pondělí 26. ledna

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • PŘEHLED AKTUÁLNÍCH ZPRÁV Z ČESKÉ REPUBLIKY Česká republika:
  • Kolik bude stát nedůvěra vládě (Jiří Novák, Nezávislí) Spojené státy: sex, ideologie a politika:
  • Prezident Lyndon Johnson souložil se sekretářkou v Bílém domě na stole
  • Jsou přesvědčeni, že je Clinton Satanáš (Guardian o kampani extrémní pravice proti americkému prezidentu)
  • Jak nás Bill nechal všechny na holičkách (Barbara Ehrenreichová si myslí, že měl Clinton pevně stát za svými názory)
  • Skandály místo demokratické politiky: pronásledování Clintona je nebezpečné (Guardian) Média v ČR:
  • Vysílání českých rádií na internetu (Petr Novák)
  • Nové vydání AmberZinu
  • Přístup k Internetu bez pevné linky je v ČR téměř nemožný?(Tomáš Pecina) Češi v Americe:
  • Dvojí občanství: Jiří Jírovec píše Jiřině Fuchsové

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|



  • Upozornění:
  • K předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Zajímavou stránku Lži politiků má Viktor Vereš.

    Co je nového v České republice

  • ODS odmítla podpořit Tošovského vládu, Zeman jí vyslovit důvěru doporučuje, ale sociálně demokratické poslance k tomu nenutí. Ústřední výkonný výbor sociálních demokratů o víkendu doporučil sociálně demokratickým poslancům, aby v úterý vládu podpořili, ale nemusejí tak hlasovat z povinnosti. Výkonná rada ODS v sobotu doporučila Tošovského vládu nepodpořit. V neděli ale Klaus prohlásil, že se ODS ještě nerozhodla a rozhodnutí učiní podle programového prohlášení Tošovského vlády. Vidno, že programové prohlášení vlády bez mandátu je nesmysl. Klausovo chování taky příliš profesionální není - podivné je bědování, že "nám schválně nedali Tošovského program" - tak jedná dospělý, rozvážný politik s autoritou?

  • Pro sociální demokraty je podle Miloše Zemana přijatelné zvýšení cen energie jen o patnáct procent. Řekl to v diskusním pořadu "Sedmička" televize Nova, ovšem Tošovského vláda chce zvýšit ceny energie o 43 procent. Nechť Tošovského vláda žádné ceny nezvyšuje, nemá žádný mandát. Ať uspořádá volby a ceny pak může zvyšovat - podle politického programu, předloženého voličům a schváleného jimi, nová vláda.

  • Bývalý reportér Svobodné Evropy, senátor za ČSSD a poradce šéfa Poslanecké sněmovny Egon Lánský kritizoval Václava Havla. Lánský odmítá Havlův postoj, podle něhož prezident znemožní červnové volby, pokud české politické strany neschválí vládu Josefa Tošovského. Prezident podle Lánského pouze designuje premiéra, ten sestavuje vládu a vládní program a nechává je schválit sněmovnou. To však podle Lánského nyní v ČR nelze učinit, a tak je zapotřebí předčasných voleb. Poslanec za ODS Jiří Payne naznačil, že by se Havlův postoj dal charakterizovat jako vydírání. - Už jsem to psal mnohokrát, britský parlamentní model, kdy vláda ztratí důvěru hned jediným hlasováním, a musejí se pak konat všeobecné volby, se mi zdá podstatně realističtější a nosnější, než nynější český složitý systém. Jak může vláda připravovat a nechat schvalovat nějaké programové prohlášení, když v nově nastalé situaci nemá parlament mandát - hlavní strana se rozštěpila a ještě nad ní visí stín finančních skandálů. ČSSD považuje co nejbližší volby za absolutní prioritu, obávám se však, že asi nikoliv proto, že by ctila nutnost dát vládě čerstvý demokratický mandát, ale asi hlavně proto, že by teď volby vyhrála.

  • Klaus a Zeman byli překvapeni, že Sládek nehlasoval při volbě prezidenta.

  • Výkonná rada ODS se handrkuje s poslanci, kteří odešli do Unie svobody, o peníze vydané na předvolební kampaň pro volby, v nichž byli zvoleni za ODS, ale Klaus se nedomnívá, že ty peníze tito lidé vrátí. Tedy, několikrát se stalo na britské politické scéně, že nějací poslanci opustili jednu stranu a zasedli v parlamentě s jinou stranou, anebo dokonce vytvořili stranu vlastní (před lety se určití labouristé pokusili vytvořit stranu sociálních demokratů) - nikdy jsem však neslyšel, že by od nich strana, kterou opustili, chtěla zpětně vyinkasovat peníze za zvolení...

  • Firma Ravelli z Veselí nad Moravou, kterou žaloval prezident Havel za kontroverzní plakátovou reklamu "Václavka a Dášeňka", se domnívá, že proces vyhraje.


