pátek 12. prosince

O B S A H

Ženy v ČR a v Británii:

  • Bude tvrdá platová diskriminace žen v ČR překážkou vstupu do Evropské unie?
  • Ti mají starosti: Interpretujeme vzájemné sexuální signály špatně? Televize BBC a deník Guardian stimulují debatu o problému "date rape" - znásilnění během rande Česká politika:
  • Předčasné volby - ale jak? (Jan Vučka) Češi na vlásku:
  • Dejte Čechovi zvučné heslo a půjde za vámi na konec světa (Benjamin Kuras)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

    Adresa Britských listů je zde.

    (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)


    Bude tvrdá platová diskriminace žen v ČR překážkou vstupu do Evropské unie?

    Mladá fronta Dnes otiskla ve čtvrtek 11. prosince tento článek:

    Ženy vydělávají o dost méně než muži

    P r a h a (lav, man) - I když často vykonávají stejnou práci, přesto ženy v průměru vydělávají o třicet procent méně než muži. Rozdíl příznačný i pro vyspělé země se navíc v posledních letech opět začal zvětšovat. Zatímco průměrný muž si v letošním druhém čtvrtletí přišel podle statistik téměř na 72 korun hrubého za hodinu, u žen to bylo jen necelých 52 korun. Značné rozdíly jsou přitom nejen v případech, které lze zdůvodnit tím, že muži zvládnou těžší fyzickou práci, ale i u profesí vyžadujících vysokou kvalifikaci, kde rozdíly mezi oběma pohlavími nehrají tak velkou roli. "Odlišnosti v odměňování by měly vycházet z výkonnosti, a proto se domnívám, že současné rozdíly mezi muži a ženami jsou pravděpodobně až příliš vysoké," uvedl ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík.Další odborníci poukazují na to, že ženy na vlastní kapse citelně pociťují svoji těžkou dvojroli - rodinnou a pracovní. "I v případech, kdy se ženy rozhodnou výlučně pro pracovní kariéru, však podniky dávají při výběru zaměstnanců na vyšší posty přednost mužům," řekl Michal Černich ze společnosti Personnel Select. Podle Věry Kuchařové z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí jsou mzdové rozdíly obzvlášť patrné u starší generace. Pracovní zkušenosti však ztrácejí i mladé ženy, které zůstávají doma u dětí. "Zaměstnavatelé jim automaticky nabízejí méně náročná a hůře placená místa," řekla Kuchařová. Ženy jsou také častěji propouštěny. "Koncem listopadu činila míra nezaměstnanosti mezi muži 3,74 procenta, mezi ženami 6,52 procenta," sdělil Miroslav Přibyl z ministerstva práce a sociálních věcí .

    V Británii se poslední dobou vyskytuje stále větší případů (komentovaných sdělovacími prostředky), že naopak ženy vydělávají podstatně více než muži. (I když i v té zemi trvají mnohdy dosti podstatné předsudky vůči ženám, zejména v politickém životě: britské deníky v minulých dnech přinesly informace o často vulgárních sexuálních poznámkách a gestech, jimiž doprovázejí v Dolní sněmovně projevy zejména labouristických poslankyň konzervativní poslanci).

    Nicméně v Británii působí dosti podstatné množství žen podnikatelek ve vlivných zaměstnáních a často vydělávají mnohonásobně větší částky než jejich manželé. Dospělo se totiž k názoru, že žena je z mnohých důvodů pro manažerskou funkci často vhodnější než muž. Mimo jiné totiž ženy většinou dokáží daleko citlivěji vnímat neverbální komunikaci svých spolupracovníků než muži.

    A kromě toho, dovozují odborníci na podnikový management: kdo je pro všechny věkové skupiny zaměstnanců a obě pohlaví přijatelnější jako šéf, mladý muž anebo mladá žena? Budou řekněme pětapadesátiletí mužští podřízení raději poslouchat energického a schopného pětadvacetiletého šéfa mužského nebo ženského pohlaví? Britské průzkumy ukazují, že všechny kategorie zaměstnanců dávají nakonec v takovéto situaci přednost ženě.

    Vážná překážka vstupu ČR do Evropy?

    Ale k nejdůležitější věci: je-li platová diskriminace žen v ČR tak obrovská, jak napsala ve čtvrtek Mladá fronta Dnes, mohlo by to být dosti vážnou překážkou pro vstup ČR do Evropské unie.

