Svět plný "tajnejch" kamarádů
aneb story podle novináře z bulvární televize
Známosti
Když jsem se poprvé setkal s "reportérem" Ivanem Břešťákem, byl první a jediný, kdo si řekl o kolekci fotografií, na nichž byla celá skupina rusky mluvících "bankéřů", která se v malých českých poměrech proslavila jako případ "Alima Karmova". Nikdo z "policejních es" té doby na tyto faktoidy nepřišel. Dodnes. Ocenil jsem jeho pátrací instinkt tím, že jsem jej přijal a sdělil mu informace, o které stál. Jeho historce o novináři, pátrajícím na volné noze po ruských mafiích, jsem se vysmál (naivní metody konspirace některých "podivných postav" jsou staré jako svět sám a stejně tak nedokonalé - hlásí-li se do telefonu někdo místo jménem slůvkem "příjem?", vím, o koho jde), nicméně fotografie jsem mu poskytl, on je po čase vrátil, přinesl ukázat článek (z kterého nakonec vyšla v jednom časopise jen ta méně choulostivá část, která se nedotýkala některých lidí a dozorových institucí), a pak jsem jej dlouho neviděl.
Objevil se o půl roku později na obrazovce jako tzv. "investigativní zpravodajec" televize NOVA a začal zpracovávat - hádejte co. Reportáže, týkající se policie, tajných služeb a speciálních jednotek... Odkud asi bral mnohdy zasvěcené (a inside) informace a dokázal vždy být první i se štábem? Chápal jsem, že takto "specializovaný" reportér musí mít příslušné kontakty, musí vědět, co může říci, a čím by mohl uškodit oprávněným zájmům policie - vyšetřování trestných činů. Úsměv na mé tváři se mísil s oceněním Samuela Truschky [bývalá šedá eminence ministerstva vnitra a faktický řídicí orgán Břešťáka, Kaizra, Borovce, Stárkové, Souhradové a dalších "policistoreportérů"-pozn. TP] a oddělení komunikace s veřejností MV ČR. Existence nadšeného "reportéra-specialisty" v té nejsledovanější televizi, to může být v choulostivých situacích terno.
Potkali jsme se pak ještě několikrát - jako "staří známí" - na pouličních demonstracích proti globalizaci na podzim minulého roku. Sledoval jsem výkony reportéra Břešťáka a srovnával. Bylo s čím. Polepšený anarchista Patrik Kaizr odváděl v České televizi daleko horší práci. Jako všichni polepšení... Jeho zaujaté a neprofesionální komentáře kontrastovaly s méně zaujatými a poučenějšími komentáři Břešťáka. Ale stejně to nebylo objektivní. Přesto NOVA byla lepší. Chápal jsem "po krvi toužícího" editora televizního zpravodajství, diváckou skladbu a zaměření "bulvární" televize (čti televize, která se pyšní největší sledovaností svého zpravodajství), a tak jsem byl tolerantní - tolerantnější, než jindy, tolerantnější, než vůči veřejnoprávní České televizi (jak lze zjistit i z kritiky na adresu Marka Vítka a zveřejňování policejních záběrů jako reportáže ČT).
Ne za vše může vždy redaktor. V takovém kolosu, jakým je televizní zpravdajství, je každá práce kolektivním dílem a na ploše několika desítek vteřin nedokážete mnohdy popsat složitější realitu ani holými větami. Sledovanost je pro ně "zákon", - tomu manipulativně přizpůsobí všechno. Zásada, běžná v západních televizích, že zpravodajská reportáž musí přinášet k věci dva protichůdné názory a nechat na divákovi, aby se sám rozhodl, kde je pravda, je lidem v televizi Nova - záměrně? - neznámá. Její dodržování by znamenalo, že si reportér musí občana - diváka vážit. Tomu v však v TV Nova nerozumějí, divák je pro ně jen kanonenfutr pro jejich zisky. V Nově se apriori manipuluje a vytváří se virtuální realita. Přesvědčil jsem se o tom i já sám - v minulých dnech.