    Plzeňský obchvat je vzor pro politiky

    Kolik bude stát stát nedůvěra vládě

    Jiří Novák

    Chování současných politiků ukazuje, že stejný systém, jako byl uplatněn u dálničního obchvatu Plzně, totiž nekonečné spory, soudní tahanice a neochota vypořádat se s problémem budou probíhat na té nejvyšší politické úrovni.

    Dohady, zda někdo zná, nebo nezná programové prohlášení vlády jsou směšné. NEZ stejně jako jiné politické subjekty mělo k dispozici koncepty tohoto prohlášení a stejně jako jiné politické subjekty zaslalo předsedovi vlády své názory na řešení prioritních oblastí a odstranění evidentních chyb, kterých se minulá vláda dopustila.

    Předpokládáme, že vláda se těmito náměty zabývala. Není však důležité, zda je do programového prohlášení zařadila. Podstatné je, aby si nevymezila taková rozhodnutí, která by nevratně zhoršila situaci ČR do budoucnosti.

    Příkladem takových kroků je rozprodej majetku státu zájemcům, které vláda vybere. Uzavření nevýhodných zahraničních smluv a podobně.

    Situace, kdy už není nikdo, kdo veřejně odmítá předčasné volby, jako východisko z chaosu, umožňuje jediné řešení.

    Zachovat současnou provizorní vládu až do těchto voleb. Naše nedokonalá ústava neumožňuje jiný způsob vyhlášení předčasných voleb v prvním pololetí roku 1998.

    Stejně jako hledání prostoru pro dopravní cestu je určitým způsobem dohody institucí a občanů o využití území, hledání politických řešení je dohodou o postupech.

    Pokud se jednotliví účastníci rozhodnou, že dohodu budou bojkotovat, mají nekonečný prostor pro zdržovací manévry, které volby odsunou minimálně o několik měsíců.

    Každý občan si tedy musí uvědomit, že zdržování a zřizování nových vlád není zadarmo.

    Jenom odstupné ministrům, ponechání těch nejrůznějších výhod, nekonečná jednání, pracovní obědy, večeře, snídaně a další musí někdo zaplatit.

    Asi není potřeba přesvědčovat občany kdo to bude.

    Praha: 25.1.1998

    Ing. Jiří Novák

    místopředseda NEZ


    K případu Billa Clintona - několik názorů z Guardianu a z týdeníku Observer

    Poukazuje se na to, že manželská nevěra dosud není v Americe trestným činem ani pro prezidenty. Dodal bych však, že manželská nevěra vede ke lhaní a lhaní může vést i k nucení ke křivé přísaze - za což, kdyby se to prokázalo (existuje pouze Clintonovo svědectví proti svědectví Monicy Lewinské, tuším, že užívat tajně pořízených nahrávek jako soudních důkazů je v Americe nepřípustné) Clinton by skončil na tři roky ve vězení. Upozorňuju na komentář z listu Guardian o tom, jak se proměňuje politická debata v demokraciích v primitivní řady nových a nových skandálů. Které vytlačují inteligentnější politický diskurs. Článek se mi zdá docela aktuální i pro Českou republiku.)

    Prezident Lyndon Johnson souložil se sekretářkou v Bílém domě na stole

    Mimomanželský sex v Bílém domě má dlouhou tradici. Amerického prezidenta Warrena Hardinga v letech 1921-1923 přistihla manželka při sexu s mladou milenkou Nan Brittonovou ve skříni na šaty. O čtyřicet let později se odával sexu v šatníku s Mary Mayerovou prezident John F. Kennedy. Lyndona Johnsona přistihla při sexu v šatníku s jednou sekretářkou jeho manželka.

    Údajně i první americký prezident George Washington byl v Bílém domě své manželce nevěrný. "Jakmile nászačne pokoušet nějaká žena a okusili jsme zakázané ovoce, touhu už nelze zarazit," řekl Washington. Traduje se, že měl poměr se Sarah Fairfaxovou, kterou pronásledoval jedenáct let.

    Během dvanácti let v prezidentském úřadě měl Franklin D. Roosevelt několik milenek. Sekretářskému oddělení Lyndona Johnsona se přezdívalo "harém", jednou souložil s jakousi zaměsdtnankyní v Bílém domě na stole.

    Obrovské množství milenek měl John F. Kenedy, i když nebyl při souloži prý velmi dobrý. Britskému premiéru Haroldu Macmillanovi se svěřil, že dostává migrény, když "příliš dlouho nemá ženskou".

    Ženy přitahuje k americkým prezidentům aura moci. Dokázal to jeden americký list, který oblekl Clintonova dvojníka jako popeláře a jako prezidenta. Ženy přirozeně obrovsky přitahoval dvojník oblečený za prezidenta. Psychologové se domnívají, že aura člověka, kteří řídí světové záležitosti, je pro ženy afrodisiakem: usuzují, že bude dominantní i v ložnici.

