Přál bych si, aby mi televize pomohla stát se spokojeným, šťastným a dobrým člověkem
Vazeny pane Haicmane, velmi me zaujal Vas zajimavy clanek o
‘Virtualni realite’v
Britskych listech.
S radou Vasich nazoru souhlasim, k diskusi
ci k zamysleni vsak nabizim nekolik poznamek.
-‘Velke ideje rady posvecuji prizemni umysly,´ pisete.
Domnivam se, ze velke ideje nemuseji nutne posvecovat
prizemni umysly, pokud je ‘provadeni’ techto ideji ve
vsednodenni praxi vystaveno dusledne spolecenske
kontrole. Nebojme se zase az tak tech velkych ideji,
postmodernou pohrbenych. Sam prece jinde pisete, ze
'ideje maji svou energii a dokazi hybat dejinami v dobrem
i spatnem…'
-‘Neni pravda, ze clovek se chova racionalne’ - pisete.
V tomto pripade tedy vite, co je PRAVDA, ackoli
jinak v clanku stojite na Fukuyamove pozici plurality
pravd ?
-V tom, ze nesnim vlastni deti na opustenem ostrove,
mi nemusi nutne zabranovat zbytek prave krestanskeho
mysleni, jak tvrdite. Myslite, ze Arabove ci Eskymaci
to udelaji?
Myslim si, ze nam v tom brani prirozeny mravni zakon
a svedomi, ktere mohu mit jak od Boha, tak mohlo
vzniknout pusobenim socialnich instinktu, schopnosti
srovnani, zvyku a verejneho mineni lidi, jak tvrdil
Darwin. Hezky, jednoduse a sdelne o tom pise
Jilji V. Prikazsky v Ucebnici zakladu etiky, Karmelitanske
nakladatelstvi v Kostelnim Vydri, 2000.
-Souhlasim s Vami, ze media vytvareji realitu
a maji ambici nahrazovat rodinu, skolu i kostel.
Spolecnost jim v tom vsak muze ucinne branit.
Castecne tuto obranu provozuje kazdy z nas.
Mate-li deti, smeji se snad divat na televizi jakkoli
dlouho, nebo na cokoli, rikate jim, ze maji verit reklame,
tomu, co politici v mediich rikaji atd. ?
John Fiske krasne rozlisuje mezi kulturou masovou
a popularni; ta prvni je tim produktem a servisem, ktery
je lidem vysilan, ta druha, popularni, tedy lidska, zahrnuje
v sobe uz zpusob pretvoreni. Tedy to, jak lide vysilani
treba zpochybni ci zesmesni, jak si vytvori vlastni
vyznamy, jak vlastne tedy ten produkt
a servis pouziji.
Ja osobne se snazim pusobeni
televize ani nepodcenovat, ani neprecenovat.
Dnes uz se na Areopagu sejit nemuzeme, abychom
vsichni dohromady (tehdy v Athenach ovsem bez zen
a otroku) diskutovali o spolecnych zalezitostech obce.
Mame media a s nimi zprostredkovanou komunikaci
se vsemi nebezpecimi nechtenych deformaci a zkresleni,
a pochopitelne i chtenych manipulaci.
Domnivam se vsak, ze touha obcana je dnes stejna jako
byla kdysi v Athenach:
Byt ucasten spolecenske diskuse a byt pri tom viden a slysen.
Daniel C. Hallin pise, ze tretina lidi, kteri se objevi ve
zpravach americkych televizi, jsou obcane bez jakekoli
oficialni pozice, tedy ti, kteri tzv. 'nikoho nereprezentuji'.
Kolikpak procent by to asi bylo u nas v Cechach?
-V digitalni a interaktivni televizi vidite nadeji a zaroven
nocni muru vsech manipulatoru. Sdilim Vase nadeje, na
strane druhe me zkusenosti ze zemi, kde digitalni televize
jiz funguje, jsou spojeny i s varovnymi signaly.
Za prve, jde typicky o servis placeny, tj. vetsine populace
zatim nedostupny. Utopicke vize interaktivniho raje pro vsechny
nejsou na miste. Spolecnost se dale 'digitalne' deli - treba na ty,
kteri si o vcerejsim zapase prvni fotbalove ligy v praci
povidat mohou - a nemohou.
Nelze take opomenout fakt, ze jde o dvousmerny proces
vymeny informace: digitalni tok informace
od vysilatele k divakovi a naopak je skvelym marketingovym
nastrojem pro detailni mapovani nikoli uz chovani
a osobnostniho a spotrebniho profilu jakychsi
obecnych cilovych skupin populace, ale prave Vas,
konkretniho jednoho cloveka, obcana a spotrebitele.
V Londyne, kde ziji, to jiz davno probiha.
Nejde jen o sledovani televize, ale i o home banking,
shopping atd.
Chtel bych mit svobodu a pravo nebyt veden bez meho svoleni
ve stovkach databazi jen proto, ze jsem si v bance otevrel ucet.
