Britské listy

Právě o tom, o čem tentokrát píše pan Fusek, píše Jan Čulík - a čulíkovci - pořád dokola, několik let. Ale na rozdíl od pana Fuska žijí Jan Čulík a čulíkovci jinde, což jim umožňuje vidět v Čechách stále ještě neviditelné. A snaží se to neviditelné sdělit. Uznávám, že Jan Čulík a čulíkovci nejsou dosti "čeští". Jak se nejen jim, ale mnoha dalším, podaří s Českem pohnout, to je ta otázka, která mi málem nedá spát.

Vážím si toho, že ten boj nevzdávají. Ale zároveň jim, Česku a sobě přeji, aby jednoho dne byli jedněmi z mnoha, a aby zoufalost jejich dnešního snažení vysvětlit "prostému lidu nesrozumitelné" nahradila nejen samozřejmost žurnalistické profesionality, ale zejména vyspělé společnosti. Nejen v několika málo mediích - díky bohu za ně ! - a v ještě vzácnějších akademických diskusích.

Z čeho odvozuji tu "zoufalost"? I z toho, co se jeví jako arogance, elitářství. Jako jeden z mnoha v Čechách narozených, co převzali civilizaci za tak samozřejmou, že je uráží a hluboce ponižuje cokoliv jiného, zcela chápu "aroganci, elitářství" Jana Čulíka a čulíkovců.

Mezi slepými - a hluchými a němými - dvouoký císařem? Jak pro mě bylo jednoduché, vidět na začátku devadesátých let v panu Klausovi to, čím je.

Směšného šaška, kariéristu, kterému jenom chudoba Česk(oslovenks)a a neexistující soudobá (občanská) společnost umožnila jeho producírování, jedno nekvalifikované rozhodnutí za druhým a bezostyšné loupežení.

Samozřejmě, nebyl a není sám. Mečiar jeho zcela rovnoceným parťákem. Jenže sdělte tehdy tohle někomu, nejen "šedivému občanovi" - čisté zoufalství. A to, že Klauzemančiar je jen symptom - snaha ještě zoufalejší. A tady dnes vidím trochu pokroku, i když zoufale pomalého - těmhle šaškům se přestává "šedivý občan" tak slepě a ochotně klanět.

Ale poutě na Václavák, na Kavčí hory mě plní děsem. Jsme opravdu ještě tak zaostalí, že nic jiného než nošení ostatků - pardon, transparentů - slepá víra ve slovo učitelů a kněží a svaté písně nás plní hrdostí? Pravda, už do - nevinných - procesí nikdo nebuší. Ale co dál?

Zaostalost české společnosti - a tím podmíněné základní nedostatky i většiny českých medií - jsou stále ještě tak smutně základní. Jak o nich třeba pan Fusek píše:

"... člověk neví, o co se ... jedná ... občan přesně neví, nebyl moc informován ..."

"... člověk ... má tendenci nevěřit jakékoliv zprávě, pokud se mu nepotvrdí z několika nezávislých zdrojů ..."

"... manipulace s fakty je natolik častá ..."

Možná že zoufalé - i nezoufalé - bušení právě těch několika málo nezávislých medií, dnes už i v Česku dostupitelných, nakonec přispěje k tomu, že "český šedivý občan" se nakonec bude moct probudit a nebude muset být pouze "za vola".

Co se týče zoufalé zaostalosti a neschopnosti české politiky - zase umožněné zaostalostí a neschopností české společnosti - tady asi nepomůže nic jiného než základní osvěta v širokém záběru. Ale čím déle takzvanou "politiku" a "společnost" v Čechách sleduji, jejich zoufalé neschopné přešlapování a nepohnutelnost, tím víc se může zdát že nevyhnutelná "kolonizace" bruselskými byrokraty je jediným východiskem.

Jak jinak se zbavit neschopnosti a korupce? Toho, co všichni víme, co i pan Fusek popisuje:

"... Nedůvěra k našim [politikům] je natolik veliká ..."

"... šedému občanu [se] nechce zdvihnout za poslance hlas ..."

"... příliš mnoho afér, příliš mnoho selhání, příliš mnoho

konfliktů zájmů ... příliš mnoho lhaní v parlamentě ..."

A aktuálně, i když jen zdánlivě aktuálně:

"... Když uslyším, že zatkli někde v cizině poslance, tak první co se budu ptát je, jestli náhodou nekrad v samoobsluze ..."

Jenže, a tady se dostáváme k základnímu omylu našeho přístupu k soudobé Evropě, ne-li civilizaci vůbec - nikdo z dnešních politiků vyspělé části Evropy nebo bruselských byrokratů na nějaké kolonizaci nemá zájem.

Tyhle doby poutí, "pohodlného" podanství a klanění se před místodržiteli jsou dávno pryč, díky bohu za to. O to vůbec nejde, jde o partnerství mezi rovnocenými partnery. Ale na to dneska nemáme, nechceme mít. Vůbec nemyslím ekonomicky, to je to poslední.

Co od nás, nám zatím na věky vzdálená, evropská civilizace očekává je tak samozřejmě, ale dnešnímu českému pohledu na svět tak vzdálení, že se to dnes, zdá se, nedá "českému šedivému občanovi" sdělit. A pokud se to nedá sdělit, zůstane ten šedivý "za vola". A nejen že "za něj byl docela dostkrát" ale bude i nadále. Proto jsem vděčný aspoň za tu "zoufalou" aroganci a elitářství Jana Čulíka a čulíkovců. Zoufalé okno do světa, i když nás to okno tak často po kebuli praští.

Ale: Čím méně slepých - a hluchých a němých - podaných, tím méně slepě obdivovaných a nenáviděných králů, králičků a jejich poskoků! A tím méně zoufalství nad nemožností sdělit samozřejmé.