Britské listy

V Ingušsku se v momentálně nachází asi 200 000 uprchlíků. Místní úřady oznámily, že maximální počet byl asi 250 000 a nedávno jejich počet odhadly na 230 000. Realističtějšími počty disponuje místní pobočka UNHCR, která porovnává údaje od místních úřadů s údaji od migrační služby a nevládních organizací. Někteří z uprchlíků přišli v září, jiní přicházejí právě v těchto dnech.

Zde jsou aktuální údaje: V prosinci se asi 50 000 uprchlíků vrátilo zpět do Čečenska, a to převážně do dvou okresů "osvobozených" ruskou armádou během listopadu, tj. Urus-Martanu a Ačchoj-Martanu. Současně na začátku roku 2000 počty přicházejících uprchlíků převýšily počty odcházejících uprchlíků. Podle velmi hrubého odhadu nyní přichází do Ingušska kolem 1000-1500 uprchlíků denně a odchází 500-1000. Nový příliv uprchlíků představují uprchlíci z Grozného a jeho předměstí a ze dvou velkých kavkazských údolí, kde nyní ruská armáda útočí (údolí Věděno a Šatoj, údolí Itum-Kale). Menší část uprchlíků se nachází ve Stavropolském kraji (severně od Čečenska), v Dagestánu (východně od Čečenska) a v Gruzii (jižně od Čečenska), ale jejich celkový počet by neměl přesáhnout 40 000. Prognózy do budoucnosti říkají, že se uprchlíci začnou pomalu vracet zpátky. Jejich počty mimo Čečensko by neměly dramaticky narůst a na jaře nepochybně poklesnou.

Většině uprchlíků (dle odhadu 150 000) v Ingušsku poskytly útočiště hostitelské rodiny. Dalších 25 000 se nachází v táborech (zahrnují i vlaky a zařízení typu bývaých stavebních ubytoven atd.), ale většina žije ve stanech. Poslední skupina, čítající asi 20 000-25 000, přebývá v improvizovaných obydlích neboli "divokých táborech", jako jsou mešity, dětské školky nebo bývalé obchody, kavárny, garáže, skladiště a velmi často kravíny, vepříny a drůbežárny. Počet uprchlíků v takových místech se pohybuje od 10 (jedna rodina) do 1.200. Většina těchto improvizovaných obydlí se nachází stranou od městských a vesnických center, jsou i zcela volně v přírodě. Média, místní úřady a humanitární pracovníci jim v porovnání s velkými a stanovými tábory nevěnují takovou pozornost.

Pracovníci Společnosti Člověk v tísni navštívili asi 30 z celkového počtu zhruba 170-200 improvizovaných obydlí, které se v Ingušsku nacházejí. Situace uprchlíků v těchto improvizovaných obydlích je horší než v ostatních útočištích, a to z několika důvodů: Většina improvizovaných obydlí je v porovnání s velkými tábory zásobována hůře, životní podmínky jsou mnohem horší než ty v hostitelských rodinách, v některých místech chybí elektřina a plyn, improvizovaná obydlí jsou obvykle méně organizována než velké tábory, děti nemají možnost chodit do školy, chybí lékařská péče a nepůsobí tam mobilní nemocnice. Lidé v těchto improvizovaných obydlích strádají také duševně, neboť mají pocit, že se na ně zapomíná.

Problémy v hostitelských rodinách zahrnují psychické napětí a špatnou distribuci dodávek, velké tábory jsou sice zásobeny lépe než jiná útočiště, ale problémem je všudypřítomné bláto, velká koncentrace uprchlíků a zima ve stanech.

Útočiště:

Ve velkých stanových táborech jsou stany, většinou pro 10-20 uprchlíků, vybaveny dřevěnou podlahou a železnými postelemi s matracemi. K dispozici jsou kamna a sporáky na vaření, včetně dřeva a uhlí. Ve stanech je také elektřina a ve většině táborů i plyn (improvizovaný, velmi nebezpečný systém). Obecně vypadají stany docela dobře, čistě a teple. Problémem je v těchto táborech voda, neboť její zdroje jsou vzhledem k obrovské koncentraci uprchlíků nedostatečné, a bláto, které je všude a jehož vrstva dosahuje místy 20-25cm.