    V článku 119 Římské smlouvy EU se totiž praví:

    "Each Member State shall ... ensure and ... maintain the application of the principle that men and women should receive equal pay for equal work."

    "Každý členský stát ... zajistí ... a bude dodržovat užívání zásady, že muži a ženy musejí dostávat za stejnou práci stejný plat."

    V členských zemích Evropské unie je toto ustanovení zákonem. Je přímo vynutitelné u britských soudů a tribunálů.

    Česká republika je asociačním členem Evropské unie a má přizpůsobovat své zákony zákonům EU.

    Ženy v ČR, které jsou v porovnání se svými mužskými kolegy platově diskriminovány, by měly v co největším počtu ve vlastním zájmu požadovat nápravu této nepřijatelné situace soudní cestou.

    Otázka je, zda se vůbec dovědí, že jejich mužští kolegové dostávají v podniku za stejnou práci vyšší plat.

    Možná že by tuto informaci měly od svých zaměstnavatelů chtít.

    (JČ)


    ("Ti mají starosti:") Interpretujeme vzájemné sexuální signály špatně? Televize BBC a deník Guardian stimulují debatu o problému "date rape" - znásilnění během rande

    V neděli večer 13. prosince bude vysílat televize BBC film o problému date rape. Dochází k tomu, že partneři interpretují signály přicházející od druhé osoby nesprávně.

    Jak bývá v britských sdělovacích prostředcích zvykem, tisk předem upozorňuje na zajímavé televizní pořady a zahajuje o nich veřejnou debatu.

    Film televize BBC líčí fiktivní příběh dvou mladých lidí, který končí obžalobou ze znásilnění a soudním procesem. Vedlo k němu těchto pět rozdílných úsudků:

    1. Rtěnka

    Dívka se při večeři v restauraci vrátila ze záchodu s novou vrstvou rtěnky na puse.

    Chlapec: "Ještě víc se nalíčila. Chce to."

    Dívka: "Opravdu se mi nelíbí."

    2. Líbání a objímání

    Chlapec: "Vrátíme se k tomu znovu později."

    Dívka: "Jak k tomu došlo?"

    3. Tanec

    Chlapec: "Ona se mnou chce tancovat pomalu."

    Dívka: "Nemluvila jsem s ním velmi dlouho a je to nezdvořilé, protože mě sem pozval."

    4. Pozvání domů na kávu

    Chlapec: "To znamená, že se spolu vyspíme."

    Dívka: "To znamená, že mu udělám kafe."

    5. Tak dobrou noc a sbohem

    Chlapec: "Stydí se mi otevřeně říct, abych tady zůstal."

    Dívka: "Tak dobrou noc a sbohem."


    V drsném závěru televizního filmu BBC o znásilnění během rande, který se bude vysílat tuto neděli večer, se proměňují kočičí rysy herečky Thandie Newtonové v bolestnou grimasu, jak jí do těla proniká její partner. Tyto poslední vteřiny filmu konečně jasně ukazují, o co během předchozí celé hodiny příběhu, vyplněného nejednoznačným jednáním, vlastně šlo. Film, který se jmenuje In Your Dreams, se zabývá znásilněním dívky chlapcem, s nímž šla dívka na rande. Film ukazuje, jak nevýznamné signály, vysílané partnerovi mimoděk, mohou vést k radikálně odlišným interpretacím. Dokazuje to také, jak naprosto nevybavený je soudní systém pro problematiku sexu a znásilnění.

    Film televize BBC studuje podrobně dynamiku celé schůzky. Všechny scény se odehrávají třikrát, a to jednou z hlediska žalobkyně, jednou z hlediska obžalovaného a jednou z hlediska nezávislého pozorovatele.

    Ve filmu sledujeme stydlivou, sexuálně atraktivní Clare, jak jde na večeři se štěněcím studentem medicíny Jamiem. Pak se dvojice setkává s Jamieho kamarády v restauraci a tancují spolu na mejdanu. Posléze se Jamie pozve k dívce do bytu na kávu a užívá svého šarmu, aby mu dovolila u ní přespat, že venku strašně prší. Nechce se mu spát v nepohodlném křesle, a tak jí postupně vleze do postele.

