pátek 10. dubna

O B S A H

K velikonočnímu zamyšlení:

  • Den, kdy zemřel Kristus (Jim Bishop, překlad Jana Čulíka seniora) CO JE NOVÉHO V ČR:
  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: České soudnictví:
  • Otřesný případ podvodu při dražbě a selhání českých soudů. CHOPÍ SE HO VE VEŘEJNÉM ZÁJMU SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY? Svět:
  • Angličtina se stává prvním světovým dorozumívacím jazykem: učme se co nejrychleji anglicky (Financial Times) Internet:
  • Kde je vyhledávací aparát pro český tisk na internetu? Tady! (Alexander Jurman) Česká televize a demokracie:
  • Demokratická unie nebude v předvolebním pořadu Karanténa. ČT účast DEU nabídla, pak nabídku zase vzala zpět. Podle čeho se rozhoduje, které strany smějí na obrazovku?



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Tři hodiny odpoledne

    Ježíš se naposled zvedl k hlavě kříže. "Otče," zvolal. "Do tvých rukou poroučím svého ducha."

    Jeden z vojáků obešel kříž a chvíli pozoroval umírajícího. Pak se vrátil a lehl si na skálu. Z Ježíšových úst zazněl poslední výkřik: "Dokonáno jest." Jeho tělo se svezlo dolů, Ježíš se vzdal smrti.

    Ozval se zvuk, jako by pod zemí dusalo stádo prchajících zvířat. Čerstvý vítr ovál krátkým dechem rostlinstvo. Země se třásla a úzká trhlina rozdělila zemi od západu na východ. Běžela od velké popravčí skály přes silnici a Jeruzalemskou branou přes město do chrámu, kde roztrhla velkou oponu vnitřní svatyně od vrchu až dolů a pokračovala dál k východu. Otřásla velkou zdí, otevřela hroby na hřbitově za městskými hradbami a zamířila k Mrtvému moři, zanechávajíc svou stopu na zemi, na skalách i v horách.

    Setník a několik vojáků zděšeně vyskočilo. Postavili se před kříž. Pohlédli na Krista, na ztemnělou oblohu a na puklinu ve skále. Setník sklonil hlavu. "Jistě to byl Syn Boží," řekl ostatním.

    Byl rozčílen a obrátil se za Ježíšovými přáteli, snad aby se jich zeptal. Zjistil však, že odvádějí Kristovu matku k rozcestí u brány. Všichni zřejmě plakali.

    Setník si všiml muže spěchajícího k městské bráně. Podle oblečení to byl zámožný člověk. Abenadar ho neznal, ale poslední hodinu ho viděl, jak stojí stranou ostatních a se zjevným soucitem pozoruje Ježíšovu tvář.

    Byl to Josef z Arimathie. Setník také zahlédl, že dva Pilátovi strážci hovoří s velekněžími. Podivil se tomu a vrátil se na své místo. Strážci přešli skálu. Neoznámili setníkovi, že velekněží byli za Pilátem. Řekli mu, že zůstanou-li odsouzenci viset na křížích ještě po západu slunce, celá Golgotha bude znesvěcena a žádný Žid tam napříště nevkročí.

    Pilát chtěl mít celou věc co nejrychleji z krku. Zavolal dva strážce a přikázal jim, aby doprovodili kněze zpět na Golgothu a aby ukřižovaným bez prodlení zpřeráželi nohy. Abenadar ukázal na kříže a řekl, aby konali svou povinnost. Jeden z biřiců byl ozbrojen kopím, druhý nesl prkno asi dva centimetry tlusté, osm centimetrů široké a přes metr dlouhé.

    Oba muži se poradili a rozhodli se, že začnou vlevo.

    Mlčenlivý lotr věděl, že zpřerážení nohou urychluje smrt.

    Když klesl dolů na svém závěsu a nejevil snahu se opět vytáhnout, oba muži popošli k Ježíšovi. Ten, který držel kopí, poznamenal, že ukřižovaný už nežije. Pokynul druhému, aby šel stranou. Sám ustoupil o krok, rozpřáhl se a zamířil oštěpem na pravou stranu Kristovy hrudi.

