Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

• "Nejsem rasista, ale..." (Andrew Stroehlein)

Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.

Tomáš Pecina

Pane Pecino, já té mediální problematice rozumím každým dnem méně a méně, protože tomu by se člověk musel věnovat soustavně - pro mě je to spíš hobby.

Váš dotaz je velmi komplikovaný. Myslím si, že v ČT se stalo mnoho nešťastného. Je prakticky nemožné hodnotit to objektivně, ale subjektivně vládne v České televizi obrovský strach, protože jsou prováděny divoké personální změny - podle mého názoru naprosto zbytečné - které přivádějí televizi na kraj propasti. Na rozdíl ode mne, který jsem věděl, že moje šestileté období končí, ostatní nebyli vázání žádným obdobím. To byli profesionálové, velmi loajální k instituci, a teď se jich to začíná dotýkat. Po destítkách je ohrožována jejich profese, jejich sociální zázemí, často překvapivě, často jsou do posledního dne utvrzováni v tom, že jsou kvalitní, a potom ze  dne na den jsou přepadeni v kanceláři, zamknou jim počítač, kancelář...

To jsou věci, které vůbec nepatří do civilizované společnosti, nota bene zvlášť když ti lidé jsou podle mého subjektivního názoru lepší než ti, kdo je nahrazují.

Asi před týdnem vyšel v Lidových novinách článek od pana Puchalského, kde byla ona věta, že "tvůrčí pracovníci se zásadně neomlouvají." O hysterii se dá mluvit v odpovědi Zdeňka Šámala Britským listům. Vcelku se dá říct, že vnější projevy České televize jsou hodně křečovité.

To asi jsou. Přestože jak v projektu, tak v praxi si dávají nesmírně záležet na tom, aby vybudovali velmi profesionální P.R. - mají na to zřejmě nějaké agentury, hromadu lidí navíc, externí spolupracovníky atd. Já také vidím, že to vlastní kvalitu nijak nepoznamenalo - jejich projevy jsou asi hysterické, to máte pravdu. Ale to bych jim nevyčítal, tyto přehmaty k věku a nedostatku zkušenosti patří. Mně se jedná mnohem víc o ten opravdový problém, o to, co se v České televizi děje, a mám obavu, aby to nevedlo ke katastrofě. Rád bych se zeptal Rady ČT, kdo bude odpovědný za  destrukci České televize.

To je správná otázka, ale u tak jedinečné instituce by se mělo určitým věcem předcházet. A je úlohou ostatních médií, aby upozorňovala na kritickou situaci.

Pane Pecino, máte rozhodně pravdu, mě opravdu zaráží, jak málo se - s výjimkou Britských listů - od dubna média věnují České televizi. Dřív jsme o sobě často četli články každý den, dnes jakoby to nikoho nezajímalo. Anebo funguje oddělení P.R., které neutralizuje novináře, já nevím...

Snad něco vyjde dnes nebo příští týden v Týdnu...

Pamatuji se, že jsme na žádost Karla Hvížďaly v roce 1997 povolili, aby se tři novináři Týdne účastnili transformace zpravodajství. Strávili u nás tři dny, směli na všechny porady, a potom napsali pětistránkový zcela zdrcující článek. Letos napsal Kruml dvoustránkový článek a jediná kritika je převzata od Vás. Kam to došlo, ta novinařina? Vy jste to zcela správně napadl. Přitom by také bylo co kritizovat: Vždyť celá ta image zpravodajství je návratem k osvědčeným trikům komerčních televizí.

Je velmi těžké hodnotit něco, co o sobě nevydává žádné zprávy. Jistě víte, že projekt Jakuba Puchalského se stal intimní záležitostí mezi generálním ředitelem a Radou ČT. To znamená, že ředitel je hodnocen na základě dokumentu, k němuž veřejnost nemá přístup.

To je samozřejmě zásadně špatně. Projekt má být přístupný veřejnosti, protože místo generálního ředitele je do té míry placeno veřejností a natolik ve veřejném zájmu, že se tohle nesmí stát.

