neděle 2. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Česká televize:
  • Nebezpečný precedens: Hrozí destabilizace státu (Radovan Procházka, generálporučík v.v.)
  • Zajímavá souvislost: Když si ukradla své noviny redakce Zemědělských novin, také její redaktoři křičeli, že brání svobodu projevu (Pavel Kačer)
  • Stávka, aneb císařovy nové šaty v ČT (Jaroslav Vaško)
  • Analýza: Jak to bude dál. Novoroční zhodnocení krize (podle rozhovoru s TP zaznamenal JČ)
  • Hodač není jádro problému: všechny ultimativní požadavky byly vzneseny ještě před jeho jmenováním (Jiří Svoboda)
  • V ČR dnes nevládne totalita! Protesty se vzdalují prvotní příčině konfliktu. Odpověď na dopisy čtenářů (Martin Stín)
  • Lidi na venkově spor o ČT vůbec nezajímá (Jan Paul)
  • Nechutnosti na ČT 1 (zaslal Dalibor Žůrek)
  • Právní poradna: Jak by bylo možno ukončit krizi v České televizi?
  • "Hodač není schopný ředitel": dva protikladné dokumenty od Mary Rainové
  • Gross je od zasedání MMF dlužníkem ČT, proto nezasahuje proti vzbouřencům (Jan Vedral)
  • Vůle lidu. "Ignorant armies fighting in the night." (Jan Čulík)
  • Vzbouřenci vyhráli? (Tomáš Pecina)
  • Lze si vzbouřenců vážit? (JČ, TP)
  • "ČR stále chudne, proto budu demonstrovat proti Hodačovi" (Jan Čulík, vyšlo v sobotu v MFD)
  • Adam Komers a Sex ve městě (Štěpán Kotrba)
  • Českou televizi opravdu nezávislou (Ivan Odillo Štampach)
  • Podvody v internetové petici na podporu televizních vzbouřenců (Olivie Tajovská) plus Reakce vzbouřenců
  • Nepřesvědčivost na obou stranách (Jan Paul)
  • Ještě jednou o internetové petici hnutí ČT: věc veřejná - je zcela nespolehlivá (Petr Souček)
  • Podivnosti na Kavčích Horách (Jakub Trnka)
  • Pane Čulíku, vytvořil jste si klaku spřízněnců a očerňujete čestné lidi v ČT (Oldřich Maděra)
  • Pan Maděra píše věcné nesmysly (Petr Paleta)
  • Janu Čulíkovi: Když ze mě někdo dělá vola, koleduje si o pár facek (Michal Bureš)
  • Už politickým grázlům zvoní hrana!!! Václav Havel se dal na stranu normálních lidí!!! Jsme s vámi!!! (Josef Chaba)
  • Jakou hru rozehrála ODS? (Jiří Mašek)
  • Byl to puč, který provedla ODS (Vladimír Kares)
  • Vy snad znáte Janu Dědečkovou, pane Čulíku? (Josef Štogr)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • "ČR stále chudne, proto budu demonstrovat proti Hodačovi"

    Jan Čulík

    (Tento shrnující článek si objednal deník Mladá fronta Dnes a měl by tam, mírně zkrácený autorem, vyjít v sobotu 30. 12. na názorové stránce.)

    Iracionální názor jednoho moravského podnikatele, čtenáře Britských listů, citovaný v titulku tohoto článku, ukazuje, jak geniálně se podařilo redaktorům zpravodajství ČT využít všeobecné nespokojenosti občanů v České republice a proměnit interní pracovněprávní spor uvnitř ČT ve vážnou politickou krizi. Interní televizní konflikt byl převeden v  politický spor Čtyřkoalice - opoziční smlouva. Byl proměněn v emocionální "boj o svobodu slova", o nějž nejde. Rebelům z redakce zpravodajství se podařilo manipulativně vytvořit dojem, jako by se znovu odehrával listopad 1989. Ignorujme prosím vystoupení "známých osobností", kteří většinou nemají o vývoji v ČT za posledních několik let přesnější informace, a snažme se analyzovat fakta.

    Je paradoxní, že dnešní demonstranti obviňují z vlastní frustrace, která je důsledkem nepříliš pozitivního politického a hospodářského vývoje v ČR, nového ředitele Jiřího Hodače, jako symbol všeho špatného na opoziční smlouvě. Za nynější politováníhodný stav českého politického a hospodářského života však nesou paradoxně přímou osobní spoluodpovědnost dnešní "obránci svobody projevu", novináři z  ČT jako např. Bohumil Klepetko či Daniela Drtinová, kteří po dlouhá léta nebyli schopni nezávislé kritické analýzy činnosti politiků, nedokázali předvídat záporný politický vývoj a ve studiu se vůči politikům, jako byl Václav Klaus, chovali úslužně a podbízivě.

    Redaktoři zpravodajství ČT volají pokrytecky po svobodě projevu. Přitom případů, kdy zpravodajství České televize neposkytlo české veřejnosti profesionálně a nestranně zpracované informace s kritickým odstupem, je velké množství. Redakce zpravodajství ČT například letos v září zcela potlačila informace o brutalitě Policie ČR vůči demonstrantům i náhodným občanům při zasedání MMF/Světové banky. Televize BBC vysílala záběr, který obletěl svět: český policista na něm brutálně kope do demonstranta ležícího na zemi. Redakce zpravodajství ČT měla tento záběr k dispozici, ale neodvysílala ho, stejně tak jako například záběry těžce zbitého humanitárního pracovníka, Angličana Tima Edwardse. Edwards pomáhá postiženým dětem na klinice v indickém Bhópalu, a proto byl pozván jako host do nedělního dětského vysílání ČT. Poté, co ho zmlátila česká policie, už byl pro Českou televizi nezajímavý.