    Chtěl se přesvědčit, nepředstírá-li smrt. Hrot kopí pronikl mezi páté a šesté žebro, projel pohrudnicí a plícemi a zastavil se v srdci. Mrtví obvykle nekrvácejí, avšak v pravé předsíni bývá i po smrti trochu tekuté krve a v osrdečníku se tvoří tekutina zvaná hydroperikard.

    Když voják kopí vytáhl, vytekla krev a voda.

    Oba pak postoupili k druhému zločinci, který se vyčerpal svými protesty a mohl pouze v němé hrůze přihlížet, jak se muž s prknem chystá k úderu.

    Pilátovi biřici pak zůstali stát před kříži a pozorovali popravené, zda projeví ještě známky života.

    Všichni tři viseli bezvládně na svých kůlech.

    Strážci požádali setníka o dovolení vrátit se do tvrze. Abenadar řekl, že také odejde se svou četou, jakmile seberou své věci.


    To, co onoho odpoledne učinil Josef z Arimathie, vyžadovalo značné odvahy, ne-li hrdinství. Pospíšil do Antoniovy tvrze a požádal o slyšení u Piláta. Byl přijat a vyslovil přání, aby mohl ihned pohřbít Ježíše z Nazareta.

    Pilát byl překvapen. Nevěřil, že je Ježíš už mrtev. Josef však tvrdil, že ho viděl umírat na vlastní oči.

    Aby celou věc uzavřel, Pilát poslal na Golgothu jezdce, který měl přinést hlášení od Abenadara. Josef mezitím čekal.

    Byl to pro něj kompromitující rozhovor, neboť tím, že požádal o vydání těla k pohřbu, dal vlastně Pilátovi najevo, že on, člen Velké rady a hlava známé saducejské rodiny, je tajným Ježíšovým učedníkem. Proč by o to jinak žádal. Proč by se ponižoval návštěvou Antoniovy tvrze, když tou dobou mohl být naproti v chrámu a jako tisíce jiných lidí držet jehňátko a čekat, až zazní trojité znamení k oběti. Jistě si uvědomil, že prokurátor s potěšením vezme na vědomí, že i ve veleradě jsou tajní učedníci galilejského proroka.

    Čekal.

    Za nějakou dobu došla zpráva, že Ježíš zemřel ještě dřív, než se dal do práce biřic s prknem.

    Pilát pokrčil rameny. Pak se zdvořile uklonil a dal Josefovi svolení sejmout tělo z kříže a pohřbít je podle židovských předpisů, než začne sobota.

    Židovský senátor poděkoval a vyšel spěšně dvojitou branou do jeruzalémských ulic. Náhodou potkal Nikodéma, farizeje, který kdysi přišel v noci za Ježíšem. Řekl mu, že dal zřídit hrob v zahradě u Golgothy a že tam hodlá pohřbít Krista.

    Nikodém neváhal. Řekl, že i na něho působily slova a činy tohoto podivuhodného muže a že je ochoten vykonat vše potřebné, aby byl Ježíš pohřben se vší úctou.

    Je téměř trapnou ironií, že Ježíšův pohřeb nezařizoval Petr, ani Jan, ani ostatní, kteří se ještě minlého večera bili v prsa a hádali, kdo miluje Krista nejvíc, nýbrž saducej, farizej a pohan.

    Podle římského zvyku zůstávala těla na kříži, dokud ptáci, psi nebo jiná zvířata a hmyz neohlodali mrtvolu na kost. Teprve císař Augustus porušil tento zvyk a dal Židům právo sejmout prokazatelně mrtvá těla a pohřbít je, než nastane sobota.

    Josef i Nikodém věděli, že až přijdou na Golgothu, někteří kněží tam ještě budou a s pohoršením zkonstatují, že dva z nejváženějších mužů země se bez ostychu ujali úkolu uložit rouhače k poslednímu odpočinku. Tím, ačkoliv skrývali svou oddanost, dokud byl Kristus naživu, teď po jeho smrti na sebe uvalili odsouzení sobě rovných do konce života.