Britské listy se snaží domoci změny, snad se nám to podaří. Nejste jediný, kdo poukazuje na to, že je to nešťastný způsob, jak řídit veřejnoprávní instituci.

Možná jste si všiml, že já jsem svůj projekt zveřejnil - byl až do 31.8. na internetových stránkách České televize.

Podle něj ale není co kontrolovat...

Samozřejmě, říkám to jen proto, že i tady byla určitá rizika. Byly tam návody, které teď mimochodem někteří lidé z České televize přinášejí jako své nápady, nebo věci, které by mohly posloužit jako návod pro komerční televize. Ale musel jsem to udělat, aby mi nikdo nemohl vyčítat, že jsem něco zametl pod práh.

Utajení projektu je jednou stinnou stránkou České televize, druhou stinnou stránkou je, že když se někdo pokusí o kritiku nového vedení, reakcí je hysterie a odmítání komunikace - jistě jste četl, co nám napsal pan Šámal. Mám pocit, že novináři se bojí, co by se stalo, kdyby se pokusili Českou televizi kritizovat.

Ale Česká televize není tak silné médium, a není schopno každého protivníka zničit. Vím, čeho je schopna Nova, a přesto si novináři troufnou kriticky se do Novy pustit, teď například vychází knížka Kašparové. Co by se tomu novináři stalo, kdyby psal kriticky o České televizi? Nic.

To je správná otázka, ale mohlo by se mu stát totéž co nám. Snažíme se vejít v kontakt se slečnou Elhenickou [tiskovou mluvčí ČT] a ona nijak nereaguje. Britské listy se jí např. opakovaně ptaly, jak je to se společností Hroch, v níž je statutárním zástupcem jeden z manažerů ČT. Poslal jsem dopis generálnímu řediteli, v němž mu kladu tutéž otázku a upozorňuji ho, že slečna Elhenická s námi již delší dobu nekomunikuje. Dalším krokem bude samozřejmě stížnost Radě ČT.

Tím se Rada ČT musí ze zákona zabývat.

Protože Česká televize nepořádá žádné pravidelné tiskové konference, je dost problém získat informace, co se v České televizi děje. To může souviset s tím, proč se novináři bojí psát kriticky o České televizi: protože kritika znamená informační embargo.

K jiné otázce: Pan Puchalský přišel do funkce, kde řídí několik tisíc lidí, z místa, kde řídil několik desítek lidí. To je velká změna. Domníváte se, že dokázal svůj styl řízení transformovat? V Britských listech se mluvilo třeba o tom, kolik stojí zpravodajské pořady, a jeho reakce mi nepřipadala zcela adekvátní.

Vy mě nutíte k velmi konkrétní odpovědi. Já mám obavy, že on toho moc neřídí, že televizi řídí jiní manažeři, kteří jsou kolem něj, bez nich neudělá žádné rozhodnutí, a možná dokonce někteří členové Rady.

Jestliže existuje takové intimní porozumění mezi ředitelem a Radou, zákonitě to musí vést k podobným důsledkům. Televize nebude řízena jako transparentní veřejnoprávní instituce, ale vše se bude dít velice neprůhledným způsobem.

To máte pravdu. V projektu Puchalský deklaroval, že to bude otevřená instituce. To se nepodařilo, Česká televize je mnohem uzavřenější než kdykoli předtím. Celá řada věcí se tam teď odehrává pokoutně. Považuji za pokoutní i vazbu Rady ČT s vedením. Ta má být transparentní, Rada ČT je veřejný orgán volený Parlamentem. Ti by vůbec neměli jednat uzavřeně. Když se podíváte na jejich internetovou stránku, zjistíte, že od 27. května nezveřejnili jedinou zprávu o svém zasedání, přestože předtím to dělali. To přece není možné! Jako by se od té doby vůbec nesešli. Samozřejmě se scházejí, a to velice často, ale nevydávají absolutně žádné výstupy.

