Vládní cenzura v České televizi?
Spor s ministerstvem zahraničí: to podstatné se vytrácí!
"Česká televize měla natočit seriál o stupni připravenosti ČR na
vstup do EU s vlastními, nezávislými novináři na základě vlastních,
nezávislých výzkumů a z vlastních finančních zdrojů." Jan Čulík BL 4.2.
2000.
Přes veškerou inflaci toho pojmu se považuji za publicistu opravdu
"nezávislého". Nikdy (ani v minulém režimu) jsem nebyl nikde zaměstnán,
nikdy jsem nebyl členem žádné strany, ani jiného seskupení. Většinou se
nezabývám politickou publicistikou, ale filmovým dokumentem s tématy
sociologickými, psychologickými a ekologickými. Mé filmy se sice nakonec
vysílají v ČT, ale natáčím je často na granty (Fond pro podporu české
kinematografie, Phare). K politickým tématům přistupuji ze systémového
zájmu o demokracii (předloni jsem vydal knížku DEMOKRACIE PŘÍRODY) a
neinklinuji k žádnému z politických bloků.
K účasti na cyklu o EU mně loni vyzvalo přímo Ministerstvo
zahraničí a později i šéf tvůrčí skupiny ČT Karel Dvořák. Spor mezi
ministerstvem zahraničí a K-2 se mé osoby týká jen potud, že jsem k němu
svým pořadem právo vědět zavdal příčinu.
Myslím, že medializace celé kauzy se soustřeďuje na pofidérní
politické spekulace a pomíjí to nejdůležitější: jednoznačný pokus
ministerstva o cenzuru televizního pořadu.
Ke spekulacím vysloveným v BL jen velmi stručně: pokud vím, tak
zakázku zadávalo Kavanovo a nikoliv Zielencovo ministerstvo, v době, kdy
iniciativa "Děkujeme odejděte!" ještě neexistovala. Později si zřejmě
úředníci spoluautorství Moniky Pajerové už nevšimli. Oni vůbec nejsou moc
všímaví.
Také pan Plesl ve svém článku přehlédl, že "další informace k
tématu" může divák nalézt nejen v Respektu, ale i v Radioforu Českého
rozhlasu 1. Kterým médiím by vlastně dovolil, aby spolupracovala s ČT na
tematickém cyklu o EU? Může nějaká jmenovat?
Produkční společnost Pavla Štingla K-2 není vlivová agentura,
zabývá se výrobou výhradně nekomerčních dokumentů, podobně jako Originální
Videojournal, nebo Film & Sociologie. Opakované kolážování v BL s úplně
jinou aférou úplně jiné agentury stejného jména připomíná Špígl a seriózní
periodikum by se takových postupů a vágních narážek nemělo dopouštět.
Pavel Štingl, ani ostatní autoři jednotlivých dílů cyklu
"NASKOČÍME?" Tomáš Petráň, Petr Slavík a moje maličkost, nejsou političtí
publicisté, ale dokumentaristé s hlubším, filosofickým ponorem. Kdo trochu
sleduje ČT (zvláště ČT - 2) měl by to vědět.
A teď k tomu podstatnému: diskuse, kterou bych rád četl (i se ji
účastnil) v BL i jinde, by měla být o vztahu státních institucí a médií.
"Vláda si nemůže objednávat ani financovat vlastní propagandu ve
sdělovacích prostředcích", píše JČ 4.2. v poznámce k mé analýze celého
sporu. Naprosto souhlasím - ale výchozí situace taková nebyla: na
ministerstvu existuje již několik let odbor "Komunikační strategie", který
má rozpočet mnoha desítek miliónů a podle vládní "Koncepce zahraniční
politiky ČR" má "zajistit aby široká veřejnost získala podstatné a
vyvážené informace o přínosech a důsledcích budoucího členství ČR v EU."
Činnost tohoto odboru byla doposud velmi málo viditelná (o
účinnosti už vůbec nemluvě). Pokud vím, tak ČT připravovala (a připravuje)
sama a z vlastních finančních zdrojů pravidelný EVROPSKÝ MAGAZÍN, který
se má vysílat od letošního podzimu.
Po zveřejnění kritické Pravidelné zprávy komise EU, projevilo
ministerstvo snahu, aby se reakce na tuto zprávu začala vysílat co
nejdříve. Proto přispělo České televizi na urychlenou výrobu cyklu
zabývajícího se kritikou nedostatečné připravenosti ČR na vstup do EU, tak
jak ji vyslovuje Pravidelná zpráva.
Od začátku bylo jasné, že pořady budou kritické, jakož i to, že
dramaturgie cyklu zůstává v rukou ČT. Proto si nemyslím, že fakt
ministerského příspěvku je sám o sobě v nepořádku. Pokud vím, tak v řadě
evropských zemí podporují státní instituce medializaci závažných
společenských témat, aniž by to mělo charakter propagandy.
V severských zemích dokonce financují úřady oponenturu ze strany
nevládních organizací (NGO) při projednávání kontroverzních projektů (velké
stavby a pod.) Nekupují si tím opozici, nýbrž podporují negativní zpětnou
vazbu, protože dobře vědí, že ta je předpokladem správného rozhodování.
