středa 19. listopadu

O B S A H

Ke komentářům českého tisku (JČ):

  • Zbytečné maďarské referendum?
  • O Pyrrhově vítězství, české soudnictví Internet:
  • Copyrightový případ ze Shetlandských ostrovů Parlamentní praxe:
  • Zabraňují politikové v britském parlamentu novinářům, aby s nimi hovořili? (Rozhovor s tiskovou mluvčí britské Dolní sněmovny) Ještě Stroehleinova servírka v mezinárodním rychlíku:
  • Reaguje Marek Houša Pohled odjinud:
  • Z aforismů Vratislava Kusky Česká média:
  • Otevřený dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (Miroslav Jandora) Ke kritice Neviditelného psa od Tomáše Peciny:
  • Ondřej Neff nebyl za komunismu "režimní novinář" (JČ)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

    Adresa Britských listů je zde.

    (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)


    Zbytečné maďarské referendum?

    Ke komentářům českého tisku

    V některých českých novinách se opakovaně vyskytují názory, že by se nemělo o závažných otázkách jako je vstup do NATO konat referendum, a to z toho důvodu, implikuje se, že je nejisté, zda by občané hlasovali správně, anebo zda by se k referendu vůbec dostavili.

    Tak Luboš Palata napsal v úterý 18. listopadu v Mladé frontě Dnes:

    Maďarské referendum ukázalo všechny klady a zápory přenesení práva rozhodnout o vstupu do Severoatlantické aliance z politické reprezentace přímo na občany. Přes drtivou podporu, kterou účastníci plebiscitu vyjádřili členství země v NATO, zůstane nad všelidovým hlasováním stín pochybností v podobě méně než poloviční účasti voličů . I když to podle oslavných prohlášení maďarských i západních politiků vypadá, jako by si tuto stránku věci nikdo nepřipouštěl, zůstane faktem, že i když se téměř devět z deseti těch Maďarů, kteří k referendu přišli, vyslovilo pro vstup do aliance, celkově to není ani polovina voličů - tedy nic ke chlubení.

    Musím souhlasit s názorem Andrewa Stroehleina, který 20. října napsal v Britských listech, že jistě s pořádáním referend jsou často problémy: velkou potíž často působí už řádná formulace otázek: nedávné slovenské referendové fiasko také ukázalo, že je mnohdy obtížné zajistit, aby se referendum konalo ve skutečně demokratických poměrech.

    Některé západní země (Švýcarsko) pořádají referenda skoro o každé maličkosti. Velká Británie za nové labouristické vlády uplatnila referendum o decentralizaci Skotska a Walesu a hodlá nástroj referenda používat velmi často: je na něj hrdá jako na významný demokratický instrument. V některých státech Ameriky se referenda konají častěji, v jiných ne.

    Potíž je, že argumentovat, že pořádat referendum v Maďarsku bylo fiasko, protože se k němu dostavilo málo občanů, znamená navozovat dojem, že je nutno použít jiných metod, jen abychom se do NATO co nejrychleji dostali, ať už si národ myslí, co chce. Je to od pana Palaty argumentace poněkud sporná. Jak nám napsala před časem jedna česko-americká čtenářka: "Chce se snad Česká republika do NATO prolhat?"

    Ano, je velmi důležité, aby se Česká republika do Severoatlantického společenství dostala, i když se nedomnívám, že to vyřeší všechny její postkomunistické problémy. Členskou zemí NATO je konec konců i Turecko: je Turecko dokonalá západní, rozvinutá demokracie, díky svému členství v Severoatlantickém společenství? Chci říci, že musejí lidi usilovat o vytvoření demokratických poměrů a právního řádu hlavně sami.

    Ale přijímám, že by ČR do NATO vstoupit měla. Jenže má o to usilovat jen vláda, pokud o to občané země případně nestojí anebo k záležitosti zastávají indiferentní postoj? Má vláda předstírat, že se národ nadšeně hrne do NATO, a vyhýbat se referendu, jen aby si to Západ nerozmyslel a nezavřel před ČR dveře? Je demokratické, když konstatuje premiér Klaus (podle deníku Washington Post) že nechce v ČR uspořádat referendum o NATO "protože by to dalo příležitost komunistům a pravicovým nacionalistům k zbytečně destabilizujícím diskusím"?

