Psi nemají ochranu před napadáním. Proč?
Podle nedávné televizní reportáže pes, respektive jeho majitel, popřípadě
doprovod dle stávajících zákonných norem (zákonů a místních vyhlášek) nemá,
alespoň z hlediska policie žádný nárok na ochranu před napadením jiným (sama
o sobě agresivním nebo pro útoky speciálně cvičeným a ponoukaným psem).
Jsem chovatelem dvouletého husky. Tento pes se ničeho a nikoho nebojí. Což se
jeví jako klidné až apatické chování. Je velmi přátelský k lidem i psům. S
narůstajícím věkem se stal obezřetným a není-li si jist reakcí protějšku,
váhá s přiblížením, popřípadě se mu vyhne. Již od útlého věku je napadán
různými psy. Na důvodu myslím nezáleží.
Podotýkám, že od dosaženého 1 roku se pohybuje na vodítku, neboť toto
plemeno je velmi samostatné, nezávislé - nevycvičitelné v běžných intencích
poslušnosti a hlavně mající nezvratitelný lovecký pud. V takových situacích
jsem se snažil vždy napadení vyřešit sám, neboť mou prioritou je snaha, aby
se z mého psa nestal rváč. (Slyšel jsem několik historek, jak mírumilovný
pes po napadení se stává sám agresivním a jeho agresivita se často zaměří i
na jiné plemeno, ne? bylo útočníkovo) Tedy situaci řeším apelem na doprovod
psa nebo blokování psa při útoku a nestydím se přiznat, že i kopanci do
útočníka. Často pak dojde k ostré výměně názorů, popř. šťouchancům, neboť
každý má svého psa rád, jenom o jeho vedení má jinou představu.
Výsměchem v takových situacích je argument doprovodu útočníka, že můj pes by
měl mít přece košík (aby se nemohl bránit - na což mu ve skutečnosti stačí
demostrace výhružného postoje, pokud mu nechám prostor, respektive sám
situaci nezvládnu - to když jsou útočníci dva).
Za korektní řežení situace považuji použití pepřového spreje, a pokud by to
nestačilo jsem připraven útočníka (míněno psa zneškodnit nožem). Nemám ani
náznak právnického vzdělání. Je to má rozumová úvaha, že člověk má právo na
razantní obranu sebe a svého "majetku", respektive přítele. Při neexistenci
legislativy by pak asi následky konfliktu musel řešit soud.
Nicméně pointa je tato. Už několikrát mi v těchto situacích bylo vyhrožováno
zastřelením (mě samotného) a to od jednoho pomatence za bílého dne na
sídlišti (vytáhl pistoli), ale hlavně od dvou "myslivců". Stalo se tak v
městském lesíku, resp. lesoparku a tato individua se vydávala za veřejné
činitele (s kulovnicí v komoře) a právem svého psa nechat volně pobíhat ve
snad jim svěřeném prostoru (s košíkem či bez něj) a napadat co uznají za
vhodné.
Ptám se: Je řešením si pořídit nějakým způsobem zbraň na obranu před těmito
pohrobky PS VB, nebo nechodit na inkriminová místa (tedy zůstat mezi
ostatní populací, která si na přílišnou koncentraci psů v sídlištích a
jejich ?patné vedení oprávněně ztěžuje) nebo se snad domoci nápravy cestou
práva (berte to jako sarkasmus). Obecně se domnívám, že tato situace je
důsledkem nejen minulé výchovy k nenávisti a bezohlednosti, z níž jistě plyne
pokřivené vidění svobody jednotlivce v demokracii ("moje svoboda jde až
tam, kde se okolí dokáže zmobilizovat na ochranu sebe sama a ta je účinná a
snad v budoucnu nepotrestaná soudně"), ale také zoufale špatné práce
legislativy, která řeší
pouze to co je v jejím zájmu, popřípadě to co je triviální - bez ohledu na
to, že problematika veřejného pořádku se musí sice konsolidovat postupně,
ale především rovnoměrně).
Příklad k věci. Je snadné a správné nutit doprovod psů, aby se postaral o
exkrementy, ale kde jsou morální stimuly, když odhazování vajglů a všelikého
odpadu je zcela běžné a nijak ostrakizováno. Psi a jejich exkrementy
nepochybně nejvíce ohrožují děti, ale stará se někdo o to, že tyto děti
pobíhají po městě se "zábavnou pyrotechnikou" (z mých zkušeností již od
ranně školního věku) a ohrožují (se) a obtěžují, ne-li terorizují okolí?
A od věci. Myslím, že daleko naléhavějším problémem jsou nehlídané a
zanedbávané děti.
