Z Fóra Britských listů
Vzpomínka na plukovníka StB Emila Zátopka
Jiřina Fuchsová
Je tomu uz par let... Zazvonil telefon:"Volala sem Olinka Fikotova, ma prej tady Zatopka, tak jestli ho muze privest?..." Chvili jsem uvazoval, jestli plukovnik StB Emil Zatopek nebude prilis silne kafe pro nektere cleny Klubu ceskoslovenske kultury, kteri, v dobach, kdy Emil behal v zahranici, na rozdil od neho behali pres kopecky v hejnech kulek ze straznich vezi rodne Sumavy...
"Ale co, prived ho, uvidime...."
A tak se i stalo...
Olinka Fikotova- Connolly privedla na vecir vina, hudby a poezie Emila Zatopka.
Emila jsem predstavil... Kdyz jsem ho oslovil "pane plukovniku", trosicku zamrkal, chvili strnul, ale potom roztahl usta od ucha k uchu a pokracoval v konverzaci jakoby se nic nestalo....
Otevrel nam ten vecer....
Byl jeste pri sile, docela svizny, vypravel s sarmem, vtipem, a jeho vzpominky mely bezprostrednost vune atleticke drahy, potu a napeti vitezstvi bezeckych zavodu... Mluvil o sobe vecne a poutave, ale zaroven i skrome. Navstevnici vecera kladli otazky, on odpovidal.
Zeptal jsem se ho:"A pane plukovniku, vysvetlete nam jednu vec: kdyz jsme se na vas jako deti divali na filmovem platne nebo v televizi jak bezite, delavalo to dojem, ze jeste krok, a padnete mrtev na tu bezeckou drahu... Muzete nam rict neco o tom vasem neobvyklem stylu?"
Emil se opet siroce usmal, naklonil hlavu, zamyslel se, a pak s primhourenym ockem rekl:"Tak jsem ja klamal protivniky....."
Emil mel, v prubehu te hodiny, na kterou jsme mu neplanovane propujcili v Los Angeles prkna, ktera znamenaji svet, velky uspech...
Sal by byl jiste poslouchal i dal, ale program na pozvankach musel zacit.. I podekoval jsem panu plukovnikovi za ten nenadaly, lec mily vpad do nasi cecho-zahranicni kultury, a pozval jej ke stolku umelcu...
Stala na nem lahev cerveneho... Ale jeste, nez sestoupil z jevistatka, padla z publika jedna otazka: "A co rok 68?"
Emil se zamyslel,a...zesmutnel.... "To," rekl, "to zemrelo hodne iluzi..." a vydechl zhluboka. Pak ale zase nasadil svuj usmev: "Jsem rad, ze je to vsechno za nami...."
Psala se leta devadesata, bylo to v Los Angeles, ve Westwoodu, pod univerzitou UCLA... Emil Zatopek, legenda ceskoslovenske a svetove lehke atletiky to ma za sebou.
Stoji pred Soudcem Nejvyssim... Z jeho uspechu a opojnosti ceskoslovenskych vitezstvi v tezke mezinarodni sportovni konkurenci se dodnes muzeme radovat vsichni... Za sve zivotni osobni vyhry... nebo selhani... zaplati Emil, jako jednou i kazdy druhy z nas, sam... May he R.I.P. ...
Globalista, 6. prosince 2000