    Ondřej Neff napsal ve včerejším Neviditelném psu:

    "Argument, že odpůrci referenda ve věci uzavření mezinárodní obranné smlouvy pohrdají občany a považují je za hlupáky, je mimořádně podlý případ demagogie. Mezinárodní smlouvy jsou plně v kompetenci ústavních činitelů a konkrétně v případu referenda o NATO v Čechách ho podporují ti, kteří jsou odpůrci integrace do západních struktur a doufají, že referendum vyvolá takové aféry, že nás (Neff míní ČR) členské státy s USA v čele prostě nepřijmou.

    Já osobně vůbec nejsem odpůrcem včlenění ČR do NATO, naopak. Česká vláda přirozeně referendum o NATO uspořádat může anebo nemusí. Je to plně v její kompetenci. Jenže mám pochybnosti nad postoji, podle nichž má o nejdůležitějších věcech rozhodovat vláda, ať si lidé myslí cokoliv. Pokud totiž vláda není v přímém kontaktu s tím, co si lidé myslí, může se stát, že ji lidé přestanou podporovat a zvolí extrémisty. Způsob, jak spatra se vyjádřil poradce Václava Klause ve včerejších Britských listech k jedné občanské iniciativě a k dopisům od voličů, které dostává Úřad české vlády, jaksi nenavozuje dojem, že by si činitelé úřadu Václava Klause uvědomovali, že jsou služebníky, nikoliv pány občanů.

    Ondřej Neff také píše, že maďarské referendum bylo fiasko, protože k urnám nepřišlo ani padesát procent voličů.

    Navzdory tomu, zdá se mi, bude mít Maďarsko u západních států větší demokratický kredit, že se referendum o vstupu do NATO odvážilo uspořádat. Takto o věci v úterý psal například Financial Times:

    Očekává se, že Maďarsko předloží organizaci NATO tento týden dokument o svém úmyslu vstoupit do NATO, po drtivě kladném hlasování v referendu o vstupu do NATO, které se konalo minulou neděli. Hlasování bude velmi pravděpodobně mít velmi pozitivní vliv na americký Senát, který musí ratifikovat vstup nových členských zemí.

    Financial Times připomíná, že se v referendu vyslovilo pro vstup do NATO 85 procent zúčastněných voličů, jichž bylo 49 procent.

    Jestli tedy neměla česká vláda a české sdělovací prostředky přesvědčovat občany o užitečnosti vstupu do NATO tak efektivně jako v Maďarsku (i když Financial Times poznamenává, že to vyvolalo kontroverzi a pacifistická organizace Alba Circle žaluje maďarské ministerstvo zahraničních věcí, že porušilo zákon o financování televize pro politické účely.)

    Nebudou se teď Američané ptát, a co Česká republika, proč se asi tam referendum nekonalo?

    O Pyrrhově vítězství

    Komentář o možné hrozbě volebního vítězství Miloše Zemana otiskl v MFD sociolog Ivan Fišera. Uvádí, že velkou sílu poskytla svou "sociální lehkomyslností" Zemanovi vládní koalice - bez jejích chyb by Zemanova "patetická útočnost" nezískala tolik stoupenců. Autor poukazuje na to, že paradoxně jsou české odbory - navzdory ještě nedávné aroganci vládní garnitury - velmi umírněné. Že prý si mnoho politiků a publicistů uvědomuje, jak je to důležité. Zemanův "extrémismus" je nebezpečný a není vyloučeno, že budou nyní i odboroví předáci pod tlakem lidového cítění donuceni, aby ho přijali. Fišera pokračuje:

    (Odpovědný přístup...) vyžaduje lví odvahu, protože se při ní musí říkat nepopulární pravdy jako například, že nejsme nejvýkonnější a nejpoctivější zaměstnanci na světě, že velká část českých podniků má malou šanci přežít v rukou zadlužených českých kapitalistů a že v řadě regionů bude hůř. Znamená také se postavit za dlouhodobý zájem českých zaměstnanců, kteří se dobře uživí jen tehdy, budouli jako celek atraktivní pro solidní zahraniční zaměstnavatele, a budouli tedy naprosto zřetelně podporovat naši plnou a rychlou integraci do západních hospodářských i obranných struktur. Odborářští vůdci by také museli odvážně říci, že i růst českých mezd silně závisí na přitažlivosti země pro investory, a tedy i na její politické stabilitě.

