pondělí 6. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Ukázka debaty v britském rozhlase na aktuální téma: Mají všichni muži genetickou náklonnost ke znásilnění? Co je konzervatismus? Z nového vydání dvouměsíčníku Listy: Jak jsem byl nevhodný pro ČR (A.J. Liehm) Dvě arbitráže v poločasu Novy (Milan Šmíd) Zdravotnictví a česká státní správa: Boj za svobodu informací v ČR pokračuje (Vladimíra Bošková) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Milan Šmíd

Letos čtvrtého února nakrojí TV Nova druhou polovinu svého životního krajíce, neboť licence byla jejímu držiteli udělena na 12 let a měla by vypršet v únoru 2006. Jaký ten druhý poločas Novy bude, zda a v jaké podobě ho tato televize dohraje do konce, bude-li v něm hlavním principálem ještě Vladimír Železný, o tom by se mělo rozhodovat v nadcházejících měsících při nesčetných soudních sporech, které někdejší společníci v TV Nova proti sobě vedou, a především při průběhu dvou mezinárodních arbitráží.

Nejen laické veřejnosti, ale často i novinářům, kteří za své jméno dodávají označení "mediální expert", tyto dvě mezinárodní arbitráže splývají, takže není vždy jasné, o čem se spor vede a kdo v něm má navrch. Nehledě na to, že agentury zúčastněných stran, zvláště Bajčanova Technika (CET 21), neustále vypouštějí do mediálního prostoru takové informace, které se snaží problém spíše zamlžit než osvětlit a zjednodušit.

Jak to všechno vzniklo

Někdy v roce 1996 se dohodli partneři v TV Nova, tj. držitel licence CET 21 (12% v České nezávislé televizní společnosti ČNTS), Česká spořitelna (22% v ČNTS) a Američany vlastněná CME (Central European Media Enterprises - 66% v ČNTS), že si vzájemné poměry upraví podle svého. Umožnila jim to novela č. 301/1995 Sb., která zbavila Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání řady pravomocí, včetně možnosti dohledu nad změnami majetkových poměrů u držitelů licencí.

CME nabídla partnerům odkoupení jejich podílů v ČNTS za to, že se vzdají v její prospěch svého práva na zisk a dividendy. Zda s touto nabídkou přišla sama CME, nebo zda byla k takovému kroku Železným přinucena (pod pohrůžkou: když nekoupíte vy, prodáme Chemapolu), není zcela jasné; podle všeho dohoda o transakci vyhovovala oběma stranám. Čeští partneři měli dostat nemalé peníze, CME pak mohla svým akcionářům oznámit: plně ovládáme úspěšnou a ziskovou televizní stanici v Praze.

S Českou spořitelnou to bylo relativně jednoduché. Ta prodala 1. srpna 1996 svých 22 procent CME za jednu miliardu korun. Aby obchod získal legalitu v době, kdy stále platná licenční podmínka číslo 17 omezovala přesuny majetku a změny smlouvy o ČNTS, formálně se rozdělily obchodní podíly a hlasovací práva tak, aby nedošlo "ke změně kontroly nad činností investorů" (znění podmínky č.17), což byla finta, nad jejíž zákonností se dodnes vznáší otazník.

Proces získání podílů CET 21 měl dvě etapy. V té první uzavřela CME 1. srpna 1996 smlouvu s Vladimírem Železným, jíž mu svěřila pět milionů US dolarů, aby odkoupil podíly svých partnerů a získal v CET 21 většinu. Dluh mu měl být odpuštěn za to, že v CET 21 bude hlasovat ve prospěch CME.

Když tato skandální smlouva, která znamenala skrytý převod kontroly nad licencí na CME, se v lednu 1997 dostala na veřejnost a vyvolala nebývalý zájem médií, obě strany se z ní stáhly. Železný dnes tvrdí, že smlouva o půjčce "nebyla konzumována" (tj. realizována, pozn. JČ) a CME později předhodila burzovnímu dohledu nejasný "dodatek ke smlouvě o půjčce", který okolnosti plnění této smlouvy zamlžuje.

Nicméně fakt, že Železný dnes CET 21 ze 60% ovládá a že CME si uvedených pět milionů dolarů započítává do ztracených investic, svědčí o tom, že události předpokládané původní smlouvou se staly, přičemž obchodní podíl CET 21 v ČNTS se tak z 12% zmenšil na 6,8%.

V druhé etapě začátkem roku 1997, tedy poté, co rada pod tlakem parlamentu zrušila i licenční podmínku číslo 17 (čímž dočasně ztratila jakoukoli kontrolu nad poměry v CET 21), došlo k převodu dalších 5,8% obchodních podílů CET 21 v ČNTS na CME, která se tím pádem stala 99% vlastníkem ČNTS. Tento převod se uskutečňoval přes akciovou společnost NOVA-Consulting, kterou si společníci CET 21 (s výjimkou rebelujícího Petra Kršáka) vytvořili pro "správu vlastního majetku".

