![]() |
Rozhodnutí Ústavního soudu o volebním zákoně bylo normální, ne žádné "vítězství"Miloslav NavrátilKdo si přečetl články v novinách, které reagovaly na výrok Ústavního soudu ve věci volebního zákona, mohl získat dojem, že jde o revoluci. Titulky se hemží výrazy jako "vítězství", eventuelně "porážka". Jak dlouho ještě potrvá, než si někteří novináři uvědomí, že v naší republice neprobíhá boj, ani fotbalové utkání?Jde prostě o standardní mechanismy fungování demokratické společnosti. Politické subjekty, které k tomu dostaly od voličů mandát, se pokusily demokratickou cestou změnit jeden zákon. Ústavní soud došel k názoru, že některá ustanovení nejsou v souladu s ústavou a zrušil je, v pořádku. Tak přeci má a musí stát fungovat, pokud se chce nazývat demokratickým. Psát oslavné články na něco, co by mělo být naprosto normální mi připadá přinejmenším krátkozraké. Patrně zde existuje silná skupina publicistů, kteří se snaží čtenářům vsugerovat, že politika je cosi nečistého, s čím by slušný občan neměl mít nic společného. A politici jsou většinou mocichtiví přitroublí zloději (tedy především někteří), kteří na občana kašlou a potřebují ho jen, aby občas přišel k volbám. Tito publicisté jsou ochotni stejnou událost označit jednou jako "politický handl" a podruhé jako "příkladnou dohodu". Zatímco prohřešky jedněch jsou donekonečna omílány, jiné jsou jakoby zapomenuty a poukázat na ně je nevhodné. Podle mého názoru jde o tlaky některých novinářů, kterým nestačí být "hlídacími psy demokracie" (jak se sami rádi označují), ale sami chtějí politiku přímo ovlivňovat a tvořit. Nadstandardní styky novinářů s politiky skrývají mnohá nebezpečí a pokušení. Při známému propojení médií, kdy "nezávislý" novinář pracuje současně pro soukromý tisk, veřejnoprávní televizi i rozhlas, občas zaskočí někde jako mluvčí, vzniká neprůhledný propletenec finančních a osobních vztahů. Pak se nemůžeme divit, že se dotyčný chová podle přísloví "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Snaha interpretovat současný politický život jako boj dobra se zlem je jen dalším důsledkem tohoto stavu. Myslím, že je potřeba jasně říci: na politické scéně se snaží jednotlivé strany prosazovat svoji představu fungování společnosti. K tomu potřebují dostat mandát od voličů a pokud ho dostaly, je legitimní, že se pokoušejí tuto představu naplnit. Pokřik těch, kteří neuspěli je už jen nezbytným folklórem. |
![]() |