Ubytování v hostitelských rodinách je nejlepší. Většina uprchlíků žije u nějakých příbuzných nebo prostě s místními, kteří jim zdarma nabídli útočiště. Někteří z nich platí nájemné (jeho výši neznáme).

Improvizovaná obydlí: Některá z nich jsou velmi pěkná a zajímavá, např. bývalé bary nebo kanceláře, ale převážná většina je velmi špatná. Nejhorší ze všech jsou v Ingušsku bývalé kravíny, vepříny nebo drůbežárny. Velmi často v nich chybí elektrická energie a plyn, někdy je v nich zima a vlhko, což je třeba případ nedostavěných budov poblíž hlavního města Nazraně. Přinejmenším v polovině z nich chybějí postele a matrace a lidé spějí pouze na dřevěných postelích s pokrývkami místo matrací. Voda je většinou k dispozici, ale neplatí to v každém případě.

Potraviny:

Místní úřady za pomoci UNHCR zásobují tábory a o něco méně i improvizovaná obydlí potravinami dodávanými hromadně (moukou, různými druhy kaší, zčásti i cukrem, černým čajem, olejem a fazolemi), v organizovaných táborech dostávají uprchlíci jedno teplé jídlo denně a dostatek chleba. Občas se vydávají navíc konzervy na snídaně a večeře Většina lidí si doplňuje potraviny na trhu. Improvizovaná obydlí jsou zásobována stejnými potravinami, ale není to tolik běžné a vývařovny v nich nepůsobí. Lidé si stěžují (ti v táborech méně, ti v improvizovaných obydlích více) na kvalitu jídla, ti druzí také na jeho množství. Pro děti nebylo během uplynulých čtyřech měsíců distribuováno nic. Uprchlíci v hostitelských rodinách dostávají základní množství přes distribuční systém místních úřadů. S jeho fungováním nemáme zkušenosti, ale vyvolává řadu kritiky ohledně korupce, neefektivnosti a nerovnoprávným pravidlům. Tyto hlasy zaznívají jak od místních obyvatel, tak uprchlíků i humanitárních organizací.

Zdravotní péče:

Ve třech největších táborech - Severnyj, Sputnik a Karbulak jsou zdravotnické stany provozovány organizací Lékaři světa (MDM), která zaměstnává místní, tj. čečenské lékaře. Nedostatek léků je vidět na první pohled. MDM se v co nejbližší době hodlá přemístit do Čečenska. Zbytek uprchlíků se snaží dostat ke zdravotní péči v místních zařízeních (jejich kapacita však nedostačuje ani pro místní ingušské obyvatelstvo), nebo zůstávají zcela bez zdravotní péče. Nejhorší situace je v improvizovaných obydlích (cizí lokalita, bez správy a možnosti obrátit se na hostitelské rodiny o radu, bez přátelských kontaktů a známostí, což je princip, který na Kavkaze funguje ze všech nejlépe).

Školy:

Fungují pouze ve velkých táborech a jsou organizovány místním ministerstvem školství. Školní potřeby a pomůcky jsou distribuovány také, čečenští učitelé vyučují ve stanech. Část uprchlíků žijících u hostitelských rodin posílá děti do místních škol, u improvizovaných obydlí jsme školy nezaznamenali.

Čečensko

Informace z Čečenska jsou velmi útržkovité. V Čečensku není dovoleno pracovat žádným humanitárním pracovníkům a uprchlíci obvykle nejsou schopni podat úplný obraz o počtech, pohybech a potřebách uprchlíků. Situace uvnitř Čečenska se kromě toho také rychle mění. Naše zpráva je založena na informacích z našich prvních dodávek do Čečenska (13. a 23. ledna), na informacích od uprchlíků a čečenských úředníků z "osvobozených" území, kteří smějí vycestovat mimo Čečensko a na informacích od ingušského ministerstva pro krizové situace (EMERCOM).

