O Kosovu v srpnu 2000
Agentura ANP citovala 11.7.2000 francouzského ministra zahraničí Huberta Védrina, který na schůzce se svými kolegy z EU kritizoval evropskou politiku proti režimu presidenta Miloševiče s tím, že sankce se minuly s účinkem. Tuto věc budou projednávat ministři zahraničních věcí asi začátkem září.
Svou agendu si však možná budou muset doplnit, protože byly podány žaloby proti postupu vojenských sil NATO. Jednu podala Jugoslávie u Mezinárodního tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslavii (ICTY), ale také u Mezinárodního soudního dvora, což je orgán OSN. Jugoslávie žádá, aby 10 členských států NATO bylo prohlášeno za odpovědné hlavně za porušení mezinárodních závazků, za vměšování do vnitřních záležitostí jiné země a za genocidu Srbů v Kosovu a rovněž žádá náhradu za způsobené škody. Podobnou žalobu podala u ICTY i velmi pestrá skupina vedená kanadským profesorem práva Mandelem proti 68 politikům zemí NATO. Pozadu nezůstala ani Amnesty International, která založila svou stížnost na osmi útocích, při kterých zahynuly stovky civilistů. Stručný výčet ostatních kritiků, hlavně právníků, a jejich argumentů podal nedávno Jan Vítek v LN 10.8.2000. Ten také informuje o rozhodnutí komise ICTY, že se nebude zabývat obviněními různých mezinárodních humanitárních organizací, protože prý dostupné informace nestačí k zahájení vyšetřování. To je ovšem rozhodnutím správním, proti kterému se chtějí ony organizace odvolat.
Protože se rád zabývám věcmi, kterým nerozumím, jak je mi občas velmi decentně naznačeno, podíval jsem se na argumenty kritiků, uvedené v článku J. Vítka, ale i jinde. Všechny jsou založeny na porušování válečného práva, hlavně Ženevských dohod. Ty jsem nehledal, protože nejsou relevantní. Nikdo totiž nikomu válku nevyhlásil, žádný seriosní soud se proto nemůže zabývat stížnostmi na porušení válečného práva, když k válce nedošlo. Když to nebyla a není válka, co to tedy je? Obrátil jsem se se svou otázkou na holandský deník De Telegraaf, který mi přece jen občas nějaký choulostivý názor otiskne, ale tentokrát můj dotaz neotiskli. Hledal jsem tedy dál, až jsem našel pozoruhodné vysvětlení. LN převzaly 23.června 2000 z International Herald Tribune (22.6.) článek pod titulem "NATO by mělo brát své kritiky vážně" , ve kterém se mimo jiné dočteme:
...Cílem intervence NATO bylo zajistit, aby president Miloševič přijal podmínky z Rambouillet. Neměla to být válka proti lidu. Ale protože měl Miloševič velení nad ozbrojenými silami, síly aliance musely
podniknout operace připomínající válku.
To je velmi zajímavá formulace, která by mohla otevřít v justici zcela netušené perspektivy, i když určité precedenty už tu jsou (Protektorát Čechy a Morava). Tribunál ICTY je orgánem vítězů té akce připomínající válku, a proto jeho zatím jen správní rozhodnutí nám také jen připomíná jistou spravedlnost, tu, kterou známe ze zkušenosti s totalitními režimy. Ovšem v náporu kritických hlasů, jak píše J.Vítek, si Carla Del Pontiová z ICTY pootevřela zadní vrátka. "Musíme (na tomto případu) dále pracovat s největší možnou opatrností. Ať již bude konečný závěr jakýkoli, naše pohnutky musí být naprosto nenapadnutelné." Nelze tedy ještě z tohoto hlediska pokládat záležitost za uzavřenou, už proto, že veřejnosti dostupné dostatečné informace o průběhu zničení srbské ekonomiky a infrastruktury se mohou po čase do rukou komise ICTY přece jen dostat.
