Země Spolaně: Ťukáme na dveře a čekáme, až je opravdu otevřete!
Požádali jsme Spolanu Neratovice o informace a čekáme na odpověď, to je všechno.
Spolana Neratovice ve své reakci na naši tiskovou zprávu, publikovanou na Britských listech (a zřejmě zaslanou
i do jiných sdělovacích prostředků) v pátek 28. července a nazvanou “Děti Země o nás šíří nepřesné informace”,
uvádí řadu na první pohled důvěryhodných tvrzení, jejichž povrchnost je pro laika ovšem těžké prohlédnout.
Děti Země se obrátily na generálního ředitele Spolany se žádosti o informace o celoročním souhrnu znečišťujících
látek, především pak chlororganických látek a těžkých kovů, které chemička vypouští. Samozřejmě víme o tom, že
emise některých znečišťujících látek do ovzduší či vody musí Spolana hlásit státním institucím (například České
inspekci životního prostředí). Ale to se už netýká obsahu těchto látek v odpadech produkovaných chemičkou.
Známe i zprávy tzv. Responsible Care, které Spolana Neratovice vydává a které ji vykreslují jako firmu chovající
se zodpovědně k životnímu prostředí. Z podrážděné reakce vedení tohoto podniku na naši žádost (a s ní spojenou
tiskovou konferenci) to však vypadá jakoby její autoři buďto nečetli naši žádost anebo neznali vlastní zprávy. Již
zběžným srovnáním by zjistili, že vydání Responsible Care neobsahují informace například o souhrnných emisích
dioxinů z podniku anebo o celkových únicích hexachlorbenzenu z provozů Spolany do životního prostředí.
Hovoříme-li o celkových únicích, nemáme na mysli jen to, co se dostane do ovzduší, ale i obsah nebezpečných látek
v odpadních vodách anebo v odpadu, který Spolana produkuje. Ani úniky dioxinů z chemických provozů (kromě
spaloven odpadů) do ovzduší pravděpodobně stále ještě nejsou pravidelně měřeny.
Když jsem byl v roce 1996 na návštěvě Spolany, zeptal jsem se vedení podniku, zda měřili koncentraci dioxinů v tom,
co zbylo jako odpad po požáru v provozu výroby vinylchloridmonomeru. Z logiky věci vyplývá, že by tam tyto látky
mohly být obsaženy. Odpověď na moji otázku zněla NE. Zatím jediným mně známým místem v České republice, kde
se po takové havárii měřily koncentrace dioxinů, bylo požářiště v Linde-Frigera v Berouně. Na základě tohoto měření
muselo být to, co ze shořelé haly zbylo, odvezeno na skládku nebezpečných odpadů.
Díky širokému použití PVC ve stavebnictví se nebezpečným odpadem mohou stát i zbytky po požáru rodinného domku,
ve kterém mají plastová okna nebo izolace z PVC. Jeho hořením vznikají dioxiny. To není nic, co bychom si vymysleli.
Je to opakovaně zjišťovaný fakt. Proto také řada evropských měst (například Vídeň, Linz, Aarhus, Berlín, Bonn, Aachen,
Amsterdam, Den Haag, Utrecht, Bergen, 52 španělských měst a obcí ad.) zakázala či omezila na svém území použití PVC
ve stavebnictví či jiných oborech (německý Bielefeld dokonce už od roku 1986).
Spolana naznačuje, že v naší tiskové zprávě jsou obsaženy nepravdivé údaje. Které? Není to jediná otázka, kterou máme.
"Jaké jsou úniky všech látek uvedených v našem dopisu, a to jak do vzduchu, vody i do odpadu, který fabrika produkuje?",
to nás zajímá, na to jsme se zeptali a čekáme na odpověď. Kdyby tato čísla byla uvedena ve zprávách Spolany, nechtěli
bychom je znát. Tím nejpovolanějším, kdo by na takové dotazy měl odpovídat je přímo původce znečištění. O to jde v
zákoně, který chceme prosadit i v České republice a který jinde již platí. Milé vedení Spolany, doufám, že nám odpovíte,
když jste ČTK řekli, že náš požadavek je legitimní.
Ještě pro upřesnění: Chceme konkrétní čísla a domníváme se, že by na ně měl mít právo každý občan v České republice,
bydlící poblíž průmyslového závodu znečišťujícího životní prostředí. Jde jen o veřejně dostupné údaje, ne o zavírání
fabrik. Údaje, které v USA pomohly i průmyslu zjistit, kde má díry, kudy utíkají suroviny a peníze.
(Autor je předsedou organizace Děti Země a vedoucím projektu "Řekni mi, co vypouštíš", finančně podpořeného Nadací
Partnerství)
Další informace o nebezpečných látkách jsou také na adrese:
http://www.ecn.cz/dioxin.
