Britské televizní zpravodajství "nabylo od smrti princezny Diany emocí"

Zdůraznila to ve své přednášce na výročním televizním festivalu v Edinburku hlavní korespondentka společnosti BBC Kate Adieová, která je proslulá tvrdými a neohroženými reportážemi z nejkonfliktnějších oblastí světa. (Uprostřed kulometné palby například Adieová referovala v přímém přenosu v červnu 1989 o masakru na pekingském Náměstí nebeského míru. Adieová také referovala velmi často z bojů v Bosně.)

Od reportérů je nyní požadováno, uvedla Kate Adieová, aby projevovali při reportážích své pocity. Už nejsou kritizováni za to, že nezastávají neemocionální a neosobní stanovisko. Diváci vyžadují, abyste jako novinář projevil angažovanost na zprávě, kterou přinášíte.

Adieová byla před dvěma lety na tomto televizním festivalu kritizována, že její reportáže z masakru dětí ve skotském městě Dunblane byly příliš neosobní.

Britská reportérka si však není jista, jestli ke změnám došlo v důsledku Dianiny smrti. Konstatovala, že v Británii vzniká trend, v jehož důsledku má být ve zpravodajství stále více slyšet "hlas obyčejných občanů". Je to hlavně důsledkem toho, že v Británii za posledních pět let dramatickým způsobem vzrostl počet zpravodajských pořadů.

"Není to stoprocentně důsledkem Dianiny smrti, ale je to důsledkem změn v televizním zpravodajství. Nyní existují dva čtyřiadvacetihodinové zpravodajské okruhy. Stále tomu říkáme zpravodajství. Vysílací čas musí být něčím naplněn, a tak místo tradičních zpráv se vysílají zpravodajské rozhovory, názory komentátorů a hlasy obyčejných lidí."

Během dnů po Dianině smrti, uvedla Kate Adieové došlo k výrazné změně při užívání názorů obyčejných lidí. Do té doby se těchto názorů užívalo jen málo a vždycky se natočilo daleko více názorů, než kolik se nakonec odvysílalo.

V období po smrti Diany se začalo vysílat "všechno". Kromě tradičních zpráv jsme začali vysílat "hlasy lidí". "Bylo to o hodně sentimentálnější, než bývají normální zprávy," uvedla Adieová. Charakterizovala tón tohoto vysílání jako "zpovědniční".

Adieová také vylíčila v přednášce, jak to vypadalo v Paříži těsně po Dianině smrti. Dorazila s kameramanem jako první reportérka na místo v podjezdu u mostu de l'Alma, kde princeznin mercedes havaroval. Očekávala, že podjezd bude uzavřen, ale pragmatičtí Francouzi ho rychle znovu otevřeli pro běžný provoz.

"Kameraman a já jsme pohlédli na tu scénu a oba jsme potřásli hlavou, protože jsme věděli, že máme televizní problém. Bylo to banální. Ať bychom tam natočili cokoliv, nutně to muselo vypadat jako zpráva o dopravní situaci na silnicích na jihozápadě Anglie."

Proto, domnívá se Kate Adieová, se zpravodajství brzo přesunulo do londýnské čtvrti Kensingtonu, do ulic plných květin od truchlících britských občanů. Bylo to snesitelnější, bylo to něco, s čím se dalo žít, nebyl to ten smradlavý, betonový podjezd, plný aut."