    Clare Jamieho obviní ze znásilnění, na svědecké lavici u soudu je jemně zostuzena a Jamie odchází od soudu osvobozen a šťasten. Film končí zoufalým výkřikem Clare ve tmě.

    Deník Guardian pozval čtyři mladé britské studenty a studentky z King's College v Londýně, aby film shlédli a vyjádřili se k němu. Hovořili pak o Clare a o Jamiemu, jako by to byli jejich kamarádi.

    "Vždyť ona ho provokovala! Dovolila mu, aby jí vlezl do postele!" řekla studentka Polly.

    "On to byl ale jen kamarád," řekl Tim.

    "Ale bylo to pěkně pitomé," reagoval na to Matt. "Je to její vina, že mu dovolila, aby s ní šel do jejího bytu, protože venku pršelo."

    "Chtěla bych říct, že ho Clare neměla pustit do bytu, i když dobře vím, že v takové situaci bych ho já do svého bytu taky asi pustila. Nemyslím, že v té chvíli už měl naplánováno, že ji znásilní," řekla Sarah Jane. Jen poslední scéna filmu je přesvědčila, že byla Clare skutečně znásilněna, ale při sledování filmu měli víc tendenci být na straně Jamieho.

    Při předvádění televizního filmu před jeho vysíláním si hodně lidí stěžovalo, že film neměl končit bolestným výkřikem Clare. Skoro všichni z nich ale, jak napsal Guardian, měli penis.

    Autor televizního filmu, osmadvacetiletý Ol Parker, zdůraznil, že chtěl filmem vyvolat debatu o tom, jak může dojít k tomu, že násilník není potrestán, nikoliv o tom, zda znásilnění spáchal. Autor argumentuje, že si nemyslí, že někdo, jen proto, že si oblékne krátkou sukni nebo pozve kluka na kávu, musí být za to potrestán traumatem znásilnění.

    Studenty z King's College to nepřesvědčilo. V podvečer se ve filmu Clare a Jamie na laviččce v parku líbají. Znamená to, že s ním chtěla opravdu něco mít?

    "Teprve se začínali poznávat," řekla Sarah Jane.

    "Ale bylo to už dost intimní," dodal Matt. "Povzbuzovala ho tím, že vytvářela dojem, že se jí to líbí."

    "Líbila se jí ta hra," vysvětlila Polly.

    "Ale máte právo si to rozmyslet," dodal Matt. "Když s někým chodíte, je to jako na houpačce. Váš partner něco řekne a vy si pomyslíte, Panebože, s tímhle člověkem nemůžu nic mít, a pak zase udělá něco jiného, a tak ho zase začnete mít rád.Večer pokračuje a vy máte právo měnit svůj názor."

    "Ale u soudu tohle Clare říct nemohla. Musela argumentovat přehnaně, protože to muselo vypadat černobíle."

    "Ukazuje to, že nikdy vlastně nevíte, co se druhému děje v hlavě," dodal Matt. "Když přišla v restauraci ze záchodu, Jamie si myslel, že se s ním chce vyspat, protože se znovu nalíčila."

    "No, a to jsou maličkosti, které vás ani nikdy nenapadnou," řekla Polly. "Jdu na záchod a tam si potom u zrcadla opravím rtěnku. Je to tak automatické jako umýt si ruce."

    U soudu částečně argumentoval Jamie, že když někoho pozvete do bytu na kávu, je tím nepřímo, ale jasně řečeno, že se s ním chcete vyspat.

    "Myslím, že to je skutečně pravda," řekla Sarah Jane. "Postavilo ji to do kompromitující situace. V tom momentě bylo učiněno rozhodnutí."

    "Měla to ale říct jasně," dodala Polly. "To je jádrem celého problému. Nedá se předpokládat, co si asi druhý myslí. Každý ví, že káva znamená sex, ale někteří se domnívají, že káva znamená jenom káva, anebo jen líbání, tak je nutno to říct otevřeně. Ale to je opravdu těžké."

    Autora filmu Parkera přivábila k tématu moderních sexuálních zvyklostí celá řada v poslední době sdělovacími prostředky podrobně sledovaných soudních případů. Nebyl ale připraven na reakce přátel svého věku. "Bylo dosti děsivé, kolik přítelkyň, které považuju za silné, energické ženy, schopné se o sebe dobře postarat, se octlo v situacích, o nichž posléze prohlašovaly, že by nikdy nevěřily, že by se něco takového mohlo stát. A přátelé mužského pohlaví přiznali, že v určitých situacích jednají agresívně a úmyslně ignorují odmítavé signály od ženy."

