Neviditelny pes Neviditelny pes

Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo.
Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku.



15.5.97

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.

Přehled dnešního vydání:


Jsme zahleděni jen do sebe?

Před dvěma dny jsem v Britských listech zveřejnil pod možná nudným titulkem Co znamená volební vítězství britských labouristů? shrnutí podle mého názoru velmi zajímavého politologického pořadu britské rozhlasové stanice BBC Radio 4 o tom, jak se vypořádají či nevypořádají britští labouristé s novou, vznikající politickou a ekonomickou érou. Shrnutí pořadu jsem vypracoval, protože mě fascinovalo, že se zabývá otázkami, které se mi zdají velmi aktuální i pro českou politickou scénu - jde většinou o věci, kterými se nezabývá myslím ani česká sociální demokracie, ani vládní koalice. Prostě jsem měl dojem, že je rozumné se nad těmito dosti obecnými politologickými problémy trochu zamyslet. K zamyšlení a k překladu pořadu mě vedl, tento výrok od jedné čerstvé labouristické poslankyně:

"V roce 1945 existovaly fungující modely, kterých mohla Labouristická strana využít. Vzorem bylo vedení války. Centralizovaná vláda vytvořila neobyčejně mocný mechanismus válečného tažení. Věřilo se, že vláda může stejně úspěšně vytvořit systém sociálního zabezpečení, tak jako úspěšně vyhrála válku. Vláda se mohla spoléhat nikoliv pouze na model vojenské organizace, ale i průmyslové organizace: hierarchizované, byrokratické, výkonné. Všechny tyhle struktury už ale byly smeteny vznikem postindustriální ekonomiky. Nové formy vlády, které umožní zemím a zejména jednotlivcům, uspět v novém světě, nejsou zřejmé. V dnešní době už neexistují hotové modely, kterých bychom mohli využít. Víme jen, že neoliberální model už není použitelný. Zničil sám sebe. Explodoval dovnitř."

Asi jsem materiál inzeroval špatně a v titulku jsem dostatečně nezdůraznil jeho případnou relevanci pro dnešní českou politickou scénu. Málokdo si ho totiž přečetl. Samozřejmě nikoho nenutím, aby povinně četl zdejší mé výplody, ale někdy se mi zdají věci podnětné a relevantní, i když zdánlivě nemají s českou realitou žádnou souvislost. (JČ)


Ještě k "Balíčku opatření" a české hospodářské politice

Byl jsem mírně fascinován titulním článkem v úterním listě Slovo. Uvádělo se v něm, že podle údajů z března klesla česká průmyslová výroba za poslední rok o 2,5 procent a při srovnávání prvního čtvrtletí 1997 a 1996 klesla dokonce o 4,2 procenta. Zcela drastická se zdá být situace ve stavebnictví. Cituji: O 2 % stoupl v březnu meziročně objem stavební výroby. Ovšem za celé první čtvrtletí 1997 se meziročně snížil ve stálých cenách o 5,2%, ve srovnání k průměrnému měsíci minulého roku potom o 15,2%.

Zdá se mi, že jsou to neobyčejně znepokojující údaje, naznačující téměř hospodářskou krizi. Stavebnictví se dost často považuje za páteř národního hospodářství. Připomeňme, že hospodářství v ČR musí růst ročně nejméně o pět procent, má-li mít vůbec naději na dostižení hospodářství zemí Evropské unie.

Jak to, že nikdo nebije na poplach? Snížení inflace na meziroční průměr 6,8 procent je sice povzbudivé (údaje o poklesu inflace mělo Slovo v titulku), k čemu ale bude nízká inflace, když možná nebude existovat průmysl?

Znovu upozoňuju na analýzy Martina Myanta v Britských listech "Balíček opatření - české hospodářství to nezachrání" zde a "Kam spěje česká hospodářská transformace?"zde.