    Jeruzalémská elita jim nikdy neodpustí, že pomohli ničemovi, který byl ukřižován.

    Nikodém poslal služebníka do svého domu pro sto liber vonné látky, směsi myrrhy a aloe, jichž bylo zapotřebí k nabalzamování mrtvoly.

    Josef koupil pruhy jemného plátna a obstaral ještě další nutné věci.

    Když přišli na Golgothu, Josef a Nikodém přistoupili k Ježíšovým přátelům a řekli Janovi, že Římané povolili Arimatijskému ukřižovaného pohřbít.

    Jan se na ně nedůvěřivě podíval, ale shledal v jejich tváři jen lásku a soucit. Domluvili se, že je třeba si pospíšit, aby nebyla znesvěcena sobota. Josef řekl, že nablízku je hrob, který dal nedávno vytesat do skály.

    Jan se chystal sejmout tělo z kříže avšak oba muži mu doporučili, aby raději zůstal s Ježíšovou matkou, že to provedou sami, když Římané už odešli.

    Několik velekněží, kteří ještě stáli opodál, téměř oněmělo překvapením, když zjistili, že dva velcí představitelé chrámu se domlouvají s rouhačovými přáteli. A když se dověděli, že Ježíš bude uložen v Josefově hrobě, pohoršeni pospíšili do Jeruzaléma, aby to oznámili Annášovi.

    Jan prohlásil, že musí vykonat poslední službu svému Mistru. Marie může zůstat s ostatními ženami. Bylo mu trapné, že jsou apoštolové pryč. Splnila se Kristova slova, až budou bít pastýře, že se rozprchnou jako ovce. Mrzelo ho, že v těchto posledních chvílích by měl být Ježíš v cizích rukou.

    Řekl, že jim pomůže. Trval na tom. Kdy jiný měl vzít do milujících rukou Kristovo tělo než ten, komu svěřil svou matku.

    Hlouček žen zůstal u brány. Kromě Ježíšových přátel už nebyl na Golgothě nikdo.


    Americký novinář Jim Bishop napsal na základě podrobného studia historického materiálu rekonstrukci posledních čtyřiadvaceti hodin Kristova života, Den, kdy zemřel Kristus. Česky vyšla poprvé v překladu Jana Čulíka seniora (1925-1995) v nakladatelství Vyšehrad v roce 1971, jako opožděné dědictví Pražského jara. (Výrobní lhůty katolického nakladatelství byly dlouhé.) Z ní jsem citoval v dnešních Britských listech část jedné kapitoly.

    Český překlad knihy Den, kdy zemřel Kristus, se stal v sedmdesátých letech v Československu téměř tajným bestsellerem. Byl to překlad, k němž dostal můj otec daleko největší množství čtenářských reakcí. Občas zašel do kostela a zjistil, že kněží z knihy četli z kazatelen.

    Nebyl tím příliš nadšen. Po podrobné práci na překladu - člověk se přitom dostane k textu knihu neobyčejně blízko - si uvědomil, že Bishopova reportáž je vlastně vůči křesťanství a katolické víře podvratným dílem. Argumentoval, že když se začneme dívat na základní články historie Kristova života a jeho smrti pod zvětšovacím sklem, začnou se vynořovat nepříjemné a nezodpověditelné otázky. Například otázka Božího sadismu. Nadšení kněží, kteří knihu, působící v normalizačních sedmdesátých letech téměř jako zjevení, si to při citaci díla z kazatelen neuvědomovali.

    Po pádu komunismu vyšel tento český překlad knihy Jima Bishopa Den, kdy zemřel Kristus, znovu, v katolickém nakladatelství Zvon, Praha 1996. (JČ.)