    Parker také poukazuje na "zastaralý názor britských soudů, podle něhož je odpovědností ženy, aby zvládla mužovu sexualitu". Stejný názor na soudy měli i Guardianem interviewovaní studenti. Jsou přesvědčeni, že je nesmysl, aby dívka násilníka udala policii, "ledaže byl násilník psychopat", protože důsledky jsou pro dívky vždy velmi nepříznivé.

    Ve skutečnosti je velmi nepravděpodobné, že by Clařin případ v Británii dospěl až k soudu. Počet oficiálně oznámených znásilnění se v Británii za posledních 11 let ztrojnásobil, ale počet odsouzených násilníků se za tutéž dobu snížil o padesát procent. Z nedávného průzkumu vyplývá, že jen 10 procent znásilnění jde k soudu a z toho je jen v 10 procentech násilník shledán vinným. Ve studii z roku 1995 přitom konstatovalo 25 procent žen ve věku od 16 do 19 let, že byli násilím donuceni k sexu.

    Jen Tim se vyjádřil, že ponecháme-li stranou násilí, je možná trochu podivné se s partnerem vyspat hned při prvním rande. Obecný názor však je, že spolu studenti často spí jen tak. Studentské kluby jsou trhem masa. "Když přijdete poprvé na univerzitu," říká Matt, "jste samostatný, máte vlastní pokoj, poznáváte nové lidi, můžete si dělat, co chcete."

    "Myslím, že hlavní problém je, když je člověk mladší, protože nemá dost zkušeností. To je celé. Znát svá práva, být schopen se prosadit - to jsou důležité schopnosti, které člověk potřebuje k životu."

    Stejně jako studenti, kteří shlédli televizní film, autor Parker konstatuje, že muži a ženy prostě dnes nehovoří týmž jazykem. "Nikdo nemá tušení, co ten druhý vlastně sděluje. Je velmi těžké říct někomu, že se s ním nechcete vyspat, když vám nedali najevo, že oni to chtějí."

    "Je opravdu trapné chtít na někom, aby odešel, nebo mu říct rovnou do očí, že se vám nelíbí," souhlasí Sarah Jane. "Octnete se v situaci, kdy to nechcete, ale tak holt zatnete zuby a pomyslíte si, no tak co."


    POLEMIKA: Predcasne volby - ale jak?

    Jan Vučka

    Predstavitele dvou nejsilnejsich stran na ceske scene, ODS a CSSD, se shoduji v tom, ze nejlepsim reseni "vladniho bezvladi" jsou predcasne volby. Zustava vsak otazkou, jak toho dosahnout. Pripomenme si pro jistotu, co rika Ustava CR:

    (1) Poslaneckou snemovnu muze rozpustit prezident republiky, jestlize

      a) Poslanecka smenovna nevyslovila duveru nove jmenovane vlade, jejiz predseda byl prezidentem republiky jmenovan na navrh predsedy Poslanecke snemovny,

      b) Poslanecka snemovna se neusnese do tri mesicu o  vladnim navrhu zakona, s jehoz projednavanim spojila vlada otazku duvery,

      c) zasedani Poslanecke snemovny bylo preruseno po dobu delsi, nez je pripustne,

      d) Poslanecka snemovna nebyla po dobu tri mesicu zpusobila se usnaset, ackoli nebylo jeji zasedani preruseno a ackoli byla v te dobe opakovane svolana ke schuzi.

    (2) Poslaneckou snemovnu nelze rozpustit tri mesice pred skoncenim jejiho volebniho obdobi.

    V clanku 68 Ustavy se pak pise, ze predsedu vlady jmenuje prezident na navrh predsedy  Poslanecke snemovny, jestlize Poslanecka snemovna dvakrat nevyslovila duveru nove jmenovane vlade.

    Ve vcerejsich novinach se docteme, ze Josef Lux, jemuz prezident republiky sveril ukol dohodnout sestaveni nove vlady, jednal s predstaviteli ODS i CSSD a dohodli se na predcasnych volbach v prvni polovine pristiho roku jako jedinem udrzitelnem reseni. "Ustavni problem, to znamena reseni zpusobu, jak tak ucinit, musi byt predmetem diskuze odborniku," prohlasil.