Myslím, že je pozoruhodné, jakým o tomto vážném problému informovala Mladá fronta dnes, je alarmující. Napsala mj.:

Po třech letech se poprvé zastavil hospodářský růst

Na peněženky zatím stagnující ekonomika nedolehne

MFD, 13.5. 1997

P r a h a (tma) - Optimistické předpoklady o vývoji ekonomiky berou stále více zasvé. Poprvé od začátku roku 1994 se zřejmě v období prvních tří měsíců letošního roku nezvýšil výkon domácího hospodářství. Odborníci na základě dat zveřejněných Českým statistickým úřadem totiž soudí, že za první čtvrtletí bude hrubý domácí produkt, kterým se úspěšnost ekonomiky měří, přinejlepším stagnovat, nelze však ani vyloučit jeho mírný pokles. Dokonce i obvykle optimistický místopředseda Českého statistického úřadu Ivan Šujan po posledních číslech míní, že hospodářský růst bude za leden až březen tohoto roku nulový. (...) O nečekaný obrat k horšímu se postaraly především výsledky průmyslu a stavebnictví, neboť výkony těchto dvou klíčových odvětví jsou ve srovnání s minulým rokem nižší. Ani služby, které zachránily poslední loňské čtvrtletí, zatím nehlásí nijak dobré výsledky. (...)


Opravdu stagnující ekonomika na peněženky nedolehne? A proč nejsou v článku uvedeny konkrétní údaje o poklesu výkonu českého průmyslu?

Kdosi nedávno obvinil za neuspokojivý dnešní stav českého hospodářství a české společnosti právě listy jako je MFD a Lidové noviny. Problémy prý řádně neanalyzovaly, předem nezávisle nevarovaly, kam se společnost a hospodářství posunuje, problémy lakovaly na růžovo a poklonkovaly vládě.

Články, jako je ten, z něhož zde cituji, to jak se zdá trochu potvrzují.

Zde je jiný názor na situaci českého hospodářství . Je příliš pesimistický? (Sleduji analýzy Františka Nepila o českém hospodářství od roku 1991. Zatím se bohužel událo všechno, co postupem času předpovídal. Doufám, že objevím, že se aspoň v něčem mýlí. (JČ)

K balíčku opatření

František Nepil, Londýn 1. května 1997

franta@nepil.netkonect.co.uk

Češi dnes spotřebovávají více než vytváří. To co nevytvoří a potřebují, musí dovézt. Jejich dovozy převažují nad vývozy. Za rok 1997 bude deficit obchodní bilance přes dvě stě miliard korun a deficit běžného účtu platební bilance přes osm procent hrubého domácího produktu. Zboží z dovozu, pokud není zaplaceno vývozem, je koupeno na dluh. Bude se platit v budoucnosti. Dluh bude muset být splácen, a to s úroky.

Je toto zadlužení výhodné? To závisí na dvou okolnostech: První je, kolik bude splácení dluhu stát, a druhou, jak dokáží Češi zboží dovezené na dluh dlouhodobě zhodnotit.

Pokud zboží dovezené na dluh způsobí rychlejší růst produkce, například dovozem nových technologií nebo zaplacením zvyšování kvalifikace lidí, mohou být tyto dovozy výhodné i přes vysoký úrok. Kdyby však mělo být takto dovezené zboží použito na takovou spotřebu, která nezvyšuje budoucí produkci, může i zdánlivě nízký úrok na dluhu být nepřijatelně vysoký.

Zvýšilo tedy zboží dovezené na dluh produktivní úroveň země?

Po sedmi letech transformace je schopnost českého hospodářství produkovat nižší, než byla v posledním roce komunistického režimu. Nejen, že je roční hrubý domácí produkt nižší, než byl tehdy, ale celkové investice do fyzického kapitálu provedené za těchto sedm let byly v mezinárodním srovnání sotva průměrné. Navíc investice do lidského kapitálu, tedy do vzdělání, výzkumu, kultury a zdraví, podstatně klesly i proti ubohým investicím, které do lidí dával komunistický režim. Úroveň investic za uplynulých sedm let tedy nenaznačuje, že by dovozy na dluh nějak podstatně přispěly k hospodářskému rozkvětu. Stejné investice, jaké byly do českého hospodářství vloženy za posledních sedm let, mohly být učiněny, aniž by došlo k zadlužení českých lidí v zahraničí. Dluh tak nepřinesl téměř žádné dodatečné investice.

