Britské listy

Jak vyplývá z nedávného článku p. Mathé, Jakub Puchalský za pár měsíců v nové funkci nedokázal proniknout do informačního systému ČT a vyvstává otázka, je-li si vůbec jeho existence a možností vědom. To je jistě alarmující, ale budiž, snad se pan Puchalský chce věnovat "koncepční práci" a operativu přenechává manažerskému týmu.

Nad čím ovšem zůstává rozum stát, je Puchalského medializovaná odpověď Radě ČT, týkající se kritizovaného pořadu Nadoraz o Janu Kavanovi. Puchalský řekl cosi ve smyslu, že má k odvysílanému materiálu výhrady, ale nebude po jeho tvůrcích chtít, aby se Kavanovi omluvili. Taková formulace mi připadá zcela absurdní: předně, omluva je subjektivní projev, který nelze nařídit (nejvýše se může Puchalský omluvit jménem ČT jako instituce), ale především, co je to za pozici, udělali jsme chybu, ale neomluvíme se?

Buď si myslím, že jsem chybil, a pak je mezi slušnými lidmi omluva samozřejmostí, nebo chybu nepřipouštím a není se zač omlouvat. Puchalského výrok svědčí o tom, že svou pracovní filozofii čerpá spíš z byzantských než z anglosaských zdrojů: v takovém chápání je totiž každá omluva projevem slabosti.

Krumlův článek v Týdnu č. 37 (ze 7. září 1998, název: "Kosmetické úpravy i plastická operace") mě, popravdě řečeno, nepotěšil. Je totiž alibistický: aby se vyhnul nutnosti pronést o ČT nepříznivý soud (a riskoval, že tak jako Britské listy ztratí přístup k Šámalovi, Puchalskému a dalším televizním primadonám), cituje Kruml kritiku odjinud (z Britských listů). Věřím, že příští hodnotící článek v Týdnu (plánovaný, tuším, po jednom měsíci nového schématu) bude odvážnější - anebo bych měl napsat hodnocení zase já, aby se pan Kruml mohl vymluvit, že on nic, on muzikant, to všechno ten notorický nenávistník Pecina...?

Zdraví,

T.P.