    Jak uz je v ceskych luzich a hajich zvykem, uz se chysta zvlastni komise, ktera bude velmi dulezite zasedat a hledat reseni. Zkusme usetrit statnimu rozpoctu penize a zamysleme se sami, jaka mozna reseni se nabizeji!

    1) Vyuzit odstavce d) nebo c)

    Obavam se, ze takovy luxus si dovolit nemuzeme. Zakon o Komisi pro cenne papiry prave vratila horni komora Poslanecke snemovne, dalsi zakony cekaji v zastupu ... to nejde.

    2) Vyuzit odstavce b)

    Pravdepodobne by bylo mozne. Maji-li byt predcasne volby nekdy v prvnim pololeti pristiho roku, je cas, aby vlada prisla s navrhem zakona, jedno jakeho, klidne "o dani z kostat a klik u dveri" a prohlasila, ze s nim spojuje otazku duvery. Pokud se o nem Poslanecka snemovna neusnese do tri mesicu, prezident rozpusti dolni komoru a vyhlasi se volby.

    Tahle varianta predpoklada, ze se dohodne vetsina parlamentnich stran, ale kdyz je k tomu vede i jejich vlastni zajem, lze to ocekavat. I kdyby se republikani dohodli s komunisty a potmesile se snazili najust o tom zakonu usnest, nemaji dostatek hlasu, nebot vladnim stranam a CSSD staci ze schuze odejit do parlamentniho bufetu a Poslanecka snemovna nebude usnasenischopna. Aby byla usnasenischopna, musi byt pritomna alespon tretina clenu, tj. 67 poslancu (clanek 39 Ustavy CR). Nevyhodou teto varianty je vsak jeji casova narocnost. Volby by se tak posunuly az k pololeti a takova varianta asi neni pro hlavni politicke strany pritazliva.

    3) Vyuzit odstavce a)

    Tohle je zrejme nejrozumnejsi reseni. Moznosti, jak to provest, je vsak vice:

    3a) Vyuzit odstavce a) z clanku 35 a nejednoznacnosti clanku 68

    V clanku 68 Ustavy CR se pise "jestlize ...", nikoli "prave kdyz." Lze tedy diskutovat o tom, zda muze prezident jmenovat predsedu vlady uz napoprve na navrh predsedy Poslanecke snemovny, ta vlade neda duveru a jde se k volbam. Snad by to mozne bylo, ale tohle uz je ukol skutecne pro komisi odborniku. Neni to vsak jedine reseni!

    3b) Vyuzit odstavce a) a urychlit jmenovani dvou vlad prezidentem

    Tohle je nejjednodussi varianta, ale take nejmene pravdepodobna. Proc? Protoze k jejimu uskutecneni neni treba svolavat zadnou komisi, lze to zaridit snadno a rychle a nebude kolem toho prilis formalit. Coz je vec v ceske politice zcela vyloucena a nemozna, zvlast s nasim prezidentem.

    V zadne pravni norme neni napsano, ze mezi opakovanym jmenovanim predsedy vlady prezidentem musi byt nejaky delsi odstup. Stacilo by tedy udelat toto: prezident svola schuzi Poslanecke snemovny, kde oznami jmenovani presedy a dalsich clenu vlady, Poslanecka snemovna jim vyslovi neduveru. Totez se opakuje jeste jednou, je uplne jedno, koho bude prezident jmenovat, mohou to byt ti sami lide nebo treba sbor vratnych a uklizecek z Parlamentu. Totez se opakuje jeste jednou, kdy predsedu vlady jmenuje predseda Poslanecke snemovny. Ani na potreti neziska vlada duveru, prezident muze Poslaneckou snemovnu rozpustit a hura k novym volbam. Pri trose snahy to lze cele zaridit behem pul hodiny a nemusime kvuli tomu prepisovat Ustavu, jak navrhuje Milos Zeman.