Jak velký dluh je a kolik bude stát jeho splácení?

K odpovědi na tuto otázku je třeba si uvědomit, z čeho se dluh vůči zahraničí skládá. Dluh jsou z převážné části podíly, které mají cizinci na kapitálu v České republice. Zahraniční vlastníci je obdrželi v privatizaci jednak přímo za různé přísliby, jednak zprostředkovaně přes kuponovou privatizaci. Způsob privatizace použitý českou vládou tak byl rozhodující ve vzniku dluhu českých občanů vůči zahraničním.

Tento dluh bude splácen ve formě budoucích dividend, ale i jinak. Například zahraniční firma vlastnící český podnik může, přizpůsobením cen součástek a zařízení, které dováží, anebo cen produktů, které vyváží, snadno odlévat zisky do zahraničí, například do své odbočky na Bahamách. Může si tak pohodlně vynutit splacení celého dluhu i s úroky, aniž by vyplatila jedinou korunu v dividendách.

Protože zahraniční subjekty kontrolují dnes asi polovinu českého kapitálu, je tato polovina kapitálu to, co Češi zaplatili za přilepšení si životní úrovně za posledních pět let. Polovina veškerého kapitálu země by se na normálním kapitálovém trhu prodávala za nejméně 2500 miliard korun. Čeští občané tak mají dnes dluh u občanů cizích zemí v hodnotě přes 2500 miliard korun. Za tento dluh dostali ze zahraničí všechno, co by jinak neměli, kdyby se k tomuto dluhu nezavázali. Tedy vlastně jen to spotřební zboží a služby, protože úroveň investic byla nízká a pravděpodobně by nebyla o mnoho nižší, kdyby dluhu nebylo. I toho spotřebního zboží a služeb zdaleka není za 2500 miliard korun, dokonce ani za desetinu této sumy, protože v důsledku nesmyslné privatizační metody použité českou vládou byl kapitál vyměněn za mnohem nižší cenu, než měl a mohl dosáhnout.

Někteří komentátoři poukazují na to, že podniky vlastněné zahraničními subjekty jsou úspěšnější. Tvrdí, že sice možná zahraniční vlastník nezaplatil za český podnik v penězích, ale že zaplatil jinak. Že zaplatil například tím, že do podniku investoval, nebo tím, že mu umožnil přístup na větší trh, nebo tím, že mu předal určité know-how. To podle nich kompenzuje české občany za převedení podniku na zahraničního vlastníka. Je větší úspěšnost podniků ve vlastnictví zahraničních firem výsledkem těchto vkladů? Není. A to z několika důvodů. Zaprvé, zahraniční společnosti získaly podniky, které byly již před tím v české ekonomice nejúspěšnější. Jejich dnešní úspěšnost je tak jen pokračováním tradice a ne výsledkem vkladů zahraničního vlastníka. Zadruhé, získaly tyto podniky úplně, nebo téměř úplně oddlužené, a tak podstatně zvýhodněné proti podnikům ostatním. A zatřetí, spolu s podnikem dostaly do vínku obrovské daňové, celní, ekologické a jiné subvence. Další obrovské zvýhodnění. Tyto subvence na ně platí čeští občané. Jakýkoli přínos zahraničního vlastníka byl tedy bohatě zaplacen, přeplacen těmito dodatečnými subvencemi. Když takový podnik více investuje, je to proto, že jiný podnik, nevlastněný ze zahraničí, musí platit více na daních, clech a jiných položkách a tak musí omezit investice. Celková úroveň investic se tím nezmění, jak se každý může snadno přesvědčit, když se podívá na celkovou úroveň investic v České republice za posledních pět let. Nedošlo k žádnému mimořádnému přílivu investic. Příliv investic, jaký byl, zdaleka nekompenzoval ani za daňová, celní, ekologická a jiná zvýhodnění podniků v zahraničním vlastnictví. Příkladem může být podnik Škoda MB, který byl před privatizací oceněn na dvě miliardy marek, a jehož převzetí firmou VW stálo české daňové poplatníky nejméně další tři miliardy marek v budoucích daňových, celních a dalších podporách. Tuto díru pěti miliard marek musí zalátat česky vlastněné podniky a nakonec čeští lidé. Za cenu snížení jiných investic a budoucí životní úrovně. Ještě dodnes se smlouva s VW a její dodatky drží v tajnosti. Proč asi? A podobně je tomu s dalšími zahraničně vlastněnými podniky.