Po rozpadu komunistického impéria je růst islámského fundamentalismu pro Západ největším hrozbou současné doby, jak se aspoň velmi zřídka a víceméně nepřímo o tom můžeme dočíst v tisku. Svým zásahem v Kosovu však otevřelo NATO islámu bránu, či spíše slavobránu do Evropy. Nejen islámu, ale i zločinu a obchodu s drogami.
Zásah NATO v Kosovu, jinak též válka pokrokářů, byl připraven nebo spíše nařízen lidmi nemajícími ani potuchy o politické situaci na místě, jmenovitě o hlubokém a nepřeklenutelném antagonismu Srbů a jiných etnických skupin na jedné straně a Albánců na straně druhé. Pokrokáři měli ovšem svou motivaci. Clintonovi šlo o to nějakým způsobem odvést zájem veřejnosti od jeho sexuálních a finančních dobrodružství. Našel ochotné spojence v evropských levičácích (Blair, Schroeder, Solana, vesměs bývalí "protestanti" proti americkým raketám v Evropě), kteří viděli v Kosovu mimořádnou příležitost ukázat, jak hezky bude vypadat svět, když jim dá příležitost realizovat své vznešené, ale zcela nerealistické plány.
V Československu před rokem 1968 se o totéž pokusila komunistická strana, která chtěla ukázat světu, jak se řeší (tehdy ještě) cikánský problém. Postavila na Slovensku (nejméně jednu) novou vzorovou vesnici, ve které se cikáni usadili. Rychle však domy "vybydleli", spálili podlahy a všechno, co bylo ze dřeva a šli pak na Národní výbor se žádostí o jiné bydlení. Když byli odmítnuti, stěžovali si, že "tohle není žádný socialismus".
Výsledky vojenského zásahu celkem přesně odpovídají myšlenkovému a politickému potenciálu jeho autorů. Především politická prohra Západu v Srbsku a méně viditelně asi také v Chorvatsku a Slovinsku. Útok posílil významně politickou posici Miloševiče. Jak je možné, že si některé gypsové hlavy na Západě vůbec jen mohly představit, že by se mohla v Jugoslávii zformovat oposice proti Miloševičovi v době, kdy letectvo bohatých a mocných států roztlouká celou jugoslávskou ekonomiku a infrastrukturu na padrť? Právě před několika dny sice označil Miloševiče jeho současný hlavní soupeř v presidentských volbách, Vojislav Koštunica, za hlavního viníka srbského strádání v posledních 10 letech, ale řekl, že žádný Srb nezapomene loňské bombardování Jugoslávie zeměmi NATO. Zdůraznil, že Washington pro Srby představuje "zlo" (LN 14.8.2000).
Ještě než síly KFOR začaly připravovat výstavbu multietnického státu, doslova vymetli kosovští Albánci asi 240 tisíc příslušníků jiných etnických skupin ze země. Mezi nimi bylo podle údajů v tisku asi 90 tisíc Romů. Na multietnickou provincii to tedy už nevypadá, etnické složky, které by ospravedlnily tu předponu multi, by bylo nutno importovat. Ostatně bývalý šéf KFORu generál Clark prohlásil, že "Kosovo nikdy multietnickou společností nebylo", čímž vlastně naznačil, že se o to asi nikdo nebude pokoušet a nepřímo potvrdil to, co bylo nedopatřením považováno pouze za vtip, že totiž letectvo NATO fungovalo jako letecká složka UCK, Kosovské osvobozenecké armády.
Jaké jsou vyhlídky do budoucna? Špatné. Jediné praktické řešení existovalo v době počátečního zmatku v Kosovu a spočívalo v tom, že NATO mělo silou rozdělit Kosovo na severní část srbskou a jižní albánskou. Tím mohly být obě nesmiřitelné komunity odděleny a Albánci by si pak museli sami nést následky své populační explose, která je hlavní příčinou celé tragedie. Ostatně už začínají stejným způsobem destabilizovat Makedonii.