    Wesley Hagood, autor knihy Presidential Sex, konstatuje, že se počet sexuálních skandálů kolem amerických prezidentů zvyšuje. "Z prvních 14 amerických prezidentů byly zapleteni do sexuálních skandálů jen tři, z druhých 14 čtyři a z posledních čtrnácti už osm."


    Jsou přesvědčeni, že je to Satanáš

    Deník Guardian takto v sobotu 24.1. 1998 vylíčil kampaň americké extrémní pravice proti Billu Clintonovi:

    Komunikují spolu na internetu, prostřednictvím videa a krátkovlnným rádiem. Bojují v soudních síních, nikoliv ve volebních místnostech. Využívají spojenců z Christian Coalition a z částí britského tisku. Už pět let jsou přesvědčeni, že je Bill Clinton lhář, podvodník, překupník drog a dokonce i vrah.

    Jejich aktivity jsou obyčejně bagatelizovány jako činnost šílenců - proticlintonovských bláznů. Teď ale, konečně, po pěti letech, cítí ospravedlnění a cítí krev.

    Proticlintonovští aktivisté jsou přesvědčeni, že Clinton praktikoval v Bílém domě nemanželský sex na běžícím pásu, přijímal úplatky, když byl guvernérem v Arkansasu, dovolil, aby bylo letiště Mena v západním Arkansasu využíváno k pašování kokainu, pral špinavé peníze, a organizoval ozbrojenou mafii, ve svém kanceláři v Bílém domě požívá kokain a marihuanu, dal bezpočtu svých stoupenců vysoká místa a uplatil je, aby je umlčel, že jeho manželka Hillary provozuje lesbický sex se svou poradkyní Susan Thomasovou.

    Nejpozoruhodnější je tvrzení, které koluje na internetových stránkách a samizdatem, že Clinton a jeho pomahači zavraždili 56 kolegů a svědků, kteří prý věděli příliš mnoho. V ohnisku těchto obvinění je nevyjasněná smrt právníka Vince Fostera v roce 1993. Nikdi z proticlintonovských spiklenců nevěří, že to byla sebevražda.

    Hlavní silou v proticlintonovském hnutí jsou undergroundové sdělovací prostředky, které nabyly od roku 1992 podstatně na síle. V čele tohoto hnutí je talk radio, zejména to, v němž hovoří ultrakonzervativní Rush Limbaugh, jehož denní výlevy proti Clintonovi a jeho "kulturním liberálům" poslouchá dvacet miliónů posluchačů. Jinými hvězdami talk radio jsou G. Gordon Liddy, který byl odsouzen v aféře Watergate do vězení, a ústřední postava aféry Iran-contras Oliver North. Tyto rozhlasové stanice jsou zaujaté: principy BBC, že vysílání musí být vyvážené a informace spolehlivě ověřené, pro ně neplatí. Co slyší, odvysílají to.

    Proticlintonovskou kampaň podporují noviny Washington Times a časopis Insight, které financuje církev the Moonies. Velkou pomoc nabízí konzervativní časopis The American Spectator, který zveřejnil tzv. Troopergate - že prý využíval v Arkansasu Clinton svých tělesných strážců, aby mu opatřovali ženy. Detailní studii aféry Whitewater podnikl deník Wall Street Journal.

    Kampaň proti Clintonovi vedou právníci a staří aktivisté křesťanské pravice. Paula Jonesová žaluje prezidenta Clintona prostřednictvím firmy Rader, Campbell, která se specializuje na obranu násilných demonstantů proti interrupci. Právní výdaje Pauly Jonesové, které se odhadují na 120 000 dolarů, platí Rutherford Foundation, nátlaková organizace prosazující křesťanský fundamentalismus, ktertá také financuje obhajobu jednoho bývalého člena americké nacistické strany.

    Proti Clintonovi vystupují veškerá velká jména křesťanského konzervatismu. Jerry Falwell, zakladatel organizace Moral Majority, inzeruje ve svém pořadu na kabelové televizi klíčové proticlintonovské video. V roce 1994 poskytla The Conservative Political Action Conference jako první organizace platformu Paule Jonesové.

    Hlavním zdrojem energie tohoto podivného politického podsvětí je víra, že Clinton je téměř satanskou postavou, a přesvědčení, že pokud není možné ho odstranit volebními demokratickými prostředky, bude se to muset udělat soudní cestou. Tento arogantní nezájem o demokratickou politiku částečně vysvětluje, proč jsou proticlintonovci tak daleko vzdáleni od hlavního proudu politiky.-

    Je pozoruhodné, že Republikánská strana se chová v těchto dnech velmi opatrně. Newt Gingrich, mluvčí Sněmovny reprezentantů, v pátek apeloval na Američany aby "zpomalili, uvolnili se a vyčkali, jak se fakta vyvinou". Umírněnost republikánů v posledních hysterických dnech byla pozoruhodná. Ukazuje to, že tažení proti Clintonovi je především projektem extrémní pravice.


