Britské listy


pátek 19. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká (zahraniční) politika:
  • Ivan Pilip: Lidská práva v zajetí stranické linie (Karel Dolejší) Obecnější ohlédnutí za televizní krizí
  • Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí (Jan Čulík, původně psáno anglicky pro CER) Česká televize:
  • Jak to bylo v Radě ČT (Jana Dědečková, JČ)
  • Britské listy naletěly Janě Dědečkové (Václav Pinkava)
  • Jak jsem se neúspěšně pokusil odhlásit televizní poplatky (Milan Kubík)
  • Estébácké manýry a Kateřina Dostálová (Petr Jánský)
  • Budou televizní vzbouřenci soudně potrestáni? (Jiří Maroušek) Vydávání na internetu:
  • Rozloučení s čtenáři a s redakcí Světa namodro (Martin Stín) Češi v Americe:
  • Zaoceánská výzva k dvěma Václavům ohledně chaosu v ČT (Ihor Jason)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zaoceánská výzva k dvěma Václavům ohledně chaosu v ČT

    Ihor Jason

    Jakožto občan jak Spojených států, tak i České republiky připojuji svůj jeden bezvýznamný hlas zabarvený zaoceánskou zkušeností k hlasům těch v Čechách, kteří se domnívají, že pokračující chaos v České televizi může být vyřešen pouze dodržováním existujících zákonů. Stejně jako jakákoliv jiná momentální společenská krize, ani takzvaná stávka ČT se nedá řešit narychlo upečenými novými zákony a vůbec ne populistickými výklady duchů zákonů neexistujících.

    Zde ve Spojených státech jsme prošli podobnou, i když mnohem závažnější a krutější politickou krizí pravě v minulých týdnech, kdy šlo po volbách o to, kdo bude vlastně prezidentem celé země, a tím v podstatě Generálním ředitelem celého svobodného světa. Přestože demokratický kandidát vice-president Al Gore získal všeobecnou většinu hlasů, nestal se presidentem. Zabránil tomu velmi starý zákon založený na článku americké Ústavy, která ponechává konečné rozhodnutí o presidentovi na nezávislé Radě, složené z malého počtu voličů vybraných z jednotlivých států.

    Naše povolební krize spočívala v tom, že republikánský kandidát, texaský guvernér George W. Bush získal trochu více hlasů v jednom důležitém státě - na Floridě, načež Al Gore se domáhal ručního přepočítání určitých volebních lístků a tvrdil, že některé hlasy údajně pro něj nebyly započítány volebními stroji.

    Přes všechny pouliční demonstrace, pořádané odbory a různými občanskými organizacemi a nátlakovými skupinami na Gorovu podporu, přes všechnu propagandu, zaplňující americká media ve prospěch Gora, přes všechny legální triky stovky Gorových právníků, Al Gore nakonec tento spor v soudech prohrál.

    A proč prohrál?

    Protože určité staré zákony, některé dokonce velmi nedokonalé, byly na Bushově straně a ani ti nejtvrdší stoupenci Gora se neodvážili ty zákony otevřeně ignorovat či měnit uprostřed sporu.

    Pokud se týká role americké televize v minulé krizi, ta zklamala na celé čáře nejenom mnohými přiznanými chybami základních faktů, ale především svoji propagandou zaměřenou na ovlivnění masového publika podle subjektivních motivů jednotlivých komentátorů. Já sám jsem se snažil sledovat většinu soudních i mimosoudních procesů, které byly předávány po televizi, ale moje osobní poznatky se často diametrálně rozcházely s tím, co popisovali televizní komentátoři. Pro zajímavost uvedu, že některé informace, podávané po internetu českým rozhlasem, především Radiožurnálem, byly přesnější než zprávy na CNN. Američtí diváci, a s nimi diváci v mnohých částech světa, dostávají ze svých obrazovek velmi zkreslený a velmi subjektivní obraz politického dění ve Spojených státech. Je k tomu jednoduché vysvětlení: nepolitická, objektivní televize neexistuje v Americe a pochybuji, že by mohla existovat někde jinde na světě. Vážený pane prezidente Václave Havle, po dobu deseti let jsem Vás podporoval a stále k Vám chovám nesmírnou úctu za to, že jste se snažil vést český národ podle vyšších morálních principů, a to tím spíše, že ty principy jsou bezpochyby dokonalejší než litera mnohých nedokonalých zákonů.

    Bohužel, Vaše stanovisko k vzbouření některých pracovníků české televize se mi zdá být nejenom pochybené, ale v rozporu s principy, které jinak zastáváte. Jsem přesvědčen, že jste tak učinil s tím nejlepším úmyslem, ale jak jedno vtipné americké přísloví říká, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

    V případě ČT, který sám o sobě představuje pouze "Mnoho povyku pro nic" jste dovolil, aby Vaše úmysly byly interpretovány jako podpora jasně nezákonného chování vzbouřenců, čímž jste zasadil těžkou ránu právnímu řádu České republiky a Ústavě, podle které jste prezidentem.

    Vaše principy svobody, lásky a tolerance byly zvráceny v masovou nenávist dogmaticky ovlivněného českého publika, které, až se nasytí prvními obětmi, se začne brzy ohlížet po dalších. Tím jste otevřel dveře k revoluci zcela jiné než sametové, tentokrát spíše podle příkladu krvavé revoluce francouzské. A Vy dobře víte, k jakému teroru ta revoluce přivedla masy opilých duchy zákonů a definicemi intelektuálů. Vybízím Vás, abyste se pokusil co nejdříve ty dveře nenávisti zabouchnout. Neváhejte!

    Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny Václave Klausi! Jakožto konzervativní, ale na politických stranách nezávislý zastánce svobody v pravém slova smyslu sdílím s Vámi řadu politických a filozofických názorů. Vážím si Vašeho vládního úsilí o reformu českého hospodářství podle západních vzorů a oceňuji úžasné výsledky, které na tomto poli český národ docílil pod Vašim rozhodováním.

    Tím více jsem překvapen Vaší nerozhodností ve věci ze státního hlediska tak malicherné jako je vzbouření několika desítek zaměstnanců ČT. Teď už jistě chápete, že Váš ústupek vzbouřencům v podobě nového zákona neznamená žádné vylepšení situace.

    Spíše naopak, předloha nového zákona povede jestě k ostřejšímu boji všemi prostředky, zákonnými a nezákonnými. Až do jeho smrti v Clevelandu jsem se přátelil s předúnorovým dělnickým poslancem za národně socialistickou stranu Ludvíkem Rychterou.

    Ten mi popsal ze své osobní zkušenosti nekonečný řetěz legislativních ústupků nekomunistických stran na nejrůznější formy levicového nátlaku, od Benešových dekretů přes znárodnění a další dohody s komunisty včetně odmítnutí Marshallova planu, až konečně k zbabělé rezignaci v únoru 1948.

    Noví bolševici roku 2001, ať už levicoví či pseudo-pravicoví, budou teď vymáhat od Vás další ústupky aby Vámi mohli manipulovat pro splnění jejich osobních ambicí.

    Nový lednový zákon, narychlo upečený pod natlakem legislativní nouze, sice není východiskem z nouze, ale dává Vám jedinečnou příležitost si uvědomit, že Vaše další ústupky povedou jen k dalším Vítězným Únorům. Neustupujte!

    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|