    To je všechno pravda, jenže někdo nynější hospodářský - a hlavně justiční - marasmus zavinil. Země asi těžko může mít skutečně plnou důvěryhodnost, pokud zůstanou stále titíž lidé u moci. Obyčejně se stává, že opozice, převezme-li politickou moc, je získanou odpovědností a v dnešní době zejména mezinárodními hospodářskými tlaky natolik "umírněná", že provádí pak velmi rozumnou ekonomickou i jinou politiku. To se zcela zjevně prokázalo na případu Polska i Maďarska. Otázka jen je, zda je sociální demokracie Miloše Zemana méně nebo více odpovědná a méně schopná než polská a maďarská postkomunistická strana. V každém případě si myslím, že by bylo velmi zdravé, aby se čeští občané přesvědčili, že převezme-li moc v ČR dočasně nějaká jiná strana, neznamená to politický převrat, ale že v demokracii je to běžná věc, že se střídají strany u moci.

    Nevýkonnost českých zaměstnanců je často důsledkem velmi nezáviděníhodné hospodářské situace, do níž české podniky víceméně dostala svou ideologickou politikou za posledních osm let česká vláda. Většina českých podniků nemá moderní vybavení, a tak nemůže konkurovat západnímu průmyslu. Nexistuje státní poradenství, jak by se české podniky mohly dávat dohromady, jak by měly vypracovávat podnikatelskou strategii, jak by mohly pronikat na mezinárodní trhy. Toto všechno je v západních zemích i s pravicovými vládami běžné. Česká hospodářská situace se asi nezlepší jen "rychlou integrací do západních hospodářských i obranných struktur".

    Evropská unie bude zřejmě nejprve silně trvat na tom, aby ČR podstatně zlepšila svůj právní řád a efektivnost soudnictví. Od toho bodu - vzniku spolehlivé atmosféry práva a zákonnosti se zřejmě bude muset v ČR odvíjet všechno. O tom evropském právním řádu se ale v ČR moc neví.

    (Právě včera proběhla britským tiskem zpráva, že Británie prohrála u Evropského soudního dvora případ, kdy začátkem devadesátých let Margaret Thatcherová zprivatizovala britské městské služby a dala například popelářské činnosti na starost soukromým firmám. Podle zákonů Evropské unie je to nelegální a Británie nyní bude muset zaplatit tehdy propuštěným asi 1500 státním komunálním zaměstnancům odškodné ve výši mnoha miliónů liber.)

    Jak se na takovéto věci bude tvářit ČR?

    Zanedbané soudnictví

    V úterních Lidových novinách psala o  špatném stavu českého soudnictví Petruška Šustrová. Chválí ministryni spravedlnosti Vlastu Parkánovou, že se v sobotu otevřeně vyjádřila, že je české soudnictví ve špatném stavu.

    Škoda však, že se Petruška Šustrová nevyjádřila k jiné důležité věci. Parkánová dostala nyní za úkol přiblížit legislativu České republiky legislativě Evropské unie.

    Cožpak nikoho v Praze nenapadlo, že takový úkol nemůže provádět ministryně spravedlnosti, ale měla by jím být pověřena úplně jiná, nezávislá osoba, nezávislý přeseda nezávislé Legislativní rady, která by parlamentu předkládala dobře vypracované návrhy zákona?


