Osud Václava Klause budiž poučením pro Tonyho Blaira
Martin Houfek
Z několika článků Jana Čulíka jsme si mohli před několika dny přečíst v BL o sjezdu Labour party, která se nedávno ujala vlády v Británii. Veliký dojem na mě udělala míra podpory, kterou dostává nový národní hrdina, vůdce této strany Tony Blair. Podporuje ho totiž 90% občanů.
Kromě faktu, že ho podporuje tolik lidí, je zajímavé i to, že jeho podpora se po zvolení ještě zvýšila. Ve volbách ho totiž volilo jen necelých 40% voličů (bohužel si přesná čísla nepamatuji, odhaduji je z paměti), a vezmu-li v úvahu, že k volbám chodí jen část možných voličů, typicky kolem 50-60%, znamená to, že byl zvolen asi tak 30% občanů. Těm ostatním 60% bylo jedno kdo volby vyhraje.
90% míra podpory nějaké osobě se nedá nazvat jinak než fascinací touto osobou (takové pozornosti se dostává dívkám od čerstvě zamilovaných chlapců; bohužel už ne manželkám od manželů).
Gustave le Bon v knize Psychologie davu o fascinaci lidí píše: "Řekli jsme si, že jednou z obecných vlastností davů je neobyčejná poddajnost sugesci; tím se vysvětluje rychlé zaměření citů určitým směrem. Pravidelně bývá dav, i kdyby se nám zdál jakkoliv lhostejný, ve stavu očekávání a napětí, jež usnadňuje sugesci. První jasně formulovaná sugesce nakazí okamžitě všechny mozky a vyvolává ihned určité zaměření ... a směřuje k tomu aby se proměnila v čin, ať jde o dobití paláce nebo projev oddanosti. ... Není zapotřebí velkého davu, aby byla ztracena schopnost vidět přesně ... Několik shromážděných jedninců tvoří dav, a i když to jsou vynikající vědci, nabývají všech vlastností davu, pozorují-li předmět, který je mimo jejich obor. Pozorovací schopnost a kritický duch každého z nich vyprchá."
Samozřejmě nemůžu nevidět, že Blairova podpora má i jiné důvody: únavu dlouholetou vládou konzervativců, rozepře v konzervativní straně. A že je to také práce médií, která se této nové tváři pilně věnují, a vyrábějí tak její popularitu.
U nás v Čechách známe podobnou situaci z porevoluční doby. Tehdy byla založena popularita Václava Havla.
A podruhé jsme to prožili, když volby vyhrála ODS a dav posadil na trůn Václava Klause.
I on se těšil velmi vysoké popularitě. Ale ta je dnes pryč a já se nechci zabývat obšírnější analýzou důvodů, proč tomu tak je.
Dav, který byl delší dobu v klidu, začíná být stále více fascinován jiným politikem a je pravděpodobné že se mu brzy svěří na milost a nemilost.
I Tony Blair bude po nějaké době okoukaný a lidé začnou mít zájem o novou tvář. Pak už bude záležet jen na tom, co dokáže. Pravděpodobně nezvládne uskutečnit v celém rozsahu to, co dnes, sám také fascinován svým vlivem, slibuje. Na takovou spoustu úkolů asi nemá dostatek schopných manažerů, ani peněz. Pokud se mu ale nepodaří splnit davem akceptovatelnou část toho, co slíbil, bude muset odejít. A asi si to uvědomuje.
Až se dostane do složité situace a bude se chtít poučit z cizích chyb, může se v mnohém poučit z osudu Václava Klause v České republice.
Martin Houfek
