úterý 28. října O B S A H Česká politická krize: Jak se dívají Francouzi na Českou republiku (Petr Janyška, Paříž) Romský problém: Britská vláda v pondělí omezila žadatelskou lhůtu "falešných" uchazečů o asyl Romský exodus a pověst ČR (Marek Janouš) Cikáni, Romové a Ondřej Neff (Tomáš Pecina) Odmítavá reakce Vladimíra Wagnera Čtenáři a jejich postoje k Romům (k článku Andrewa Stroehleina) Odmítavá reakce k výše uvedené výměně názorů mezi Stroehleinem a čtenáři Jsme přece jenom trochu rasističtí (Jan Čulík) Studenti a cizí jazyky: Píše Dalibor Štys z Lundu Reaguje Jan Kybic ze Švýcarska Češi v zahraničí: Česká Kalifornie má svůj website Kompletní Britské Listy Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)

Tyto Britské listy vycházejí na úterý 28.10. i na středu 29.10. Na středu budou v úterý o půlnoci mírně aktualizovány.

Toto vydání bylo aktualizováno třemi dalšími příspěvky v úterý v 10.30.

Jak se dívají Francouzi na Českou republiku

Petr Janyška

(Příspěvek přednesený na schwarzenberském setkání českých intelektuálů v německém městečku Scheinfeld, které se konalo od 24. do 26. října 1997. Petr Janyška je pracovník českého velvyslanectví v Paříži. Předchozí příspěvky ze scheinfeldského setkání od Jana Čulíka, Martina Myanta a Jiřího Peheho najdete v Britských listech od minulého čtvrtka. JČ)

Francie je země kontinentální. Tím pádem je zájem o Českou republiku ve Francii větší než v Británii. Francouzský tisk má v Praze korespondenty. Na rozdíl od českého tisku, který nemá jediného korespondenta v Paříži, na rozdíl od třeba Poláků, kteří tam mají asi deset novinářů. Poláci mají v Paříži asi deset osob, kteří Paříž dobře znají a umějí francouzsky.

Česká republika má relativně dobrou pověst na západní části evropského kontinentu, jako země, která je civilizovaná, která má dobré ekonomické výsledky, ty famózní dvě tři procenta nezaměstnanosti, všechno jakoby běží, je to tak dobré, že se o  nás příliš nepíše a nemluví, je to trošku jako "no news is good news". Je to země, která je brána jako taková, která pomalu už neexistuje.

Když se ale podíváme trochu za tohleto první plátno, tak se zjistí, že tomu je dosti jinak a vůbec to není tak stoprocentně pozitivní.

My totiž vůbec nejsme vidět. Nemáme ve Francii vlastně vůbec žádné styky, vůbec nepracujeme s krajany, jako by neexistovali. Vy víte, jaký vztah existuje k exilu, jakým způsobem se to vlastně nijak nepodchycuje, v porovnání s Maďary a s Poláky se k tomu chováme úplně jinak. Neexistuje vlastně žádný způsob lobování. Nepoužívá se v těch zemích krajanských skupin, které tam žijí. Jsou v nich lidé českého původu, kteří mají významná postavení, mají ve Francii nějaké jméno. Najednou je taková situace, jako že vůbec ve Francii neexistujeme.

Je to třeba vidět na tom, jak byly v létě v ČR záplavy, ve francouzském tisku se o tom nepsalo. Začalo se psát až v té době, kdy ty záplavy hrozily, že se rozšíří do Německa. Najednou toho byl tisk plný. Také, jestliže Poláci měli půlstránkový inzerát v Le Mondu, několikrát, kde informovali a inzerovali adresy různých polských bank, kde se dá přispět na záplavy, my jsme vůbec nic takového neměli.

ČR jako by neexistovala. Samozřejmě, jsou Francouzi, kteří znají českou kinematografii, ale šedesátých let. Lidi, kteří znají českou literaturu, ale šedesátých let. My máme tu výhodu, že máme Prahu, máme jednoho evropského spisovatele Kunderu, známého v Itálii i ve Francii, ten je považován za člověka srovnatelného s nejvyššími literárními duchy velkého světa. Pak máme Václava Havla, který dělá dojem, že občan České republiky je člověk, který je velmi chytrý, humanitně založený, velmi inteligentní.

To jsou takové tři body, na kterých celá pověst České republiky stojí. Pokud jsme vůbec vidět, tak jsme vidět v takové zvláštní rovině lidí, kteří sami nevědí, jak to všechno je. A kteří přijedou poučovat, jak by to ti ostatní měli dělat. A kteří se diví, že Evropská unie je taková, jaká je, zvláštní socializující konglomerát, na který my hledíme s nedůvěrou. Jak je možné, že tady ve Francii mají tak vysokou nezaměstnanost, tomu se nedá porozumět, protože přece my bychom věděli, jak to mají dělat.

