehož čele stojí Scandinavian Broadcasting System a které zahrnuje MTM Communications, největší televizní produkční společnost v Maďarsku.

    Zástupci obou firem odmítli názor, že šlo o protekci, a zdůraznili, že na papíře přislíbili více "veřejnoprávních" pořadů. Z analýzy žádostí není ale jasné, které pořady se považují za veřejnoprávní, a ředitelé obou stanic konstatovali, že teď sestavují vysílací schemata a nemohou debatovat o jednotlivých programech. Nedávno se objevily zprávy, že ani jedna stanice nebude připravena, aby začala v říjnu vysílat.

    I když firma CME nedostala vysílací licenci, Balo a CME konstatovali tento měsíc, že přesto vstoupí na maďarský trh, i když v daleko menším měřítku: CME získala podíl 89 procent v komerční televizní stanici pro Budapešť.

    Podnik CME, který vymyslel a vytvořil Lauder, bývalý americký velvyslanec v Rakousku, se často považuje za nejzkušenějšího provozovatele televizního vysílání ve východní Evropě - a někdy za nejvíce kritizovaného. S místními partnery provozuje celoplošné televizní stanice v České republice, na Slovensku, v Rumunsku, na Ukrajině a ve Slovinsku a plánuje v říjnu zahájit vysílání v Polsku.

    Historie činnosti CME v České republice a v Rumunsku, včetně zpráv o pochybném místním partnerství na Ukrajině, zintenzívnily v Maďarsku zkoumání firmy CME.

    V Rumunsku je spojována komerční stanice firmy CME s volebním vítězstvím první nekomunistické vlády od pádu komunismu. V České republice je populární stanice firmy CME kritizována, že vysílá frivolní americké pořady, a minulý měsíc také proto, že odvysílala zavádějící dokumentární film o Romech, který vyvolal emigrační vlnu do Kanady.

    Revesz, šéf maďarské Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, uvedl, že měl dlouhé diskuse s předsedou České televize - a slyšel mnoho stížností o CME, než hodnotil žádosti o licence. Řekl, že ví o rumunské zkušenosti s CME. "Jsem si jist, že jsme učinili správné rozhodnutí," zdůrazňuje. "Odpověď vyplyne za několik měsíců. Dívejte se na televizi."

    Vladimír Železný na Radiu 1

    Pavel Dvořák

    Vazeny pane Culiku,

    slibil jsem opsat alespon cast rohovoru s V Zeleznym z Radia 1 z 24.9.1997. Nema to velkou faktickou hodnotu, ale je to nesmirne (alespon pro mne) zajimavy pohled do filozofie Novy. Proto jsem take vybral pasaze, ktere podle mne formuluji nektere zasadnejsi postoje.

    Prvni diskuse o kvalite neni moc zajimava. Rozvaha o sledovanosti nutne k  dosazeni zisku je lepsi, s prihlednutim k v BL zverejnene bilanci z  lonskeho roku (tusim p. Smid, ze ktere lze spocitat, ze jedno procento rocne znamena pro Novu prijem asi 100 mil. Kc, s vyhradou linearnosti teto funkce, kolik je z toho asi dividend pro V. Zelezneho?)

    Taktez by se mohlo jednat o pripravu zduvodneni one "cash negative" bilance, paklize bude vrcholit ucetni ztratovosti Novy a  nulovymi danovymi odvody.

    Uvaha o  masove kulture na zaver je asi shrnutim "filozofie konzumni spolecnosti". Krome toho , ze na takove nazory maji lide pravo, mne k ni nic jednoducheho nenapada.

    Pavel Dvořák

    Poznámka JČ:

    Mě na následujícím přepisu částí rozhovoru Vladimíra Železného v Radiu 1, nefascinují ani tak jeho naprosté hlouposti, ale skutečnost, že tyto hlouposti může pan ředitel v České republice bezstarostně vypouštět do vzduchu a nikdo ho nekoriguje. Chybí pořád onen obecný kulturní kontext, v němž by si takto manipulovat veřejnost nedovolil.

    To ovšem dělal například premiér Václav Klaus po mnoho let: vykládal zjednodušenosti nebo přímo chyby lidem před kamerou v televizi a nikdo se před tímto velkým ekonomickým odborníkem nezmohl na odpor.

    Můj nyní bohužel už zemřelý kolega z Glasgow University Igor Hájek takto jednou v ČR beze slova civěl na Klause v české televizi, když lidem vysvětloval, jak fungují hypotéky na domy a byty. S realitou to mělo velmi málo společného. "Opíjení rohlíkem," charakterizoval to Igor Hájek.