Minulý týden jsem hovořil s novou mluvčí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dr. Havlíkovou (článek vyjde v Britských listech v nejbližší době). Paní Havlíková vyjádřila obavu, že vše spěje k tomu, aby se veřejnoprávní rozhlas a televize opět staly státními médii, jak k tomu fakticky došlo např. na Slovensku. Jsou podle Vás předpoklady pro takový vývoj?

Doufám, že ne. Mám signály, že existuje velký tlak dnes vládnoucí strany na Českou televizi, možná je to ale mnohem spíš aktivitou členů Rady za  tuto stranu, než tou stranou nebo tou vládou, jestli mi dobře rozumíte... Někteří členové Rady nominovaní ČSSD jsou mnohem aktivnější, než jejich strana chce. Za mnohem větší nebezpečí, než že dojde k postátnění televize, vidím v hrozbě destrukce celé instituce. Větším nebezpečím je i to, kdyby se televize stala předmětem v rukou Rady ČT, jejíž jednání je netransparentní.

Britské listy se víc než toho, že by se Česká televize stala nástrojem v rukou jedné strany, jako tomu bylo v případě STV a HZDS, obávají, aby na ni nebyl činěn tlak směrem k nízké kritičnosti vůči celému establishmentu.

To už jste mnohem blíž mým představám. Narážel jsem na záhadnou funkci Rady ČT, která je v zákoně popsána určitým způsobem, ale Rada ji přitom vykonává podstatně političtěji, to znamená, že tlačí na vedení České televize nějakým směrem, a to může být právě ten směr, který jste uvedl: menší konfliktnost, větší opatrnost, omezení některých otázek, některých objevů - tudy to samozřejmě mohlo vést, protože jejich vyjádření o pořadu Nadoraz by Vám dávalo naprosto za  pravdu.

To vyjádření samo o sobě bylo formulováno nesmírně neobratně...

Já bych to nepodceňoval - to je vyjádření, o kterém si jeho autoři myslí, jak obratně zacházejí s jazykem a jak dokážou svými formulacemi každého obejít a omámit.

Já rozhodně okouzlen nejsem...

Celá řada lidí možná je. A tam já vidím určité nebezpečí, ve snaze řídit celou televizi z téhleté "minivládičky", která se navenek tváří jako multipartajní a tím pádem objektivní, ale oni klidně mohou vést televizi k zániku. Mám pocit, že oni už dokonce ztrácejí víru v poslání a důležitost veřejnoprávní televize.

Je důležitější, aby tu víru neztratila veřejnost...

To je mnohem důležitější, ale jestliže se najde devět dobráků, kteří tu víru ztratili a členství v Radě udržují kvůli jiným cílům, pro svoji popularitu, pro svoje knížky... Včera jsem viděl Setkání s obrazovkou, kde dva členové Rady, tuším, že Petr Weiss a Vladislav Kučík, měli reklamu svých knih.

Ten pořad jsem neviděl, ale určitě se podívám na reprízu. Je to pro mě nová informace a jsem poněkud šokován.

Zpět k tématu - když se podívám na poslední slovní výměnu s generálním ředitelem, dělá to na mě dojem určité civilizační diskrepance, nepřipadá mi možné, že by tato slovní výměna mohla proběhnout v západní civilizaci.

Pane Pecino, vy pořád uvažujete jako příkladný civilizovaný občan kvetoucí demokracie, kterých je mimochodem i od Aše na západ velmi málo. Přece nebudete věřit tomu, že tato výměna názorů nebyla domluvena? Oni přece nebudou dělat nic proti řediteli, kterého před pěti měsíci jmenovali. Oni ho musejí chránit i v daleko vážnějších případech. Já jsem u toho samozřejmě nebyl, ale takřka bych se vsadil, že to bylo domluveno, ten text Rady i reakce na něj. Pan Puchalský takové věci nevydává bez vědomí Rady, nemyslete si.