Všichni, kteří z ČR do Francie přijedou, skládají obrázek lidí, kteří přijedou z malého záhumenku, odněkud za humny, kteří s nebetyčnou sebejistotou všechny poučují, jak to mají dělat, jak by se to mělo dělat a zároveň s takovým zvláštním sarkasmem se vyjadřují o všech těch institucích a hodnotách, které jsou dneska v Evropské unii nejdůležitější. Evropská unie, to je struktura, kde bohatší pomáhají chudším. Politikové přijíždějící do Francie z ČR vyjadřují sarkasmus k tomu, že západní Evropa spěje k určité formě federalizace, ke spojování, k předávání pravomocí někam výš. Všechno je z naší strany interpretováno s dětinskou neznalostí, která dokonce nedokáže reflektovat ani tu neznalost. Tam chybí špetka pokory. Nikdo nepřijede a neřekne: my bychom se rádi dozvěděli a naučili. Takže se nám stává taková zvláštní věc, že obecně řečeno je všechno v pořádku, v pohodě, země nemá problémy. V tomhle ohledu by to vypadalo, že to je a fajn. Ale naše sebestřednost a ta naprostá jistota, že jsme nejlepší, vede k tomu, že ti lidé, kteří se Českou republikou ve Francii zabývají, už delší dobu říkají, že to nemůže dlouho trvat a že to krachne, že to spadne. Vlastně nějakým způsobem se to trochu předvídá, čeká se na to. Nikdo nechce věřit tomu, že by nízká nezaměstnanost v ČR mohla vydržet. Ve Francii jsou docela poučení. O těch problémech s bankami, o tom všem se tam ví. A potom to vede k takové zvláštní reakci, že se Francouzi usmívají někde v koutě.

Nám chybí koncepce. Nevíme vlastně, jestli do Evropské unie chceme a jakým způsobem tam chceme. A když tam chceme, máme bouchat na ty dveře? Když k nám má jet ministr, který má na starosti evropské záležitosti, nějaké velké evropské země, jestli my mu máme vyjít nějak vstříc nebo naopak on má nám vyjít vstříc, že bychom byli ochotni ho přijmout. Co vlastně od té Evropské unie očekáváme. Jestli si vůbec uvědomujeme, co to ta Unie znamená a jestli to vůbec potřebujeme, že to zas není tak úplná samozřejmost. Některé chování naše se zdá ukazovat na to, že by nás ta Unie musela přijmout, že je to seshora dané a my se s tím nebudeme zavazovat. Tak to ale nemusí dopadnout.

Během celé té naší debaty se neustále opakoval pojem "českého premiantství", sebestřednosti. Taky se tu hovořilo o Maďarsku a Polsku. Když se srovnáme s těmito státy, tak musím říct, že vůbec na tom nejsme podobně. Protože tyhle země mají jakous takous vlastní koncepci vůči Evropské unii. Poláci, dejme tomu, využili vstupu do Evropy a vytvořili si ten výmarský trojúhelník, Polsko, Německo, Francie. Samozřejmě, to není něco, co by fungovalo úplně každý den, ale stále to prorůstá a dochází ke stykům na docela vysokých úrovních. My nic takového nemáme.

Mezi Francií a Polskem, podobně je to mezi Francií a Maďarskem, existují zvláštní instituce, které mají už docela slušné finanční zázemí, které pracují na vzájemných stycích mezi těmito zeměmi. Díky tomu například asi polovička polských starostů, to je asi tisíc osob, byla nyní týden ve Francii. U nich jsou desítky a desítky kontaktů, my dokonce ani nevíme, co s tou Francií vlastně dělat. Co to vlastně je Francie za zemi. Měl jsem nedávno návštěvu z ČR, a dotyčný se domníval, že Paříž, to je taková Bukurešť Západu.

A je to trošku škoda, protože tahlecta země je největší zemí Evropské unie a je motorem sjednocení a její geopolitická váha je velká. A my to bagatelizujeme.

To samé je s těmi Romy. Dneska se vyskytly desítky obyvatel České republiky, kteří chtějí žádat o politický asyl v Evropské unii. To je vážná věc. Je tady mezi vámi dost bývalých exulantů, a tak víte že to skutečně je vážná věc. S tím my dost dobře nemůžeme tvrdit, že je u nás všechno v pořádku.

Takže když tohle všechno vezmeme v potaz, tak se obrázek začíná trošku měnit. Bohužel pro nás lidé v politické oblasti byli trochu přesyceni naší bohorovností, že všechno víme nejlíp. Budeme muset trochu použít určitou sebereflexi a přestat vykládat, že všechno je v pořádku.

Petr Janyška

Romský problém: britská vláda v pondělí omezila žadatelskou lhůtu "falešných" uchazečů o asyl

Britská vláda v pondělí potvrdila, že zavádí s okamžitou platností nové procedury, v jejichž důsledku budou případy údajných "falešných" žadatelů o politický asyl vyřizovány rychleji. Ti, nichž imigrační úředníci usoudí, že se jejich žádosti nezakládají na podstatných důvodech, budou mít nyní jen pět pracovních dnů, namísto dosavadních, do nichž budou muset britským úřadům předložit důkazy, že byli ve své rodné zemi pronásledováni.

Ministr vnitra Jack Straw konstatoval, že britská vláda jedná rychle a pevně, aby zastavila proud "falešných" žadatelů o asyl z východní Evropy, především z České republiky a ze Slovenska v Doveru a v jinde. Předchozí ustanovení o tom, že na přeložení důkazů pro žádost pro asyl měl žadatel, podezřívaný z podvodu, 28 dní, zavedla britská konzervativní vláda, jejíž mluvčí tehdy charakterizoval toto ustanovení jako tvrdé, ale spravedlivé.

Romský exodus a pověst ČR

O tom, jakým způsobem asi působí média na Brity při podávání zpráv o českých a slovenských Romech přijíždějících do Doveru, může svědčit také následující citace z pohledu, který poslal mé sestře jeden britský přítel, middle-class graphic designer. Na vysvětlenou, sestra strávila léto ve Francii jako au-pair, především, aby se naučila francouzsky. Není Romka.