Transakce, uskutečněná 11. srpna 1997, měla hodnotu 28,5 milionů US dolarů, z nichž 23 už bylo zaplaceno. Vše se organizovalo přes Železného na základě dohody z 24. února 1997. Ůeditel Novy se v ní mimo jiné zavázal, že neučiní nic, co by ohrozilo licenci nebo vzájemnou spolupráci CET 21 a ČNTS.

CME versus Železný

Právě tato smlouva se stala východiskem jedné z arbitráží, neboť se v ní uvádí, že případné spory bude rozhodovat rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory (ICC - The International Chamber of Commerce). 26. dubna 1999 se CME obrací na ICC se žádostí o arbitráž, protože podle jejího názoru Vladimír Železný smlouvu z února 1997 porušil, a proto by měl vrátit CME peníze i s úroky a ještě uhradit vzniklé škody.

Rozhodci Pierre A. Karre (nominovaný CME), Pavel Dobiáš (navržený Železným) a předsedající Kaj Hobér ze Švédska zahájili začátkem listopadu jednání, které 10. listopadu vyústilo ve vydání předběžného opatření. Rozhodnutí, přikazující Železnému, aby se vrátil ke spolupráci s ČNTS, je vítězstvím CME, byť zatím jen morálním, neboť jeho soudní vykonatelnost naráží na řadu překážek.

První předběžný verdikt nicméně naznačuje směr, jímž se bude arbitráž zřejmě ubírat. Že tento spor Železný s největší pravděpodobností prohraje - i když řada dalších požadavků CME nemusí být vyslyšena - nepřímo připustil i on sám v rozhovoru pro deník Právo loni 16. listopadu. Ůekl, že by byl schopen vyplacených 23 milionů US dolarů vrátit. Zda by peníze vraceli i jeho partneři v CET 21 (Alan, Gál, Hunčík, Venclík), kteří za své podíly v ČNTS od CME rovněž dostali zaplaceno, je otázkou.

Klíčovou smlouvu uzavíral Vladimír Železný sám a proslýchá se, že partnerům vyplatil z oněch 23 milionů US dolarů jen zlomek toho, co si nechal pro sebe. V rozhovoru Lidových novin (3.5.99) se Železným se udávala částka kolem 40 milionů korun na každého, což by dohromady činilo přibližně jen asi šest milionů US dolarů.

Pro sledování sporu je důležité vědět, že podle pravidel arbitrážního soudu ICC jsou veškerá řízení důvěrná, soud o nich nezveřejňuje žádné informace a rozhodnutí obdrží jen účastníci sporu. My o něm víme jen to, co se nám znesvářené strany rozhodly sdělit. Proti rozhodnutí arbitráže není odvolání a Železného výroky o tom, že se odvolá k jakémusi soudu v Haagu, je nonsens, který novináři bohužel nechávají bez komentáře.

Nesporně však bude zajímavé, jak si s konečným rozhodnutím ICC, očekávaným již v průběhu letošního roku, poradí náš právní řád. Newyorskou konvenci o uznávání a vykonávání zahraničních arbitrážních nálezů z 10. června 1958 podepsala Česká republika 30. září 1993.

Ronald Lauder versus Česká republika

Zatímco arbitráž Mezinárodní obchodní komory již začala, jednání o sporu, který vede Ronald Lauder jako většinový majitel CME s českým státem, se loni v prosinci teprve rozbíhalo. Základem Lauderova podání je dohoda o ochraně investic mezi ČSFR a USA uzavřená 22. října 1991 (č. 187/1993 Sb.), o které Lauder tvrdí, že ji český stát nedodržel.

Za arbitra si Lauder vybral Komisi OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL (UN Commission on International Trade Law). Ve své stížnosti žádá po České republice, aby mu vytvořila podmínky, které navrátí ztracenou hodnotu jeho investicím v ČR (např. tím, že přinutí CET 21 ke spolupráci s ČNTS, nebo že přidělí ČNTS nějakou jinou licenci) a zároveň mu nahradila vzniklou škodu.

Škodu si Lauder počítá jako rozdíl hodnoty investice před sporem (prodejní cena CME pro velkou nadnárodní TV společnost SBS byla loni v březnu 615 milionů USD) a po sporu s CET 21 (SBS od smlouvy odstupuje, hodnota CME se oceňuje na 200 milionů USD), což činí více než 400 milionů US dolarů.

Jádro sporu se točí kolem činnosti a nečinnosti českého regulačního orgánu - Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. V celostránkových inzerátech v denících New York Times a Washington Post, jimiž Lauder 8.11.1999 varoval americkou veřejnost před investováním v ČR, se doslova říká: S pomocí vládou kontrolované mediální rady, regulačního orgánu, který uděluje licence a dohlíží na vysílání, Železný vytěsnil svého zahraničního investora tak, aby mohl ještě více sám těžit z jedinečného úspěchu TV Nova.