Fenomén NOVA a fenomén ČT
Celá kauza "policisté na internetu" začala přitom docela nevinně. Mezi řečí prohozenou větou, následnou pochopitelnou zvědavostí nadšeného reportéra-specialisty. Ale vlastně - proč ne? "Reportér-specialista" nevěděl (a já mu to neřekl - proč také), že tyto fotografie jsou na internetu už od dob pouličních protestů v minulém roce a v Britských listech na ně jako na aktuální býval odkaz. Čili novinářskou hantýrkou - včerejší zpráva. Věděli to samozřejmě policisté, někteří si dokonce brali i www adresu Britských listů, aby si je prohlédli a zhodnotili kvality našich fotoaparátů, kompozici záběrů, světlo, barvy... Vždy věděli, že jsou fotografováni, věděli kým, věděli kam a byli s tím smířeni. Nic jiného jim ani nezbývalo. Tak tomu bylo půl roku. Britské listy jsou v policejních kruzích a v kruzích kontrarozvědky často čteným internetovým magazínem, policejní firewally občas zaujímají přední místa sledovanosti BL... Stránky www.tendence.cz/antiglobal, kde byla provizorně umístěna fotogalerie Britských listů, patří stále k velmi často navštěvovaným stránkám. I policisty.
NOVA ale objevila Ameriku. Zjistila údajnou SENZACI, která se musí hned vytroubit do světa. Celá reportáž redaktora Břešťáka je k vidění zde. Všiměte si gradace zprávy, prolnutí zprávy s komentářem, rychlého střihu, anonymizace mé osoby, hovořící do mobilního telefonu. Přitom redaktor Břešťák věděl, s kým hovoří a já věděl, že je hovor zaznamenáván. Příležitost k vysvětlení přitom na obrazovce nebyla. Je to neseriózní, neuvést, kdo příslušné fotografie zveřejnil a jaké k tomu má důvody. Místo toho emocionální manipulace, předem diskreditující jakokoliv rozumnou debatu. Redaktorovo pohoršení, jako kdyby novinář, nezaujatě reportující o průběhu demonstrací byl radikální aktivista, hodný odsouzení a ukamenování na náměstí.
Nepředpokládal jsem, když jsem odpovídal kolegovi Břešťákovi na otázku do vysílání, jak bude on i střihačovy nůžky pracovat v tomto případě.
Nevyváženost, jednostranná zaujatost a "svaté" rozhořčení spolu s chvějícím se hlasem reportéra NOVY - toť typický obraz "mediální vraždy". A tak, podoben Kájínkovi, bloudím pražskými ulicemi a s obavou hledím na kdejakého dopravního strážníka, jestli náhodou není válečně namalován jako Sioux a nepokusí se mne za křiku "I I I Í Í Í Í í í í Í Í Í Í I I" skalpovat za "zločin", kterého jsem se prý dopustil. Opravdu je zločinem fotografovat či filmovat a záběry pak v souladu s tiskovým zákonem zveřejnit?
Policejní provokatéři při antiglobalizačních demonstracích
Malá odbočka - Česká televize byla přítomna řádění policejních provokatérů při antiglobalizačních demonstracích a měla záznam z odjezdu policejního favorita z místa utajeného odkladiště zadržených "extremistů". Záznam nezveřejnila, ačkoliv jsou na něm tváře zadržených, nastupujích do auta s označením POLICIE (potenciálních svědků pro Inspekci MV), tváře eskortujících (potenciální svědci), jsou na něm policisté v civilu, maskovaní jako demonstranti (kukly či palestina přes obličej - potenciální obžalovaní), kterak vyrážejí za dalším lovem směr ulice Politických vězňů (potenciální důkaz), jsou na něm uniformovaní policisté, střežící "hnízdo" po odjezdu favorita (osm potenciálních svědků). Stalo se v Opletalově ulici 16, naproti vchodu do České tiskové kanceláře. Ministr vnitra činnost svých oveček, na kterou jsme upozornili Občanské právní hlídky o několik minut později, tvrdošíjně popíral a poté, kdy už to bylo trapné, mlžil. Asi věděl, že prozrazení operace nehrozí, že pravda je v dobrých rukou... A tak stálo svědectví proti svědectví, neboť my měli baterie fotoaparátů vybité a vraceli jsme se do redakce. Místo toho reportovala Česká televize o hrdinství "našich" policistů tváří v tvář "cizácké" lůze. Že mezi tou lůzou byla i americká profesorka sociologie - i se svými studenty, či francouzský profesor filosofie - opět v čele studentů, nikdo nenapsal. Že ta lůza se stará o přírodu ve vzdálených zemích, že jim nejsou lhostejné ani důsledky skelníkového efektu v podobě povodní, sužujících dnes už celý svět, že... Ale to vše uveřejnila Česká televize až dávno po kritice za svou nevyváženost a navíc v době, kdy už tyto informace byly pro vývoj veřejného mínění "out of date". Ach, ti extremisté...
