pátek 24. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Konference CEFRES:
  • Češi, Němci, "demokratické tradice" a český nacionalismus (Jan Čulík) Genetika:
  • Proč se různé lidské rasy od sebe odlišují (Independent) Zdraví:
  • Cestování letadlem způsobuje trombózu (britská Sněmovna lordů) Oznámení:
  • Železný zřejmě republiku nespasí (tisková zpráva CME)
  • CET 21 podá odvolání (tisková zpráva CET 21) Příspěvek pro sborník ČT "Televize, věc veřejná":
  • Může Česká televize významněji přispívat k rozvoji demokracie v ČR? (Jan Čulík)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Konference CEFRES

    Češi, Němci, "demokratické tradice" a český nacionalismus

    Jan Čulík

  • Češi a Němci. Nejzajímavějším příspěvkem prvního dne pražské konference "Různé podoby legitimity při budování demokracie", kterou od čtvrtka do soboty pořádá francouzské středisko CEFRES v Praze v Emauzském klášteře, byla přednáška Evy Hahnové o mýtech, které vládnou v  Čechách ohledně vztahu k Němcům. (Evu Hahnovou nedávno vyhodili z její německé univerzity, protože si v odborné historickém časopise dovolila kritizovat svého šéfa.)

    Hahnová konstatovala, že vztah Čechů k Němcům Čechy zbytečně fascinuje a konsternuje (asi jako zajíce před světly automobilu na silnici) a že by bylo dobré, kdyby se Češi zbavili nutnosti definovat si svou národní totožnost ve vztahu k Němcům.

    Hovořila o tom, jak Edvard Beneš po roce 1945 zdůvodnil vyhnání Němců "odvěkým zápasem s němectvím" - po vyhnání Němců se podle Beneše měl stát československý stát státem národním a tím naplnit svou identitu.

    Odsun Němců byl v českém tisku v letech 1945-48 zdůvodňován nikoliv precizně právnicky či politicky, ale vágními slogany, které byly přijatelné pro všechny. Odsun Němců byl legitimován konstrukcí zvláštních česko-německých vztahů, jak o nich hovořil Beneš.

    Český poválečný tisk byl jen výjimečně antiněmecký, brutalita, jakou vůči Němcům projevovali Češi při odsunu, se v tisku neprojevila. (Je v tom paralela s tím, jak se česká média nedávno vypořádala s "cizáckými antiglobalizačními" demonstranty? JČ) Český tisk od roku 1945 projevoval vůči Němcům stereotypní představy. Konkrétně se čeští čtenáři o Němcích do roku 1948 nedočetli nic - jako by byli Němci v Chebu zaliti "mlžnou oponou". (Je v tom paralela s tím, jak se česká média nedávno vypořádala s "cizáckými antiglobalizačními" demonstranty? JČ)

    Po roce 1948 byl Benešův "obraz odvěkého zápasu s Němci" zachován. Obraz německé hrozby však nebyl totální: Rudé právo psalo, že Čechoslováci mají "pevné přátelství s německým lidem - "lid chce i v Německu mír". V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikla v disidentských a emigrantských kruzích diskuse na základě některých textů, ostře odsuzujících německý odsun (Danubius) a tyto diskuse se pak staly nejdůležitějším stavebním prvkem konstrukce české totožnosti po roce 1990.

    V pracích zabývající se českou totožností (Patočka: Co jsou Češi, Křen: Historické proměny češství) se čeští autoři znovu až s určitou posedlostí zabývali historickými vazbami Čechů na Němce, a to v rámci "zaostávání" či "dohánění". Ani v těchto knihách se nedočteme nic konkrétnějšího o Němcích. Německo v nich není předmětem zájmu, ale jen "tajemně zastiňuje postavení české minulosti". I v jiných českých historických publikacích (Podiven) je "česká identita neodlučitelně spjata s německou".

    Benešova konstrukce o "odvěkém zápasu s němectvím" byla v devadesátých letech nahrazena "osudovým spojením Čechů s Němci". V devadesátých letech převládla v ČR postkomunistická varianta česko-německého problému, spojená s "hrozbou sudetských Němců". Opět jako to činilo za komunismu Rudé právo bylo i v devadesátých postkomunistických letech zvykem zdůrazňovat dobré vztahy ČR s Německem, to jen jedna skupina německého obyvatelstva byla pro ČR hrozbou - už nikoliv imperialisté, kapitalisté či revanšisté, ale sudetští Němci. Bylo by dobré, argumentovala Eva Hahnová, kdyby se čeští historikové zbavili této mytologické závislosti na "němectví" a definovali českou totožnost dospěle a samostatně, bez potřeby německé berličky.

  • Pojem "hlubokých demokratických tradic" jako nástroje českého nacionalismu. Zajímavě na konferenci také promluvila jedna z jejích organizátorek, Muriel Blaivová z CEFRES. Argumentovala, že nejméně od roku 1945 se český národ definuje prostřednictvím svých "kulturních a demokratických tradic", ať už dělal cokoliv. Odkazy na demokratický diskurs jsou podle Blaivové "často užívanou formou českého nacionalismu."

    I ona se vrátila k vyhnání Němců a poukázala na to, že je zajímavé, jak se v letech 1945-1947 oficiálně v Československu ospravedlňovalo, že "demokratický stát" vyhnal celou jednu třetinu svého obyvatelstva. Beneš odsun definoval jako úspěch, jako konečné vítězství nad nacismem - v roce 1938 totiž Němci "negovali morální (tj. demokratickou) identitu Čechů".

    I komunisté po roce 1948 zneužili představy, že Češi jsou inherentně demokratický národ. Postupně však komunistická propaganda nahradila demokratickou legitimitu legitimitou národní a sociální.

    Paradoxem ovšem bylo, že právě v důsledku vyhnání Němců museli Češi přijmout slovanskou a stalinskou identitu. K "hlubokým českým demokratickým tradicím" se vrátili i komunističtí reformátoři v šedesátých letech a dokonce se jimi snažili v roce 1968 argumentovat při jednání s Rusy, na něž to ovšem nepůsobilo. I disidenti v sedmdesátých a osmdesátých letech se odvolávali na "hluboké demokratické tradice českého národa", na národ to však už moc nepůsobilo, protože přijal husákovský "gulášový socialismus" a i po pádu komunismu zůstal vůči demokratickým tradicím a disidentským zásluhám skeptický. (JČ)

    Příspěvek, který dnes v 11.10 na této konferenci přednese Jan Čulík, je zde.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|