    Moznost, ze bychom menili ustavni poradek pokazde, kdyz padne vlada, pokladam za nesmysl a absolutne ji odmitam. Zvykneme si na to, ze vlada obcas pada. V takove Italii jsou obdobi, kdy se tak deje jednou za dva mesice a nikdo nepodezira Italii z prislusnosti na Balkan. Ustavni poradek by se mel vyznacovat stabilnosti, to je take duvod, proc plati pro ustavni zakony odlisny rezim nez pro zakony obycejne. Kdybychom prijimali novy ustavni zakon vzdy, kdyz menime premiera, to bychom teprve patrili na Balkan! Ustava je symbolem statu, nikoli jedne osoby, se zmenou osoby ji tedy nemusime menit.

    Je mi vsak jasne, ze muj navrh 3b) tezko ziska podporu politiku. Predevsim jej nepodpori Vaclav Havel. Povazuje-li ten clovek jmenovani jednoho ministra (navic znacne docasne) za tak dulezite, ze musi prerusit lecbu, ohrozit tak sve zdravi a prodlouzit rekonvalescenci, tezko pak pristoupi na neformalni a rychle jmenovani predsedy vlady behem dvou minut. Troufnu si tvrdit, ze zdravi prezidenta republiky neni jen jeho vec, nybrz vec verejna, res publica. Prezident ma byt v uradu a pracovat, v nemocnici uzitecny neni a kvuli tomu ho poslanci nevolili. Pokud prodlouzil svuj pobyt v nemocnici zbytecnou ceremonii, jednal proti zajmum statu, ktery reprezentuje a tim padem na prezidentsky urad nema narok.

    Tvrzeni, ze ceremonie je dulezita, bez ni by nas nepovazoval svet za stabilni demokraticky stat atd., jak muzeme cist dnes a denne v novinach, je nesmysl. Ceremonie tu jsou kvuli lidem, nikoli lide kvuli ceremoniim. Pokud vynechani formalit a jmenovani predsedy vlady behem dvou minut pomuze vyresit dnesni politickou nejistotu, neni zadny duvod na nich trvat.

    Tem, kteri se porad ohani svetem a rikaji "co si o nas pomysli" (podle dnesnich Hospodarskych novin rekl mistopredseda Poslanecke snemovny Honajzer, ze nezvoleni Havla prezidentem by bylo pro svet skutecnym signalem o nestabilite CR), si dovolim poukazat treba na Spojene staty americke. To je stat, ktery tezko muze nekdo podezirat z toho, ze nema ve svete respekt. Jak to vypada s formalitami tam? USA jsou zemi, ve ktere dosahly proceduralni klicky snad naproste dokonalosti.

    Uvedu priklad: v americkem Senatu neni omezena doba jednotlivych projevu. Je tedy beznou praxi, ze senatori z rad priznivcu prezidenta pred schvalenim zakona, se kterym prezident nesouhlasi, co nejvice zdrzuji jednani. Pokud bude zakon schvalen tesne pred koncem zasedani a prezident jej vetuje, neni zakon komu vratit, aby jej znovu schvalil, a o schvaleni se jedna pri dalsim zasedani znovu od zacatku. Proste, ze? Senat USA zazil uz cteni Bible i telefonniho seznamu, jen aby se jednani co nejvice zdrzelo. A nikomu nevadi, co si o tom v zahranici pomysli!

    To jen v jedne male a bezvyznamne zemicce kdesi v Evrope maji narod a prezidenta, ktery neustale rika "co by o nas rekli" a ktery se boji, ze kdyby nejmenoval ministra se vsemi fanfarami, ze by nam snad ti Americane vyhlasili valku nebo co.

    Zcela vazne tedy navrhuji zaridit predcasne volby variantou 3b), i kdyz vim moc dobre, ze ten navrh nema nejmensi sanci uspet ...

    Jan Vucka


    Hesla

    Benjamin Kuras

    Toto je kapitola z knihy Benjamina Kurase Češi na vlásku. Knihu je možno si objednat v nakladatelství Baronet, 110 00 Praha 1, Široká 22. (JČ)

    Češi si libují v dobrých heslech. Dejte jim dobré heslo a postaví se za vámi do řady a budou své děti pilně učit, aby se stavěly taky. Zkuste na ně jít bez hesla a čeká vás velké zklamání. Kdo to věděl, ten jim dokázal v pohodě vládnout. Kdo to nevěděl, dostal zabrat.

    Ale co je pro Čecha dobré heslo?