Jak mohla použitá privatizační metoda zadlužit Čechy 2500 miliardami korun, když dovezené spotřební zboží za tento dluh má hodnotu jen zlomku této sumy? To je proto, že český kapitál je prodáván mimořádně lacino. Česká vláda vyloučila z trhu téměř veškerou přirozenou domácí poptávku po tomto kapitálu. To udělala tak, že vyloučila z kapitálového trhu domácí úspory na stáří v objemu přes 4000 miliard korun. Kde není poptávka, musí zákonitě ceny dolů. Vláda tak dala kapitál dnešním vlastníkům téměř zdarma a odebrala jej těm, kteří za něj zaplatili plnou cenu. Vláda vyvlastnila většinu ve prospěch malé menšiny.

Navíc vyloučením obrovské legitimní domácí poptávky vláda prakticky vynutila laciný vyprodej kapitálu do zahraničí. Když domácí poptávka na trh nesmí, nahradí ji poptávka cizí. Vyloučením téměř všech českých úspor na stáří z kapitálového trhu vláda také odstranila důvod, proč by měli čeští občané kapitál držet. Snadno jej pak vyměnili za spotřební zboží v o mnoho nižší hodnotě.

Způsob české privatizace je tak příčinou obrovského nepoměru mezi dluhem, který dnes čeští občané vůči zahraničí mají, a tím, co za toto hrůzné zadlužení získali. Je příčinou dnešního platebního deficitu se zahraničím, příčinou dnešních dovozů spotřebního zboží na úkor investic, příčinou budoucího splácení mamutího dluhu na úkor budoucích investic, budoucího růstu a budoucí životní úrovně.

Proč tedy balíček opatření? Všechno musí jednou skončit. Jednou přijde bod, kdy již nebude možno se dále zadlužovat. A ten bod již není daleko. Zbytek českého kapitálu je již těžko prodejný zahraničním zájemcům. A to z několika příčin. Zahraniční společnosti si začínají uvědomovat, že jejich vlastnictví má chabé základy. Že právě proto, že kapitál byl privatizován, tak jak byl, nedostanou z něj v budoucnosti tolik, kolik očekávaly. Když kapitál získávaly, tak jim nevadilo, že české zákonodárství zdeformovalo pojem práva a tím jim, a malé skupině českých kořistníků umožnilo se majetku téměř zdarma zmocnit. Nevadilo jim, že získávají kapitál tak lacino proto, že je privatizace založena na principech, které by byly v jejich vlastních zemích trestné: na vyvlastnění, na špinavých penězích, na důvěrných informacích, na korupci. Dnes by chtěly, aby měly majetkové záruky, jako v civilisovaných zemích, ale takové zákonodárství by nutně muselo vzít v potaz způsob, jakým k majetku přišly. Ať česká vláda manipuluje zákony, jak chce, nikdy se jí nepodaří vyvrátit základní fakt, že dnešní vlastníci získali kapitál vyvlastněním bez náhrady původních vlastníků. A čím více si svou nejistou situaci budou dnešní vlastníci uvědomovat, tím rychleji se budou snažit odvést svůj zisk do bezpečí. Namísto přílivu investic se budou snažit vyždímat z podniků, co se dá, a odvést do zahraničí. Ne nové zadlužování, ale na řadě bude splácení dluhu a s vysokými úroky.

Nejenže je vlastnictví českého kapitálu zahraničními společnostmi zpochybněno způsobem privatizace a jejím založením na postupech, které jsou v normálních zemích trestné, ale navíc je již málo kapitálu, který by tyto společnosti mohly pohodlně koupit. Zbytek kapitálu je buď v podnicích příliš malých, nebo příliš zadlužených, nebo v rukou českých privatizátorů, kteří jej nemíní v krátké době prodat. Zbývá již jen státní podíl na některých velkých podnicích jako ČEZ, SPT, banky, společnosti na distribuci elektřiny a několik dalších, a pak konec. Balíček je dočasné opatření, které má překlenout dobu k privatizaci právě tohoto zbytku velkých společností. Tato privatizace bude poslední výměnou kapitálu za dočasnou stimulaci spotřeby.