Severní Čečensko - většina severních oblastí Čečenska škody neutrpěla. Ruská armáda převzala kontrolu nad tímto územím v samém začátku (srpen 1999), částečně z toho důvodu, že jde o velmi rovinaté území a čečenští vzbouřenci se zde s armádou nemohou utkat, částečně proto, že tato část byla vždy orientovaná promoskevsky a proti Groznému. 90 procent lidí se vrátilo do svých domovů. Rusové mají tuto oblast pod dobrou kontrolou a žádné velké porušování lidských práv z této části hlášeno nebylo.

Centrální Čečensko - oblast kolem Grozného a oblasti směrem na západ a východ od hlavního města a také na jih k počátku hor. Spadají sem okresy Urus-Martan, Ačchoj-Martan, Šali, Gudermes, Argun.

Na předměstí Grozného a v jeho okolí občas probíhají boje, občas i ve městech Šali a Argun. Toto území bylo oficiálně "osvobozeno" Rusy během října a listopadu. Rusové je mají pod kontrolou, ale v horách a kolem Grozného probíhají vojenské akce. Tato část se později stane dějištěm partyzánské války. Část uprchlíků se již vrátila a zpátky je tak zřejmě více než polovina obyvatelstva. Část uprchlíků se vrátit nemůže, protože jejich domy byly zničeny (to platí především pro Argun, Šali, Germečuk, Kurčaloj a Urus-Martan), ale o rozsahu škod nejsou spolehlivé informace. V této části se nachází mnoho vnitřních uprchlíků z Grozného a horských oblastí. Podle našich informací je pouze v okrese Šali na 40.000 dočasně vysídlených osob. V Assinovské a Sernovodsku je dalších 20.000 dočasně vysídlených osob, kteří strádají mnohem více než ti v Ingušsku. Nejhorší humanitární situace je právě v této oblasti (nepočítáme-li Groznyj): velké množství vnitřních uprchlíků, místních obyvatel a absence jakékoli humanitární pomoci. Ceny na trhu za 50 kg pytel mouky jsou třikrát vyšší než v Ingušsku.

Groznyj - přibližně 30.000-40.000 civilistů snažících se přežít. Zdá se, že ingušské ministerstvo pro krizové situace (EMERCOM) přemístilo během posledních 40 dní velké množství lidí z předměstí, když tito lidé opustili město. Ve městě se nachází asi 5.000 bojovníků. Dodávky elektřiny nefungují, někde fungují nebo fungovaly dodávky plynu. Zásoby se nedovážejí, kromě případů, kdy je bojovníci přenášejí na svých zádech skrz některé kanály, které ještě nebyly zcela uzavřeny.

Hory - Situace je pravděpodobně lepší než v rovinaté části Čečenska, ale oblast je odříznuta od severu více než dva měsíce a od Gruzie tři týdny. Stále existuje několik cest do Gruzie a Azerbajdžánu, ale v zimě je velmi obtížné zdolat vysoké horské přechody. V posledních dvou-třech týdnech přichází z této oblasti do centrální části a do Ingušska stále více a více uprchlíků. Existuje velké nebezpečí, že Rusové by mohli po pádu Grozného začít provádět těžké bombardování horských vesnic. Nyní kontrolují pouze začátek horských údolí a nejeví velkou vůli postoupit dále do hor.

3. Místní úřady, armáda

Ingušské úřady vítají humanitární organizace a jsou obecně poměrně nápomocné, ale nacházejí se v obtížné situaci - Ingušsko je na jedné straně součástí Ruské federace a nechce se stát novým Čečenskem, na druhé straně mají k Čečencům nejužší příbuzenský vztah. Činnost Společnosti Člověk v tísni se opírá o dohodu s Ministerstvem pro krizové situace Ingušské republiky (EMERCOM). EMERCOM působí v Ingušsku a spolupracuje s Migrační službou (Migracionnaja služba) při distribuci základních potravin. Občas odesílají konvoje do Čečenska, většinou jeho západní části, které je cílovou oblastí pro alespoň část uprchlíků z Ingušska. Člověk v tísni má s tímto ministerstvem dobrou zkušenost, založenou na předchozí spolupráci v roce 1995 (47 společných dodávek do nemocnic a zdravotnických středisek).

