čtvrtek 20. srpna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Politická kultura v ČR: Neblahé dědictví Pražského jara (Jan Čulík, psáno pro list Scotsman) The unfortunate legacy of the Prague Spring (Jan Čulík, written for The Scotsman) Vliv KGB V Čechách? Dubček "se stal obětí vrahů z KGB" (The Times) Ohlednutí za 21. srpnem 1968: Alespoň filmovat (Sueddeutsche Zeitung) Sdělovací prostředky: Jednadvacítka ČT: Veřejnoprávní TV anebo pobočka ODS? (Tomáš Pecina) Jane Čulíku, hrozí vám veřejná blamáž (reakce Iva Mathé na přednášku JČ pro edinburskou mediální konferenci) Jan Čulík, you will be shot down in flames in Edinburgh! (Former Czech TV's Chief Executive Ivo Mathé reacts to JČ's lecture "News and Current Affairs in Czech TV") Odpověď Jana Čulíka Ekonomika: Západ zásluhou Billa Clintona zbohatl: Billův velký triumf (The Guardian) K článku pana Saxonberga: Proč nemáme v ČR filmy parodující politiky u moci? (Jan Lipšanský) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Aleš Zeman

(Sueddeutsche Zeitung, 13. srpna 1999, Elisabeth Bauschmidova)

Vecer o Prazskem jaru a lete 1968

V den, kdy prisli Rusove, 21. srpna 1968, pracoval cesky filmar Jan Nemec zrovna na dokumentarnim filmu, z ktereho se pozdeji stalo "Oratorium pro Prahu", pohrebni pisen pro utopii rozdrcenou pod ruskymi tankovymi pasy. V  pul ctvrte odpoledne zavolal pritel: tanky se budou valit na Prahu. Nemec si myslel, ze se jedna o zert. Uveril teprve pri tretim zavolani. Vsedl do sveho auta, "Fiata 850 Cabrio, odnekud vytahl ceskoslovenskou vlajku a jel zastavit tanky. Asi 100 se jich valilo smerem k letisti. Zaparkoval jsem auto pred tanky." Nemel zadnou sanci, jako ji rovnez nemel mlady muz o 20 let pozdeji na Namesti nebeskeho miru v Pekingu. "Kdyz jsem videl, ze to vse nema vyznam, pokusil jsem se sehnat filmovou kameru." Lepsi nez se nechat prevalcovat tankovymi pasy bude shromazdovat material, zachytit udalosti obrazem.

Dvaadvacet minut tohoto materialu, ktere byly natoceny v dny, kdy spratelene bratrske mocnosti rozdrtily vsechny nadeje na demokratickou reformu v Ceskoslovensku, je zachyceno v Nemcove filmu "Oratorium pro Prahu". A tento film tvori tez pozadi tematickeho vecera o Prazskem jaru, krome amaterskych snimku a zpravodajstvi prazskeho televizniho teamu, ktery navzdory zakazum vysilal z nouzoveho studia do sveta. Sklicujici snimky, ktere trapi jak mozek, tak srdce, pripominaji ty tydny, kdy zapadni Evropa se zatajenym dechem poslouchala rozhlasove zpravy, spolecne doufala s  lidmi, kteri se bez zbrani postavili proti tankum jen s otazkou: "Proc jste zde?" Dotaz, ktery mladi a bezradni rusti okupacni vojaci nemohli zodpovedet. Sami videli, ze zde neprobiha zadna kapitalisty vyvolana kontrarevoluce, ze zde nejsou zadni rebelujici bandite. A presto strileli ze svych tanku.

"Byla to tragedie", pravi v dokumentarnim pasmu pripravenem Christianem Vinkelhoem a Ginou Kovacsovou, rusky general a tehdejsi okupant, k  udalostem mezi lednem a srpnem 1968, kdy zaclo Prazske jaro zrusenim cenzury a obnovenim prava na stavku. Bylo to trauma, "jeste horsi nezli Hitlerova invaze", tak to pocituje spisovatel Eduard Goldstuecker, "nebot Hitler byl nepritel. Nyni prisli nasi rusti bratri".

Jejich vitezstvi bylo krvave a uplne. Avsak prinaselo jiz vsechny zarodky pozdejsiho rozpadu. Nasilne potlaceni Prazskeho jara se stalo vystraznym znamenim a zkusebnim kamenem i pro mezinarodni socialismus. Pote byli "Rusove pro svet vyrizeni"(Ludvik Vaculik). Premena italske PCI na nynejsi socialne demokratickou stranu pochazi z teto doby, rovneztak jako vyhnani a  zbaveni obcanstvi Biermanna, pondelni demonstrace v Lipsku a konecne "sametova revoluce" v Ceskoslovensku Vaclava Havla. V roce 1991 opustil posledni rusky vojak CSFR.

Co rekl Dubcek v roce 1989

Ustredni postavou Prazskeho jara byl Alexander Dubcek, ktery se se svou zemi podrobil v Moskve vydirani Sovetskeho svazu a pote prestal politicky existovat. Byl vyzmizikovan a vystrihovan z fotografii. Vynatky z  interview, ktere poskyl po sve rehabilitaci v roce 1989, prinasi dokumentarni program Leslie Woodheadove. Hlavni hnaci silou reformnich snah byl vsak lid; lide, kteri chteli svobodne zit, jako jednotlivci, nejenom jako cast kolektivu. Nebot clovek, pravi filmar Jan Nemec v zaverecnem prispevku o filmech tykajicich se Prazskeho jara, "ma pravo zit jak on chce a tez povinnost bourat zalare".

Nemec, muz, ktery se svym bilym autem znacky Cabrio chtel zastavit Rusy, tak jako mnoho jinych umelcu a spisovatelu, rozhodnym zpusobem prispel k  tomuto dusevnimu osvobozeni, ktere se svym koncem ukazalo byt vice nez iluzi. Nadherne anarchisticke filmy, ktere tenkrat byly toceny, se jiz nedostavaji do kin. Jsou jiz temer tak zapomenuty jako nadeje v socialismus s lidskou tvari. V nejlepsim pripade zbyva vzpominka na Prazske jaro a  filmy, ktere tenkrat v kratkem obdobi uvolneni bylo mozno natocit. Filmy, jako "Rozmarne leto" Jiriho Menzela nemaji dnes zadnou sanci na komercni uspech.