  • Upozornění: Informace o tom, jak bylo (pochybně) zprivatizováno Rudé právo a Mladá fronta (viz pořad ČT Nadoraz). Podrobnosti k této problematice, kterou nejprve otevřely Britské listy, jsou tyto: článek Jiřího Vančury z dvojměsíčníku Listy, materiál na české stránce Jana Čulíka na Glasgow University včetně původního vysvětlení Ondřeje Neffa, které vyšlo v Neviditelném psu 13. března 1997transkript pořadu Netopýr České televize (Co není v novinách), který se vysílal v ČT 2 dne 9.září 1997. K privatizaci Mladé fronty se v BL také vyjádřil v tomto článku Milan Šmíd. - Kdosi podotkl a namítl, proč tady pořád toto upozornění visí, co prý mám proti Právu a Mladé frontě Dnes? Nemělo by se však upozorňovat pořád na politováníhodně pochybný původ těchto denních listů, který ochromuje jejich důvěryhodnost?
    Výběr textů z posledních dní:

  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • O české zaprdlosti (Jan Lipšanský)
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • ČÍna, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Česká státní správa: Pro koho jsou česká velvyslanectví? (Andrew Stroehlein)
  • Proč někteří vzdělanci vypadají jako idioti? (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Kam spěje vývoj (Jiří Jírovec)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • České školství je na tom ještě hůř, než píší Britské listy! (Rudolf Joska)
  • Zdravotnictví: ODS se točí na obrtlíku (Jindřich Ginter)
  • Poučení z Le Pena pro Českou republiku (Andrew Stroehlein)
  • Čeští občané reagují ideologicky a stereotypně! (jména autora i jeho adresa jsou známy)
  • Zeman si zvolil nepřítele a sjednotil proti sobě pravici (Andrew Stroehlein)
  • Skandál kolem ČSSD ukazuje na její nestabilitu (Jindřich Ginter)
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Zatraceně! Vono se dneska debatuje o NATO? (International Herald Tribune, 20.3.1998)
  • Malé strany nemají v ČR přístup do médií (DEU)
  • Prahu navštívil z Německa skutečný demokrat (Andrew Stroehlein)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • "Zvýšení" platů učitelů je ve skutečnosti jejich snížením (Fiona a Andrew Stroehleinovi)
  • Jiří Pehe znovu kárá český národ (Andrew Stroehlein)
  • K českým volbám z kanadské perspektivy: Moje žrádýlko (Jiří Jírovec)
  • Škrtání dotací Evropské unie: ČR v roce 2015 (Andrew Stroehlein)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • ODS si vybudovala pevné lokální struktury, a proto asi přežije (Andrew Stroehlein)
  • Západoevropští zemědělci se obávají zničení v důsledku rozšiřování EU (Sunday Times)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Německý stavební projekt ve Velké Hleďsebi: Ukaž mi peníze (Jiří Jírovec)
  • Nekrolog za referendum o vstupu do NATO (Andrew Stroehlein)
  • NATO a Evropská unie se rozšiřují, dávejme velký pozor na zachmuřené Rusko (The Independent 12.3.1998)
  • K privatizaci Mladé fronty (Milan Šmíd)
  • Kanada: Podnik Javorový list soutěží o co nejméně placené pracovní příležitosti (Jiří Jírovec)
  • Vstup do NATO: Jesse Helms, předseda amerického senátního výboru pro zahraniční vztahy, kritizuje ČR
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Proč nemají nynější česká vláda a parlament mandát občanů (Jan Čulík)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Jak bude vypadat předvolební kampaň V ČT? Špatný zákon zajistí špatné předvolební pořady? (Jan Čulík)
  • Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta, vyjadřující pochybnosti o rozšiřování NATO
  • Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové? (Andrew Stroehlein)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Americký senát schválil přičlenění středoevropských zemí k NATO, informace o námitkách senátorů (New York Times)
  • Rozšiřování NATO do střední Evropy je krátkozraká, nepromyšlená tragédie (dánský politolog Michael Andersen)
  • Duální rozhlasový a televizní systém, televize Nova a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Svědectví bývalého šéfredaktora Sunday Times Andrew Neila o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha, majitele Sunday Times
  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|