Britské listy


pondělí 17. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Americká krize: Proč o útocích předem nevěděla CIA?
  • Ignorovala CIA Afghánistán, protože tam chtěla ropná společnost, spřízněná s Bushem, stavět ropovod?
  • Proč se Osama bin Laden nemusí bát americké rozvědky: CIA nepůsobí v zemích, kde by její agenti mohli dostat průjem (The Atlantic Monthly) Svoboda projevu:
  • Spojené státy - země svobodných lidí? Jak společnost ABC cenzuruje informace podle přání vlády (Fabiano Golgo) Dokument:
  • Z rozhovoru americké televize ABC s Osamou bin Ladenem Pluralita:
  • Vzniká ve Spojených státech už debata, jak dál postupovat? (Jiří Jírovec) Kontroverze:
  • Ředitel BBC se omluvil americkému velvyslanci za útoky ve vysílání britské televize Pluralita:
  • Mírové protesty na ulicích New Yorku Izraelský názor:
  • Tvrdou rukou lze sebevražedné atentátníky zlikvidovat (Foreign Policy) Pohled jinam:
  • Jak arabská média reagovala na teroristický útok proti USA (Majid Majed) Postoje ve Spojených státech:
  • Game Over: Konec války jako počítačové hry (Naomi Klein) Reakce:
  • Na obranu Američanů (Gordon Sinclair)
  • Dariu Nosretimu: Ale pendrek se pořád zřítilo (John Krondl)
  • Američané nechápou, proč je Guardian tak nenávidí (Martin Maděra)
  • Proč je v BL tolik komunistické nenávisti vůči Spojeným státům? (Bohumila Leach) Pro rozumbradé rozumprdy Štěpána Kotrbu a Tomáše Pecinu:
  • Senátor McCarthy jednal správně, protože ho nenáviděli komunisti (Rudolf Novotný)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Game Over: Konec války jako počítačové hry

    Naomi Klein
    15. září 2001

    Nastala chvíle, kdy v počítačové hře dehumanizujeme své nepřátele.

    Jsou absolutně nepochopitelní, jejich činy nepředstavitelné, jejich motivace iracionální. Jsou to "šílenci" a jejich státy označujeme jako "ničemné". Je čas dozvědět se o nich víc - tedy získat o nich víc zpravodajských informací.

    Taková jsou pravidla válečné hry.

    Citliví lidé budou proti takovému popisu dozajista protestovat: válka není hra. Válka představuje zničené životy, ztracené syny, dcery, matky a otce, z nichž každý má svůj důstojný příběh. Úterní teroristický čin byl nejtvrdší realitou, činem, který způsobil, že vše ostatní nám najednou připadá jako neodpovědná, bezstarostná hra.

    Je to pravda: válka se ani trochu nepodobá hře. A je možné, že po úterku ji už nikdy nebudeme za hru považovat. Je možné, že 11. září 2001 se stane dnem, kdy skončila ostudná doba, v níž byla válka považována za počítačovou hru.

    Dívala jsem se v úterý na reportáže. Byl to obrovský rozdíl proti tomu, kdy jsem naposledy seděla přikována k televizní obrazovce a sledovala na CNN válku v reálném čase. Počítačové bojiště války v Perském zálivu nemělo téměř nic společného s tím, co jsme sledovali tento týden. Tehdy nám nepouštěli znovu a znovu, jak vybuchují skutečné budovy, sledovali jsme pouze sterilní záběry konkrétních cílů z kamer umístěných na řízených bombách - jak dopadnou a dál už nic. Kdo je v těch abstraktních polygonech? To jsme se nedozvěděli.

    Od války v Zálivu byla americká zahraniční politika založena na jediné brutální fikci: že americké ozbrojené síly mohou zasáhnout v konfliktech na celém světě - v Iráku, v Kosovu, v Izraeli - aniž by přitom zahynul jediný Američan. Naše země uvěřila v kontradikci: bezpečná válka.

    Logika bezpečné války je samozřejmě založena na schopnosti vést válku výlučně ze vzduchu. Avšak vychází i z pevného přesvědčení, že nikdo se neodváží střetnout s USA - jedinou existující supervelmocí - na jejich vlastním území.