    Copyrightový soudní případ z Shetlandských ostrovů, týkající se internetu

    Shetlandské ostrovy, severně od nejsevernějšího, už tak dosti divokého pobřeží Velké Británie, jsou divočinou bez stromů, kde se chovají ovce, pletou shetlandské svetry, nasolují herinky a žije tam pár rybářů a skromných zemědělců.

    Přesto zrovna na tomto místě vzplanula intenzívní internetově právní bitva, o níž se dočasně odborníci domnívali, že by mohla mít významný precedenční dopad na budoucnost internetu.

    Minulý týden rozhodoval vysoký soudní dvůr ve skotském hlavním městě Edinburku o sporu mezi dvěma novináři, jejichž periodika se šíří převážně po internetu.

    Šlo o spor mezi listem Shetland Times a listem Shetland News.

    Jonathan Wills byl propuštěn jako editor listu Shetland Times a vydává nyní - jen na internetu - soupeřící časopis Shetland News, a to z domku na ostrově Bressay. Na druhé straně zálivu, v hlavním městě Shetlandských ostrovů, Lerwicku, vychází papírový týdeník Shetland Times, který je nyní k dispozici i na internetu.

    Oba časopisy spolu tvrdě soupeří o klientelu čtenářů, původem z Shetlandských ostrovů, rozesetých po celém světě.

    Jonathan Wills, který kromě vydávání časopisu Shetland News, vozí turisty na rybářské výlety do Muckle Flugga, nejsevernějšího místa Velké Británie, začal na svou internetovou stránku umisťovat hyperlinky na titulky článků v časopise Shetland Times.

    Wishart se děsně rozčílil a obvinil Willse, že krade práci jeho novinářů a poškozuje jeho list. Pokusil se Willsovi právně zabránit , aby tyto hyperlinky zveřejňoval. Wills odmítl, s poukazem na to, že titulky jako "Nutnost zachránit kulturní středisko poté, co komunální úřad objevil chybu v účetnictví" jsou neobyčejně ordinérní a nedají se považovat za literární díla, která jsou jedině chráněna copyrightem.

    Šlo to k soudu do Edinburku. Soudní rozhodnutí bylo rozumné.

    Soud rozhodl, že Willsův vzdoročasopis Shetland News bude i nadále smět zveřejňovat hyperlinky formou titulků článků v konkurenčním listě Shetland Times, ale u každého titulku musí být výslovně napsáno: Článek z listu Shetland Times. Vedle každého takového titulku musí být ikona listu Shetland Times, odkazující na Home page konkurenčního listu.

    Že prý ale nepředstavuje toto rozhodnutí žádný precedens pro nic.


    Zabraňují politikové v britském parlamentu, novinářům, aby s nimi hovořili?

    Rozhovor s tiskovou mluvčí Dolní sněmovny

  • Jaký mají novináři přístup k politikům a poslancům v britské Dolní sněmovně? Existují nějaká omezení?

    Mluvčí tiskového úřadu Dolní sněmovny: Žádná omezení neexistují, i když je asi nejlépe domluvit si schůzku s poslancem předem (všichni britští politikové, včetně ministrů, musejí být poslanci, pozn. JČ)

  • V České republice vznikla určitá kontroverze. Někteří politikové se domnívají, že by je neměli novináři při východu ze sněmovny či v parlamentní restauraci vyrušovat otázkami.

    Určitý počet novinářů, zejména ti, kteří reportují pro televizní stanice, mají průkazy a mají přístup ke všem poslanců.

  • Existují v Dolní sněmovně nějaká místa, kam novináři nesmějí?

    Chcete-li se dostat do Dolní sněmovny, musíte mít průkaz. Bez průkazu se tam nedostanete. Existuje tu tisková galerie, tedy balkón, kde sedí většina novinářů.

  • A co když vychází ze sněmovny premiér. Mohou ho zastavovat novináři a dávat mu otázky? Nebo se takové praxi něčím brání?

    Všude v Dolní sněmovně jsou policisté, takže kdyby někdo některého poslance zvlášť obtěžoval, policie či bezpečnostní personál by zasáhli.

  • Ale když odchází Tony Blair z Dolní sněmovny a řekněme televizní novinář by mu chtěl položit otázku, bylo by to přijatelné?