    Jak na to poukázal v jedné ze svých analýz ekonom Lubomír Mlčoch, v posledním desetiletí komunistického režimu vedli ředitelé státních podniků své firmy, jako by byly v jejich soukromém vlastnictví. Neformálně si je zprivatizovali dávno před pádem komunismu. Totéž učinilo s redakcí zpravodajství ČT její osazenstvo. Českou televizi si navykli používat jako prostředku k vyjadřování vlastních názorů a prosazování vlastních cílů. Dobře nechápali a nikdy nerealizovali princip novinářské nezávislosti a profesionální nestrannosti, ani kritického odstupu od zpracovávaných témat. Opakovaně rebelovali proti všem pokusům omezit tento jejich neformální a nelegální vliv na vysílání.

    O reformu zpravodajství ČT a jeho profesionalizaci se poprvé pokusil - možná poněkud necitlivě - v květnu 1998 Ivan Kytka. Sdružení redakce zpravodajství, kde bylo už tehdy rozhodování založené na neformálních přátelských vztazích a na vazbách k politikům, ho obvinilo z "neprofesionality" a ze "zaujatosti ve prospěch ČSSD" a donutilo k rezignaci za pouhých sedm týdnů po nástupu do funkce šéfa zpravodajství. K likvidaci Ivana Kytky v zájmu zakonzervované redakce tehdy přispěl tehdejší sociálně demokratický poslanec, Pavel Dostál. I nyní se Dostál angažuje v zájmu zachování statu quo v  redakci zpravodajství. Po Kytkově rezignaci se tehdejší ředitel ČT Jakub Puchalský do redakce zpravodajství už neodvážil zasáhnout: podobně se choval i jeho nástupce Dušan Chmelíček, jehož jmenování Jiřího Hodače ředitelem zpravodajství skončilo v létě roku 2000 rychle fiaskem a Hodačovým odchodem.

    Opakované výměny ředitelů vadily ostatním oddělením České televize, protože destabilizovaly výrobní procesy zábavných pořadů a destabilizace ohrožovala příjmy množství volných spolupracovníků ČT a soukromých výrobních firem. Po jmenování Dušana Chmelíčka ředitelem ČT od února 2000 byla vytvořena nová Rada České televize, opět na základě kontroverzního zákona podle stranického klíče. Navzdory stranickému jmenování se však někteří členové Rady ČT během roku 2000 překvapivě vymkli partajní kontrole (energickou roli v Radě začala mezi jinak dosti neschopnými a nerozhodnými členy hrát mimopražská podnikatelka Jana Dědečková) a začali vyžadovat od generálního ředitele Chmelíčka informace o neprůhledných finančních tocích, plnění projektu, na jehož základě byl jmenován, a profesionalizaci redakce zpravodajství. Chmelíček nespolupracoval, a tak ho Rada odvolala. Jana Dědečková, hlavní motor Rady, jednala na základě svého vnitřního pravicového přesvědčení, nikoliv však na příkaz stranických sekretariátů, jejichž členové byli jejím rozhodným jednáním často nepříjemně překvapeni. K nynější krizi přišla ODS jako slepý k houslím. Kontroverzně a spěšně, avšak legálně jmenovala Rada Chmelíčkovým nástupcem Jiřího Hodače. Nešlo o politické jmenování, volba Hodače byla důsledkem kompromisu při jednání Rady a činitelé politických stran byli tímto jmenováním překvapeni. Proti Hodačovi okamžitě rebelovala zakonzervovaná redakce zpravodajství, která s ním měla už v létě 2000 ostrý konflikt. Mnozí pracovníci redakce věděli o své druhořadosti a obávali se, že by po propuštění z ČT nezískali jinde zaměstnání. Redakce se obrátila o pomoc na čtyřkoaliční politiky a populární veřejné osobnosti a uměle vytvořila v zemi politickou krizi.

    Hodač je slabý manažer, není schopen přesvědčivě prezentovat svou věc na veřejnosti a zkompromitoval se propagandistickým vysíláním Jany Bobošíkové, které svou zaujatostí předčilo i hrubou televizní propagandu vzbouřenců. Jeho jmenování je však legální a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ho musí potvrdit: jinak to bude mít destabilizační důsledky pro český právní řád. Kdo bude do ČR ze zahraničí investovat, bude-li zjevné, že rebelující zaměstnanci mohou protiprávně svrhnout ředitele podniku? Špatný zákon je možno změnit, nelze ho však v době jeho platnosti porušovat. Není jasné, jak vyřešit politickou dimenzi tohoto konfliktu: každý ředitel podniku musí mít alespoň minimální podporu zaměstnanců. Otevřeným spojenectvím se Čtyřkoalicí se však televizní vzbouřenci zdiskreditovali stejně tak nenávratně, jako svým propagandistickým vysíláním ve vlastní věci. Politováníhodnou kapitolou v této krizi je vystupování českých "intelektuálů", kteří projevili emocionální podporou televizních vzbouřenců bez řádné znalosti věci znovu psyché nedospělého dítěte bez odpovědnosti.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|