A pak přijde zlom. Nejen již nepůjde dluh dále zvyšovat, ale přijde na řadu jeho splácení. V situaci, kdy během několika mála let česká vláda zvýšila vnitřní zadlužení asi o 4000 miliard korun a vnější o 3000 miliard korun, se budou muset čeští občané hodně snažit, aby se jim podařilo dluh splácet a přitom si udržovat ekonomickou pozici ve světě srovnatelnou s dnešní. Mezinárodní trhy neznají slitování. Za hloupost se platí. V okamžiku, kdy se problematická situace v České republice provalí, dojde k rychlému poklesu koruny a rapidnímu snížení životní úrovně. Balíček naznačuje, že k tomu již není daleko. Část jeho opatření již odbourává neudržitelnou spotřebu, kterou po proplýtvání kapitálu nebude možno platit. Další kroky vlády, jako úprava cen nájemného a energie, budou mít stejný výsledek. Propad životní úrovně a reálný pokles hrubého domácího produktu.

Ale mohlo tomu být jinak. Kapitál mohl být privatizován za plnou cenu na trhu vytvořeném veškerými domácími úsporami na stáří v hodnotě přes 4000 miliard korun. Nemuselo dojít k vyvlastnění, nemuselo dojít ke zpochybnění vlastnictví vůbec, mohl vzniknout skutečný trh na kapitál, hospodářství s podstatně nižším zdaněním, větší odpovědností občanů a rychlejším růstem. Tato alternativa mohla být realizována stejně rychle, jako metoda použitá českou vládou. Tuto alternativu měla vláda od roku 1990 k dispozici a vědomě ji odvrhla.

Jak by tato alternativní metoda ovlivnila bilanci se zahraničím? Protože by se kapitál prodával na domácím trhu za plnou cenu, za tuto cenu by jej kupovali i cizinci. A kdyby koupili za plnou cenu, měli by zájem svůj majetek zvelebit, a ne vyždímat. Český občan, tedy spíše jeho penzijní fondy, které by v privatizaci kapitál za plnou cenu koupily, by nikdy nevyměnily tento kapitál za spotřební zboží, ale znovu za kapitál. Pokud by jej zčásti prodaly zahraničnímu zájemci, nakoupily by za něj zahraniční kapitál. Nikdy by v takové situaci nedošlo k nerovné výměně kapitálu za dočasnou spotřebu, jíž jsme svědky dnes.

František Nepil


K restitucím a otázce česko-amerického občanství

Jak už jsme referovali včera na titulní straně NP, Helsinská komise vyjádřila v úterý českému velvyslanci v USA Alexandru Vondrovi nelibost nad tím, že byly české restituce omezeny jen na české občany a nad tím, že Češi, žijící v Americe, nemohou mít i české občanství.

Pohled z druhé strany

Napsal mi k tomu čtenář, který uvádí své jméno, ale žádá mě, abych ho nezveřejňoval, protože věc, o níž píše, je v soudním řízení (JČ):

Vazeny pane Culiku.

Myslim, ze se vsichni shodneme, ze pravo na majetek je pravo jedno z nejzakladnejsich. Toto pravo by se melo vsemozne branit, o tom asi neni sporu. Spor asi nastane v okamziku, kdy k poslapani prava na majetek jiz doslo (znarodneni, vyhnani, apod.). Na reseni tohoto problemu se uz asi vsichni shodovat nebudou. Zdanlive jednoduche reseni - navratit ukradeny majetek, totiz nemusi byt nejlepsi. Problem vidim v tom, zda navraceni davno ukradeneho majetku nezpusobi vice skody nez uzitku. Vzdyt majetek, kdysi ukradeny, se mohl skrze nejruznejsi vyvoj dostat k lidem, kteri ho nabyli v dobre vire a bez jakehokoliv zvyhodneni. A nahle tito novi lide z rozhodnuti nejakeho zakonu (restitucniho apod.) o tento majetek opet prichazeji. Opet se tedy opakuje situace, ze pravo na majetek je zpochybneno a poslapano.