V pohledu orazítkovaném 22. října 1997 se píše:

"Are you still in France? The Czech Republic has been in the news a lot over here with the Gypsies that seem to be coming over to the UK claiming political asylum. I did not realize things were so bad there. Was that why you left and fled to France? I hope that you will be able to return home some day. All the Gypsies who are coming here are being sent back. How is life in France or are you back at college?"

"Jsi ještě ve Francii? Česká republika je tady teď hodně ve zprávách, kvůli těm Romům, kteří, jak se zdá, přijíždějí do Velké Británie a žádají o politický asyl. Nevěděl jsem, že je situace v ČR tak špatná. Proto si odjela a utekla do Francie? Doufám, že se jednoho dne budeš moci vrátit zpátky. Všichni Romové, kteří sem přijíždějí, jsou posíláni zpět. Jaký je život ve Francii? Studuješ tam dál?"

Marek Janouš

Cikáni, Romové a Ondřej Neff
O integraci, asimilaci a etnické identitě českých Romů

Když se zeptáte průměrného Čecha, jaký je jeho vztah k Romům a co mu na nich vadí, dozvíte se nejčastěji, že Čech proti Romům jako etniku nic nemá, ale není ochoten snášet výstřelky romského životního stylu (hluk, hygiena, kriminalita atd.). Dotazovaný neopomene zdůraznit, že se nepovažuje za rasistu a často na důkaz uvede příklad tzv. slušných cikánských rodin, které žijí "jako Češi."

Takový názor, zastoupený možná u 70-80 % neromské české populace, není otevřeným rasismem sládkovsko-skinheadského typu, ale zrnko rasové nesnášenlivosti obsahuje. Jde o to, že Češi chápou jako společensky akceptovatelné pouze ty Romy, kteří se zcela nebo z velké části asimilovali majoritní komunitě.

Ondřej Neff zavádí ve svých nejnovějších komentářích na Psu dokonce terminologické odlišení: nežádoucí projevy etnické odlišnosti připisuje "cikánství," zatímco asimilované "Cikány" označuje jako "Romy." Kdybychom přenesli jeho dozajista v dobré víře koncipované rozlišování do prostředí severní Ameriky, mluvili bychom o slušných Afroameričanech a o těch ostatních, kteří nepochopili, kde je jejich místo, a chovají se stále jako negři. We don't mind your being black, but get rid of your niggerness!

Budoucnost Romů v České republice spočívá samozřejmě v jejich integraci; to ovšem neznamená, že by se toto etnikum muselo nutně zcela asimilovat (připodobnit) českému vzoru. Je potřeba, aby Romové posílali své děti do škol (českých nebo romských), aby pracovali, aby, nebudou-li už kočovat, své byty užívali "trvale udržitelným" způsobem a aby soužití s nimi nepůsobilo jejich českému okolí nesnesitelné trauma, jak je tomu leckde nyní.

Romové ovšem jsou a zůstanou odlišní a zbavit je jejich práva lišit se jim bere velmi cenný atribut, totiž vědomí sounáležitosti a etnické identity.

Cikánství není, jak tvrdí Ondřej Neff, zavrženíhodnou stránkou romského universa, ale představuje mimo jiné právě ty znaky, jež bychom se měli naučit respektovat: cikánskou tradici, touhu po svobodném životě, pevnou hierarchii uvnitř komunity, cikánskou kulturu a svébytný životní názor. Jakkoli jsme se měli příležitost setkat se spíš s negativními prvky cikánství (Rom zloděj, Rom lhář a Rom násilník), nepochybujme o tom, že cikánství samotné je pro Romy stejně důležité jako pro nás Hradčany, návštěva divadla, vepřové s knedlíkem a se zelím nebo zpravodajství televize Nova.

Svůj komentář bych chtěl uzavřít ještě jednou poznámkou: Je dozajista ostudnou vizitkou České republiky, že majoritní populace nedovedla najít s romskou komunitou modus vivendi. Posuzovat současnou krizi (slušelo by se říct současný seriál krizí; kolik bude mít dílů, záleží mj. na Josefu Klímovi) sub specie toho, jakou si uřízneme ve světě ostudu (Ivan Kytka), je cynické. Česká republika je stát založený na občanském principu a proto by nám mělo mnohem víc vadit, že náš soused z Nuslí procestoval půl Evropy a čeká teď ve vazbě na verdikt přistěhovaleckého úřadu, než že se tím ještě víc pokazí česká prestiž ve světě.

Tomáš Pecina
Praha, 23.10.1997

Odmítavá reakce Vladimíra Wagnera k výše uvedenému článku Tomáše Peciny

Vladimír Wagner

znovu jsem si precetl komentar O. Neff ktery kritizujete. Neni v nem nic o tom, ze by meli Romove ztratit sve etnicke odlisnosti, tradice ci svebytny zivotni nazor. Jedine co kritizuje, je ulejvactvi, prostituci a kriminalitu a to jak u romskeho tak neromskeho obyvatelstva.

Nazev naroda je Romove a s nimi souhlasim je treba hledat spolecne (tedy na obou stranach) "modus vivendi" a presne jak pise O. Neff ve svem prispevku prave proto je skoda, jestlize Ti vzdelanejsi a schopnejsi Romove odchazeji. Cikani je pejorativni oznaceni, ktere Romskemu narodu prisoudila bila majorita.