    Mohl by mu položit otázku, ale dělá se to ve vhodnou chvíli. Pokusili by se rozhovor s premiérem či jiným poslancem domluvit předem.

  • A co když něco vyjde najevo při jednání sněmovny? Novináři by se pak spojili s poslanci a požádali je o samostatný rozhovor?

    Ano. Všimněte si, že většinou se odehrávají televizní rozhovory před budovou parlamentu. Politikové a poslanci většinou informují novináře, že vyjdou před budovu a dají se k nim dispozici. Takže jsou na otázky připraveni.

  • Takže mluví novináři s britskými politiky vždy jen na základě předem domluvených rozhovorů?

    Ne, to bych neřekla. Tak to v životě nechodí. Může se stát, že se náhodou s někým setkáte, začnete s ním o tom mluvit, ale obyčejně se rozhovory domlouvají dosti formálně.

  • Avšak v Dolní sněmovně jsou restaurace. Mají do nich přístup novináři?

    Někteří ano. Nemohu vám je vyjmenovat.

  • Takže jen někteří novináři dostanou akreditaci? Proč nemají jiní novináři přístup?

    Je to otázka jejich pověsti.

  • Takže kvalitní zpravodajské organizace jsou v parlamentě akreditovány. Celkově nejsou žádná omezení, ale novináři většinou pracují na základě předběžných dohod a  novináři s dobrou pověstí mají v Dolní sněmovně akreditaci.

    Ano, tak to je.


    Stroehleinova servírka v mezinárodním rychlíku

    Reaguje Marek Houša

    Souhlasim s hlavni tezi clanku Andrewa Stroehleina - ze totiz lide v CR jsou nespokojeni mj. proto, ze je na nich pachana nespravedlnost.

    Priklad s vlakovou pruvodci v mezinarodnim rychliku, ktery si vybral aby to stvrdil, je ale nevhodny. I kdyz je to mozna jediny, ktery zna. Bohuzel.

    Pominu politicky aspekt veci- ze totiz pred Revoluci se misto vlakoveho pruvodci v mezinarodnim rychliku obsazovalo jen proverenymi soudruhy nebo rovnou agenty StB.

    Ale nemuzu pominout "hospodarsky" aspekt. Cena jidla a piti ve vlaku je vec provozovatele a jeho problem, ze prodava tak draho, takze proda mene. Pokud nekdo s cenami nesouhlasi, tak prece neni zakazano donaset si do vlaku a konzumovat tam vlastni potraviny.

    Pruvodci v  vnitrostatnich i mezinarodnich rychlicich, podobne jako cisnici v  restauracich, okradaji provozovatele tak, ze jen cast zbozi, ktere prodaji, pochazi ze skladu oficialniho provozovatele. Ta druha cast pochazi z vlastnich zasob pruvodciho.

    Rozdil nakupni a prodejni ceny u  te druhe casti plyne zcela do kapsy pruvodciho- a samozrejme sdruzeni lidi, kteri ho kryji a pomahaji mu. Takhle to bylo v minulosti, a  nemyslim si, ze se na tom dnes neco zmenilo.

    Uz vidim, jak si vzdychate, ze my v CR mame tendenci kazdeho hned podezrivat z nejcernejsich umyslu a ve vsem hledame necestne jednani. To je ale, Andrew, zivotni zkusenost...


    Andrew,

    ptate se mne, jestli mam dukaz. Ne, dukaz nemam. Nemel jsem potrebu schovavat si kopii reportaze z casopisu odhalujici tyto nekale praktiky. Ani si nahravat clanek z radia, ktery o tom kdysi referoval.

    A i kdybych mel dukaz, ze to nekdo nekde delal a dela - tak by jste se me jiste zeptal, jestli mam dukaz, ze ta jedna konkretni pruvodci to take dela...

    A protoze ten dukaz nemam, tak chcete smest moji argumentaci ze stolu?