    Jak nás Bill všechny nechal na holičkách

    How Bill screwed us all

    Pár citátů z článku Barbary Ehrenreichové, který vyšel v sobotu 24. 1. v deníku Guardian:

    Věcně řečeno, dosud ještě není ve Spojených státech trestným činem pro muže, ani pro ženatého muže, vyspat se s jednadvacetiletou dívkou, která k tomu dá svolení. Právní klička ovšem spočívá v obvinění, že Clinton nutil Lewinskou, aby lhala o jejich poměru pod přísahou. Ale i jestliže bude Clinton donucen opustit prezidentský úřad, jádrem věci nebude vyvíjení nepřípustného nátlaku na svědkyni. Jádrem problému je sex, sexualita a různé jiné cesty k příjemným záležitostem.

    Už celá léta prosazuje pomalu, ale úspěšně, americká pravice svou občanskou válku týkající se "kultury" a morálky. V důsledku toho se Amerika ocitá v nemilosrdně puritánském prostředí. Tragédie je, že Clinton mohl kdysi tento pokrok puritanismu zarazit - kdyby býval měl odvahu.

    Clinton, stejně jako ostatní "baby boomers", osoby narozené po druhé světové válce, v období hospodářského rozkvětu, vyrostl ve společnosti, která byla daleko tolerantnější k mužské nevěře. Za éry Johna F. Kennedyho to zvyšovalo mužovu reputaci, když se mu podařilo dobýt více žen.

    V šedesátých letech pronikly na pracoviště do podniků ženy a ty začaly protestovat proti pojetí pracovišť jako hřiště pro muže, kde si mohou namlouvat ženy. Není pravda, že ženy, či feministky, nemají rády sex, jde spíše o to, že všem ženám je poněkud odporné, když se na ně chlapi za všech okolností dívají chlípně. V některých situacích to máme rády. Do práce ale chodíme, abychom tam pracovaly, a pokud není naším zaměstnáním břišní tanec, je pro nás urážkou, jsou-li naše schopnosti posuzovány podle toho, jaké máme tělesné orgány a komu jsme ochotny je propůjčit.

    Feminismus se postavil proti sexuálnímu obtěžování, aby ženám uvolnil cestu k možnosti hospodářské realizace. Jistě, některé feministické postoje jsou přehnané. Ale ani muži nemají rádi, když se na ně ve všech situacích začnete obracet s intimní důvěrností. Schválně jim zkuste tykat za všech okolností v zemích, jejichž řeči mají zájmena druhé osoby jednotného čísla.

    Ale Clintonovým problémem nebyl feminismus. Clinton se cítí ve společnosti žen dobře, a jmenuje i starší z nich do vysokých úřadů Proto ho feministické organizace podporovaly - dokonce i proti obviněním Pauly Jonesové - National Organization of Women blekotala cosi temně o pravicovém spiknutí, což bylo podivné - jestliže je přece podle někoho sexuální obtěžování zločinem, je zločinem i když se ho dopustí mně sympatický Demokrat.

    Clintonův problém ale není, že je muž, ženatý muž či dokonce ženatý muž, který je náhodou prezidentem Spojených států. V kulturní ikonografii Ameriky devadesátých let je Clinton představitelem celé generace a jejího oblíbeného desetiletí - šedesátých let. Právě proto ho pravice od ssamého počátku nenáviděla, jako ztělesnění Dionýsa, vtěleného boha orgií.

    Na Národní konvenci republikánů v roce 1992 zaútočila na Clintona Marilyn Quaylová, manželka tehdejšího viceprezidenta Dana Quayla a zahájila tam tuto kulturní válku. Napadla demonstranty, ty, kteří se vyhnuli válce ve Vietnamu, uživatele drog, a pracující matky. Posléze deník Washington Times (který vlastní sekta Moonies) odmítl šedesátá léta jako "jedovaté desetiletí", charakterizované "nihilismem" a "infantilním hedonismem".

    Od samého začátku však Clinton svou roli jako představitel šedesátých let nedokázal hrát profesionálně. Když se ho ptali na to, proč se vyhnul válce ve Vietnamu, začal to okecávat, namísto toho, aby zůstal věrný svým principům a jasně řekl: "Ano, a nejenže jsem se vyhnul službě ve Vietnamu, ale také jsem hrdě protestoval proti této válce, jak velelo svědomí mnoha jiných Amerických občanů, atd., atd."

    Když se ho ptali na marihuanu, také to okecával kolem. Přiznal, že sice marihuanu kouřil, ale nevdechoval. Proč sakra neřekl: "Ano, zkusil jsem to. Neudělali jsme to snad všichni? A nad čím se vzrušujete? Vynikajícím dědictvím alternativní kultury šedesátých let je to, že nyní každý ví, že je marihuana neškodná a vůbec nemá ošklivé vedlejší důsledky jako alkohol." Nebo něco takového.