Cili svebytna kultura je romska nikoliv cikanska a jen svebytnou romskou kulturu a styl je treba respektovat. Je legracni jak na svem semantickem bludu postavite neci obvineni z rasismu. Proste mi to pripada, ze holt O. Neffovi tu psi hlavu rasismu proste nasadit chcete za kazdou cenu, tak se Vam k tomu hodi kazda blbost.

Prave naopak, kdyby jste v USA zacal psat o negerske kulture jako pisete ve svem prispevku o cikanske, tak budete okamzite rozcupovan jako rasista. Ja vsak nebaziruji na semantickych kudrlinkach a tak si takove nalepkovani odpustim.

Vladimír Wagner

Čtenáři a jejich postoje k Romům

Článek Andrewa Stroehleina poukazující na to, že se budou podrobně v Británii oficiálně zkoumat případy Romů, žádajících o asyl, vyvolal celou řadu dopisů. Přináším tu anonymně názory některých čtenářů a  reakce Andrew Stroehleina (který mezitím odcestoval do České republiky).

Je mi velice líto, že mnohé došlé názory potvrzují mou analýzu netolerantních a myšlenkově dost omezených postojů přispěvatelů do Fóra Neviditelného psa, kterou jsem zveřejnil ve čtvrtečních Britských listech. (Překvapivě ji potvrdil vlastně jako dosti typicky českou mj. i Petr Janyška na scheinfeldském shromáždění, viz výše v těchto Britských listech. JČ)

Vazeny pane,

precetl jsem si Vas clanek v Britskych Listech ohledne cikanu. Osobne bych byl velice stasten, kbyby vsichni cikani dostali azyl ve Velke Britanii. To by pak Britove pekne cumeli, co jim to prislo za existence a brzy by jim doslo proc "bili" Cesi nemaji cikany radi.

Zatim nam je vsechny vraceji a tak si s nimi zadnou zabavu neuziji. Jejich nazory tak zustavaji stupidni, jak jste v clanku prezentoval na pripadu te imigracni pravnicky.

Vazeny pane!

V Liberci koupil bily podnikatel dum. Chtel v nem podnikat a tak potreboval vystehovat bile najemniky. Do jednoho volneho bytu najal Romy. Zaplatil jim za to, ze budou delat v dome neporadek, kraval, vyhrozovat ostatnim najemnikum. Do mesice byl dum prazdny.

I takto jsou Romove u nas diskriminovani.

Pane Stroehleine

Přečetl jsem si váš dnešní příspěvek v Britských listech a musím s vámi nesouhlasit.

Pokud by v České republice bylo prováděno nějaké šetření ohledně rasové diskriminace Romy, byly by pravděpodobně zjištěny naprosto jiné skutečnosti.

Pravděpodobně jednoznačným výsledkem opravdu politicky nezaujatého a objektivního šetření by muselo být zjištění, že v naší zemi opravdu k rasové diskriminaci dochází. Bílé obyvatelstvo je diskriminováno romskou menšinou. Mí rodiče se ve dne bojí vyjít z domu oba naráz, protože v okolí bydlí několik set Romů, kteří kradou, kde se dá. Většina z nich tam bydlí načerno, neplatí nájem a žije z krádeží.

Stroehlein: Jak se jmenuje zlodej, ktery vam kradl? Co kradl? Komu neplati najem (kdo je majitel domu, kde ten clovek bydli, a jak dlouho mu neplati ten clovek najem)?

Já osobně znám dobře či méně dobře celou řadu Romů, protože jsem mezi nimi vyrůstal a chodil jsem s nimi do školy. Za tu dobu (takřka 20 let) jsem poznal jedinou slušnou romskou rodinu, která poctivě platila nájem, nežila ze sociálních dávek a chodila do práce. A to vše o něčem svědčí.

Stroehlein: Neexistuji "bili Cesi", kteri ziji ze socialnich davek?

Vážený pane Stroehleine,

přečetl jste si článek "Afirmativní akce" (Petr Habala, příloha Neviditelného psa, týden od 5. do 12. října 1997)? Pokud ne, měl byste to učinit, pomohlo by vám to pohlédnout na problém z druhé strany.

Stroehlein:

Vážený pane, přečtu si ten článek. Dosud jsem ale nenašel žádné přesvědčivé důvody pro rasismus. Myslím, že víte, že jsem žil několik let v České republice (většinou mezi "bílými " Čechy), takže jsem dost zvyklý na argumenty, jimiž Češi vysvětlují "romskou otázku". Myslím, že si musíme dávat velký pozor na tyto středoevropské etnické "otázky". Mají tendenci vést ke "konečnému řešení" - většinou jsou v tom případě budovány nějaké koncentrační tábory...

K závěru Stroehleinova článku tohoto znění:

"Měli byste sledovat debaty, k nimž nyní dojde, velmi pozorně a naslouchat důvodům, proč tito lidé uprchli z České republiky. Poslouchejte příběhy, které vám tito lidé řeknou. Představte si, že jste na jejich místě, a zeptejte se sami sebe, zda byste chtěli vychovávat děti v takovém prostředí nenávisti, jaké Romové podle svého svědectví pociťují kolem sebe"

napsal jeden čtenář:

Nabizi se otazka, zda ma smysl jim tohle verit. Temer nikdo by tu Romy nepronasledoval, kdyby se chovali podle radnych norem a dodrzovali zakony. Pokud vsak zakony ustavicne porusuji

Stroehlein: "Oni" - vsichni a vzdy?