Já jako zástupce médií musím tu věc brát prima facie - nejprve se musím podívat na to, co je řečeno, a až potom mohu pátrat, jakou měl ten výrok genezi.

To máte pravdu, ale možná analýzou zjistíte, že celá řada těch rozhodnutí je činěna v souladu. Já jsem např. odmítl žádost Rady, abych dával na jejich personální doporučení, kdežto kolega Puchalský to akceptoval a také to dělá. Oni s ním za to drží krok: Například bylo ohlášeno, že ekonomický ředitel byl vybrán výběrovým řízením, což není pravda ani náhodou, protože žádné nebylo vypsáno, a když si starý ředitel stěžoval Radě, Rada generálního ředitele podržela. Výběrové řízení prý provedla firma Coopers&Lybrand - těžko to bylo možné, časově... ostatně co je to za výběrové řízení, když není vyhlášeno?

(pokračování rozhovoru přineseme v některém z příštích vydání Britských listů)

Praha, 28.9.1998

Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

Domnívám se však, že by bylo asi přínosem pro Českou republiku, kdyby byly tyto předpisy (v angličtině jsou umístěny na internetu zde) britské Rady pro komerční televizní vysílání vážně vzaty v úvahu v České republice, v co největším rozsahu. Tyto britské předpisy jsou založeny na více než čtyřicetileté zkušenosti s komerčním televizním vysíláním, které existuje v Británii od poloviny padesátých let.

Jan Čulík

Programové směrnice závazné pro britské komerční televizní stanice

Vydala Komise pro britské komerční televizní vysílání v lednu 1998

Předmluva

Oddíly 6 a 7 britského Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1990 ukládají britské Komisi pro komerční televizní vysílání jako statutární povinnost vypracovat směrnice týkající se objektivnosti a všeobecné směrnice týkající se zobrazování násilí, vysílání žádosti o peněžní dary a další takové záležitosti. (...) Tyto směrnice realizují celou řadu požadavků, týkajících se televizních pořadů, o nichž hovoří Směrnice Evropského společenství o televizním vysílání a Konvence o televizi vysílající přes hranice států Rady Evropy. Tyto směrnice platí pro všechny terestrické, kabelové i satelitní televizní stanice, kterým vydala Komise vysílací licenci. (...) Všichni držitelé licence jsou povinováni zajistit, aby veškeré pořady, které vysílají, splňovaly podmínky těchto směrnic. Všichni držitelé licence také musejí prokázat Komisi pro komerční televizní vysílání, že mají odpovídající procedury pro splnění těchto požadavků. (...) Držitelé licence také musejí mít v provozu procedury, z nichž vyplývá, že tvůrci televizních pořadů mají možnost získávat potřebné informace o těchto směrnicích u vedoucích pracovníků televizní stanice.

Komise pro komerční televizní vysílání vypracovává tyto směrnice a reviduje je, sleduje jejich dodržování a vyšetřuje stížnosti. Má pravomoci udílet tresty, včetně pokut, držitelům licencí, kteří směrnice nedodržují.

Komise pro televizní vysílání je ochotna poskytovat všeobecné informace ohledně interpretace těchto směrnic, avšak nekontroluje pořady či scénáře před vysíláním.

Níže uvedené směrnice se nepokoušejí regulovat všechny skutečnosti týkající se vztahu mezi Komisí pro televizní vysílání a držiteli licencí. Směrnice proto nejsou stoprocentně směrodatné pro žádoucí praxi při televizním vysílání ve všech ohledech.

Pokud není uvedeno jinak, výraz "děti" v těchto směrnicích znamená osoby do 15 let. Výraz "mladiství" znamená osoby ve věku 16 a 17 let.

Pro názornost jsou konkrétní ustanovení těchto směrnic uvedeny tučným písmem a odsazeně. Je však zároveň nutné bedlivě studovat jejich celý text.

Oddíl první: Urážky vkusu a slušnosti, zobrazování násilí, atd.