    Konec konců mohl otevřeně zaútočit proti pravicovému zkreslování historie. Ubohá démonizovaná šedesátá léta zdaleka nebyla desetiletou trvalou sexuální orgií, jak si to představují puritánští stoupenci pravice. Byla to doba, kdy naposledy brala dosti podstatná část Američanů politiku natolik vážně, že se pokusila jí účastnit - organizováním, protestováním a děláním takových akcí, k nimž se obyčejně uchylují aktivní občané.

    Důležité ale je, že měl Clinton před pár lety jednat trochu agresivněji v otázce sexu a jeho souvislosti s politikou. Politik, páchající nevěru, by se možná měl omluvit manželce, ale pokud politik nepáchá nevěru během zasedání vlády anebo nespí s politickými představiteli jiných zemí, nemusí se omlouvat svým voličům. Když zveřejnila Gennifer Flowers, že měla s Clintonem poměr, tenhejší prezidentský kandidát Clinton a Hillary šli do televize a jaksi tam ševelili o problémech lásky a manželství. Clinton ale měl už tehdy říct rovnou: "Promiňte, přátelé, ale do tohohle vám nic není. I kdybych nechal po celém státě Arkasas tlustou stopu chámu, jako guvernér jsem pracoval dobře."

    Clinton se bohužel nepostavil puritanismu pravice, postupně se mu podrobil. Nejhorší to bylo v případě reformy sociálního zabezpečení. Pro pravici nebyla reforma sociálního zabezpečení opatřením na snížení rozpočtového schodku, ale byla morální křížovou výpravou proti oněm mýtickým ženám v černošských ghettech, které se prý rozmnožují jen proto, aby získaly pár dalších dolarů sociálního zabezpečení. Clinton mohl okamžitě na základě statistick dokázat, že to je nesmysl. Namísto toho se připojil ke kampani proti nemanželským dětem.

    Nikdo jistě neočekává, že by prezident ve funkci měl schvalovat mimomanželský sex, měl ale přiznat, že k mimomanželskému sexu dochází a že děti, které se narodí i z takového setkání, jsou plnohodnotné lidské bytosti.


    Pronásledování Clintona je nebezpečné

    Móda skandálů

    Žijeme ve věku skandálů. Skandály dominují politice po celém světě způsobem, který by se zdál ještě před jedinou generací nemyslitelný. Už vůbec nejde o střetávání myšlenek, o analýzu politikckých programů. posuzování schopností lidí ve vetřejné sféře. Soustřeďujeme se raději na to, kdo po straně dal komu co oplátkou za co a kdo vlezl do postele s někým jiným, než byla jeho žena. Skandál hrozí, že se stane motorem státní politiky, a ztracená je vláda, která si s ním neví rady. Na jedné straně chtějí lidé čistou vládu - nikdo nechce, aby u moci byli podvodníci nebo zločinci. Avšak, na druhé straně, neúprosné pronásledování lidských slabostí u zvolených osobností ve veřejné sféře vede k tomu, že si postupem času ti nejschopnější lidé rozmyslí, zda mají zapotřebí, dávat se do politiky a vystavovat se tomuto pronásledování.

    Mezitím to ochromuje vládu tím, že musí věnovat energii neustálým bojům proti obviněním, s nimiž přicházejí oponenti skoro každý týden.

    Clintonova situace se liší od situace politiků v jiných zemích snad jen tím, že kromě toho, že je Clinton prezidentem Spojených států, tento člověk je vlastně nejblíže postavení vládce celého našeho světa. Clintonova nepozornost vůči mezinárodní scéně by mohla vést ke vzniku potíží anebo ještě mnohého horšího na celé řadě míst na světě - od Blízkého Východu až po Rusko, od Afriky až po Asii, která se snaží reorganizovat se po ekonomickém krachu.

    Většinou se politikové stávají obětí obvinění z finanční korupce. Někdy se dostávají do popředí sexuální nebo jiné osobní výstřelky. Často - jako v Clintonově případě - jdou sexuální a finanční skandál ruku v ruce. Pokud velkou rybu nechytí hák nesrovnalostí politického financování, užijme raději udici nesprávného sexuálního chování.

    Máme-li pozorumět problému, jemuž čelíme, je nutno odložit na okamžik stranou otázku viny a zabývat se nebezpečím, že pokud si nedáme pozor, politika by mohla degenerovat v ubohý proces, v jehož rámci se soupeřící politické strany neustále obviňují ze skandálů. V tomto novém světě, jakmile nová vláda zasedne do úřadu, její oponenti začnou shánět "fakta", jimiž by ji mohli zničit.

    Dojde-li skutečně ke zničení vlády, nemusí to být v důsledku nějakého jednoho velkého skandálu, ale může to být důsledkem postupné eroze autority a legitimnosti vlády a jejích členů, jak musí čelit dalším a dalším obviněním ze skandálů, a některé jsou prokázány, jiné nikoliv, zústanou jí jen přede dveřmi, jako kočka přináší ptáky, které zabila na zahradě.