    Pravda vítězí je heslo, které přežilo staletí a úspěšně je užívaly všechny vlády, nejúspěšněji však ti nejšikovnější lháři mezi českými vládci. Prý nějak souvisí se Svatým Václavem, ale nikdo si není jistý, který génius je vlastně vymyslel a kdy. Říká se, že bylo populární u českých králů, a bylo také součástí prezidentských regálií z osvícených dob Masarykovy republiky, po celou německou okupaci a za komunismu. Obzvlášť prominentním se stalo znovu, když se do nekonečna omílalo za Havlovy prezidentské kampaně v prosinci 1989 v dramaticky inovativní a vynalézavě rozšířené verzi Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

    Co vlastně na tomto hesle dohání Čechy k takové sentimentálnosti?

    Je konejšivé. Čecha konejší vědět, že ať je v sebevětší šlamastice, pravda zvítězí. Ví sice, že pravda právě teď zrovna nevítězí, ale ví taky, že nakonec zvítězí. Jednoho dne. Prostě zvítězit musí. Protože přece vítězí. Říká to Svatý Václav. Nezáleží na tom, co vlastně pravda je, jen když zvítězí. Nezáleží na tom, kdy vlastně zvítězí. Nezáleží na tom, jak zvítězí. Sama od sebe zvítězí. Sama sebou. Není potřeba pravdu vysvětlovat. Není potřeba ji dokazovat. Takže kdykoli někdo přijde a tvrdí, že pravda zvítězí, musí být doba zralá na její vítězství. A co když nezvítězí?

    Jestli nevítězí, nikdo za to nemůže. Doba pravdy ještě nenadešla. Ale člověka konejší vědět, že taková krásná doba nadejde.

    Takže znovu: co je pro Čecha dobré heslo?

    Moderní psychologie dělí lidi na několik smyslových typů, podle toho, kterým smyslem převážně vnímají okolní svět. Každý národ má samozřejmě lidi všech typů, ale na úrovni kolektivního vědomí převládá jeden nebo druhý.

    Abyste o něčem přesvědčili sluchového Angličana musí mo to správně znít.

    Vizuálním Němcům musí všechno dobře vypadat.

    Chuťovým Italům musíte všechno prezentovat s dobrým vkusem.

    Cokoliv nezní správně Angličanům, to smrdí čichovým Američanům.

    Češi jsou převážně kinestetičtí, tedy citoví a hmatoví - musí mít z věcí dobrý pocit. Musí je dobře pociťovat, dobře se v nich cítit. A hlavně, musí mít dobrý pocit ze sebe samých. Musíte jim dát heslo, které si mohou ohmatat, procítit, citově k němu přilnout, do něho se zahalit a cítit se jím mazleni, podchycováni, chráněni.

    Dejte jim socialismus s lidskou tváří. Zabalte jim revoluci do sametu. Změkčete dopad tržních reforem. Něco na ten způsob.

    Chraň Pánbůh, aby vaše heslo něco znamenalo nebo mělo nějakou logiku. Čím absurdnější a nesmyslnější je, tím lépe funguje. Musí obcházet rozum a mířit rovnou do žaludku, kde může zasadit semínko, nechat je tam zakořenit, vzklíčit, vykvést v zářných barvách a stát se skutečností, o které nikdo nepochybuje, protože tak se už holt věci mají. Ale hlavně se vyhýbejte heslům, která naznačují, že je zapotřebí něco činit, vynakládat úsilí, nebo někam jít. Češi sice milují a zbožňují Ameriku, ale hesly jako Přes překážky ke hvězdám s nimi nepohnete ani o coul.

    Ledaže by se vám napřed podařilo je přesvědčit, že Práce šlechtí , jak se dařilo komunistům, když posílali velkopodnikatele, podnikové ředitele, právníky, učitele a novináře do dolů nebo na stavbu silnic. Podobnost s osvětimským Arbeit Macht Frei přitom tehdy jaksi každému unikla. Natolik práce každého šlechtila, že Čest práci úspěšně nahradilo Dobrý den jako každodenní pozdrav a zdomácnělo i u lidu venkovského, který na ně s bodrou samozřejmostí ještě pár let odpovídal Dejžto Pánbu, než mu došlo, že to komunisté nemyslí jako srandu.