    Tak, bohužel, Vladimír Železný to dělá v ČR beztrestně a drze dodnes. Reportér Rádia 1 nebyl připraven. Mám-li někoho interviewovat, musím o daném tématu vědět alespoň tolik, jako on - jinak se o rozhovor vůbec nemusím pokoušet. Je to ztráta času.

    Jinak je zajímavé, jak se ve skleníkově uzavřené atmosféře České republiky občas někdo chytí nějaké nedomyšlené ideje a pak ji všichni neustále opakují a navzájem si ji prodávají. Zase - málokdy je ta hloupost korigována konfrontací s vnějškem.

    Někdy jsou toho zajímavým odrazem neplodné a často neinformované debaty na Fóru Neviditelného psa. (Viz myšlenka zrušení daní z příjmu a jejího nahrazení daní z přidané hodnoty.)

    Přirozeně, že hovor Vladimíra Železného o tom, že "inscenace" jsou věcí sedmdesátých let, je nesmysl. To říká jen proto, že Nova žádné takové pořady nevyrábí, její zisky by byly menší.

    Televize BBC i komerční televice ITN v Británii investují každoročně obrovské částky do "inscenací", samostatných televizních filmů, moderních i klasických. Jsou to nejpopulárnější pořady těchto stanic. Loni například byla obrovským hitem sezóny v Británii adaptace BBC (jako televizní seriál) klasického románu Jane Austinové Pride and Prejudice, Pýcha a předsudek.

    Tyto "inscenace" se pak velmi výhodně prodávají za velké peníze do zahraničí. Pýchu a předsudek nemohl dosud asi nikdo do ČR koupit, neboť zatím je to asi ještě drahé. Nezapomínejte, že zejména Železný plní vysílací hodiny své stanice především na běžícím pásu vyráběnými staršími na Západě už okoukanými seriály, které je možno zakoupit pro vysílání levně.

    Nesmyslné je přirozeně také tvrzení, že Petr Štěpánek z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání kritizuje Železného ze závisti.


    Přepis částí rozhovoru s generálním ředitelem televize Nova Vladimírem Železným, který byl vysílán na Rádiu 1 v pořadu ve středu dne 24. září 1997 mezi 20. a 21. hodinou.

    VŽ - Vladimír Železný, M - moderátor

    VŽ: Tady se televize jaksi zabudovala, zakopala někde v představě 70 let. Taková televize, která dělá inscenace. To je přece taková typická původní tvorba. Omyl. Televize se mezitím vyvíjela a pododbně jako v jiných oborech, kde totalitní režim vlastně zakonzervoval stav z šedesátých let tím, že byl úplně nehnutý, nehybný, tak televize se také vyvíjela. Inscenace zmizely. Vzpomínám si, že jedna úřednice v době, kdy nám udělovali licenční podmínky, nebo kdy se s námi dohadovali, jaké licenční podmínky jsme schopni příjmout, protože .. tak říkala" a nemohla by tam být podmínka, že byste v pondělí dělali ty inscenace".. já říkám inscenace už na světě nikdo nedělá.. "ty pondělky Bratislavské nebo ty sobotní inscenace, to vám byla taková krása.." Byla to krása 70. let. Dnes není. 42 procent našeho vysílání je původní televizní tvorba, nezapomínejte na  to. Tabu je původní televizní tvorba, Na vlastní oči je původní televizní tvorba, Občanské judo je původní televizní tvorba, a velmi náročná.

    M: Právě na to jsem se chtěl zeptat, jestli tu původní televizní tvorbu považujete za kvalitní. To slůvko tam bylo.

    VŽ: Nesporně. Já nevím že by tam bylo, nevzpomínám si, že by tam nutně bylo "kvalitní", ale kdo stanovuje kvalitu? Hlavně mi řekněte toho arbitra, nebo ten úřad, kam příjdete , nebo tu zkušebnu, státní, kam příjdete s televizním pořadem a  řeknete prosím sdělte nám, je to kvalitní tvorba nebo to není kvalitní tvorba? Víte, zapomíná se na to, že televize a zejména komerční televize je masové, masový prostředek, je to masový prostředek zábavy, je to komerční televize a je to masová kultura. To že my to nedodržujeme a  jedeme výš, než vlastně bychom měli, že tam máme publicistiku a máme ji mnohem lepší, než ji má Česká televize nebo než ji má Prima, o tom svědčí úspěch divácký. A vidíte, zase, teď jste se zatvářil zvláštním způsobem. Divácký úspěch přece nerozhoduje o kvalitě, mi řeknete, to bude teď vše příští otázka. Nikoliv. Rozhoduje. Televize je totiž pro diváka, ať chceme nebo nechceme. Tak drahé médium jako je televize musí být pro širokého diváka. Jinak prostě nebude.