    Andrew, moje argumentace je casto zalozena na znalosti podobnych pripadu, ktere uz se nekdy nekde staly. A ja z nich posleze inter(extra)poluju. Asi bych nebyl dobry soudce, ale v praxi se mi tenhle postup osvedcuje.

    Mimochodem, mate vy dukaz o tom, ze lide v CR jsou nespokojeni, protoze je predrazene pivo v rychliku na Viden? :-)

    Nespokojenost lidi prameni z podstatnejsich pricin: z nizkych prijmu a  duchodu, neschopnosti manazeru (uzce to souvisi), hadavych a neschopnych politiku, vysoke inflace, spatnych mezilidskych vztahu, nizke zivotni urovne atd. az po nezabavny televizni program. A pak dlouho nic a pak snad teprve mozna by jako jeden z duvodu obecne nespokojenosti prichazela v uvahu nesmyslne vysoka cena piva v mezinarodnim rychliku.


    (Otázka nedostatku důvěry je spojena s nefunkčním českým soudnictvím a s neexistenci spravedlivé právní kultury.

    V normální společnosti, když se dopustíte nějakého podvodu anebo spácháte trestný čin, je dost velká pravděpodobnost, že budete soudně potrestán.

    Ve společnostech, kde toto nefunguje, se šíří nepodložené a nedokázané fámy, že kdekdo podvádí - nejsou však důkazy a není ani trest. Pak vznikají mýty o kolektivní vině celých společenství nebo profesí. JČ)


    Z aforismů Vratislava Kusky

    Otazka: Co delat s hnutim holych lebek?

    Odpoved: Prejmenovat na hnuti prazdnych lebek.


    "Snazime se zmirnit nejvetsi nespravedlnosti," rekl Klaus..."

    Prani spinavych penez bude povoleno pouze do vyse jedne miliardy na osobu a tunelovani bude omezeno na tri miliardy na rodinu.


    Rika se "Kazdy manzel ma takovou manzelku, kazdy narod takovou vladu, jakou si zaslouzi".

    Bohuzel to neni vzdy/vetsinou pravda.


    Klaus vzkazal Cechoamericanum: Dejiny se nedaji vratit."

    Odpoved: Krivdy se vsak mohou a maji napravovat, zlociny trestat.


    Vaclav Klaus prohlasil:

    "...chybi spojujici clanek" mezi majetkem, ktery v roce 1948 uloupili komuniste, a Vaclavem Klausem ktery by mel v roce 1997 majetek vratit"

    V tom je prave ten problem! Bez moralky, dobre vule, citu pro spravedlnost a spravedlivych zakonu to nejde. A proc az v roce 1997? Proc Vaclav Klaus?


    Je tezke si vybrat mezi komunismem a kapitalismem, kdyz oboji nabizeji titiz lide.


    Otevrený dopis Rade pro rozhlasové a televizní vysílání

    Brno 14. listopadu 1997

    Miroslav Jandora

    Níze prilozený dopis jsem zaslal dnes a dávám ho k dispozici i dostupným mediím.O podporu jsem také pozádal dopisem šéfredaktory soukromých TV stanic, reditele Ceského rozhlasu, Radu CT a šéfredaktory velkých deníku.

    Nejsem tak naivní, abych si myslel, ze muj návrh muze projít, nebo ze mé podání Státnímu zastupitelství v kauze "Zemanuv projev" /zádost o prošetrení, zda se predseda parlamentu nedopustil ve svém projevu pri projednávání státního rozpoctu 21.10.97 trestných cinu pomluvy a šírení poplašné zprávy/ bude korunováno zatcením dotycného a není to ani mým cílem.

    Chci jen vyburcovat verejnost k normální úvaze, aby si uvedomili, ze to co je bezné v normálních vyspelých demokraciích, tj. ze se politikové dopouštejí mozná ješte horších prohlášení, je i u nás jen rétorika a klam a hlavne bezplatná volební kampan. Ze výkriky mozná opilých, nebo neprícetných politiku mohou vést k tomu, ze v príštích volbách zvítezí tito postizení lidé.

