Policejní dohled nad internetem v České republice
Chodí špicl okolo
Bohdan
Urban
V současné době se v různých médiích,
zejména na internetu živě spekuluje o policejním dohledu nad internetem –
v Rusku, USA a nejnověji v Norsku. V naprosté tajnosti zahájila norská
tajná policie ve spolupráci s 15 podniky a zpravodajskou organizací norské
armády dohled nad největší počítačovou sítí na světě - Internetem. Z tohoto
pohledu je zajímavé, že dosud žádné z médií se nepokusilo zhodnotit situaci
v této oblasti v ČR –
s výjimkou článku pánů Kotrby a Langmanna v Britských listech.
V jednom se však autoři mýlí. Právní předpis, o němž v textu hovoří,
je účinný již téměř rok.
Jde o v naprosté tichosti vydanou vyhlášku Ministerstva vnitra č. 191/2000 Sb., o
technických podmínkách pro připojení a provoz zařízení pro odposlouchávání a zaznamenávání
telekomunikačního provozu, která na první pohled vypadá dost nevinně. De facto
však podstatně konkretizuje povinnosti provozovatelů telekomunikačních činností,
mj. internetových providerů. Právně petrifikuje využívání zařízení provozovatelů
k provádění odposlechu („vybírání“ e-mailových schránek na dálku
prostřednictvím terminálu umístěného u policie), popř. tato zařízení nemusí být
budována, pokud provider umožní policii přístup k zařízením za účelem
(např. „vybírání“ e-mailových schránek přímo ve vlastních prostorách
providera - § 8 vyhlášky).
Vlastní obsah zpráv může policie vybírat pouze s povolením soudu, jiná data, která nejsou chráněna telekomunikačním tajemstvím, i bez tohoto povolení. Tato
ustanovení nabyla účinnosti 7.dubna 2001. Při přípravě vyhlášky – na níž jsem se
podílel - nebyl zcela jasný právní titul policie k nabývání těchto tzv. zprostředkovacích dat, nicméně situace se již radikálně změnila i v tomto bodě. Podle § 47a odst. 3 zákona
o policii (po schválení tzv. euronovely, zákona č. 60/2001 Sb.; nabyla účinnosti
19.2.2001) je policie při sledování osob a věcí oprávněna žádat od provozovatelů
telekomunikačních činností data související s poskytováním telekomunikační
služby způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup (tzn. on-line
způsobem). Provozovatelé jsou povinni žádosti policie bez zbytečného
odkladu vyhovět za podmínek stanovených zvláštním zákonem, tedy podle § 86 odst.
1 zákona o telekomunikacích povinni tyto informace sdělit policii na vlastní
náklady. Tato ustanovení plně korespondují s evropskými standardy boje
proti zločinnosti a – na rozdíl od pánů Kotrby a Langmana – nemyslím, že jde o
protiústavní normy. Podle mého názoru dostatečně jasně a srozumitelně stanoví,
kdy může policie údaje žádat (zákon o policii) a jakým způsobem (vyhláška MV).
Je tak splněn požadavek „předvídatelnosti“ případného zásahu do ústavních práv
občana v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská
práva.
V praxi tak ČR zvolila vhodnou variantu kombinace jistého omezení vlastnického práva
providerů (povinnost poskytovat informace ve vlastních prostorách nebo
prostřednictvím vlastních zařízení) a dodatečných nákladů na straně policie
(ovládací terminály). Bude však nepochybně velmi zajímavé sledovat praktické
provádění kroků ze strany policie, popř. – pokud se objeví – stížnosti providerů
v souvislosti s přece jen jistého druhu omezením vlastnického práva.
Připomínám, že vlastnické právo lze v ČR omezit pouze ve veřejném zájmu (v
tomto případě – tedy boj zejména proti organizovanému zločinu – o veřejném zájmu
nelze pochybovat) a za náhradu (tady je situace již horší, providerům žádná
náhrada není přiznána). V této souvislosti lze připomenout soudní popření
praxe monitoringu internetu v USA prostřednictvím tzv."trap-and-trace"
pokynů policie nebo justičních orgánů, v nichž lze vidět jisté prvky
zjišťování zprostředkovacích dat českou policií. Stalo se tak na základě
tvrzení, že „díky "trap-and-trace" zachytit část zprávy i tam, kde obsah podle
původní definice nařízení by nemohl být zachycen bez povolení vyšší instance.“
(zdroj: ISDN server). Českou policii čekají v této oblasti i další, mírně
řečeno právní špeky – např. zda je internetová stránka věcí a jako
takovou ji lze zničit, může-li způsobovat ohrožení veřejného pořádku a
bezpečnosti stejně jako např. výbušnina nebo droga, popř. falešné bankovky.
USA se tedy v této oblasti vydaly cestou respektování základních
individuálních lidských práv a svobod, na nichž (a jejich zásadní nadřazenosti
nad veřejným zájmem) euroatlantická civilizace spočívá. V ČR lze na
základě všech výše uvedených skutečností na nebi monitoringu internetu policií
konstatovat mírně oblačno; moudřejší budeme po získání poznatků, jak obě právní
normy budou policií aplikovány.
Autor
se jako právník podílel na přípravě vyhlášky MV č. 191/2000
V současné době
je zaměstnancem soukromé telekomunikační firmy