    VŽ: Víte celý strach z Novy není strach o peníze, není strach z média, není strach z média nebo z  něčeho. Je to strach z politického nebo jiného vlivu. Máte-li.. , my jsme ve velmi nepříjemné situaci. Jsme-li televize, která má takovýto drtivý vliv, pak samozřejmě existuje, a řekl bych dokonce oprávněná obava, aby takto důsažné médium nebylo zneužito pro velmi úzký partikulární stranický nebo skupinový zájem. My víme o tomto nebezpečí, to je strašlivé nebezpečí, a děláme všechno pro to , aby se nikdy nemohlo stát, že by ta televize sklouzla do této polohy. To je totiž pravá příčina všech problémů.

    To všechno ostatní, to jsou Štěpánkové, to jsou závisti, to jsou .. to není podstatné. Podstatný je důsažný vliv tohoto média a obava, aby tento vliv nebyl zneužit. A ta garance je jenom v nás, nikde jinde.

    M:....Mně jde o to , zda si uvědomujete, jaký vliv máte na svoje diváky.

    VŽ: Ale jak, a jak.

    M:.. protože je skutečně vysoké procento lidí, kteří vám důvěřují. To jsme se mohli přesvědčit při povodních, když jste v podstatě vyhlásili sbírku, veřejnou sbírku společně s Telekomem, kolik lidí na to reagovalo. A v tu chvíli jsem si já jako řadový divák obou televizních stanic nebo všech tří..

    VŽ:.. řekne příště vyjdou do ulic a abychom chrastili klíči..

    M:.. ne, ne není pravda. Uvědomil jsem si, jakou vy máte vlastně v rukou moc, a jak snadno by se dala v určitých případech zneužít.

    VŽ: Moment, moment, moment. Používejte prosím správná slova. Nebyly tu komiks nebyly tu hrací automaty, nebyla tu masová kultura. Teď tu je. On vám unikne. On vám na to neskočí. Vy mu dáte vyšší typ programu a on vás okamžitě opustí. Opustí -li vás divák, opustí vás klient a inzertní agentura... Co můžete udělat, že se můžete pokusit mu to nabídnout, v dobré víře, a můžete mu to vysvětlit, že je to dobré. V dobré víře, že to veme. Pokud to neveme, je to jeho právo volby a vy bohužel jste v situaci, že už tu volbu nesmíte opakovat.


    Vladimír Železný soutěží s princeznou Dianou

    Zeptejte se Železného 7 (Železný anglicky na internetu)
    (29. září 1997)

    [Ze sedmého pokračování uvedu pouze jedinou otázku a odpověď. Stojí ovšem za to.]

    Vysílali jste pohřeb princezny Di? Ne, ne. Měli jsme svého korespondenta v Londýně, ale pouze pro velmi krátké vstupy do našeho programu. Nevysílali jsme ten tříhodinový nebo čtyřhodinový přenos... Je zvláštní, že naše veřejnoprávní televize věnovala této události ty tři nebo čtyři hodiny a musím připustit, že to bylo vysíláno proti mému pořadu "Volejte řediteli," který se velmi podobá tomuto pořadu "Zeptejte se Železného," který vysílám pravidelně každou sobotu kolem poledne, a... byl jsem poražen. Byla to největší porážka, pravděpodobně vůbec první porážka, kterou jsem se svým pořadem utrpěl. Byla to tedy velká událost, velká televizní událost, ale já mám pocit, že to nesouvisí se skutečnými pocity o smrti princezny.

    Tomáš Pecina

    P.S.

    Nejnovější pokračování pořadu
    Zeptejte se Železného 8, věnované otázce cenzury ve střední a východní Evropě, bylo tradičně naplněno komikou jazykovou i takříkajíc situační. Kromě odvážné teorie, že české ženy možná budou chtít prosadit právo chodit na veřejnosti nahoře bez na základě Equal Opportunity (ví pan ředitel, co to slovní spojení označuje?), jsme byli zevrubně poučeni o ratingovém systému v českých kinech; že obdobný systém funguje téměř na celém světě, neučinilo výklad o nic méně didaktickým.

    Ještě že jsem jen zabedněný Východoevropan: po Železného poněkud eskamotérském výstupu, kde figurovaly termíny jako "excited male nudity," bych mohl ztratit orientaci, kdo z nás dvou neví, o čem je řeč.

