Další skandál: počkejte, neobracejte stránku
Jestliže jste jako já, trpíte nyní vážnou formou únavy ze skandálů. Příznaky této choroby jsou: apatie, nezájem a poraženecký pesimismus. Tyto postoje jsou jak se zdá dnes v České republice dost rozšířeny.
I když v ČR nežiju, jsem typickým příkladem této rozšířené nemoci. Kdykoliv vidím v těchto dnech v českých novinách nový politický skandál, obrátím oči k nebi a jdu na další stránku. Tohle přece nejsou žádné nové zprávy, říkám si, tohle je příliš obyčejné na to, aby se to dalo považovat za zprávu. Kde to všechno skončí? Kdo je další na řadě? Stejně jsou to všechno podvodníci. Opravdu trpím vážnou formou únavy ze skandálů a zjevně nejsem sám.
V některé dny se dokonce zdá, jako by se pořádala soutěž o to, která strana je nezkorumpovanější. Objevují se obvinění a protiobvinění a nové invormace o finančních podvodech se vrší každým dnem výš a výš. Zdá se, že vzniklo všeobecné přesvědčení, že skandály postihují všechny politiky ve všech stranách. Existuje tolik zamotaných příběhů, že si dovedu dobře představit, že lidi už ztratili přehled o tom, kdo udělal co, kdy a s kým.
Bohužel, když procházejí země těmito periodickými záchvaty dalších a dalších skandálních odhalení, na světlo světa vychází tolik podrobností, že jen málo lidí si o nich udrží přehled, a většinou to občany obecně odradí od toho, aby se zajímali o politiku. Občané prostě ztratí důvěru v systém jako celek. Kdž ale k tomu dojde, poučení ze skandálů je promarněno, takže se budou brzy opakovat.
Navzdory všemu tomu veřejnému obviňování a všem těm skandálům se bohužel v současnosti v České republice skoro vůbec neodehrává žádná debata o tom, jak zabránit tomu, aby k těmto skandálům docházelo i v budoucnosti. Zdá se mi však, že lidé musejí jednat právě nyní, právě v tuto dobu. Zatímco jsou skandály ještě v živé paměti, lidé by se měli probrat z apatie a soustředit se méně na dnešní obviňování, a více na zítřejší prevenci.
Zde jsou tři myšlenky, které by mohly v této záležitosti pomoci:
Zaprvé, je nutno zavést jednoduchý limit na individuální příspěvky pro politické strany. Maximální příspěvek by měl být relativně nízký - řekněme polovina průměrného měsíčního platu. Příspěvky by měly plynout jen od soukromých osob a nikoli od institucí či od podniků, protože voleb se účastní jen soukromé osoby. Jen registrovaným voličům by mělo být dovoleno, aby darovali peníze politickým stranám.
Zadruhé, a to je důležitější: systém darů pro politické strany musí být naprosto otevřený a průhledný. Účetnictví politických stran musí být přístupné ke kontrole každému občanovi. Nezávislá inspekční instituce by měla být pověřena úkolem registrovat všechny dary pro politické strany. Tím, že by dary procházely touto ústřední agenturou, informace o nich by byly přístupné všem. Agentura by mohla zveřejnit, kdo dal co, na internetu a seznamy by se měly aktualizovat denně. Toto by mohl být dobrovolný systém, politické strany by neměly být nuceny, aby tohoto systému užívaly, avšak kdyby se přičlenit k tomuto systému nějaká strana odmítla, vyvolalo by to podezření, že chce něco skrývat. Taková organizace by se dokonce mohla sama financovat, kdyby si odebírala malé procenta darů, které by jí procházely.
Zatřetí, vláda sama musí být daleko otevřenější, co se týče jejího rozhodování o finančních záležitostech. Občané mají právo vědět, co dělá vláda s jejich daněmi a jaké o nich činí rozhodnutí. Tuto podmínku by splnila radikální reforma zákona o informacích. Samozřejmě, to neznamená, že budou všichni občané chtít trávit čas ve vládních archívech, ale novináři by měli mít možnost pracovat jako hlídací psi demokracie a kontrolovat tyto záležitosti jménem občanů.
Politikové budou protestovat, že taková opatření by byla příliš přísná. No, ale to se přece od politiků dá očekávat. Nechtějí, aby jim tajné zdroje financování vyschly přes noc. Všechny země trpí v dnešní době skandály týkajícími se financování politických stran a únava ze skandálů je problém v každé demokracii, avšak lidé v České republice musejí jednat hned, dokud je poučení z finančních skandálů ještě v živé paměti.
Apatie je příznakem, nikoliv lékem pro nemoc únavy ze skandálů.