I mně několikrát přispělo ministerstvo životního prostředí na
dokumenty s ekologickou problematikou, ministerstvo zemědělství na filmy o
obnově venkova, či obnovitelné energetice v zemědělství, a ministerstvo
zdravotnictví na dokument o vztahu ke smrti a umírání. Nezaznamenal jsem
přitom žádný pokus ovlivňovat celkové vyznění dokumentu.
Nejvíc se takový příspěvek podobá grantu, většinou nepokrývá celé
výrobní náklady, ale umožní určitý nadstandard (důkladnější sběr materiálu,
větší počet natáčecích dní, komponovanou hudbu a pod.) oproti běžným
podmínkám v České televizi. Ta financuje celé dokončovací práce (střih,
titulky, ozvučení atd.)
V případě pořadu NASKOČÍME? tomu bylo podobně, až do okamžiku, kdy
Boris Lazar jako zástupce ministerstva prohlásil, že ve svém pořadu PRÁVO
VĚDĚT nesmím napadat premiéra Zemana. Žádný z později písemně uváděných
argumentů na schvalovací projekci nezazněl, druhý zástupce ministerstva pan
Libor Boháč naopak s uspokojením kvitoval, že tento díl opakovaně cituje
Zprávu komise EU.
Na schvalovací projekci bylo přítomno 7 lidí nejrůznějších profesí,
všichni slova pana Lazara slyšeli a mohou je kdykoliv dosvědčit! Nebylo by
vhodné obrátit se (místo tiskového mluvčího MZV) přímo na Borise Lazara, a
vyzvat ho ke konfrontaci (třeba v rozhlasové, nebo TV besedě) se svědky
jeho výroků?
Nejde jistě o jednoho úředníka, ale jde o to, aby skutečnost pokusu
o cenzuru nebyla zakrývána bulvárními politickými spekulacemi a aby celá
aféra nevyšuměla do ztracena, jak to bývá v naší zemi zvykem.
Poznámka JČ: Uznávám, že z hlediska pana Škrdlanta je
největším problémem to, že se ministerstvo zahraničních věcí pokusilo
seriál, který pro ČT spolufinancovalo, cenzurovat. Mé původní stanovisko to
však nijak nemění. Představte si na okamžik, že pořad britské komerční
kulturní stanice Channel Four Válka v Evropě (přepis jehož první části
přinášejí dnešní Britské listy) by býval financován nebo částečně
financován západními vládami. Je přece jasné,že by tento pořad okamžitě
ztratil jakoukoliv důvěryhodnost.
Musí být přece jasné, že má-li mít veřejnost důvěru v integritu a
nezávislost veřejné České televize, nemohou se tam vysílat pořady,
financované různými českými ministerstvy. Jakmile vstoupila Monika Pajerová
do politiky svou účastí na výzvě Děkujeme, odejděte, příslušní činitelé
České televize měli mít tolik rozumu, že jí měli okamžitě požádat, aby
přestala tento údajně nezávislý seriál moderovat. Totéž přirozeně platí i o
týdeníku Respekt, který lze těžko také označit za nezávislý. Česká televize
udělala v tomto smyslu tři chyby: neměla přijmout pořad, dotovaný MZV a
neměla nechat v jeho čele vystupovat osoby, o nichž veřejnost ví, že nejsou
nezávislé. Zdá se mi, že toto jsou záležitosti nad slunce jasnější -
prostě: dá to rozum. To přece nejsou žádné fundamentalistické čulíkovské
názory. Přece si musí každý příslušný činitel České televize uvědomit, že
pokud tyto zásady nerespektuje, poškozuje to pověst České televize u
veřejnosti - bez ohledu zda vycházejí či nevycházejí nějaké Britské listy,
které na tuto skutečnost upozorňují. Znovu opakuji, že cenzurní požadavky
od ministerstva zahraničních věcí jsou už jen důsledkem, nikoliv
příčinou tohoto neblahého stavu.
Strukturně se celá záležitost prostě musí řešit jinak. Česká televize musí
mít dostatečné množství financí na výrobu pořadů tohoto druhu, aby
nemusela záviset na státních dotacích. - I kdyby státní dotace
financovaly i případnou kritiku vlády, nikdy se projekt nezbaví podezření,
že nějakým utajeným způsobem šlo o korupci - že v nějakých skrytých
ohledech došlo k dohodě. Účast na takovýchto projektech je nebezpečná,
protože poškozuje pověst autorů.
A ještě jednu, i když dosti podstatnou, drobnost: Kdyby byl seriál o
přípravách ČR na vstup do EU novinářsky skutečně objektivní, a tedy
důvěryhodný, nemluvilo by se v něm o Češích a o České republice subjektivně
v první osobě. Tedy už i název "Naskočíme?" je - bohužel - pochybný.
(Představte si, že by se v dnešním čísle BL citovaný pořad o tom, jak Západ
dospěl až k bombardování Srbska, jmenoval např.: "Zvítězili jsme?"
Viďte, je to nemyslitelné.)
