Britští rodiče nechtějí ve škole romské děti
LONDÝN (ČTK) - Na protest proti přijetí romských dětí do základní školy v anglickém městě Gloucester přestali někteří rodiče posílat na výuku své děti. Dnes do lavic neusedlo na 50 žáků, další rodiče o bojkotu školní docházky uvažují a připravují protestní akce.
"Obáváme se, že naše děti budou zbity a že je děti kočovníků okradou, bude-li jim povolen vstup do školy," svěřila se jedna matka.
Rozruch propukl poté, co se hned vedle školy utábořila romská rodina s šesti dětmi. Právě z nich mají rodiče obavy. Mluvčí radnice v Gloucesteru Stella Parkesová ČTK sdělila, že romští školáci nemají více než sedm let.
"Nevím, jestli si rodiče vůbec uvědomují, že tyto děti žádnou hrozbu nepředstavují," řekla Parkesová. Do školní budovy musejí malí Romové chodit s doprovodem.
Minulý rok přijelo do Británie několik stovek českých Romů v naději, že na britských ostrovech nebudou vystaveni diskriminaci.
(Ze zprávy není jasné, zda jde o britské nebo o české Romy. JČ)
Tolik pondělní suchá zpráva ČTK. Možná je v místě, o kterém reportuje situace složitější, než vyplývá z těch několika vět, ale je vidět, že problémy v soužití "bílí" versus "národnostní menšiny" není pouze českou záležitostí. Ukazuje se, že i v tak zaběhlé demokratické společnosti jako je Británie, se "bílí" bojí soužití s Romy. Proč asi?
Vím, že je to začarovaný kruh, že když společnost odstrkuje Romy, tak těm mnohdy nezbývá nic jiného, než se živit kriminálně a dochází k rasistickým projevům na druhou, tedy kdo je bílý, je "bílá svině". Je to začarovaný kruh. Jenom se bojím, aby se tento problém nedémonizoval, že je výsadou ČR!
Ano, česká vláda zanedbala tyto otázky. Upozornila na to vážně i Komise Evropy ve stanovisku ke vstupu ČR do Unie a to paradoxně pár týdnů před hromadným odchodem českých Rómů do Anglie. Právě Komise EU ovšem dodává, že potíže ve vztazích "národ" a "národnostní menšiny" mají prakticky všechny země, ucházející se o vstup do EU.
Nelze se křivě dívat na anglické "bílé" rodiče, když se bojí romských dětí. Nedůvěra a strach pramení z toho, že se prostě neznají nebo mají vzájemně špatné zkušenosti. Začleňování "bílých" a "černých" vyžaduje obrovskou pozornost společnosti - třeba sociálních kurátorů. Nelze to nechat jen na rodičích a škole, na vlastních dětech. Někdo se musí snažit, aby se pochopili a tolerovali. Vždyť romské děti jsou často znevýhodněné tím, že neznají dobře řeč, ve které se vyučuje....
Sám jsem velice dobře vycházel z jednou rómskou rodinou na pražském sídlišti, kde jsem bydlel. Pravda, táta od rodiny se živil nejrůznějšími příležitostnými kšeftíky, ale žádný zločinec nebyl! Měl dvě krásné děti a hrozně fajn manželku.
Sousedi z domu, kde bydleli, sice říkali, že když se sejde celá "famílie" v panelákovém 3+1, tak je až příliš živo, ale žádné velké potíže nebyly. Naopak se Sergejem (bratr "otce") jsme hráli fotbal a normálně se bavili.
Sergej pak odjel do Ostravy, kde prý (bohužel) spadl do kriminálního prostředí - jinak by zde mezi "svými" prý neobstál. Škoda. Tuto rodinu potkalo navíc neštěstí, když se obě malé děti i matka zabily v autě. To byla hrozná rána pro celé sídliště, tedy pro "nás" mladé - ať bílé nebo Romy.
Takže mé zkušenosti jsou celkem pozitivní, ale řeknu upřímně, do mosteckého Chanova nebo na pražský Žižkov bych se nestěhoval.... Proč? Měl bych vůbec možnost, kdyby mě obstoupila skupina chudých Rómů, jim vysvětlovat, že nejsem bílá svině a že udělají lépe, když půjdou hledat práci, než že mně oberou o pár korun?
Západoevropští zemědělci začínají podnikat ve středovýchodní Evropě
Farmáři, které zaujaly nízké ceny a vysoké výnosy ve středovýchodní Evropě, odcházejí z Británie a začínají podnikat v bývalých komunistických zemích střední a východní Evropy, napsal v pondělí deník Independent.
Poptávka je tak velká, že existují pořadníky žadatelů, kteří se chtějí vydat na cestu do Polska, na Slovensko, do České republiky, do Maďarska a do Rumunska, a zkoumat tam možnosti podnikání v zemědělství.