čtenář: Dobre, tak ne vsichni, ale 99.9999999 (ty devitky jsou v periode) %...

čtenář: ....a pak si cele klany vzajemne dosvedcuji, ze "my jsme ho nezabili, ale on spad na ten nuz a potom jeste devetkrat",

Stroehlein: Kdo to konkretne rekl a kdy?

neni se cemu divit. Nehlede k tomu, kolik rasove motivovanych utoku na Cechy

Stroehlein: "Cesi" - kteri? Kdo?

podnikaji Romove

Stroehlein: "Oni" - vsichni a vzdy?

- nikdy jsem neslysel o pripadu, ze by se vzajemne prepadli, oloupili ci tak... Poperou se, to ano, casto i s nozem, ale nepachaji na sobe majetkovou trestnou cinnost.

Stroehlein: Presnejsi informace, prosim. Cele skupiny tisicu osob nic nedelaji. Toto je jazyk koletivni viny.

Další odpovědi v této výměně:

čtenář: Ne, vazne. Neznam ve svem okoli slusneho cikana.

Stroehlein: No, a znate jedine jmeno? Mluvite pravidelne a slusne s nejakym Romem? Ptate se ho, jak se ma a co se deje? Jinak receno, je pro Vas ten clovek sousedem nebo je to jenom "Cikan" - jeden z tech nejhroznejsich, ktereho se bojite?

čtenář: Zato vsak vidam pravidelne jisteho nejmenovaneho, rikejme mu treba MG,

Stroehlein: Proc ho nemuzeme jmenovat?

čtenář: ktery je vlastne vudcem mistniho cikanskeho klanu,

Stroehlein: Jak se jmenuji vsichni clenove tohoto "klanu"?

čtenář: chodi ovesen zlatem, jezdi v novem Mercedesu (ackoli nema ani ridicsky prukaz),

Stroehlein: Jak vite, ze nema prukaz?

čtenář: ale to mu vubec nevadi a  policie je proti nemu bezmocna - jednou ho za tohle zadrzeli, ale asi 50 jeho soukmenovcu mu dosvedcilo, ze jej dopravni policiste napadli v  hospode a krute ho zbili...

Stroehlein: A urcite vite, co se presne stalo? Byl jste tam?

čtenář: Oba policiste dostali podminku za zneuziti pravomoci verejneho cinitele - coz po pravde receno nechapu, za tohle se chodi do basy mam za to ze nejmene na 3 roky - a uz u policie neslouzi...

A od te doby ma od policistu zmineny MG pokoj... cely pripad byl tehdy zajimavym zpusobem ututlan, takze v podstate nic neproniklo na verejnost), nikdy ho nikdo nevidel pracovat, nikdy nemel nikde pracovni pomer, podle informaci ze zivnostenskeho uradu neni podnikatelem, pobira socialni davky a je verejnym tajemstvim,

Stroehlein: Je to verejne nebo tajne? Jak to presne vite?

čtenář: ze klan se zivi vykradanim objektu a  pravdepodobne i dalsi trestnou cinnosti.

Stroehlein: Pravdepodobne? No, jste jisty, nebo ne? I kdyby byl ten clovek nejaky zlodej, to by neznamenalo, ze kazdy Rom je zlodej. No, myslite, ze zadny "bily Cech" nevlastni za pochybnych podminek mercedes?

čtenář: a pak si cele klany vzajemne dosvedcuji, ze "my jsme ho nezabili, ale on spad na ten nuz a potom jeste devetkrat"

Stroehlein: Kdo to rekl a kdy?

čtenář: To vam uz nereknu, je to legendarni.

Stroehlein: Zda se mi, ze pravda je dulezitejsi nez legenda. Jak by to znelo: "legenda vitezi"?

čtenář: hlaska, ktera se traduje uz nekdy od roku 1990. Myslim, ze je zamerne prehnana, ale argument "zakopl a spadl mi na nuz" je celkem bezny.

Stroehlein: "Nekdy" - no, kdy? Budte presny. "Bezny" neznamena pravdivy.

čtenář: neni se cemu divit. Nehlede k tomu, kolik rasove motivovanych utoku na Cechy

Stroehlein: "Cesi" - kteri? Kdo?

čtenář: Vsichni. Resp. nejen Cesi, ale i cizinci, proste kazdy, kdo neni jako oni.

Stroehlein: Nejste clovek? Nejsou Romove lide? Jaky je rozdil mezi Cechem a Romem?

čtenář: podnikaji Romove

Stroehlein: "Oni" - vsichni a vzdy?

čtenář: Viz vyse. Vzdy ne, ale vsichni - mozna az na nejakou naprosto zanedbatelnou mensinu - urcite ano.

Stroehlein: Presneji, prosim. Jmena, jmena.

čtenář: V tom je problem. Jednotlivci nic nedokazete, zbytek komunity jej obvykle prikryje. Proto nelze rici Gejza Demeter je zlodej a vrah, protoze pak se jedna o naplneni skutkove podstaty trestneho cinu pomluvy - nikdo mu nic nedokaze. A to je podle hlavni problem cele romske otazky.

Stroehlein: A co je resenim teto otazky podle Vas?