    Kdo můžete, rozhodně program shlédněte!

    Jak v ČR podnikat bez rizika

    Dostal jsem se do kontaktu s překladatelskou a tlumočnickou agenturou Mánes. Na poměrně slušně vedené webové stránce jsem zjistil, že agentura nabízí svým externím spolupracovníkům pozoruhodnou smlouvu: všechny práce se platí až tehdy, když zakázku zaplatí zákazník, a v případě, že k tomu nedojde vůbec, překladatel nemá vůči agentuře žádný nárok.

    Protože neproplacená faktura není v ČR vzácností, zeptal jsem se zástupce agentury pana Tomáše Vladyky, proč nabízí svým externím spolupracovníkům takovou evidentně nespravedlivou dohodu, a zda by v případě, že práce je provedena kvalitně a zákazník přesto nezaplatí, agentura byla ochotna akceptovat náhradní kompenzaci ve výši 70 % smluvené ceny. Odpovědí bylo rezolutní ne.

    Pan Vladyka je bezpochyby inteligentní muž a vytáčel se obratně. Nejprve tvrdil, že k případům nezaplacené faktury dochází naprosto výjimečně, potom obrátil a začal tvrdit, že agentura má příliš malou provizi, než aby mohla nést riziko ztráty, a nakonec se uchýlil k siláckým výrokům o "pěti až deseti nových překladatelích", kteří se každý den ucházejí o práci, a diskusi uzavřel tezí: "Pravidla určuje, kdo platí!" Že nabízená "spolupráce" je všechno jiné než fair deal, pan Vladyka vůbec nepřipustil: odpovědnost překladatele za platbu od zákazníka prý externí spolupracovníky motivuje k co nejlepším výkonům, nebo» čím kvalitnější překlad, tím vyšší šance, že zákazník zaplatí.

    Přiznám se, že je mi z té diskuse smutno a zároveš se tak trochu za pana Vladyku stydím. Jsem také podnikatel a vím, že dokud si společnost nevytvoří takové mechanismy, aby se od svých Karmovů a Vladyků dokázala sama očistit, bude prestiž českého podnikatele tam, kde je dnes.

    Dobrou zprávou je postup agentury Mánes snad jen pro zákazníky. Ti by se měli jen hrnout; platit nemusí, agentura si ztráty dokáže kompenzovat na svých smluvních partnerech.

    Tomáš Pecina


    Praha, 4.10.1997


    Napomáhá Čulík komunistům?

    Marek Houša

    Tomáši Pecinovi

    Tomasi,

    s podstatou vaseho pondelniho komentare v BL nesouhlasim. Libil se mi ale postreh o RFE, totiz se se medium prizpusobilo divakovi a podle jeho prani vychvalovalo vse zapadni a zatracovalo vse v cem zil, krome cirkve. Muzete to ale RFE vycitat? Musela delat kompromis mezi pranim toho, kdo ji financoval, tedy americka vlada, a pozadavkem svych posluchacu. Narazela tedy na sebe snaha rozvratit dosavadni system (americka vlada) s pozadavkem byt objektivne informovan ale take utvrzovan v tom, ze socialismus je spatne spolecenske zrizeni. Odtud take nespokojenost pana Culika v RFE (nebo to bylo BBC)- vzdycky mel otevrene nazory a toto ucelove zamereni a cernobile videni sveta mu nevyhovovalo. I kdyz se vam muzou zdat "globalni koncepty" pana Culika nevhodne, proc mu je vycitate? Protoze se na vas podepsala totalitni vychova a vy nedokazete tolerovat lidi s jinymi nazory a poucit se od nich (jeden z cilu propagandy je krome presvedcovani take braneni pronikani novych myslenek)?

    Krome toho, ze pouzivate zase cizi slova (mj. trumberozni a  idiosynkraticky), o kterych se snad domnivate, ze dodaji vasemu nazoru vaznost, mam par dalsich namitek.

    Mluvite o meciarismu, vite sam, co tim myslite? (Vysla o tom kniha slovenskeho politiloga a komentatora Mariana Leska, pan Culik ji ma a  doufam ze uz si ji precetl). Podle mne nam Meciarismus nehrozi, kratke obdobi Klausismu jsme prekonali, dnes jsou u nas dve rovnocenne politicke strany obklopene mensimi stranami, a kupodivu i hospodarska sfera deli sve sympatie mezi tyto dva tabory.