East European Trade Council - Východoevropská obchodní rada - zorganizovala průzkumnou cestu dvanácti osob do Polska a do Maďarska. Má se uskutečnit v dubnu. Na cestu však chtělo jet čtyřikrát více zájemců. Firmy, které se specializují na vyhledávání půdy ve středovýchodní Evropě, konstatují, že rychleji či efektivněji už ani pracovat nemohou, ale stále nejsou schopny uspokojit poptávku.
Nedávné konference, kterou uspořádal East European Trade Council a britské ministerstvo zemědělství, se účastnilo 200 britských farmářů.
Jan Čermák, pracovník firmy Adas, což je poradenská služba pro zemědělce, konstatoval: "Máme dlouhý pořadník. Problém není s poptávkou. Problém je, jak najít správné farmy.
Tito britští farmáři prokazují skutečného průkopnického ducha. V minulosti by cestovali na Nový Zéland, do Austrálie, do Kanady. Nyní, poté, co padl komunismus, existují příležitosti hned za rohem. Půda je k dispozici v Evropě a je daleko, daleko levnější než v Británii."
Britská zemědělská půda je velmi drahá. Obrovská rozloha zemědělské půdy ve středovýchodní Evropě je proto pro západní farmáře velmi atraktivní. Mnoho zemí sice dosud nepovoluje prodej zemědělské půdy cizincům, ale její pronajímání je velmi levné. V Británii stojí pronajmout jeden akr (4047m2) 150 liber, v Rumunsku 25 liber a v České republice jen 8 liber.
John MacGregor, pracovník firmy Laurence Gould Partnership, což je poradenský podnik, působící v Edinburku, konstatoval: "V současnosti je velmi obtížné rozšířit zemědělskou produkci ve Velké Británii. Máme obrovské množství lidí, kteří mají zájem jít na Východ."
Dominik Fee a jeho bratr Martin jsou v současnosti na cestě po Slovensku a po České republice. Dominik Fee už má farmu v Tipperary, v Irské republice, a chce své podnikání v oblasti zemědělství rozšířit. Říká: "Možná jsem velmi odvážný, nebo prostě velmi pitomý, ale je to riziko, které na sebe musím vzít. Doma je pronájem půdy nyní velmi drahý. Mám-li expandovat, musím jít do světa."
Zajímá ho farma ve vesnici Libčeves, 70 kilometrů severozápadně od Prahy. "Jsme tady proto, abychom vydělávali," uvedl. "Postihuje mě určitá nervozita, protože jsme do toho investovali peníze a je to tady podivná země a podivný systém."
Peter Bennet farmaří v Maďarsku už od roku 1992. Uvedl: "Není to všechno mléko a strdí. Musíte být schopni pochopit zemi, v níž budete žít, zázemí, způsob, jak se přeměnila z komunistického systému v tržní ekonomiku. Pokud do toho proniknete, může to být pro vás obrovská šance."
Jeremy Elgin z EETC popírá, že by tito farmáři chtěli ve středovýchodní Evropě jen rychle vydělat. "Jsou to pionýři," konstatuje. "To, co dělají, je velmi romantické. Nejsou to podvodníci. Mnozí tito lidé do středovýchodní Evropy jedou, protože jsou přesvědčeni, že mohou skutečně pomoci."
I když je byrokracie někdy děsivá, britští farmáři svědčí, že se k nim chovají Východoevropané férově. James Janoway je farmářem třetí generace z anglického města Basingstoke v hrabství Hampshire. Vlastní statky v Rumunsku a v České republice. Uvedl: "Jedním z důvodů, proč jsem šel do Rumunska a do ČR, bylo, že jsem si myslel, že uniknu plíživě se rozšiřující britské byrokracii. To jsem se spletl. Byrokracie je tady strašná, ale dá se vždycky nakonec nějak obejít."
Janoway konstatuje, že po prvním roce hospodaření v České republice má vyrovnaný rozpočet - nezaznamenal ani zisk, ani ztrátu. Optimističtěji se vyjadřuje o farmaření v ČR než v Rumunsku, kde má statek v dunajské deltě.
Řekl: "Česká republika je tak trochu na půl cestě mezi Británií a Rumunskem. Praha je moc hezká. Ale Rumunsko, to je trochu takový kulturní šok, o tom není pochyb. Lidi mají k životu úplně jiný postoj, než my. Nemají moc zábavy ani peněz. Žijí strašně chudě.
"Je to ale nádherná země, roviny, které se táhnou dál a dál, vidíte na vzdálenost osmdesáti kilometrů. Mají tam hlubokou černozem, která jde do hloubky až snad několika metrů. Je to fantastická půda, bohužel je na nesprávném místě!"