NATO a EU počítají s tím, že vojska KFOR budou muset v Kosovu zůstat snad desítky let. To bude stát spoustu peněz, stejně tak jako zoufalá snaha vybudovat v Kosovu státní infrastrukturu pomocí lidí, sehnaných z celého světa , neovládajících místní jazyk a neznajících mentalitu obyvatel. Ale to je jen teorie. Clinton zmizí brzy "v propadlišti dějin" jako nejskandálnější ze všech amerických presidentů a jeho nástupce se asi bude chtít zbavit takového kamenu na krku. V říjnu budou v Kosovu demokratické obecní volby, kterých se asi nikdo jiný nezúčastní kromě Albánců. Jejich dnes už známý výsledek poskytne první příležitost těm, kteří se z Kosova chtějí rychle stáhnout. Je také otázka, jak dlouho se budou v Evropě držet u moci "pokrokáři" a jak by se k věci postavili jejich nástupci.
Nelze ani vyloučit, že ICTY bude muset nakonec pod tlakem veřejnosti a tíhou nevyvratitelných důkazů nějakým způsobem přece jen projednat stížnosti odpůrců a kritiků vojenské intervence. Jeho případné rozhodnutí bude nepochybně šalamounské, ale už jen to, co vyjde najevo během jednání, bude znamenat konec ilusím, že se v Kosovu něco korektně vyřešilo. Neškodí uvést zde ještě závěr ze shora citovaného článku International Herald Tribune:
... Ale ačkoli se místní vyhánění a odpor vyvolávající brutalita objevovaly již dříve, masové vystěhovávání kosovských Albánců z provincie společně s hromadným vyvražďováním, mučením a znásilňováním propuklo až po zahájení náletů NATO. Je proto hodné diskuse, zda uvedená spojenecká operace se stanovenými limity pro ztráty aliance měla být vůbec podniknuta.
V každém případě v Kosovu ztratilo a ještě ztratí NATO pěkný kousek své prestiže.
Termín populační anexace, kterým razím pro to, co se událo v Kosovu, by měly převzít Spojené národy a začít bojovat proti takovým anexacím dokud je čas. Znamená to vrhnout veškerou autoritu OSN do boje proti populačním explosím ve státech, které si zvykly nebo zvykají na to, že jim nepřiměřený růst obyvatelstva pořád někdo bude financovat a že mohou i územně expandovat na úkor svých sousedů. Na světě totiž už není dost místa.
Po Kosovu se už rýsuje další pokus o takovou anexaci, a to v jednání mezi Israelem a Palestinci. Amos Oz, israelský pacifista, který se už v roce 1967 zasazoval o mírové soužití Palestiny a Israele se společným hlavním městem Jerusalemem, píše po 30 letech v Corriere della sera (převzato MF Dnes 29.7.2000)
...A Palestinci trvají na svém "právu na návrat", když my všichni dobře víme, že všude tady kolem "právo na návrat" je arabským eufemismem pro likvidaci Israele. Arafat netrvá jen na právu na palestinský stát, právu, které plně podporuji. Nyní žádá, aby se palestinský exil vrátil nejen do Palestiny, ale i do Izraele, a zvrátil tak demografickou rovnováhu a případně přeměnil Izrael ve 26. arabský stát...
Francouzská televise France 2 citovala nedávno ve svém ranním přehledu tisku deník, který označil dnešní pásmo Gazy za populační bombu. Dnešní počet obyvatel tohoto pásma, dva miliony se má podle předpokladů zvýšit během 25 let na 7,5 milionu ( palestinská rodina podle téže zprávy má průměrně 7 dětí). Jakou skutečnou cenu může mít jakákoliv "mírová" dohoda mezi Israelem a Palestinou, pokud k ní vůbec někdy dojde?
V BL je teď aktuální poesie, třeba v podzemní dráze. Pro ty, kterým připadají mé vývody příliš chmurné, končím mírně upraveným citátem ze známé básně:
Myslete na Dajaky, malověrní, myslete na Dajaky (BL 15.7.99).
18.8.2000