Bohuzel, mam pomerne osobni zkusenost. Moji rodice v roce 1964 koupili chatu. Tato chata stoji na lesnim pozemku, jez byl spravovan vlastnikem - Statnimi lesy. Moji rodice uzavreli tedy smlouvu se Statnimi lesy o pronajmu pozemku (koupe pudy do soukromeho vlastnictvi pochopitelne neprichazela v uvahu) a radne platili najem. V roce 1992 se objevil puvodni majitel pozemku (o jehoz existenci moji rodice nemeli, a ani nemohli mit, jakekoliv poneti). Novy majitel zacal zadat "nekrestanske" najemne a nakonec vsechny chatare vypovedel (v soucasne dobe probiha soud s tremi chatari, kterym dal soudni vypoved). Tvrdi, ze pozemek je jeho, ze si na nem muze delat co chce, a ze vsichni maji sve chaty zbourat a odvezt. Navic zacal zivot chatarum zneprijemnovat takovym zpusobem (rozkopavani okapu, zasypani odpadovych struh, zakaz sekani travy, rozrezani rebriku, sproste nadavky a nezakryte vyhrozovani smrti ci zapalenim chat), ze pobyt na chate v jeho pritomnosti snese jen opravdu otrly charakter. Chata se pro nas tak stala prakticky neobyvatelnou a bojime se, co kdyz mu da soud za pravdu a prinuti chatare opravdu zbourat sve chaty a pozemek opustit. A to uz nemluvim o tom, jak se chranit proti jeho neustaly konfrontacim a soustavnemu zneprijemnovani zivota.

Pane Culiku, co jsme udelali spatne, ze o nas majetek ted prichazime? Jak jsme mohli vedet, ze ac se Statni lesy vzdy vydavaly za majitele lesniho pozemku, byl tam pred nimi v roce 1948 jiny majitel? Copak nase pravo na majetek nic neznamena? Dovedete si predstavit ten pocit bezmoci a zoufalstvi, ktery mnohy z chataru ted citi? Myslite si, ze ti, co horuji pro vsemozne restituce se zamysleji i nad tim, kolik zla a zmaru mohou jejich rozhodnuti take zpusobit?

Nemyslim si, ze by restituce byly spatne a nezavrhuji je apriori. Ale lidske spolecenstvi je prilis slozite na to, aby se jeho historie dala jednoduse naprimovat a opravdu by se vic casu melo venovat premysleni o tom, zda ve jmenu dobre veci nerozsevame vic zla a bolu.


Když si v Británii (určitě to platí i v ČR) půjdu koupit auto, řádně za ně zaplatím a transakce je zcela v pořádku, a posléze, když je auto v mém vlastnictví, policie zjistí, že ho předchozí majitel ukradl, vezme mi ho a nemám nic.

Velmi zajímavá otázka však je, jak by to bylo po uplynutí delšího časového období. Proč se nikdo nezabývá otázkou promlčování majetkových práv, která, pokud vím, je principem mezinárodního práva. Mohl by to někdo ujasnit? Vždyť po letech se skutečně vrací často v úplně jiné situaci úplně jiný majetek úplně jiným lidem. Neměla se třeba restituce omezit jen na dosud žijící majitele, nikoliv na jejich potomky? A znovu: proč jsou za komunistické bezpráví odškodňováni jen majitelé hmotných statků, nikoliv třeba lidé, kteří nemohli studovat nebo praktikovat ve svém profesionálním oboru? Proč Helsinská komise nekritizuje třeba Maďarsko, které pokud vím žádné restituce neprovádělo? Neotevřela si ČR částečným provedením restitucí (ukradený majetek bude vrácen, ale jen někomu, křivda bude napravena jen u určitých lidí, těch co mají české občanství) složitý, neřešitelný problém? Kde jsou odpovědi na tyto otázky?