    Clinton byl během let, kdy zastává prezidentský úřad, svědkem vzniku celého průmyslu zabývajícího se vyšetřováním jeho osoby, jeho společníků a kolegů. Je ironické, že sám tento průmyslový růst financoval. Jeho skandálům věnoval Kongres tisíce "mužohodin" , vyslýchaly se stovky a stovky svědků a celé legie právníků. Všechno to financoval americký stát. Clinton sám má obrovské dluhy nezaplacených právních poplatků a alespoň šest jeho poradců opustilo vládu tvrdě zadluženo, protože museli přetrpět rozsáhlá vyšetřování přestupků, které, i kdyby byly prokázány, byly většinou triviální.

    V Británii také vznikají jemné tendence k tomuto druhu politiky.

    Proč dochází k tomuto vývoji? Nezdá se přece, že by v současnosti byli politikové o tolik horší než kdy předtím, a tak musí být vysvětlení jinde. Politické strany v současnosti potřebují k svému provozu velké finanční prostředky, a to je nutí, aby si opatřovaly peníze způsobem, který bývá pochybný a někdy dokonce je trestný. Je zjevné, že v mnoha zemích je zapotřebí reformy financování politických stran, k tomu však nedošlo.

    Zadruhé, a to i v autoritářských zemích, vlády ztratily vliv nad kontrolou informací. Tento vliv dále slábne.

    Zatřetí, v demokratických zemích dochází k oslabování politických rozdílů mezi programy, a tak se soutěží v politické aréně především v otázkách poctivosti a důvěryhodnosti.

    Tvrdí-li nějaká vláda, že je otevřená, a zároveň, že je ctnostná, je to pro ni velmi nebezpečné. Politika se totiž velmi lehce stává hrou, v níž jde o to, dokázat, že váš protivník je méně důvěryhodný než vaše strana.

    Amerika nyní ukázala světu novou etapu. Došlo totiž ke spojení soudnictví a sdělovacích prostředků v jejich boji proti zlořádům vládních činitelů.

    Nejde o to, zda konkrétní vyšetřování - ať už to je ve Spojených státech, nebo nedávno ve Španělsku či v Itálii - bylo oprávněné či nikoliv, ale o to, zda se vyšetřování, které je někdy bezpochyby zdravé a nutné, nemůže proměnit ve svého druhu politickou nemoc, což je možná případ Clintonovy Ameriky. Pak se stává skandál, na škodu politice, účelem, který světí prostředky.


    Ještě k vysílání českých rádií na Internetu

    Na internetu jsou nyní k dispozici v živém vysílání prostřednictvím softwaru Real Audio české rozhlasové stanice Radiožurnál (na adrese http://www.rozhlas.cz/) a Evropa 2 (na adrese http://evropa2.cz/).

    Vratislav Kuska kritizoval v pátečním vydání Britských listů koncepci vysílání českých rádií na internetu a vyjádřil pochybnost, zda je přínosné, vysílají-li tyto stanice hlavně angloamerickou pop-music, kterou mohou lidé v zahraničí poslouchat v daleko lepší kvalitě a nemusejí k tomu používat Internet. K jeho příspěvku se vyjádřili někteří další čtenáři. Dušan Pálka, ředitel okruhu Český rozhlas 7 (který vysílá do zahraničí), vzkazuje čtenářům:

    "Jestli chcete zpravy bez priblblych slagru bezte na radio.cz."

    (Mimochodem, Vratislav Kuska byl znepokojen mírnými redakčními úpravami jeho příspěvků v pátečních Britských listech, v Otevřeném dopise českému rozhlasu bylo vyškrtnuto oslovení "Vážení přátelé", na začátku textu o kartách na peníze několik řádek e-mailu s Ondřejem Neffem. Drobné redakční úpravy v zájmu kompaktnosti, pádnosti a jasnosti příspěvků jsou běžnou praxí ve všech profesionálních periodikách. JČ)

    Na Kuskův páteční článek reagoval vysvětlujícím dopisem Petr Novák:

    Rozhlas na internetu

    Petr Novák

    Jako jeden ze sponzoru a partneru na reseni vysilani jednotlivych programu CRo na Internetu reaguji za nas (Internet servis - tj. v zadnem pripade za CRo) k Vasemu prispevku do Britskych listu (ktere shodou okolnosti take sponzorujeme a technicky provozujeme).

    Podle dosavadnich jednani s Ceskym rozhlasem bylo puvodnim zamerem vytvorit jeden program spise pro zahranici, ktery by byl mixem vsech programu Ceskeho rozhlasu. Krome zivych poradu mel byt k dispozici i archiv atraktivnich poradu (Hovory z Lan a podobne).

    Behem jednani (druha polovina roku 1997) doslo k jistemu posunu nazoru na strane CRo s tim, ze se spusti zive vysilani vsech programu CRo. Jako prvni byl behem Vanoc 97 spusten okruh CRo1 (Radiozurnal), ktery ma byt nasledovan postupne CRo2 (Praha) a dalsimi.