    Paradoxne mi dal za pravdu pan poslanec Dostál, který obvinil media z toho, ze šírí rasistickou propagandu a ze se dopouští trestného cinu tím, ze neoznací tyto projevy, nebo je neokomentují svým záporným názorem, pripomenul, stejne jako já beztrestnost tech, kterí tato slova pronášejí, rekl dokonce " ze tato zluc" musí z našich medií zmizet.

    Pripojuji se k nemu a dodávám, ze kultura poslanecké snemovny by se mela výrazne zlepšit a mely by z ní zmizet nejen rasistické projevy, ale i projevy dogmatické, lzivé a matoucí, které poškozují naši zemi ješte více nez by ji mohla poškodit vláda svým špatným vládnutím, nebo nevládnutím, jak s oblibou ríkají "dedicové" sociální demokracie.

    Historie ukázala, ze státy, nebo ríše vedené temi, kterí se projevovali stejne emocionálne, jako nekterí naši volení predstavitelé, skoncily stejne špatne, jako jejich postizení diktátori a vládci.

    Neverím tomu, ze Zemanova strana /doufám, ze jeho není/ zvítezí, ale jimi ohlášený únorový termín me signalizuje, ze tech podobenství je nejak moc najednou a ponekud me desí. I kdyz vím, ze v zemi Járy Cimrmana je mozné vše, byl bych nerad, aby se tento termín opakoval, nemám nic, co by se dalo znárodnit, nebo konfiskovat, ale neprál bych to našim detem.

    S pozdravem

    Miroslav Jandora

    Fax 05/41211284

    Brno

    Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

    Krátká 10

    100 00 Praha

    v Brne 14. listopadu 1997

    Vázená rado,

    Obracím se na Vás ve veci, která je podle mého velmi závažná. V poslední dobe, kdy je treba vysílat pozitivní signály o dení v naší zemi a kdy se jedná na celosvetovém fóru o omezení moznosti vysílání resp. prístupnosti, závadných programu, zejména takových, které mohou narušovat mravní výchovu mládeze, dochází paradoxne k tomu, ze se nejen verejnoprávní media stávají prostredkem k šírení polopravd, mozná i lzí, pomluv a poplašných vizí, která jsou šírena lidmi, kterí, vedomi si své beztrestnosti resp. právní nepostizitelnosti cím dál tím víc stupnují agresivitu a razanci svých, ne vzdy zcela podlozených prohlášení.

    Uvedomte si prosím, ze obcan této zeme, který prijde ze zamestnání, a chce se dozvedet neco nového a zajímá ho objektivní zpravodajství, muze být nekdy zaveden do dojmu, ze této zemi jiz zbývá pouze nekolik dní od chvíle, kdy vládu, resp. nekoho jiného zavrou do vezení apod. Nemluve o tom, ze velká cást naší populace má zafixováno, ze co je v televizi, rozhlase ci v tisku, "musí být prece pravda, jinak by to tam nedávali"Š

    Zejména mládez, která by si mela, alespon podle mého názoru jiz v mládí vštepovat pocit hrdosti, ze zije, na rozdíl od vetšiny z nás starších, nebo dríve narozených, ve svobodné zemi, která se snazí smerovat do Evropy, si muze myslet ledacos a jiste si to i myslí.

    Mám na mysli autentické záznamy projevu "politiku", kterí byli zvoleni ve svobodných volbách, v této zemi a nedokázou ovládat své emoce prípadne ve stavu pripomínajícím snízenou prícetnost, sdelují dramaticky svá obvinení, která ovšem nemusí dokládat. Viz. Níze, citace cásti Ústavy Ceské republiky.

    Navrhuji aby pred, kazdým takovým projevem, vcetne zpravodajství, uvádeným v mediích byla uvedena citace techto clánku, nebo jiné upozornení, které by jednoznacne vysvetlovalo, ze jejich slova prenášená pomocí medií, nemusí nutne obsahovat pravdivé údaje a ze jejich autor, nebo interpret, není ze zákona zodpovedný za dopady svého projevu na širokou verejnost a není povinen dokazovat pravdivost svých slov.