Zde je dialog mezi A a B o přidruženém problému (JČ):

E-MAILOVY ROZHOVOR O OBCANSKEM POSTAVENI CECHU V AMERICE

(OJ zkratila ze 2 emailu)

A: Prakticky vsichni emigranti meli moznost pozadat v ramci vami zminovaneho zakona (cislo z hlavy nevim) o navraceni ceskoslovenskeho obcanstvi)...

B: Zakon 88/1990 Sb., ktery toto do 31.12.93 umoznil vsem upravencum (tj. emigrantum, kteri si "upravili pomer" s komunistickym rezimem a smeli do Ceskoslovenska jezdit) a tem, kteri obcanstvi ztratili krome pouze nekterych v USA. O to jde. Co je to za nesmysl, vylucovat z normalizace obcanstvi nektere obcany USA a stejnou normalizaci nabidnout Kanadanum, Australanum, Francouzum a jenom nekterym Americanum? Proc ne vsem rodilym Cechum, nyni Americanum?

A: Podivejte se - ono v dobe, kdy zakony o obcanstvi vznikaly, asi bylo _DOST_ jinych starosti nez se do detailu zabyvat vsemi absurditami, ktere prijetim onech zakonum vzniknou...

B: Tak absurdity vznikly a je treba je napravit. Ono kdyz se buduje demokracie, tak trisky litat nemohou, pokud to je se zavadenim pravniho statu opravdove. No, jeste ze existuji instituce jako je Helsinska komise, ktere se zabyvaji vyhledavanim absurdit a upozornovanim na ne.

A: Ze zrovna velmi mala skupinka americkych Cechu tuto moznost kvuli nedokonalosti zakona nemela, je sice smutne, lec svet se asi nezbori... Uprimne receno - kolik z nich by asi tak melo zajem o navrat do CR?

B: Nejde o nedokonalost zakona, ale o systematicky prosazovanou politiku cs. vlady. Zda se "budou vracet", nema s obcanstvim uz vubec nic spolecneho (tohle mate dokonce v ustave...kazdy ma pravo opustit svou zem ... nikdo nebude zbaven sveho obcanstvi (cl. 11, tusim)). Nevim, jak mala je "velmi mala skupinka" pro Vas - ale radove 30,000 lidi je skandalni poslapani zakladnich prav.

A: Bez ohledu na to, jestli v onom seznamu p. Knespla (zverejnenem na Foru NP) jsou ci nejsou mensi nepresnosti, principialne je institut jedineho obcanstvi zakotven v mnoha zemich sveta, potazmo mnoha evropskych zemi...

B: NENI. V Evrope zbyva jenom Nemecko a severske zeme. Puvod celeho napadu jednoho obcanstvi je z minuleho stoleti -- stat vlastni obcana, lze "slouzit" jen jednomu panovi. Od te doby jde opravdu v teto oblasti vyvoj jinam.

A: ... tedy zemi vyspelych, a nema moc smyslu s nim polemizovat.

B: Vyvoj jde v civilizovanych zemich jinym smerem. Ono to polemizovani neuskodi.

A: Jurisdikce v teto oblasti jednoznacne patri CR.

B: To jiste. A mela by tedy jednat ve svem vlastnim zajmu a s ohledem na vlastni ustavu. Komu slouzi zmensovani naroda, krome nahravani zavistivcum, opravdu neni jasne.

A: **** Prosim vas, o cem to mluvite??? jake nahravani, komu se nahrava, co se jim nahrava, jaci zavistivci, v cem spociva ta zavist????

B: Jak Vy si tedy vysvetlujete soustavnou, ucelovou a dosud uspesnou politiku zamerenou na to, aby uprchlici naturalizovani v USA po roce 1957 (coz zahrnuje desetitisice po r. 1968 a v 80tych letech) nedostali moznost zazadat o vraceni sveho obcanstvi? Myslim, ze takovouhle politiku mohou snad ocenit jenom ti, kteri povazuji 2x obcanstvi za "vyhodu" , kterou oni sami nemaji a tak tim padem by ji nemel mit nikdo jiny. Coz je klasicka zavist. Jedna vec je, kdyz takto uvazuji lide, ale daleko horsi je, kdyz si takovy sentiment uvede stat do svych zakonu (viz JUDr. Andel, nize).