Oddíl 6 (1)(a) Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1990 vyžaduje, aby Komise pro komerční televizní vysílání zajistila, že držitelé licence nebudou vysílat nic, co uráží vkus či slušnost, co povzbuzuje či vyvolává zločinnost nebo co může vést k nepokojům nebo může urážet city veřejnosti.

1.2.(i) Rodinné sledování televizních pořadů

Materiál nevhodný pro děti se nesmí vysílat v době, kdy se dá očekávat, že se na televizi dívá velký počet dětí.

21.00 hodin je čas, který je normálně určen jako doba, před níž nesmějí držitelé licence vysílat nic, co je nevhodné pro děti.

Po 21. hodině až do 5.30 ráno je možno postupně vysílat stále méně vhodné (tj. "dospělé") programy. Je tedy možné, že pořad, který je přijatelný pro vysílání ve 22.30 by nebyl přijatelný pro vysílání ve 21 hodin. Televizní stanice si musejí uvědomit, že je pravděpodobné, že pořady, které začínají před 21. hodinou a pokračují po ní budou až do jejich skončení sledovány rodinami s dětmi.

(...)

1.2(iv) Nakoupený materiál, včetně celovečerních filmů

Platí tato základní pravidla:

(a) Žádný film, nepřístupný do 12 let, se nesmí normálně začít vysílat na žádném okruhu dříve než ve 20 hodin.

(b) Žádný film, nepřístupný do 15 let, se nesmí normálně začít vysílat na terestrickém okruhu dříve než v 21 hodin (na subskripčních okruzích v závislosti na obsahu filmu ne dříve než ve 20 hodin).

(c) Žádný film, nepřístupný do 18 let, se nesmí začít vysílat na žádném okruhu dříve než ve 22 hodin.

(d) Žádný film s označením 'R18' se nesmí vysílat nikdy na žádném televizním okruhu.

(e) Žádný film, jemuž odmítla Britská rada filmové cenzury certifikaci, se nesmí nikdy vysílat na žádném televizním okruhu.

Toto jsou však jen

minimální

1.2.(v) Upoutávky

Programové upoutávky musejí splňovat veškeré výše uvedené podmínky. Pokud chce televizní stanice vysílat před 21. hodinou upoutávku na "dospělý" film, upoutávka nesmí obsahovat žádné zakázané scény.

1.3. Varování

Varování jsou nevhodná během doby, kdy televizní pořady sledují děti. Televizní stanice však musí zhodnotit, zda by mohly některé aspekty vysílaného pořadu znepokojit či poděsit diváky, zejména malé děti. Před každým pořadem musí být uvedeny příslušné informace, např. před zpravodajskými reportážemi, které by mohly poděsit malé děti.

V pozdější vysílací čas musí televizní stanice využívat konkrétního varování všude tam, kde je pravděpodobnost, že by někteří televizní diváci mohli považovat vysílaný pořad za znepokojující.

1.4. Jazyk

Neexistuje absolutní zákaz vulgárního vyjadřování. Ale mnoho lidí je uraženo, někteří z nich hluboce, užíváním vulgárního jazyka, včetně sprostých slov s náboženským (a to nejen křesťanským) podtextem.

Nemá-li tedy být ohrožena svoboda projevu spisovatelů, režisérů a herců, je nutno se vyhnout bezdůvodnému užívání vulgarismů. Užívání vulgarismů musí být obhajitelné kontextem a autentičností scény. Vulgarismy se nesmějí ve vysílání vyskytovat pravidelně.

Vulgarismy (včetně kleteb, zneuctívajících náboženství) se nesmějí užívat v pořadech specificky určených pro děti.

Nejhrubší vulgarismy se nesmějí užívat před 21.00 hodinou. Užívání vulgarismů po 21. hodině musí ve všech jednotlivých případech - pokud je to praktické, tak předem - schválit nejvyšší činitel televizní stanice, odpovědný za vysílání.