    Toto opatrení by melo být zavedeno na dobu nezbytne nutnou k tomu, aby si obcané tohoto státu zvykli na fakt, ze jimi zvolený politik muze v prípade vlastní úvahy lhát, osocit svého osobního neprítele, obvinit vládu poprípade i jiné subjekty, jen proto, aby dosáhl svého cíle.

    Domnívám se ze toto opatrení by melo významne výchovný charakter a ze obcan by se lépe orientoval v aktuální politické situaci a pristupoval by k volebním urnám s vetší rozvahou a zodpovedností, nez dosud.

    Chápu, ze se tím mozná ponekud ztízí podmínky pro media pri prenosech a zpravodajstvích z poslanecké snemovny, ale i zde podle mého, díky výše uvedeným opatrením, dojde ke kultivaci projevu ústavních cinitelu.

    S pozdravem

    Miroslav Jandora

    Výtah z ústavního zákona:

    Ústava Ceské republiky Hlava druhá, Cl. 27

    (1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké snemovne nebo Senátu nebo jejich orgánech.

    (2) Za projevy ucinené v Poslanecké snemovne nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestne stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejímz je clenem.

    (3) Za prestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímz je clenem, pokud zákon nestanoví jinak.

    (4) Poslance ani senátora nelze trestne stíhat bez souhlasu komory, jejímz je clenem. Odepre-li komora souhlas, je trestní stíhání navzdy vylouceno.

    (5) Poslance nebo senátora lze zadrzet, jen byl-li dopaden pri páchání trestného cinu nebo bezprostredne poté. Príslušný orgán je povinen zadrzení ihned oznámit predsedovi komory, jejímz je zadrzený clenem; nedá-li predseda komory do 24 hodin od zadrzení souhlas k odevzdání zadrzeného soudu, je príslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schuzi komora rozhodne o prípustnosti stíhání s konecnou platností.

    Cl. 28

    Poslanec i senátor má právo odeprít svedectví o skutecnostech, které se dozvedel v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté,kdy prestal být poslancem nebo senátorem.

    Cl. 30

    (1) Pro vyšetrení veci verejného zájmu muze Poslanecká snemovna zrídit vyšetrovací komisi, navrhne-li to nejméne petina poslancu.

    (2) Rízení pred komisí upraví zákon.

    Cl. 31

    (1) Komory zrizují jako své orgány výbory a komise.

    (2) Cinnost výboru a komisí upraví zákon.

    Cl. 32


    (Myslím, že panu Jandorovi vadí, že čeští novináři nejsou schopni inteligentně a kriticky uvádět svými otázkami či komentáři - či profesionálně uvedeným kontextem - na pravou míru výroky politiků. Jinými slovy, žádné titulky před rozhovory nemohou pomoci, když nejsou k dispozici profesionální, znalí a odvážní novináři. Co si o tom myslíte vy? JČ)


    Ke kritice Neviditelného psa od Tomáše Peciny:

    Ondřej Neff nebyl "režimní novinář"

    V kritice Neviditelného psa, zveřejněné ">v těchto Britských listech jako reakci na kladné hodnocení NP časopisem Transitions, uvedl Tomáš Pecina, že Ondřej Neff byl "režimní novinář".

    Neff se však dá asi dost těžko charakterizovat jako "režimní novinář". Kolem roku 1968 pracoval ještě jako student v Českém rozhlase. V roce 1969 ukončil studium novinařiny na Univerzitě Karlově. V roce 1969 byl při čistkách po sovětské invazi z rozhlasu vyhozen.

    Dělal nejrůznější zaměstnání, včetně promítače v kině a propagačního fotografa. Pak působil několik let v Mladé frontě jako grafik, posléze jako redaktor ve víkendové příloze a v roce 1984 z MF odešel. Dva roky pak redigoval fejetonovou stránku v literárním časopise Kmen, kdy to vypadalo, že se vrátí rok 1968. Kmen usiloval o liberalizaci a střetával se v této věci s neostalinským Svazem spisovatelů.

    (JČ)


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|