A: Jake proboha ZMENSOVANI? Pokud se nekdo citi prislusnikem naroda jen na zaklade glejtu na obcanstvi, tak to je s nim opravdu asi mizerne, sorry....

B: Mnohem, mnohem mizerneji na tom vsak je nase republika, ktera soustavne odmita urovnat si vztahy s lidmi, kteri uprchli pred gaunery, kteri ten stat 40 let ovladali. Ostatne uvazte, proc asi Rusko chce, aby vsichni Rusove v sousednich republikach meli ruske statni obcanstvi? Oni to razantne prosazuji, pres protesty tech malych sousednich republik. Proc tohle asi Rusko dela?

A: Jina vec je, ze onen institut jedineho obcanstvi prakticky pozbude smyslu po vstupu CR do Evropske unie, kdy se kazdy obcan CR stane obcanem EU a soucasne vsichni obcane EU budou mit s vyjimkou prav politickych (volebni pravo) prakticky stejna prava jako obcane CR.

B: To je hezke, ale nejak moc vzdalene. Ono vetsina postizenych do te doby urcite zemre, bez ceskeho obcanstvi... Mezitim to s tim posvatnym "institutem jedineho obcanstvi" vypada tak, ze statisice Cechu dvoji obcanstvi v klidu maji a nikomu to vubec neskodi.

A: *** A ono ty lidi nekdo NUTIL, aby se vzdali ceskoslovenskeho obcanstvi??? Pokud vim, tak k tomu, aby mohli normalne v USA pracovat, jim staci Green Card....

B: Jiste. Ale k tomu, aby mohli dostavat Social Security ve 100% vysi vyplacenou do zahranici uz zas to USA obcanstvi potrebuji. Nikdo z lidi, kteri dostali obcanstvi v USA pozdeji nez 7.5.57 se vsak ceskoslovenskeho obcanstvi "nevzdal". Z tech naturalizovanych do 7.5.57 se ho vzdali jen ti, kteri se ho opravdu formalne vzdali (zazadali o propusteni ze statniho svazku).

A: Podivejte, neprekrucujte veci - ten zakon jasne stanovi za jakych podminek je mozno pri nabyti obcanstvi jineho statu si zachovat soucasne obcanstvi ceske!

B: Ty podminky jsou nedostatecne specifikovane, nebot vubec nezohlednuji lidi, kteri utekli mezi unorem 1948 a listopadem 1989. Coz je nehoraznost a uplna blbost, nebot jednak nastupnicky stat toho teroristickeho ma vuci temto lidem povinnost si urovnat vztah (plus se omluvit) a navic to jsou Cesi velice dobre situovani (v prumeru) a tech lidi je hodne. Vraceni obcanstvi nasi republiku vubec zadny peniz stat nebude -- naopak (ctete u JUDr. Andela, nize)...

A: Ze ze zakona o obcanstvi vypadli nahodou lidi ...

B: Nikoliv nahodou, ale zamerne. Studujeme to ze vsech stran nekolik let a tak mi tady o "nahodach" nepovidejte.

A: ...kteri ziji pres tricet nebo taky pres padesat let v Americe - podivejte, my mame skutecne jine veci na praci nez tohle... Navic oni se toho obcantsvi VEDOME vzdali!

B: Niceho se vedome nevzdali - tadyhle prekrucujete Vy. Pokud ziji pres 50 let v Americe a byli naturalizovani do posvatneho data 7.5.57 tak v pohode maji obcanstvi dvoji USA-CR. Tak ceho se vzdali, kdyz to ceske obcanstvi maji? My bychom meli mit na praci tyhle absurdity napravit a prestat si vymyslet lzi a vymluvy, jak nas to dlouho komunisti ucili, ne?

A: Institut jedineho obcanstvi je NEAKCEPTOVANY???

B: Ano, neni nikde v civilizovanych zemich akceptovany jako jakysi nejvyssi princip, za ktery ho tvrdosijne a suverene, avsak mylne, predstavuje nase vlada.

http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html