1.5 Sex a nahota

Platí obdobná ustanovení. Mnoho velkých dramat či beletrie se týká lásky a vášnivých vztahů, které mohou šokovat či znepokojovat. Lidová zábava a komedie vždycky závisely do určité míry na nepřímých zmínkách o erotice a na napodobování sexu. Avšak bezdůvodné užívání sexu a nahoty je zakázáno.

Ukazování sexuálního chování a nahoty musí být zdůvodnitelné v kontextu a musí být prezentováno diskrétně a taktně. Zdrojem největšího znepokojení jsou scény zobrazující násilné sexuální styky, včetně znásilnění, zejména pokud je to vylíčeno podrobně a pokud má scéna delší trvání.

Sexuální styk se nesmí objevovat na obrazovce před 21.00 hodinou. Výjimky mohou být povoleny v případě přírodovědeckých filmů, seriózních vzdělávacích pořadů anebo v těch případech, kdy není znázorněn sexuální styk realisticky. Všechny tyto případy musí předem schválit nejvyšší činitel televizní stanice, odpovědný za vysílání.

Realistické zobrazení násilného sexuálního chování je ospravedlnitelné jen velmi výjimečně. Scéna musí projít stejným schvalovacím procesem.

1.6. Násilí

Skutečný svět obsahuje mnoho forem násilí. Televize má povinnost to odrážet - ve zpravodajství, v dramatické tvorbě i v dalších pořadech. Na druhé straně, líčení násilí, fyzického, verbálního i psychologického, je zdrojem veřejného znepokojení:

(a) Na nejjednodušší úrovni, znázorňování některých násilných činů může zacházet za hranice přijatelné pro průměrného diváka. Jde o matereiál, který lze, podle Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, klasifikovat jako "urážku vkusu a slušnosti".

(b) Některé znázorňované násilné činy jsou potenciálně tak znepokojující, že mohou být psychologicky škodlivé, zejména pro mladé či emocionálně nevyvážené diváky.

(c) Násilí znázorňované v televizi může být napodováno ve skutečnosti.

(d) Pravidelné a opakované vysílání násilných scén může vést diváky k závěru, že je násilí v určité formě přijatelným chováním. Může to vyvolávat indiferentnost vůči utrpení obětí násilí.

Všichni, kdo připravují, vyrábějí a umisťují do vysílání pořady, si musejí být vědomi následujícího:

Obsah celého programového schematu televizní stanice

(a) Násilí, které je přijatelné v jednom pořadu, se múže stát nesnesitelným během delšího časového období. Televizní stanice proto nebudou vysílat těsněji vedle sebe několik pořadů obsahujících násilí.

(b) Vysílací doba jednotlivých pořadů je důležitá. Televizní stanice musejí zejména brát v úvahu nedospělé televizní diváky.

Účel a prostředky

(c) Neexistují důkazy, že zobrazování násilí pro dobré či "legitimní" účely má méně škodlivé účinky na člověka a na společnost než zobrazování násilí pro špatné cíle.

Prezentace

(d) Neexistují důkazy, že "klinicky očištěné" násilí, kde jsou důsledky násilí skryty, minimalizovány anebo prezentovány ritualistickým způsobem, je nevinné. I násilí, které je prezentováno jako násilí, které se událo v dávné minulosti zůstává násilím.

(e) Diváci budou nejpravděpodobněji šokováni explicitními záběry bolesti, zoufalství a zranění a krvavých scén, zejména pokud k nim dojde náhle nebo neočekávaně.

(f) Dramatická pravda občas vyžaduje, aby se na obrazovce objevila sadistická postava, avšak v žádném případě nelze obhájit samoúčelné zobrazování násilí (třeba jen zvukem), ani samoúčelné zobrazování sadistických či zvrácených činů.

(g)

Nově vymyšlené a či obecně nepříliš známé metody, jak působit bolest či zranění, které lze lehce napodobit, se vysílat nesmějí.

Mladí a zranitelní diváci

(h) Scény, které by mohly znepokojit malé děti, vyžadují zvláštní pozornost. Scény domácích hádek, ať už jsou či nejsou doprovázeny fyzickým násilím, lehce mohou u dětí vyvolat strach a nejistotu.