čtenář: Kolektivni vina je samozrejme povazovana za nesmysl. Nicmene jen u lidi. Pokud dojde (jako se to nedavno stalo v Beskydech) k utoku vlka na stada ovci, take se nikdo nezajima o to, jestli na ovce sel prave tenhle konkretni vlk, ktereho ted mam v zamerovaci dalekonosne pusky.

Stroehlein: Neni rozdil mezi lidmi a zviraty?

(Jeden čtenář poslal v úterý silně odmítavou reakci k této výměně, viz Obsah zde napravo.)

Odmítavá reakce na dialog Andrewa Stroehleina s čtenáři o Romech

obvykle nereaguji na clanky ani v Psu, ani v BL, ale to, co predvedl v poslednich BL pan Stroehlein me ponekud nadzvedlo. Jeho komentare a glosy k lidem, kteri uvadeli sve zkusenosti s romskym etnikem povazuji za vrchol demagogie a vubec nepochybuji, ze to (pri svem mladi) ten pan v politice nekam dotahne.

Jeho jedinym argumentem, zato mnohokrat opakovanym, je: mluvte konkretne, uvadejte jmena, cas, misto atd.

Pane Culik, jestlize mne pri navratu z prace tlupa vyrostku vecer u metra otravuje, vymaha ze mne penize na pivo, sem tam prasti, protoze jim nechci vyhovet a ja jsem rad, ze se dostanu se zdravou kuzi pryc, a jestlize se to opakuje nekolikrat za sebou, nemam cas ani chut se ptat na jmena. Vidim Roma a je mi jedno, jak se jmenoval. Ziju v tehle republice uz 55 let a s Cikány (tenkrát si jeste nerikali Romove) mam tu cest uz od svych 10 let, kdy jsem se bal chodit do jedineho obchodu ve vesnici nakupovat. Vedle kramu zilo nekolik rodin Romu, ktere mely zastupy deti a my jim museli platit (ano platit) jakesi vypalne za to, ze jsme smeli projit vesnici ke kramu, jinak nás zmlatili a sebrali nam penize na nakup. Pro vasi informaci, kdyz jste tak posedl› konkretnimi fakty - bylo to na Brnkach (v katastru obce Zdiby) v letech 1950 - 1956, bohuzel - ani tech deti jsem se neptal, jak se jmenovaly. Ale vim, ze jejich rodicum tyhle najezdy na  deti z okoli nijak nevadily.

A takovych historek bych Vám mohl povidat radu z vlastni zkusenosti. Podobne zkusenosti ma vetsina z nas, pokud s timto etnikem prisla do styku.

Presto se nedomnivam, ze by lidi u nas byli rasiste a ani pres vsechny negativni zkusenosti se za rasistu nepovazuji ani ja. Problem je nekde jinde. Kazdy clovek jedna podle svych zivotnich zkusenosti. Jestlize ho zivot naucil: - pokud nekdo vypada tak a tak, dej si na nej pozor, protoze kdykoliv jsi v minulosti na nekoho takoveho narazil, vzdycky to spatne dopadlo .... Tak si davam pozor. Z pudu sebezachovy. Jestlize misto Roma bude kominik a ja budu mit celozivotni spatne zkusenosti s kominiky, tak budu projevovat ostrazitost a averzi ke kominikum, cyklistum nebo holicum. Je to rasismus ? Lidi proste maji pred nimi strach, to je prece prirozene.

A pokud se jedna o jejich neprizpůsobivost. ? Vazeny pane - v 17. století ( to mam dokumentovano - mame rodovou lipu) se na ceskem uzemi usadili moji predkove, kteri prisli v pobělohorské době odněkud z pomezi Francie a Spanelska.  Nebyli sami, byla jich cela skupina. Mluvili jinou reci, meli jine zvyky, patrne i jine mravy a utvorili urcite odlisne etnikum v jedne vesnici v Orlickych horach. V prubehu 2 - 3 generaci se ovsem asimilovali do noveho prostredi a dnes nikdo nevi, odkud kdo v davne historii prisel. Proste jsme Cesi, zijeme v Cesku - at se nam to libi nebo ne. Totez plati o vsech narodech na svete, vzdycky do sebe po urcite dobe asimilovaly jina etnika nebo mensiny. S jedinou podminkou - pokud byla dobra vule na obou stranach. A v tom je problem. Na uzemi cele Evropy - protoze Romove nejsou jenom cesky problem - je etnikum, ktere je v kulturnim vyvoji o nekolik desitek nebo snad stovek let zpatky (nebo slo jinym smerem - abych neurazil), ktere zije (nebo by rado zilo, kdyby to slo) jako kocovnici v kmenovem zrizeni a ktere vubec nechce brat na vedomi, ze se dostalo v prubehu staleti do uplne jinť kulturni oblasti, nez v jake kdysi zilo kdesi v Indii. Jiste, ze se tyhle veci nedaji resit nasilim, ale v prve rade museji chtit zmeny oni sami, to znamena, rodice musi chtit posilat deti do skoly a musi jim vstepovat urcita moralni pravidla atd. Problem je v tom, ze jejich moralka a pravidla jsou jina, nez ta nase a oni se odmitaji prizpusobit. Jakoukoliv snahu statu jim v tom pomoci oznacuji za rasismus a svet je lituje.