    Ni zisk, ni slávu bylo slavné heslo Sokolů, kteří byli téměř sto let vzorem a šiřitelem české správnosti, vlastenectví a vytříbených národních hodnot. Až do komunistického puče, po kterém byla celá jejich organizace zakázána jako nepřítel pracujícího lidu a její předáci pozavíraní do lágrů. Heslo věru chlácholivé. Nikoho ale nikdy nenapadlo, že chcete-li se jím řídit a dotáhnout je to logického konce, skončíte na mizině a v zapomnění. Samo o sobě není nic špatného na jednom ani na druhém. Jenomže toto heslo z obou udělalo národní ctnost. Ta dospěla ke svému logickému závěru, když národ skutečně skončil na mizině a v zapomnění. A divil se, jak to.

    Blaho vlasti je další účinný slogan, kterým si s Čechy pohrává různými způsoby každý režim. Blaho vlasti budiž náš nejvyšší zákon bylo heslo malých českých fašistů po Mnichově i protektorátní loutkové vlády. Republika je našeRepubliku nedáme byla dvě z nejpopulárnějších hesel budování socialismu a boje proti imperialismu a jeho vnitřním přisluhovačům.

    Buduj vlast, posílíš mír byl obzvlášť vlastenecký a internacionálně práci šlechtící mírumilovný slogan, který se vyjímal obrovskými písmeny na stavbách socialismu a který skandovaly nadšené masy pracujících spolu s Kupředu levá, zpátky ni krok , jak všichni začínali Žít lépe, žít radostněji a pochodovali K radostným zítřkům . Neboť, jak každému moudře připomínalo heslo prvního (nebo že by druhého?) dělnického prezidenta, Postaru se žít nedá . A tak se všichni snažili chovat pokrokově, soudružsky, proletářsky, socialisticky, marxisticky, leninsky, internacionálně, ale ne chraň Pánbůh kosmopolitně.

    Mír se samozřejmě stal dalším cílem, k němuž stojí za to směřovat, jejž stojí za to nejen budovat a bránit, nýbrž i za něj bojovat. Bojovat za mír bylo takovou každodenní samozřejmostí, že si málokdo uvědomoval - jak svým přátelům připomínal jeden zakázaný básník - že bojovat za mír je jako "mrdat za panenství".

    Vrcholu tvůrčí geniality a vzdělanecké duchaplnosti však dosahovala tehdy všudypřítomná hesla jako Leninskou cestou za uskutečnění závěrů XV. sjezdu KSČ , která budou nadlouho patřit mezi skvosty českého písemnictví.

    Mocné "my" a veledůležitý pocit sounáležitosti je další živnou půdou slavných hesel. Pomnichovské Věrni zůstaneme vyjadřovalo loajalitu odstoupivšímu prezidentu Benešovi, když dospěl k rozhodnutí - proti vůli armády a lidu - odevzdat republiku Hitlerovi bez výstřelu. Jsme s vámi, buďte s námi se donekonečna omílalo v prvním týdnu sovětské okupace, když Dubček a Svoboda pomalu ale jistě podepisovali kapitulační smlouvu.

    Dnes se Češi často táží, jak vzdělaný a laskavý národ mohl propadnout takové monstrózní pitomosti a udržovat ji při životě čtyřicet let. Odpověď je zřejmá. Jako nikdo předtím dokázali komunisté Čechy seštrykovat kinestetickými slogany ze všech stran bombardujícími všechny smysly. Zleva, zprava, zepředu, zezadu, ráno, v poledne, v noci.

    Často se teď tvrdí, že Češi si vypěstovali na slogany takovou alergii, že se jimi nedají znova oblbnout. Nesmysl. Vypěstovali si alergii jenom na určitý typ sloganů. Ten typ sloganů, které jako slogany vypadají, protože už je jednou zažili. Zapomínají, že těmto sloganům propadli jen proto, že tehdy jako slogany nevypadaly. Maskovaly se jako to, co většina Čechů chtěla tehdy slyšet a cítit.

    Vymyslete si nový slogan, který podchytí jejich tužby dnešní a dá jim dobrý pocit o sobě samých. Postaví se za vás do fronty znovu.

    Směřujeme do Evropy.

    Usilujeme o větší prosperitu.

    Vytváříme peněžní toky.

    A: Myslíme tržně (dokonce i volnotržně).


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|