Případ Euro a Kristofori
Jan Paul má máslo na hlavě
Vážená redakce,
Váš spolupracovník Jan Paul často vystupuje jako ochránce dobrých mravů a přispěchá vždy se zvednutým prstem v případě, že se věci nedějí tak, jak by podle něho měli. Jeho všímavost je sice občas záslužná, kdyby ale sám neměl máslo na hlavě. Jako redaktor Eura píše pro tento ekonomický týdeník pravidelnou rubriku Umění, v které má plnou pusu serióznosti, kvality a souvislostí. Nevím ale, jestli si pan Paul všiml, že Euro se stalo sponzorem výstavy Jana Kristoforiho, tedy toho Kristoforiho, kterého před časem označil v Britských listech vedle Kristiana Kodeta a Zdeňka Hajného, za jednoho z výtvarníků triumvirátu té nejhorší výtvarné pokleslosti. Logo Eura totiž dominuje na bilboardech Jana Kristoforiho dokonce spolu s Xantypou a je umístěno pod inzeráty výstavy tohoto výtvarníka i v samotném časopise.
Je to docela k smíchu a zajímalo by mě, jak to tedy je. Jak je možné, že jinak presentuje umění „seriozní“ Paul ve své „seriozní“ rubrice Eura a jiné umění presentuje tento časopis na veřejnosti?
Nejde přece o to, že si výtvarník jakýchkoliv kvalit zaplatí inzerci v médiích, jde o to, že solidní média by si měla dát pozor, pod jakou kvalitu se podepisují svým sponzorstvím.
Buď je Jan Paul špatný publicista a redakce by se s ním měla rozloučit, protože píše nepravdu a nebo týdeník Euro nechápe význam jeho textů a zbytečně se Kristoforim veřejně devalvuje.
Běžný čtenář si možná této dvojí morálky Eura ani nevšimne,ale týdeník se tváří že není bulvár a navíc se vždy pyšnil svými citacemi. Koho ale v tomto případě „citovat“? Kdo má pravdu, redakce a nebo její redaktor? Pan Paul mlčí, není divu, musí to být dost nepříjemné, jím proklamované souvislosti si totiž v tomto případě dělají co chtějí.
S pozdravem
akad.arch. Karel Špaček