Vazeny pane - jsem dost stary, abych si pamatoval, jak se (zkreslene a tendencne, to pripoustim) psalo o rasovych bourich v USA a jinde. Ale myslim, ze rasismus v USA postupne mizi s tim, jak se jednotliva etnika kulturne asimiluji s ostatnimi. Netvrdim, ze to bude ta sama kultura - kazdy neco prida, ale vznika a neustale se vyviji a tvori narod. U Romu tuhle snahu nevidim. Jako v Americe u nekterych indianskych kmenu, napr. Ostatne indianske kmeny, ktere se neprizpusobily ziji v reservacich dodnes, nebo ne ? Opravte mne, pokud se mylim ? Je to rasismus ? A chtel by nekdo v Cechach nebo kdekoliv udelat v Evrope reservace pro Romy ? To by bylo kriku o rasismu.

Ne - myslim, ze tahle diskuse nema zadny smysl. Chtel jsem jenom vysvetlit, ze u 95 % lidi v Cechach ( a myslim, ze i jinde) jde ve vztahu k Romum spise o strach. A tam, kde tento strach neni, kde se Romove s ostatnimi szili, tam tyto averze zmizely.

Prikladu i v Cechach je dost a dost.

(Napsal jsem k tomu samostatnou reakci, viz obsah zde napravo. JČ)

Poznámka Jana Čulíka k výše uvedenému příspěvku

Obávám se, ptáte-li se, zda je váš postoj rasismem, v Evropě a v Americe by za rasismus považován byl.

Základní princip totiž je, že je nutno jednání lidi posuzovat INDIVIDUÁLNĚ. Stroehlein má pravdu, pokud požaduje konkrétní jména a konkrétní svědectví, odmítá předsudky a legendy založené na strachu. Strach je vždycky špatný rádce. Žádná strategie se nedá budovat na strachu. Masaryk nabádal český národ: "Nebát se a nekrást." Co mnozí děláme dnes?

V Londýně se mnoho mladých černochů (a určitá část mladých bělochů) živí kriminalitou. Nikdo by si však nedovolil označovat za kriminálníky černochy jako takové. Menšiny, zejména přistěhovalecké, mají vždycky problémy. Jsou nevzdělané, neumějí jazyk, živí se pochybným způsobem. Zajímavé je, že v chudých částech Londýna žilo od přelomu století postupně několik menšin: například židé z východní Evropy. Jakmile se vypracovali a rozptýlili se do nejvyšších míst v zemi, chudou čtvrť v dalších generacích opustili. Teď tam žijí černoši nebo Asijci. Zpočátku se všechny tyto komunity chovají tak ztraumatizovaně a nepřátelsky vůči většinové komunitě jako v ČR Romové.

Byl byste rád, kdybyste třeba v Německu nemohl najít zaměstnání, protože by vás řadili k "oněm podřadným Čechům" a říkali, jak říkáte (o Romech) vy ve vašem příspěvku, "nemám čas ani chuť se ptát na jména. Vidím Čecha a je mi jedno, jak se jmenoval." Přitom je jasné, že civilizační úroveň v Německu je podstatně vyšší než v ČR.

Váš požadavek integrace je zastaralý. Je to součástí souboru oněch postojů, na něž jsem poukázal ve své analýze 1300 diskusích příspěvku z Fóra Neviditelného psa. Vyplývá z ní, že mnozí čeští čtenáři si nedokážou poradit s odlišností, ať jde o Čechoameričany, Romy, homosexuály či jiné minority. Podle nich se odlišní lidé musejí přizpůsobit většině. Většina nemusí vůči menšině dělat nic.

Tak se to ale dnes už ve světě příliš nepraktikuje. Podívejte se třeba na kanadský multikulturalismus. V USA, obávám se, začíná v řadě států dnes zcela převládat hispánská kultura. Existují tam velmi silné čínské, vietnamské, asijské, černošské komunity. Státy jsou dnes ve světě podstatně mnohonárodnostnější než je Česká republika.

Neobhajuju trestné činy, které páchají Romové. Pokud se však občan dopustí trestného činu, musí být pohnán před soud.

Mlhavé obviňování mezi sousedy nestačí. Neříkejte mi, že pohnat pachatele trestného činu před soud nejde, a tak si musíme bezmocně vylévat zlost na celou komunitu, k níž údajný pachatel patří. Je jasné, že situace v ČR v současnosti není zrovna lehká. Mnoho mýtů padá. Ale je racionální vylévat si přitom hněv na Romy?

Argumentuju, že patologické chování Romů (chtěl bych ale vidět o tom nějaké konkrétní statistiky) je výsledkem stresu, jimž byli za mnoho desetiletí Romové vystaveni ve středoevropském prostoru v důsledku jejich odlišnosti. Chovají se stejně nepřátelsky vůči většinové komunitě, jak by se v podobné situaci a asi chovala každá menšina.

V Severním Irsku a v Británii páchají "katolíci" na většinové komunitě teroristické vraždy!! Nikdo by si v Británii nedovolil označit všechny irské katolíky za zločince, i když je známo, že určité procento katolické populace Irskou republikánskou armádu otevřeně podporuje. Trestné činy se trestají INDIVIDUÁLNĚ.

Je na inteligentnější, větší a zralejší ČESKÉ komunitě, aby hledala ve věci Romů řešení, třeba za pomoci lidí ze Západu, kteří s prací s menšinami mají zkušenosti. Není snad nutno ve všem objevovat Ameriku.