EMERCOM odpovídá v Ingušsku za koordinaci a žádá humanitární organizace, aby s ním předběžně projednávaly své plány na distribuci, což lze jen doporučit.

Cizinecká policie je další důležitou institucí a je nezbytné, aby se u nich člověk zaregistroval do 24 hodin po příjezdu. FSB neboli Federální bezpečnostní služba každého cizince dříve nebo později nalezne, ale lze říci, že obecně nedělají problémy. Pouze v oblasti zachytávají "špióny" a zahraniční novináře.

Ministerstvo vnitra, zejména Oddělení zvláštního určení (SPECNAZ) by mělo každému cizinci, který navštíví Ingušsko, zajistit bezpečnost, a to částečně kvůli častým únosům, ke kterým docházelo v Ingušsku stejně tak jako v Čečensku v posledních 3-4 letech. Oddělení současně dohlíží také na to, čím se cizinci v Ingušsku zabývají. Je zřejmě lepší tuto na tuto službu přistoupit.

Ozbrojené síly ruské armády a ministerstva vnitra tvoří velmi složitý, propletený celek, zahrnující vojenskou policii, příslušníky FSB, SOBR, OMON, SPECNAZ, federální síly, síly pro zvláštní úkoly a zřejmě několik dalších struktur. Člověk s nimi do styku nepřijde, pokud se nechce dostat do Čečenska. Cesta do Čečenska je skutečně velmi komplikovaná (alespoň v této chvíli).

Lze říci, že severní Kavkaz je prošpikován policií a armádou a člověk by si měl být vědom, že jej dříve či později naleznou. Doporučení proto zní chovat se obezřetně, nesnažit se fotografovat vojáky, dostat se ilegálně do Čečenska atd. Na druhé straně, spíše než převozu do Moskvy a vypovězení ze země, hrozí riziko převozu do Mozdoku (velitelství celé operace v Čečensku). Násilí proti cizincům nebylo zaznamenáno, pouze bylo zničeno několik fotoaparátů.

4. Humanitární pomoc a humanitární organizace

Ingušské ministerstvo pro krizové situace (EMERCOM) za podpory dalších ministerstev z jiných částí Ruska odvádí obstojnou práci: distribuuje základní potraviny zakoupené z federálního rozpočtu nebo darované UNHCR. UNHCR poskytuje zdarma jídlo, určité množství přikrývek a stanů a provádí monitoring a registraci vnitřníchuprchlíků. Dánská Rada pro uprchlíky (Danish Refugee Council) je hlavní nevládní organizací působící přímo na místě a každému uprchlíkovi v Ingušsku přiděluje zimní bundu a boty a pro uprchlíky v hostitelských rodinách v části Ingušska také jídlo. Brzy zřejmě provedou novou registraci všech uprchlíků. Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) je rovněž přítomen a zásobuje velké tábory a také některé improvizovaná obydlí balíčky, ale pokud je nám známo, tak pouze příležitostně. Lékaři světa (Medecins du Monde - MDM) provozují v hlavních táborech tři zdravotnické stany, kde působí místní lékaři. Při nejbližší příležitosti se chystají přemístit do Čečenska. Lékaři bez hranic (Medecins Sans Frontiers - MSF) jsou přítomni, ale o jejich činnosti nemáme informace. UNICEF, který má velké problémy v celním úřadem ve Vladikavkazu, právě dorazil s žádanou zásilkou zimních stanů pro improvizované školy, určitým množstvím umělohmotných kanystrů a školními potřebami a pomůckami. Action Against Hunger a Armáda spásy také právě dorazily a chystají se zahájit svou činnost. WFP má brzy zahájit rozsáhlé dodávky základních potravin (pravděpodobně mouky, oleje a rýže nebo fazolí). Tento seznam není úplný.

Kromě ingušského EMERCOM, Červeného kříže Ruské federace (o jehož činnosti nemáme informace), Humanitárního fondu Lebeď a Společnosti Člověk v tísni nikdo v tuto chvíli uvnitř Čečenska nepracuje.