    Toto přesvědčení, až do úterka, dovolovalo Američanům žit v blaženém stavu, kdy je nijak neovlivňovaly mezinárodní konflikty, které jejich země vedla. CNN Američanům nevysílá každodenní zprávy o probíhajícím bombardování Iráku a nikdo jim neposkytuje reportáže o lidském utrpení, které způsobují hospodářské sankce iráckým dětem. Poté, co USA v roce 1998 vybombardovaly farmaceutickou továrnu v Súdánu (kterou si spletly s výrobnou chemických zbraní), objevilo se jen málo zpráv o tom, jaký vliv měl nedostatek vakcíny v této oblasti na prevenci nemocí.

    A když NATO bombardovalo civilní cíle v Kosovu - mimo jiné tržnice, nemocnice, konvoje uprchlíků, osobní vlaky a televizní stanici - NBC nevysílala rozhovory z ulic s těmi, kdo přežili, o tom, jak šokující pro ně bylo toto nesmyslné ničení.

    Spojené státy se staly odborníkem na ozdravné a dehumanizační válečné akce, které se odehrávaly jinde. Doma se nikdo o válku nezajímá, je to věc, na kterou si obvykle najímáme odborníky. To je jeden z paradoxů této země: i když jsou USA na celém světě motorem globalizace, národ nebyl nikdy dřív tak zahleděný do sebe, tak málo se nezajímal o okolní svět.

    Není divu, že úterní útok, kromě toho, že byl nepopsatelně hrozný, byl pro mnoho Američanů o to strašnější, že přišel jakoby z ničeho nic. Války jsou pro napadenou zemi málokdy zcela překvapivé, avšak buďme spravedliví: tato byla. V pořadu CNN USA Today požádali reportéra Mike Waltera, aby shrnul, jak reagují lidé na ulicích. Řekl jenom: "Můj bože, můj bože, můj bože, já tomu prostě nemohu uvěřit!"

    Myšlenka, že bychom mohli být připraveni na takovou nelidskou hrůzu, je absurdní. Avšak z toho, co vysílaly americké televizní stanice, se zdálo, že úterní útok přišel z cizí planety, nikoli z cizí země. O událostech nereferovali novináři, ale nová odrůda televizních celebrit-moderátorů, kteří ve filmech Time Warner mnohokrát vystoupili v roli hlasatelů, kteří oznamují apokalyptický útok na Spojené státy - a teď nesouvisle vysvětlují, že se to stalo doopravdy. V úterý večer zmizel na CNN na zlomek sekundy titulek "Amerika napadena" a místo něj se objevil jiný "Boj s nadváhou" - bizarní připomínka toho, co ještě včera bylo zprávou.

    Spojené státy jsou zemí, která si myslela, nejenže žije v míru, ale že je odolná proti válce. Většině Iráčanů, Palestinců a Kolumbijců by taková představa připadala velmi neobvyklá. Jako pacient stižený ztrátou paměti se USA probudily uprostřed války a zjistily, že tato válka trvá již roky.

    Zasloužily si Spojené státy útok? Přirozeně nikoliv. Takové tvrzení je kruté a nebezpečné. Ale je tu jiná otázka, kterou si musíme položit: Vytvořila americká zahraniční politika podmínky, v nichž se mohla zrodit taková zvrácená logika, že je to válka nikoli proti americkému imperialismu, nýbrž proti americkému pocitu nezranitelnosti?

    Éra počítačových válek, v nichž USA vždy drží joystick, způsobila, že v mnoha částech světa se zrodila oslepující zlost, zlost směřující vůči neustálé asymetii utrpení. Právě v tomto kontextu se dožadují zvrácení stoupenci odvety pouze toho, aby i američtí občané pocítili svůj díl bolesti.

    Od okamžiku útoku opakují američtí politici a komentátoři donekonečna, že v zemi půjde dál život normálně, jakoby se nic nestalo. Americký způsob života, jak tvrdí, půjde nerušeně dál. Je to podivný požadavek, protože vše nasvědčuje tomu, že opak je pravdou. Smíme-li si necitlivě vypůjčit frázi za starých dobrých časů války v Zálivu, válka je matkou všech přerušení. A je to tak v pořádku. Iluze války bez obětí byla navždy otřesena.

    Na naší kolektivní herní konzoli bliká hlášení: Game Over.

    (Z anglického originálu přeložil TP)


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|