    Pro archivaci a dalsi rozsirovani sluzeb jsou na nasi strane vytvoreny technicke podminky a vse je jen otazkou casu, nez dojde k prechodu k "ostremu" provozu ve spolupraci s CRo.

    Z hlediska vyberu povazuji jak z tuzemskeho, tak zahranicniho pohledu celostatni okruh Radiozurnal za nejlepsi volbu (pokud po omezenou dobu ma byt siren jen jeden program), protoze program CRo1 obsahuje nejvice zpravodajstvi a publicistiky.

    Jak mozna vite, paralelne probiha vyber partnera CRo1 na zpracovani WWW serveru, kde i nase spolecnost podala nabidku na reseni. Tento WWW server by mel odkazovat na zive vysilani jednotlivych stanic i na archivovane porady.

    Dalsimi partnery projektu vysilani CRo na Internetu je krome nas a CRo jeste EUnet Czechia a FCC Folprecht (jeden z lokalnich partneru spolecnosti Compaq).

    Vas argument o tematickem zamereni by spis platil pro nas dalsi podobny projekt, provozovany s radiem Evropa 2 (http://evropa2.cz). Zamerem vedeni Evropa2 je vsak jednoznacne zacileny na mistni posluchace.

    Pokud se podivate na statistiky, je o obe radia pomerne slusny zajem, vetsina pristupu je ale z CR, a to i z mist, kde je poslouchatelnost obou radii vice nez dobra. Proc posluchaci voli Internet pred normalnim prijmem odpovedet nedokazu.

    Budete-li mit zajem, muzeme Vas prubezne informovat o dalsich sluzbach v ramci spolecneho projektu Internet servisu a CRo.

    S pozdravem,

    Petr Novák

    ředitel Internet servis, a.s.

    Možná že by se k věci mohl vyjádřit i Český rozhlas? JČ


    Nové vydání AmberZinu

    Pavel Vachtl

    Holeni britvou pokracuje

    Takze jsme tu po ctrnacti dnech opet, s novou davkou textu. Nejprve povidky:

    Obycejna prace - Roman Rous

    Maska - Ales Krcil

    Spatna mise - Ales Krcil


    Pater tohoto cisla tvori petice prispevku Occamovy britvy:

    Cenek Zlatnik: Zazraky na Radiozurnalu

    Vera Noskova: Podezirana a nenavidena skepse aneb jak to chodi v REFLEXu

    Vera Noskova: Ten muz zemre - recenze novely

    Otakar Jelinek: Postmodernismus a veda - prednaska spolecnosti Sisyfos

    Filozoficky ohlas na minule zverejneny clanek Popularita racionality Lubose Motla.


    Pavel -lithium- Vachtl take pripravil dokonceni clanku Fraktaly a chaos a  postaral se i o rozhovor s Jirim Grygarem. Tema? Zablesky gamma. Dalsim novym prispevkem v rubrice Astro je NewImuv clanek o Lunar Prospectoru, americkem navratu k Mesici po petadvaceti letech.

    BVerovi se podarilo doprelozit druhou cast extropisticke stati Maxe Moora Dynamicky Optimismus. Dnesni cislo uzavira jansan se svou Sublimalni sugesci.

    Vaše

    AmberCREW

    P.S.: Jeste bychom radi upozornili na zajimavou, neviditelne psi, AmberZinu tematicky pribuznou uvahu Deus in machina z pera Frantiska Novotneho, znameho to autora SF/Fantasy.


    (V Britských listech z 6. ledna 1998 jsme zveřejnili článek Pavla Vachtla o únavovém syndromu. V původní verzi v něm chyběly tyto důležité informace, které byly mezitím do článku doplněny. JČ.

    (CFIDS/CFS = Chronic Fatigue and (Immune Dysfunction) Syndrome je cesky Chronicky unavovy syndrom, britska zkratka ME (Myalgic Encephalomyelitis). Zakladni informace jsou napr. na:

    http://www.yahoo.com/Health/Diseases_and_Conditions/Chronic_Fatigue_Syndrome/

    kde je seznam dulezitych linku a informacnich zdroju.

    Na ceskem webu je napr. tato stranka:

    http://www.british-airways.cz/tisk/mdama/96_12/48.html

    CFIDS je take v ucebnim planu lekarske fakulty UK:

    http://www.lfhk.cuni.cz/praco/630/qokiav.htm

    (5. rocnik oboru KLINICKA IMUNOLOGIE A ALERGOLOGIE)

    http://www.lfhk.cuni.cz/praco/450/qinfeks.htm

    (4. rocnik INFEKTOLOGIE A EPIDEMIOLOGIE)


    Přístup k internetu je v ČR téměř nemožný?

    Čeští ISPs

    Tomáš Pecina

    Zacinam byt lehce zoufaly: u jednoho providera (Video On Line) jsem nezaplatil dalsi rok dopredu, protoze prodali tolik subscriptions, ze se neslo pres den dovolat, u druheho (Internet On Line neboli Telecom) je to uz to same -- dovolat se, abych mohl poslat dva maily, mi zabralo i ted vecer tricet minut opakovaneho vytaceni. To tady musi Byzanc (Prosek ji rika Fidlovacka) ovladnout skutecne vsechno?