5. Co je potřeba?

Ingušsko: Potřeba je mnoho věcí. Základní potraviny jsou víceméně zajištěny, chybí masové a zeleninové konzervy, doplňkové potraviny, dětské potraviny - dětská výživa, sušené mléko, dětské přesnídávky, zelenina a ovoce, maso, nějaké margaríny a marmelády či něco podobného, sušenky... Teplé oblečení, spodní prádlo a matrace jsou v malém množství. V některých oblastech je velký nedostatek dětských potřeb do školy a pro volný čas. Zdravotní péče a základních léků se nedostává téměř nikde. Existuje také nedostatek hygienických potřeb, zejména v případě uprchlíků v hostitelských rodinách a improvizovaných obydlích.

Čečensko: Situace je mnohem horší než v Ingušsku. Právě v tuto chvíli jsou potřeba základní potraviny (mouka, cukr, těstoviny, olej), cokoli navíc jako jsou konzervy, margarín, dětská výživa apod. je pro ně téměř zázrak. Když například konvoj Člověka v tísni dorazil do Alchan-Jurtu 24. ledna, místní obyvatelé (z původních 95.000 zbylo asi 7.000) při pohledu na 18 tun mouky, cukru a těstovin plakali, neboť, jak říkali, poslední zásilku dostali před třemi měsíci. Nedostatek hygienických potřeb je prostě katastrofální. Uprchlíci ve vlaku poblíž Sernovodsku (2.000 dočasně vysídlených osob) obdrželi za poslední měsíc pouze polovinu mýdla na rodinu - nic víc. Pravidlo pro zásilky do Čečenska je nyní jediné: čím více, tím lépe.

6. Dosažitelnost dodávek, ceny

V Ingušsku je možné zakoupit téměř cokoli ze základních potravin. Všechny severokavkazské cesty jsou plné kontrlních bodů a je mnohem lepší platit "franco Nazraň" než se cestou do Ingušska podrobit nejrozmanitějšímu popotahování na každém kontrolním stanovišti. Ceny jsou obecně nižší než v Evropě, případně stejné. Např. 1 tuna mouky = 180 USD, 1 tuna cukru = 270 USD, 1 litr oleje = 0.5 USD, 1 tuna sušeného mléka = asi 1.100-1.200 USD, 1 kg jablek = 0.25 USD atd. Problém představují speciálnější léky, velká množství oblečení a bot a některých dalších, ale specifických druhů zboží. Objednání a dodání zboží je možné, v případě nutnosti objednávky z jiného regionu vše trvá maximálně několik dní.

7. Celní problémy

Ingušská celnice v Nazrani byla federálními úřady uzavřena, a to pravděpodobně s cílem zamezit pašování zboží, zbraní apod. Existují dvě možnosti, jak proclít svou zásilku: první je ve Vladikavkazu, ale Ingušové, zejména muži, tam nemohou cestovat z důvodu války mezi Osetií (Vladikavkaz je hlavním městem) a Ingušskem v roce 1992, druhá možnost je ve Stavropolu v Ruské federaci, na sever od Kavkazu.

8. Logistika

V Ingušsku není problémem vyřešit základní logistické problémy, neboť místní řidiči nabízejí za úplatu přepravu osobními automobily, malými dodávkami, autobusy nebo nákladními vozy. S největší pravděpodobností to samé platí i pro skladiště, neboť ekonomická krize vyprázdnila většinu továren, takže nebude problémem si skladiště pronajmout. V roce 1995 Člověk v tísni jedno takové skladiště pronajaté měl.

Přístup do Čečenska je v současné době umožňován pouze nákladním vozidlům armády a EMERCOM.

9. Možnosti vstupu pro cizince, bezpečnost, FSB

Cizinci mohou do oblasti cestovat, je ale potřeba si uvědomit, že je nutné se zaregistrovat během 24 hodin a že bez podpory místních přátel či humanitární organizace budou mít cizinci problémy s FSB a ministerstvem vnitra. S ingušskými úřady je možné jednat, ruské úřady přítomnost cizinců nevítají a jsou podezřívavé. Situace z hlediska bezpečnosti je nyní mnohem lepší než před válkou: čečenské kriminální gangy z oblasti uprchly, čečenská hranice je uzavřená a také se změnila atmosféra, když cizinci začali pomáhat obětem války. Jisté riziko únosů přesto stále existuje. Je záhodno nosit patřičné tmavé oblečení, neukazovat fotoaparáty a dát pozor na další znaky prozrazující cizí původ nebo movitost, chovat se zdrženlivě a opatrně. Pokud cizinci odmítnou použít služby státní bezpečnosti (ingušskému SPECNAZ), doporučuje se mít s sebou řidiče s vlastním vozidlem a znalého místních poměrů.

