Finančníci, demonstranti a svátek svatého Václava

Ivan Hoffman, Radiožurnál

Čas je ovšem vzácný i pro radikální odpůrce ekonomické globalizace. Ti odvedli svou revoluční práci, vzájemně si ošetřili rány a ještě včera v noci spěchali vlakem za dalšími úkoly, do příštích bitev. Stany na Strahově, připravené pro přenocování tisíců demonstrantů osiřely.

Nebýt zrekonstruovaného Kongresového Centra a budovy Centrální banky na jedné straně a několika vymlácených výloh a rozebraných chodníků na straně druhé, asi bychom se ptali: Byla to skutečnost, anebo sen?

Jako blesk z čistého nebe nás zasáhl globalizace, její rub i líc. Něco, co se naprosto vymyká naší každodenní zkušenosti, nemá to s našimi problémy pranic společného a tudíž pro nás není jednoduché s tímto úkazem nějak naložit. Stejně se ovšem vtírá otázka, proč když se v Seattlu válčilo čtyři dny, než centrum města lehlo popelem, v Praze se všechno odbylo v několika vypjatých hodinách?

Vypadá to, jako by si finančníci i anarchisté uvědomili, že sem k nám jaksi nepatří, že na ně nejsme zvyklí, že neumíme ocenit ani lesk velkého kapitálu, ani revoluční vášeň.

A možná těm všem exotickým příchozím někdo nenápadně naznačil, že dnes máme svátek, Svatého Václava.

Třeba prostě pochopili, že máme nárok na svůj klid, že toho rozruchu máme napoprvé tak právě dost a že si potřebujeme odpočinout. A později si to nějak přebrat.

28. září 2000

Poznámka JČ:Hlavním poučením z demostrací posledních dní bude asi skutečně - doufejme - úvaha o tom, co to znamená, když do biedermaierovských podmínek vtrhne vnější, neurvalý svět. Přitom se vlastně kromě rozbití pár výloh (které demonstranti považují za součást "kapitalistického" světa, proti němuž bojují) skoro nic nestalo. Hladina českého politického života však tím byla rozčeřena a šokována. Je to snad tím, že toto byli "levicoví buřiči", tím, že nikdo nevysvětlil, proč vlastně demonstrují? Jak psal jeden čtenář Britských listů, zajímavé je, jaké rozhořčení vyvolávají v Čechách demonstrace ekologických aktivistů, ale fotbalové výtržnosti, ty už tolik nevadí... Ty české politické strany, které mají nyní nacionalismus jako součást svých programů, událostí posledních dní možná využijí k dalšímu opevnění "poklidného ´našeho´ domácího světa" vůči nepřátelskému vnějšku. Jenže i když je vnější svět "nebezpečný", je také nesmírně zajímavý. Byla by škoda se od něho izolovat, jen proto, že výzvy zvnějšku by mohly případně ohrozit pašalík potentátů domácích politických stran.