Chtel bych mit svobodu a pravo nebyt obtezovan vecernimi telefonaty
z telemarketingovych oddeleni ruznych firem a nebyt zavalen
direktmailovymi nabidkami, usitymi mne primo na telo podle toho,
co jsem si nedavno koupil prostrednictvim kreditni karty.
Ano, mohu se branit a take to delam, ale je to nesmirne unavne.
Jen si rikam, co chudaci lide, kteri v tom chodit neumeji.
To je pro me jedna ze stinnych stranek zivota v britske spolecnosti,
jejiz svobody, tolerance a slusnosti si jinak s radosti uzivam.
-‘Mobilni telefon si pred deseti lety mohl dovolit malokdo, dnes
jej maji skolni deti’, pisete.
Nezaznamenal jsem zatim, ze by v jakemkoli bode
vyvoje civilizace byla jakakoli komunikacni technologie
dostupna opravdu kazdemu.
Technologie spojuje jen ty, co ji maji a umeji ji ovladat.
V tuto chvili, stejne jako v chvilich minulych, tedy technologie
spojuje i rozdeluje.
Z pohledu kazde jedne spolecnosti i
sveta jako celku tedy nyni vytvarime digitalni ostrov.
To je jeden z hlavnich argumentu,
kterym BBC ospravedlnuje narok na svou existenci.
Dokud nema mobilni telefon, internet, digitalni televizi
atd. kazdy, ma(kvalitni) televize verejne sluzby, dostupna
kdyz ne vsem, tak alespon drtive vetsine,
jasny spolecensky smysl a vyznam.
Uz proto, aby treba pomohla tem, co na ostrove nejsou,
k nemu doplout.
Takova televize by mela mj. pomoci lidem s funkcni
gramotnosti, ucit uceni (nikoli tedy nutne NECO lidi ucit,
ale ucit je JAK se ucit) a poskytla informace nezbavene
kontextu, ktere maji pro lidi(obcany, spotrebitele, volice)
konkretni akcni hodnotu, a to v systemovych souvislostech
jedinec-rodina- spolecnost(stat)- civilizace(svet)
- vesmir.
Znam media, ktera tohle dobre umeji.
Samozrejme, ze o sobe netvrdi, ze jsou objektivni,
objektivity na svete neni. Ale zpusob a kriteria
sve neobjektivity jasne deklaruji.
Nevidim duvod, proc by se to nemohla naucit Ceska
televize.
Ceska televize by se take mohla pokusit pomoci skole jeste
s jednou zanedbanou oblasti.
Pral bych si, aby mi televize pomohla stat se dobrym,
spokojenym a stastnym clovekem.
To zni takrka smesne, ze? Nejsmesneji asi zni ten dobry
clovek.
Co si vsak pocit, kdyz ve skutecnosti cinim
predsevzeti i skutky na zaklade sveho deleni spravne-spatne,
dobre-zle neustale, potaceje se na vratke pude hodnot,
bez pevne opory viry ci alespon eticke vychovy?
Jsem presvedcen, ze jsou veci, na ktere efektni pluralita pravd
nestaci.
Treba tyrani deti.
Servirovat etiku v televizi je ovsem problem.
Moc se mi libi Rita Mae Brown, kdyz rika: ‘Moral passion
without entertainment is propaganda, and entertainment
without moral passion is television. ’
Tedy nemozne? Nikoli, mozne. Musi se to ale umet.
Uniknout pred tim stejne nemuzeme, protoze
at televize chce ci nechce, vsim co vysila,
vzdy a nevyhnutelne - k necemu - vychovava.
-Televize verejne sluzby ovsem musi nejprve vystoupit ze sebe
a nad sebe a upozornit divaky na mozna nebezpeci vlastniho pusobeni.
Vzdat se sve moci a pokuseni jejiho uziti, hrat s otevrenymi
kartami a fair, podle dohodnutych pravidel, ktere muze kontrolovat
kazdy.
Strhnout Majin zavoj sama sobe a rici divakum hle, toto
jsme, toto cinime , timto zpusobem, proto a proto.
Kdo jiny, kdyz ne ona, by se mel stat hlavnim nositelem
tolikrat sklonovane, dosud
vsak zcela zanedbane medialni vychovy?
V teto souvislosti namitam, ze nebojite-li se privatizace
CT, pak ja osobne neznam zadny podnikatelsky subjekt,
ktery by neco takoveho jako je zpochybneni vlastni sily a moci
kdy udelal. Podnikatel musi sledovat profit, a ten je dnes (pry) podstatne zavisly na zdatnosti ve vsech oblastech propagandy
(reklama, PR ad. ), tedy cinnosti vzdelavani a vychove
protichudne a opacne.
S pratelskym pozdravem z Londyna.
Petr Sládeček
Petr Sládeček pracuje v Londýně pro společnost Central European Media Enterprises. Spolu s Kateřinou Fričovou, Janou Bobošíkovou a dalšími televizním profesionály plánovala Rada České televize ho učinit blízkým spolupracovníkem nového ředitele ČT Jiřího Hodače.