    Pragmatismus neni jen dusledek nepotrestani komunistu, ale zivotni nazor, ktery v lidech vypestovala nutnost ohnout se po 68. roce a  spolecenska atmosfera v 70. a 80. letech.

    Vase prirovnani komunistu ke zlemu hochcovi s rukou v sadre a rozpacite tride neni presne. Spis bych rekl, ze byvaleho zleho hocha najednou zacali spoluzaci ve tride prerustat, parkrat mu sice namlatili aby se mu pomstili za predchozi prikori, ale nechteji se mu uz venovat vic nez je nutne. Nemaji strach z toho, ze by se najednou zmensili, nebo ze by zly hoch zase vyrostl.

    Ve spolecnosti nepretrvava strach z komunismu, ale z navratu starych poradku, kdyby se do vedeni zase dostali lide s totalitnim a  socialistickym myslenim. Ale socialni demokracie at si klidne vladne, kdyz ji ale povedou mladsi lide (mj. se mi docela libi Kavan).

    Co je na tom, ze Mohorita podporuje Listy. To je pro nej velice snadne, poslat sponzorsky dar Listum a ziskat tak narok na to byt uveden mezi sponzory. Tim si jeste uctu u lidi nekoupi. Druha vec je, ze Listy jeho dar prijaly. A na to urcite ma vliv jejich snaha o otevrenost a snaha nikoho nediskriminovat. Kdyby jste znal delsi historii dvoumesicniku Listy, vcetne te "samizdatove", asi by jste v  jeho odsouzeni nebyl tak prikry.

    O nutnosti vzit se do ceskych pomeru, chci-li tady nekomu radit, jak ma neco delat, uz sla v BL rec nekolikrat. Myslim, ze si vsichni uvedomujeme vyznam onoho "Think global, act local." I pan Culik.

    A ted davejte pozor. Jestli dobre chapu pana Culika, on nam neradi co a  jak mame delat. Je novinar a reporter, clovek ktery zprostredkovava informace. Kdyz se mu nelibi jak neco delame, zprostredkuje nam informace o tom, jak se to dela jinde. Ale vsimnete si, ze neformuluje svuj program. A ja mu to nemam za zle, protoze to je zase role pro nekoho jineho.

    Marek Housa

    Odpověď Tomáše Peciny:

    Mily pane Houso,

    existovaly podstatne rozdily mezi ceskoslovenskou, polskou a ruskou redakci RFE/RL. Kdyz to slo v jedne redakci, proc ne ve druhe?

    Pan Culik urcite bude mit z Vasi reakce radost. Ja mu, pokud jsem si vedom, vytykam snizenou schopnost empatie do ceskych pomeru. Mozna jsem beznadejny provincionalista, ale nikdy jsem nepodlehl predstave, ze do po vsech strankach rozvracene postkomunisticke zeme prijde nekdo ze Zapadu, vyhrne si rukavy beloskvouci kosile, rekne, "Okay, now let's do it the American way!" a vsechno zacne razem fungovat.

    :-) Na "trumberozni" jste se nechal nachytat (NENI to cizi slovo) a jak rict cesky idiosynkraticky, nevim. Daval jsem si zalezet, abych neudelal stejnou chybu jako u vyrazu BLATANTNI, tj. abych nepouzil slovo, ktere se skutecne v cestine nevyskytuje.

    Urcite nemame potencialniho Meciara. Ze by neexistovalo pro meciarismus podhoubi, to bych se s jistotou neodvazil tvrdit; rozhodne Zeman leccos od Meciara odkoukal.

    Mate pravdu, ze pragmatismus neni jen dusledek nepotrestani komunistu, ale zivotni nazor, ktery v lidech vypestovala nutnost ohnout se po 68. roce a  spolecenska atmosfera v 70. a 80. letech.

    To bezesporu. Jde ale o to, ze vyvojem po Listopadu byl tento zivotni nazor POTVRZEN, misto aby byl zpochybnen. Coz povazuji za naprosto klicove.

    Hodnotim stav v casopisu Listy ve druhe polovine roku 1997 -- ten je podle me tristni. Pokud mohu soudit podle cisla 5/97, do Listu se nedostaly skoro zadne polemicke nazory: vsechno uniformni kritika ODS a vlady, nebo prispevky na vicemene neutralni temata (Filip o postaveni sudetonemeckych landsmansaftu, memoary Fleischmanna a Liehma atd.). A nesmim zapomenout na levicovou a neprilis "insightful" interpretaci Sorosova clanku od Jiriho Pelikana...

    S pozdravem,

    T.P.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|