Znovu o česko-sudetoněmeckém problému
(Vychází též v dnešním deníku Slovo.)
I když jsem se už zabýval většinou otázek, o nichž píše Matthias Roeser, ve své diplomové práci pro titul MPhil na Glasgow University (viz Britské listy z 17. září 1997), rád bych se stručně znovu vyjádřil k jeho argumentaci bod po bodu.
1. Zdá se, že oba souhlasíme, že česko-německá otázka je pro Čechy a pro české sdělovací prostředky emociální záležitost. Ano, tisk skutečně reaguje jako Pavlovovi psi na každou zmínku slova "Neubauer".
Bohužel, politikové musejí brát při vytváření své politické linie emoce občanů v úvahu. Bylo by jistě krásnější, kdyby byli všichni lidé naprosto rozumní, ale ono tomu tak není. Politikové prostě nejsou schopni radikálně změnit za několik let dlouhodobý hlubinný, emocionální postoj české veřejnosti a přimět ji, aby začala o záležitosti debatovat věcně, logicky a uměřeně. Pokud něco dokázala česko-německá deklarace, dokázala právě tuto skutečnost.
Dále, vzhledem k tomu, že je známo, že politikové usilují jen o jedinou věc, není nepravděpodobné očekávat, že se politikové zcela zjevně nebudou příliš energicky pokoušet o to, aby byli čeští občané vůči svým "bývalým sudetským spoluobčanům" tolerantní, laskaví a otevření. Naopak, politikové využijí a zneužijí emocionálního náboje tohoto problému v nadcházející volební kampani. Rád bych byl idealistou a rád bych věřil, že k tomu nedojde, obávám se však, že jsem takovýto idealismus ztratil už před mnoha lety.
2. Neubauerova nominace je opravdu rozhodným předělem v česko-německých diskusích, nevidím ho však tak pozitivně jako vy. Neubauerovo jmenování může jen už tak politováníhodnou situaci zhoršit, neboť to vyvolává etnickou nenávist.
Představa, že Češi budou mít nyní možnost poslouchat necenzurovaného Neubauera a že to změní jejich názor na sudetské požadavky, je asi tak realistická, jako naděje, že kdyby byl do diskusního fóra z české strany nominován Sládek, změnilo by to německé veřejné mínění.
Z praktického hlediska: čeho doufá Česká republika dosáhnout jednáním s člověkem, který bude spokojen, teprve až budou hranice v Evropě navráceny do stavu, v jakém byly v roce 1938? Proč by měla Praha s Neubauerem jednat? Co z toho můžepro ni vzejít dobrého?
3. To, že Neubauer má v Německu dostatečné množství příležitostí rozšiřovat tam svou nenávist neznamená příliš mnoho. Chce fórum, z něhož by mohl obtěžovat a destabilizovat Českou republiku, a nyní takové fórum má.
Prosím, nezapomínejme, že v Německu samotném je Neubauer prakticky neznámý, ale většina lidí v ČR ho zná. To, že pro Němce, kteří Neubauera slyšeli, jsou jeho výroky nudné, je vedlejší. Z českého hlediska dokáže Neubauer vyvolat rozčilení a zuřivost jako jen málokdo.
4. Co se týče role českých intelektuálů jako katalyzátora pro vznik česko-německé deklarace, odkazuji vás na svou diplomovou práci, avšak rád bych k tomu dodal několik slov. Někteří radikálové v sudetoněmecké lobby požadují už celá léta přímé rozhovory s Prahou ve snaze získat různé ústupky. Samozřejmě, během studené války byl tento postoj z oficiálních míst podporován.
V posledních letech se změnil postoj pražského vedení. Dá se to říct takto: Dlouhá desetiletí klepali sudetští Němci na české dveře. Teprve nedávno jsou v ČR někteří lidé, kteří jsou ochotni na toto klepání reagovat. Většina lidí v ČR je však přesto dosud přesvědčena, že otevřít ty dveře by bylo nesprávné.
Mezi českou a německou vládou však neexistovaly žádné problémy. Dlouho předtím, než se začalo s katastrofou česko-německé deklarace, zdůrazňovala po mnoho let otevřeně bonnská vláda, že podporuje vstup ČR do NATO a do EU. Toto bylo řečeno mnohokrát i od vzniku České republiky a dokonce i před tím, na mnoha úrovních německé vlády. Řekl to dokonce i Kohl sám. Vyřešení "sudetoněmecké otázky" nebylo nikdy, navzdory opakovaným Neubauerovým požadavkům, podmínkou německé vlády pro vstup ČR do EU a do NATO. Kromě toho, před česko-německou deklarací spolupracovala česká a německá vláda v celé řadě oblastí a česko-německé hospodářské styky byly vynikající.
S tímto názorem někteří kritikové nesouhlasí. Tvrdí, že bylo česko-německé deklarace zapotřebí, aby byly odstraněny problémy mezi českou vládou a Němci.Nikdo však nebyl nikdy schopen ukázat, co to bylo za údajné "problémy", ani vyvrátit jasný fakt, že před rokem 1995 byly česko-německé styky vynikající.
5. Souhlasím, že diskusní fórum nemá žádné formální pravomoci, ale rád bych zdůraznil, že má obrovskou symbolickou moc.A právě tato symbolická moc se dotýká z hlediska většiny Čechů emociálního podtextu česko-německého problému. Právě tohoto symbolu, přítomnosti Neubauera v diskusním fóru, budou nyní využívat čeští politikové z celého politického spektra.
Pokuste se na okamžik představit si, jaké by to bylo, kdyby česká strana do diskusního fóra nominovala Miroslava Sládka. Skutečně se domníváte, že by se německá reakce výrazně odlišovala od nynější české reakce na nominaci Neubauera?