Britské listy a jejich reportáže
Když se zúčastňujete jako profesionální reportér jakékoliv akce častěji, začnete si všímat i zdánlivě nepodstatných detailů. Kdo na pravidelné tiskové konferenci za celý rok nepromluvil a na nic se nezeptal, kdo opouští pravidelně rauty jako poslední (zavírá hospodu :)) a zmožen alkoholem, s kým se ti či oni nebaví. Začnete pátrat proč. Pokud chodíte pravidelně na demonstrace, vnímáte už je jako sociologickou sondu či antropologický výzkum. Hesla znáte, oblečky či převleky také, nic nového... Občas s vámi někdo podiskutuje nad kvalitou vašeho minulého článku, či "donese" zajímavou informaci. Mezitím si začnete všímat různých postav a postaviček. Například těch postav, které provázejí (flákající se a nudící se na nároží), každou demonstraci. Nejsou to náhodní kolemjdoucí (ti se neodvracejí, pokud na ně zamíříte objektivem, ale snaží se vždy co nejrychleji uhnout davu anebo se jen zastaví a zvědavě dívají), nejsou to účastníci (ti zase jdou v hloučcích, dají se snadno identifikovat podle stylu oblékání, chování, vzájemných kontaktů - většinou se navzájem znají). Jsou to podmračení čtyřicátníci atletických postav ostříhaní na krátkého ježka s tři dny neholenými obličeji, výsadkářskými čepičkami "blbečkami" a vestami od speciálních armádních jednotek. Nebo jsou to pupkatí a připlešatělí úředníci v silonové polokošili a tesilkách, evidentně otrávení z toho, že takto tráví odpoledne. Občas je provázejí prsaté blondýnky, které by se do anarchisty nikdy nezamilovaly.
Jeden "typ" těchto postav ("připlešatělí úředníci") je většinou vybaven VHS kamerami Panasonic nebo National několik let starými, případně fotoaparáty Pentax či jinými levnými typy starších kinofilmových zrcadlovek. Chodí zásadně ve dvou či ve třech (asi aby si to zřejmě mohli navzájem dosvědčit), houfují se už dvě hodiny před demonstrací na nárožích předpokládané trasy či na lavičkách v parku, často si dlouze a se zájmem povídají s uniformovanými policisty z dopravky. Neodvažují se pohybovat se stejnou samozřejmostí jako novináři. Nemají "grify" ani vybavení profesionálů - fotoaparáty Canon s motorovým převíjením a "dlouhým sklem", večer velký blesk, tašku s výměnnými objektivy, filtry a dalšími hejblátky, onošenou fotografickou vestu (pokud možno značkovou), případně digitální fotografický přístroj, velkou digitální videokameru s asistentem táhnoucím těžký stativ ap. Nejsou ani jako novináři označeni (vestou PRESS) nebo cedulkou s názvem redakce. Zásadně se nesmějí, a když, tak pouze mezi sebou.
Druhý "typ" jsou "lamželezové", kteří připomínají vysloužilé boxery více, než kriminalisty. S jejich inteligencí to bude podobné. Jejich role je evidentně role "strážců bezpečnosti" těch prvních. K ničemu jinému totiž nejsou použitelní. Od vyhublých intelektuálů, studentů či vegetariánů jsou rozeznatelní asi stejně snadno, jako slon od mouchy.
Třetí typ je "dozorce - organizátor". Tuto roli v poslední době zastává nejčastěji major Štěpka či v situacích kritičtějších nadporučík Kopečný.
Všichni pak uhýbají před objektivem novinářských fotoaparátů a chovají se jako přitom jako parta spiklenců...
Aktivita těchto postav vzrůstá s přibývající tmou. To pak jsou mnohdy schopni i rychlého běhu a poměrně brutálního zásahu, zvláště, když není v dosahu žádný novinář. A někdy zase ne, jak tomu bylo například při pivních slavnostech na Smíchově. Tam byl nadporučík Kopečný (střízlivý) přítomen s celou kohortou svých lidí, přitom večer k potyčkám skinheadů došlo... Nebo že by to ani nebyli skinheadi? Kdo ví...