Lauder vyčítá radě, která v roce 1993 udělila licenci CET 21 s podmínkou výhradního partnerství s Lauderovou společností CEDC (první problém - CEDC je jiný subjekt, než v roce 1994 založená CME), že ho ve správním řízení v letech 1996-1997 (druhý problém - to řízení vyvolaly právě nekontrolované majetkové přesuny CME v ČNTS) donutila změnit vzájemné smlouvy mezi CET 21 a ČNTS tak, že je Železný mohl později využít k vypovězení partnerských vztahů s ČNTS. Když k tomu loni 5.srpna skutečně došlo, rada nezasáhla a dovolila CET 21 vysílat i s jiným investorem.

Svou kampaní proti českému státu činí Lauder přesně totéž, co Železný tak dobře ovládá v českých médiích - tj. snaží se na základě zjednodušených tvrzení a polopravd vyvolat příznivé klima pro řešení svého případu. Ale nějaký konkrétní výsledek?

Aby CME zachránila alespoň část investic, které vložila do ČNTS, musela by začít vysílat. V daných podmínkách k tomu vedou pouze dvě cesty. Buď by musel někdo Železného přinutit - například hrozbami prohraných soudních sporů - k návratu k ČNTS, nebo by CME musela získat nějakou jinou celoplošnou licenci.

V situaci, kdy Železný má ve vztahu k novému investorovi stále svázanější ruce a nebude se od něj moci snadno odtrhnout i kdyby sebevíc chtěl, je první možnost málo pravděpodobná. Nehledě na to, že v atmosféře vypjatých emocí se spálené mosty těžko obnovují.

Druhá možnost je v současných podmínkách schůdná jen tak, že by se CME zakoupila do licence TV Prima. (ČT 2 nepřichází v úvahu, neboť její veřejnoprávní status je dán zákonem.) Majitel TV Prima - Investiční a poštovní banka -, dnes vlastně už její holdingová část, však na cenu, kterou CME nabízí, zatím neslyší. Ale možná právě sem směřuje Lauderův nátlak pro případ, kdyby se jednání s TV Prima pohnulo kupředu a on by potřeboval podporu státu a regulačního orgánu. Někteří analytici však o takovém řešení pochybují.

Jestliže IPB/Nomura vlastní licenci na TV Prima a prostřednictvím poskytnutého úvěru nepřímo ovládá také TV Novu, pak je jasné, že holding IPB a lidé kolem něj dnes drží klíče k celému trhu komerční terestrické televize v ČR. A zřejmě je nehodlají pustit z ruky, neboť předpokládají, že balíček pokrývající segment terestrické komerční televize - podobně jako balíček pivovarů pokrývající podstatný díl pivního trhu - může být v budoucnu atraktivní nabídkou pro potenciálního zahraničního kupce.

Kdo vítězí, kdo prohrává?

Zatímco veřejnost vnímá probíhající spor o TV Nova především v personální rovině války mezi "Davidem" Železným a "Goliášem" Lauderem, či mezi odvážným Železným a přeběhlíkem Vávrou, v pozadí se hraje o vliv a o velké peníze. V této velké partii jsou uvedená jména jen figurkami na šachovnici, každá z ní může vypadnout. Železného mohou soudy poslat za mříže, nebo se stane nepohodlným a jeho současní partneři ho nechají padnout; Lauder může z Prahy odejít s prázdnou, pouze se zadostiučiněním, že to Železnému zavařil. Vávra se spolu s ČNTS může ocitnout - a pravděpodobně také ocitne - v propadlišti dějin.

Zcela jistě však nevypadnou ti, co poskytli peníze na druhý start Novy. Ačkoliv stopy vedou k lidem blízkým IPB, v podstatě nevíme kdo jsou, koho zastupují a zda za jejich snahou o ovládnutí TV Nova nejsou ještě jiné zájmy než vydělávání peněz na komerční televizi. Být regulačním orgánem, tato situace by mne silně znepokojovala.

Nahlédnutím za naše západní hranice zjistíme, že dnes, v podmínkách globalizce, na typu a charakteru vlastníka komerčních médií už tolik nezáleží. Ovšem jedině za předpokladu, že vlastník je naprosto transparentní, dodržuje platné zákony a je ochoten přijmout maximy stanovené médiím regulačními orgány v daných zemích, což není případ těch, kteří dnes s TV Nova a TV Prima pořádají své mocenské hrátky.

Tím, kdo v soutěži o Novu prohrává, je český divák. Někdejší relativně pestrá "novácká" nabídka se během roku proměnila ve stále jednotvárnější menu laciných telenovel, natahovaných talk- a gameshows všeho druhu v papundeklových kulisách. Nechci šmahem odsoudit celý program Novy, občas přináší i divácky přitažlivé filmy a její publicistika zůstává oživením televizní scény.

Je to ovšem logický důsledek mediální politiky, která tvrdila, že televizní vysílání je pouze a jenom byznys, do něhož nemá nikdo - s výjimkou těch, co se jím živí - žádné právo mluvit. A to dokonce i v případě, kdy byznysmenům poskytuje stát k vydělávání peněz veřejný statek, tj. cenné vysílací frekvence celoplošné sítě vysílačů.