10. Ubytování, strava, dodávky elektřiny, komunikace, doprava, fotografování a filmování

V Nazranu je jediný hotel - Asa, a ceny v něm se pohybují kolem 15 USD za noc. Je však plný lidí z FSB. Pro delší pobyt je vhodnější ubytování v soukromí, které přijde pro 2 osoby na zhruba 400 USD za měsíc. Za osobní auto, které je vždy s řidičem, zaplatí cizinci od 100 USD za den v případě novinářů až do zhruba 1.000 USD za měsíc v případě humanitárních pracovníků. Jídlo je v levnějších restauracích obecně špatné a stojí kolem 3 USD. Je lepší se stravovat v hotelu Asa nebo restauracích vyšší cenové skupiny, případně se dohodnout s místními obyvateli, že vám budou vařit jednou denně. Dodávky elektřiny i vody jsou celkem obstojné, výpadky jsou pouze několik hodin denně. Problémem je komunikace. Nejsou k dispozici téměř žádné telefonní linky do zahraničí a pokud ano, tak na poštovním úřadě a jejich spolehlivost je mizivá. Nejlepší je satelitní telefon.

V Ingušsku lze fotografovat a natáčet vše, co je spojeno s humanitární prací, bez povolení. Fotografovat ve městech a na vojenských kontrolních stanovištích je možné pouze se speciální akreditací vystavené v Moskvě ruským ministerstvem zahraničí. Do Čečenska je přísně zakázáno brát si s sebou jakékoli fotografické přístroje či kamery. Výjimky z tohoto pravidla jsou komplikované, ale trvale působící humanitární organizace je někdy mohou obdržet.

11. Působení Společnosti Člověk v tísni v Ingušsku a Čečensku

Ingušsko - Po zjištění situace se Člověk v tísni rozhodl pro práci v impovizovaných obydlích ve čtyřech z ingušských měst a vesnic a pro zajišťování doplňkových potravin, vyučování, základní lékařskou péči a chybějící základní potřeby (matrace, přikrývky, topení...) pro děti. Jedná se asi o 3.000 dětí žijících v podmínkách, které jsou horší než podmínky ve velkých táborech či hostitelských rodinách. Dalších 6.000-7.000 dětí je v jiných improvizovaných obydlích, ale Člověk v tísni není momentálně schopen se o všechny z nich postarat. Kromě potravin, vyučování a zdravotní péče potřebují oblečení. Program doplňkových potravin nezahrnuje děti mladší 6 měsíců a je skutečně lepší než jim dávat pouze mouku a cukr.

Čečensko - Člověk v tísni je první nevládní organizace, která zahájila dodávky do samotného Čečenska. Lidé zde jsou v mnohem horší situaci než uprchlíci v Ingušsku a jakékoli další peníze nebo dodávky potravin či hygienických potřeb jsou více než potřebné. Společnost Člověk v tísni do Čečenska dopravila již 36 tun nákladu a další konvoje budou následovat. Finanční zdroje jsou ale omezené a Společnost Člověk v tísni zcela jistě uvítá další společné zásilky. Z hlediska logistiky a bezpečnosti je mnohem lepší nakoupit základní potraviny v Ingušsku a pak je hromadně přepravit do Čečenska než přepravovat malé soukromé věcné dary zaslané ze zahraničí.

Leden 2000

Společnost při ČT Člověk v tísni

ph. (02.) 6113 4401

www.pinf.cz

pinfcz@czech-tv.cz

Ingušsko a Čečensko

Zprávu připravil Šimon Pánek, Společnost Člověk v tísni 25. ledna 2000

1. Ingušsko