(i) Důkazy, získané vědeckým výzkumem, ukazují, že společensky nebo emocionálně nejistí jedinci, zejména adolescenti, jsou zvlášť zranitelní. Imaginace, tvůrčí přístup či realismus v televizi nelze omezovat natolik, že by musela být legitimní služba většině vždy podřízena omezení pro menšinu. Ale civilizovaná společnost vždycky věnuje zvláštní pozornost svým slabším členům.

V takto citlivé oblasti vyžaduje riziko zvláštního ospravedlnění. Máte-li pochybnosti, scénu vystřihněte.

1.6(ii) Sebevražda a pokusy o sebevraždu

Důkazový materiál, že diváci by mohli přímo napodobovat zobrazování pokusu o sebevraždu, je nekonkluzívní. Je však věcí zdravého rozumu, že se musejí televizní pracovníci stavět k tématu sebevraždy diskrétně a opatrně, zejména v populárních dramatických seriálech. Televize nesmějí předvádět podrobné metody, jak páchat sebevraždu. Před zobrazováním sebevraždy si musejí tvůrci televizních pořadů tam, kde je to vhodné, vyžádat odbornou poradu či informace od dobrovolných organizací jako The Samaritans.

1.6 (iii) Násilí ve zpravodajství

(a) Stejně jako všechny ostatní televizní pořady podléhají i zpravodajské pořady časově tematickým omezením v době, kdy se na televizi dívají rodiny s dětmi. To nikterak neomezuje rozsah témat, jimiž se bude zpravodajská relace zabývat, ani to neznamená, že určité informace nemohou být plně odvysílány před 21.00 hodinou. Znamená to však, že všechna zpravodajská témata budou prezentována takovým způsobem, který bere řádně v úvahu pravděpodobné složení divácké obce. Televizní stanice budou plně využívat slovního varování před násilnou scénou. Zvláštní pozornost musí být věnována frekvenci, s níž se násilné scény opakují v dalších zpravodajských relacích, zejména v době, kdy pravděpodobně sledují televizi i děti.

(b) Záběry poprav anebo jiných scén, kde je jasně vidět, že jsou lidé zabíjeni anebo umírají vyžadují speciální zdůvodnění.

(c) Zvláštní pozornost je nutno věnovat možným následkům vysílání informací o násilných událostech v Británii na místní lidi v oblasti, kde se násilí událo, jimž to může způsobit zvlášť velkou psychické utrpení. Relevantní je také Oddíl 6(1) Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1990, který stanoví, že se nesmí vysílat nic, co by povzbuzovalo či vyvolávalo zločinnost anebo co by vedlo k nepokojům.

1.7. Nebezpečné chování

Zobrazování nebezpečných činů či nebezpečného chování, které může a velmi pravděpodobně bude napodobovat veřejnost, bude z vysílání vyloučeno, pokud nemůže být ospravedlněno dramatickými a redakčními požadavky pořadu.

Zobrazování nebezpečného chování, které by mohly lehce napodobovat děti, je vyloučeno, a to zejména v době, kdy sledují televizní vysílání velké počty dětí.

1.8. Scény věšení

Žádný film nebo pořad, obsahující scény věšení lidí nebo přípravy na věšení lidí, které by bylo možno lehce napodobovat, se nesmí začít vysílat před 21.00 hodinou.

1.9. Zacházení s menšinami

1.9. (i) Etnické menšiny

Rasistická přízviska se nesmějí používat.

Necitlivé poznámky nebo stereotypní líčení příslušníků menšin je také často urážlivé, i když to třeba není myšleno úmyslně. Je třeba pečlivě zvažovat možný dopad na danou rasovou menšinu i na celkovou populaci i  měnící se postoje veřejnosti ohledně toho, co je a co není přijatelné.

Programové schéma musí spravedlivě odrážet příspěvek všech ras společnosti.