Říkal v Scheinfeldu Petr Pithart, že se v Ostravě objevil jakýsi indický podnikatel. Nabídl se, že bude zprostředkovávat mezi českou a romskou komunitou. Hovoří s tamějšími Romy "jakýmsi indickým jazykem". Zcela mu začali důvěřovat. Romská komunita, do té doby žijící hrůzným, nepořádným a netolerantním způsobem, který byl Čechům na obtíž, se zcela zcivilizovala a v současnosti je vzorem občanského soužití. Najdete o tom informace v českém tisku.

Nemělo by se zkoumat, jak to ten indický podnikatel dokázal? Neměla by tato iniciativa vyjít od českých lidí?

Vím, že situace v ČR není v současnosti zrovna lehká. Dochází ke krachu mnoha iluzí. Můžete namítnout, že v obrovském množství problémů není zrovna romský problém ten nejdůležitější. Zdá se ale, že důležitý je. Má spojitost se vším, o co dnes v ČR jde.

Jan Čulík

Studenti a cizí jazyky

Dalibor Štys

Na nasi fakulte (Biologicka fakulta Jihoceske university) neustale celime obvinenim studentu, ze si pleteme Biologickou fakultu s  jazykovou skolou. Studenti musi byt k vyuce jazyku nuceni a stale se vyskytuje dost magistru, kteri nejsou pripusteni ke statnicim, protoze neudelali anglictinu. Muze to byt spatna motivace - nasi nejlepsi studenti nejsou vychovavani pro zivot v Ceske republice - spise v USA nebo v zapadni Evrope.

To jim ovsem nesdelujeme (pritom to neni nic spatneho - mozna 40% mych posluchacu z Lundu (Svedsko) bude take znacnou cast sveho zivota pracovat v  USA) .

U nasich firem se vyzkum provadi marginalne, to zase nasi posluchaci dobre vedi. Maji tudiz dojem, ze studuji pro svoje pouceni nebo pobaveni a do jazyku je treba je nutit.

V tom je mozna nejvetsi rozdil mezi prvni republikou z vypraveni pametniku a dnesni Ceskou republikou: za prvni republiky bylo studium jazyku samozrejmosti.

Take nebylo odsouzenihodne jit do zahranici na zkusenou. Jenze tehdy nas od Rakouska - evropske mocnosti delilo jen nekolik let a ne temer jedno stoleti.

Dalibor Štys

Vážení pánové,

chtěl bych reagovat na článek pana Ladry z dnešních Britských listů. Neznám situaci na fakultě stavební ČVUT, o které zřejmě píše pan Ladra, neboť jsem studentem (posledního ročníku) fakulty elektrotechnické.

Na rozdíl od pana Ladry jsem přesvědčen, že naší studenti mají velký zájem naučit se cizí jazyky, cestovat a sbírat zkušenosti v zahraničí. Bohužel jim v tom brání politika školy, která na tyto věci podle mého názoru neklade dostatečný důraz. Na fakultě strojní, pokud je mi známo, dokonce děkan uvažuje o zrušení výuky jazyků vůbec.

Na naší škole má student například nárok na výuku pouze dvou jazyků, cokoli navíc je již jen dobrá vůle učitelů. Tento semestr byla u nás například zrušena výuka španělštiny pro pokročilé, ač by zájem byl, a to jen proto, že katedra jazyků nedostala peníze na přijetí dalšího pedagoga. Navíc studenti nejsou motivováni učit se jazyky, neboť jejich ohodnocení (takzvané kredity) je mnohem nižší, než o odborných předmětů.

I na naší fakultě je možnost studovat některé základní předměty v anglickém jazyce. Této možnosti jsem rád využil a nebyl jsem sám. Nyní existuje u nás dokonce možnost absolvovat celé základní studium (2 roky) v angličtině a podle mých informací je nyní v každém ročníku minimálně jedna čistě anglická studijní skupina, t.j. alespoň 40 lidí. Nepochybuji o tom, že každý z nich by rád ve výuce v angličtině pokračoval, pokud by to bylo možné. Není-li o podobnou výuku na pracovišti pana Landry zájem, není to proto, že není obsahově tak zajímavá, jako české alternativy?

Jsem přesvědčen, že každý student rád přijme nabídku strávit nějakou dobu na dobré zahraniční univerzitě. Kupříkladu já vám tento dopis píši ze švýcarského Lausanne, kde pracuji na své diplomové práci na 'Ecole Polytechnique Federale du Lausanne'. Takových možností je ovšem velmi málo, což je myslím chyba zahraničního oddělení naší školy.

Například zdejší (švýcarští) studenti mají mnohonásobně větší výběr. I u nás na FELu se objevila nabídka podobná té, kterou zmišuje pan Landra - strávit jeden semestr či rok na univerzitě v U.S.A. Po podrobnější analýze se ovšemu ukázalo, že student by si musel zaplatit asi 50000 Kč a dostal by se na spíše průměrnou americkou univerzitu. Taková nabídka pochopitelně neláká. Stejně tak málokoho oslní možnost učit se na průměrné německé univerzitě. Navíc se bohužel valná většina zahraničních stáží týká manažerských programů, pro technicky či vědecky zaměřené studenty je jich mnohem méně.

S pozdravem,

Jan Kybic

Česká Kalifornie má svůj website

Jiřina Fuchsová

25. rijna 1997, ve 12:45 Pacific Daylight Time, na pocest senatni a biskupske navstevy z rodne Ceske republiky, otevrela ceska Kalifornie svuj web site. Adresa:

http://207.155.78.231/jirina/

Host do domu - Bůh do domu