Neodmyslitelně tyto podivné postavy patří ke koloritu demonstrací, stejně neodmyslitelně patří k jejich koloritu fotografování demonstrantů i novinářů a jejich perlustrování (i když jsou zřetelně označeni PRESS a i když tím policisté zřetelně porušují zákon). Jejich občasné potyčky s fotoreportéry (na kolegu Wišniewského dokonce zaútočili i před budovou Ministerstva vnitra) i demonstranty (squattera Slavomíra Tesárka jeden z nich zmlátil dřevěnou tyčí uprostřed ulice zcela bezdůvodně) se díky vždy přítomným novinářům a pozorovatelům z OPH (Občanské právní hlídky) stávají vzácností, prozatím ale úplně neustaly.
Galerie "Podivné postavy" - vidět a zprostředkovat čtenářům vše
Britské listy fotograficky zachycují události komentované na svých stránkách již dlouho. Intenzivní práce s fotografiemi ale začala až s příchodem digitálních fotoaparátů a možností mít k dispozici kvalitní snímky prakticky okamžitě. Časová shoda se zasedáním MMF a protestními demonstracemi byla náhodná. Půldenní fotoreportáž s výstupem 150 fotografií (dvě třetiny snímaného materiálu) nejsou od té doby vzácností. Jak Tomáš Pecina, tak já či fotograf Luboš Wišniewski jr. jsme dnes vybaveni profesionálními digitálními aparáty, umožňující práci i ve ztížených podmínkách demonstrací.
Objektivitou novináře není vybrat z desítek snímků jeden, kterým se dá vyjádřit a podpořit prakticky jakékoliv vyznění článku (fotografická podpora mediální manipulace), za objektivní považujeme, aby si každý čtenář udělal vlastní obrázek sám. Naším úkolem je VIDĚT A ZPROSTŘEDKOVAT ČTENÁŘŮM VŠE, co vidíme my sami. I tak nepodstatné detaily, jakými jsou důvěryhodný a laskavý výraz ve tváři majora Jiřího Štěpky. :)) Policisté si musí uvědomit, že i když nenosí uniformu (jsou "tajní"), nejsou "nelegály" zakonspirovanými v anarchistických či neonacionalistických kruzích (to by nevypadali tak, jako na našich snímcích) ale osobami dodržujícími zákon a dbající na dodržování zákona. Nic více a nic méně. Nepřísluší jim hodnotit míru nebezpečnosti "pravicového", "středového" či "levicového" extremismu ani jeho "zelených" úchylek, neboť na to nemají kvalifikaci. Nepřísluší jim ani posuzovat, kdo je "slušný" člověk, a kdo ne. Platíme si je ze svých daní proto, aby dbali pouze na jediné - na dodržování zákona. A pokud chrání zákon zadrženého, tak i policista zákon musí dodržovat. V opačném případě by i stávající ministr životního prostředí či ministr průmyslu mohli býti těmito "specialisty na extremismus" považováni (s trochou nadsázky) za extremisty. Jeden proto, že "proti všem" bojuje proti atomovým elektrárnám, druhý proto, že "proti všem" vášnivě tyto elektrárny obhajuje. Neřku-li ministr vnitra, který chtěl do antiglobalizačních demonstrantů střílet po vzoru izraelské armády plastikovými střelami a pak s nimi nakonec zaujatě diskutoval v rámci své inkognito návštěvy Countersummitu. Prý mu jejich některé názory připadaly sympatické a podnětné pro program ČSSD... Ale to asi bude jenom ošklivá pomluva.
V demokratické společnosti má občan právo svobodného shromažďování a vyjadřování názorů (které přitom nejsou hanobením rasy nebo národa...) a toto právo je nadřazeno (jako ústavní princip) všem definicím o "extremismu". I mínění ministra spravedlnosti o tom, co je "skutkovým naplněním trestného činu". Jsem člověk, který dodržuje zákony a hodlá přitom do poslední kapky využít té svobody, kterou mi zákon dává. Fotografovat auta na mostě, sokoly na věžích, demonstranty, opilce či prostitutky je stejně hanebné, jako fotografovat policisty. Budu i nadále fotografovat demonstranty i policisty. Je to mé právo zaručené Listinou základních práv a svobod, stejně jako Ústavou České republiky. Neuvidím-li "policejní obličej" na demonstraci, tím lépe. Pak se budu domnívat, že i maskéři a kostyméři české policie pracují stejně profesionálně jako filmové ateliery na Barrandově. Nejlepší by ovšem bylo, aby i policisté si našli svůj squat. Pak by se jejich "krytí" blížilo dokonalosti. A o tu přece jde při každém maskování, ne?
|
