Británie: sdílíme vinu za Zimbabwe

Tento článek George Monbiota vyšel ve čtvrtek 20. dubna v deníku Guardian.

Britský establishment nemá zrovna silné morální oprávnění poučovat Roberta Mugabeho o rasismu. To, že britská vláda odsoudila vraždy dvou bělošských farmářů, kontrastuje podivně s lichocením, s nímž přivítala Vladimíra Putina, odpovědného za smrt tisíců Čečenců. Právě když bylo oznámeno, že uprchlíci ze Zimbabwe jsou v Británii vítaní, kvůli svému "původu", britská vláda také informovala, že se rozhodla deportovat 3000 kosovských Albánců, kteří dostali v Británii loni dočasné útočiště. Zatímco tisk věnoval stovky odstavců odporným vraždám dvou bílých farmářů, skoro vůbec se nezmínil, že byl také zavražděn černošský předák, který pracoval pro jednoho z nich. Kontroverze mezi Londýnem a Harare je kontroverzí mezi rasisty.

Stejně jako labouristický ministr vnitra Jack Straw a šéf konzervativní strany William Hague v Británii, i Mugabe v Zimbabwe využívá rasismu jako levného prostředku k získání volební podpory. Ale zatímco Mugabe učinil peklo ze života pro bělošskou menšinu v Zimbabwe, také ohrozil přežití milionů černých občanů. Mugabe ničí tu kauzu, kterou údajně podporuje: Mugabe se stal nepřítelem pozemkové reformy.

Krádeže půdy z poslední doby napodobují krádeže, které kdysi umožnily bělochům ovládnout tak velkou část zimbabweského hospodářství. V devadesátých letech devatenáctého století Cecil Rhodes a osadníci nejprve podvedli a pak násilně připravili o půdu kmeny Shona a Ndebele. Běloši ukradli jejich půdu,jejich dobytek a prostřednictvím zdaňování ukradli i jejich práci. Když místní obyvatelstvo povstalo proti tomuto útlaku, bylo krutě potlačeno a vedoucí představitelé povstání byli pověšeni. Od třicátých let dvacátého století bylo zakázáno, aby černoši vlastnili jakoukoliv půdu mimo neúrodné a přeplněné "rezervace". I města si zajistili bělošští osadníci: místní lidi směli bydlet jeen v pronajímaných bytech v okrajových sídlištích.

Jak je známo, tyto zákony byly zreformovány, ale majetkové rozložení půdy se skoro nezměnilo: asi 7 milionů černochů stále bydlí v neúrodných oblastech starých rezervací. Někteří bělošští farmáři tvrdí, že kdyby přišli o své pozemky, Zimbabwe by začalo hladovět, ale jak to dokáže návštěva libovolného britského supermarketu, je to nesmysl. Většina nejúrodnější půdy v Zimbabwe se nyní využívá nikoliv pro pěstování nejnutnějších potravin pro hladovějící lidi, ale pro pěstování luxusních plodin pro dobře najedené: mange tout (hrachové lusky, které se pojídají celé), radicchio, francouzské fazole a tabák. Přerozdělení půdy by umožnilo chudým lidem,aby se sami uživili a aby pěstovali základní potraviny pro lidi bez pozemků: po celém třetím světě krmí lidi ve vlastní zemi majitelé malých farem.

Pozemková reforma v Zimbabwe je naléhavou nutností. Ale tím, že Mugabe manipuluje program pozemkové reformy tak, aby sám politicky přežil, udržuje své občany v hladu. Mugabe však není jediným viníkem svých chyb.

Podle dohody z roku 1979 (Lancaster House Agreement),podle níž přešla Zimbabwe k většinové vládě, smí zimbabweská vláda použít místní měnu k nákupu zemědělských usedlostí jen od farmářů, kteří jsou ochotni ji prodat. Kdyby měla jejich majetek znárodnit, musela by jim poskytnout odškodnění v drahých valutách, jichž je v Zimbabwe nedostatek. Dohoda svázala vládě ruce a znamená to, že může provádět jen takovou pozemkovou refomu, která bude stát miliardy. Britská vláda naznačila, že to zaplatí, ale pak poskytla k dispozici jen zlomek potřebné ceny - 44 milionů liber.

Kdyby bývala uzavřena přísnější dohoda, nebo kdyby byla Británie více velkomyslná, problém s pozemkovou reformou by býval nevznikl. Britské lichvářství však, spojené pravděpodobně s neochotou ochromit hospodářskou nadvládu bílé menšiny, způsobilo, že dále trváá v Zimbabwe rasová segregace. Mugabe, který není schhopen provést úplnou a spravedlivou pozemkovou reformu, využil nyní možnosti proměnit tuto otázku v záležitost zneužitelnou ve svůj politický prospěch. Když vypršela dohoda z Lancaster House, změnil ústavu, takže nyní může vláda nuceně vykupovat pozemky za zimbabweské dolary, ale nových pravomocí využil k tomu, že odměnil své přátele a koupil si své nepřátele.

Takže Mugabe má v jedné věci pravdu: Británie má morální povinnost financovat všeobecnou pozemkovou reformu v Zimbabwe, nejen proto, aby se očistila od krádeže pozemků i práce farmáři britského původu, ale také, aby napravila nerovnou smlouvu z roku 1979. A činitel britského ministerstva zahraničních věcí Peter Hain má pravdu, když konstatuje, že veškeré peníze, které Británie Zimbabwe poskytne, by neměly být poskytnuty režimu Roberta Mugabeho. Ale chybně si představuje, že bude možné realizovat řádnou pozemkovou reformu jen za "několik milionů liber. Náš dluh občanům Zimbabwe dosahuje miliard liber.

Pokud neuznáme, že jádrem tohoto problému je Británie, odsoudíme zimbabweské chudé k dlouhým desetiletím manipulace, segregace a hladovění. Pokud se má naše politika odlišovat od politiky Roberta Mugabeho, musíme projevit zimbabweským černochům stejnou velkomyslnost, jakou jsme nabídli tamějším bělochům.