    T.P.


    Dvojí občanství: Jiří Jírovec píše Jiřině Fuchsové

    Mila pani Fuchsova,

    venovala jste mi clanek v BL (22.1.1988) a ja ted vaham, jak se Vam mam odvdecit. Zpocatku se mi vnucovala ironie - to kdyz muj zrak padl na vetu o tom jak si nekdo protipravne nakradl, ale pak jsem si uvedomil, ze by to bylo lacine.

    Nevim zcela presne, co Vam na mem clanku vadilo. Napsal jsem jenom to, ze smlouva z roku (a to se opravuji) 1928 byla v urcitem obdobi pro urcitou skupinu emigrantu vyhodna a ze ono usporadani u jinych emigrantu vzbuzovalo zavist. Nabidl jsem svuj pohled na jeden z mnoha aspektu problemu urovnavani vztahu, nic vic. Neomyvam zadne myty, nedelal bych to, ani kdybych je znal.

    Ptate se, zda mi nepripada podivne, ze vsichni mohou a cast Cechu v USA ne. Nepripada, ale z jineho duvodu, nez si ted asi myslite. Dovolte, abych Vam to vysvetlil citovanim casti dopisu, ktery jsem poslal R. Smolikovi:

    "Vlastnicke spory mezi vladou na jedne a jednotlivcem (zajmovou skupinou lidi, kmenem atd) jsou velmi slozite a nakladne. Z hlediska ceske vlady je pochopitelne, ze hleda cesty, jak pravo restituce omezit na co nejmensi miru. To nema nic spolecneho s politikou nebo lepe receno s ideologii. V Kanade se leta resi spory mezi provincnimi vladami a potomky puvodnich obyvatel, kteri se citi byt v minulosti tou kterou vladou podvedeni. Zajimave je, ze neexistuje nejaka universalni formule, podle ktere by se ony spory resily. Nekdo dostane vic, nekdo min a nekdo vubec nic, podle toho ci argumenty nabudou vrch."

    Skupina lidi, kterou zastupujete, ma proste smulu, ze ta smlouva existuje a ceska vlada ji pouziva stejne tak jako by ji pouzila kterakoli jina, kdyby se tim dalo usetrit. Nic vic.

    Ve svem clanku jsem nadhodil problematicnost dvoji statni prislusnosti a pouzil vojenskou sluzbu a volebni pravo pro ilustraci. Domnivam ze, ze klast podobne otazky je zcela legitimni, a ze obrazek lidi stehujicich se sem a tam je velmi zjednodusena idylka.

    Predpokladam, ze zadny stat neni prilis odvazany z existence dvojiteho obcanstvi, ani USA. Budu jeste jednou citovat z dopisu R. Smolikovi:

    "Muj soused v praci je obcan USA trvale zijici v Kanade. Tento statut mu umoznuje volit v presidentskych volbach, ale uz ne na jakekoli jine nizsi urovni. Pred casem ziskal kanadske obcanstvi, takze nyni ma obcanstvi dvojite. Svoje puvodni obcanstvi si muze, ale take nemusi udrzet. O tom zda ma narok na to byt nadale obcanem USA nerozhoduje on ale prislusny urad, ktery muze rozhodnout, ze uz obcanem USA neni. Proti takovemu rozhodnuti je odvolani, ktere muze a nemusi vyjit."

    Vite, mne se s tim dvojim obcanstvim neco nezda. Ne v pripade Cechoamericanu, ale vubec. Menit barvy podle toho, jak se to zrovna hodi. Uvedu priklad, ktery se Vas nemuze dotknout, protoze o vraceni obcanstvi teprve jednate. Znam lidi, kteri na jeden pas jezdili na hranice a pak vytahli ten "upraveny", aby usetrili par marek na vymene. Mozna, ze jsem staromodni, co ja vim, ale vidim v tom maleho ceskeho cloveka.

    Ale to jsem ponekud odbocil. Myslim si, ze vsem se ma merit stejne. Ze to tak v zivote nechodi vite stejne dobre jako ja. Bojujte za svou vec a kdyz budete mit lepsi pravniky nez Praha, tak vyhrajete. Preji Vam v tom uspech a hlavne, az budete mit ceske obcanstvi, aby Vam nejaky pomateny urednik nechtel vzit to druhe.

    Jiří Jírovec

    P.S. Spojeni prava na restituci s ceskym obcanstvim bylo pravdepodobne soucasti triku, ktery mel uklidnit obyvatelstvo - cesky majetek prece zustane v ceskych rukou (alespon docasne). Sam mam na restituci kolisavy nazor, protoze mi neni jasne, jak udrzet rovnovahu mezi odstranovanim starych chyb a delanim novych.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|