1.9. (ii) Invalidé

Totéž se týká zobrazování invalidů. Používání humoru, který zesměšňuje fyzickou či psychickou invaliditu, hrozí urazit, i když není vtip míněn zle. Všechny pořady se musejí vyhýbat zbytečným zmínkám o invaliditě a nebudou užívány ani blahosklonné výrazy jako "je to mrzák", "je oběť" . Mělo by být možné pravidelně zařazovat invalidní osoby do pořadů všeho druhu a nezmiňovat se nijak o tom, že jsou to invalidé. (...)

1.9. (iii)

Stejné zásady platí o chování vůči ostatním, méně zjevným a méně zranitelným menšinám, včetně starších lidí, homosexuálů a menšinových náboženství či jazykových skupin.

1.10. Hypnóza

Televizní stanice se musejí seznámit s ustanoveními Zákona o hypnóze z roku 1952. Je také nutno dát bedlivý pozor, aby bylo minimalizováno nebezpečí, že citliví diváci upadnou do hypnózy.

Zejména nesmí hypnotizér v žádném případě být ukázán, jak hypnotizuje diváka přímo na kameru.

1.11. Okultní jevy

Předvádění vymítání ďábla či psychické či okultní praxe se ve faktografických pořadech nepovoluje, s výjimkou případů, kdy jsou tyto jevy legitimním způsobem zkoumány.

Nefaktografické pořady obsahující tyto jevy nesmějí být vysílány před 21.00 hodinou.

1.12. Pořady vysílané ze záznamu

Pořady, které nejsou vysílány okamžitě, musjí být před vysíláním zkontrolovány, aby bylo zajištěno, že se jejich obsah nestal nevkusným v důsledku událostí, k nimž mezitím došlo, například v důsledku úmrtí, zranění nebo jiných neblahých okolností.

1.13. Dotazování směrem nahoru

Má-li produkce pochybnosti o vhodnosti materiálu, jímž se zabývají tyto směrnice, musí se s nimi obrátit na nejvyššího pracovníka televizní stanice, odpovědného za vysílání.

Oddíl druhý

Soukromí, získávání informací, atd.

2.1. Všeobecně

Svoboda přístupu k informacím a svoboda televizních stanic informace zveřejňovat má určitá omezení. Tato omezení jsou dána národní bezpečností, ustanoveními Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a právem jednotlivých občanů na soukromí. Vznikne občas situace, kdy právo občana na soukromí bude muset být bráno v úvahu proti veřejnému zájmu.

Ve veřejném zájmu je: (i) zjištění či odhalení zločinu či závažného trestného činu (ii) ochrana zdraví veřejnosti a její bezpečnosti (iii) zabránění tomu, aby byla veřejnost zmatena výrokem či činem nějakého jednotlivce či organizace (iv) odhalení podstatné nekompetentnosti ve státním úřadě.

2.2. Filmování a natáčení na veřejnosti

Když se natáčí na veřejnosti, editoři a produkce se musí ujistit, že slova i činy natáčených jednotlivců jsou natolik ve veřejné doméně, že může být ospravedlněno vysílání těchto slov či činů bez výslovného svolení těchto jednotlivců. Televizní stanice musejí také uvážit, zda není neférové využít natočený materiál později a v jiném kontextu, například při využití materiálu, natočeného pro faktografický pořad v komediálním programu. Zvlášť je zapotřebí dávat si pozor tam, kde došlo k osobní tragédii anebo k trestnému činu.

2.2 (i) Filmování a natáčení v institucích, atd.

(...) Když se natáčí například v nemocnicích nebo v továrnách,

když není výskyt příslušníků veřejnosti v natočeném materiálu okrajový a podružný či anonymní, nebo když jsou zobrazeni, i když nejsou jmenováni, v obzvláště citlivém kontextu (například jako pacienti psychiatrických klinik nebo na jednotce ntenzívní péče), televizní stanice musí získat individuální souhlas k vysílání tohoto materiálu. Výjimky musejí být ospravedlnitelné veřejným zájmem.

Pokud není filmovaná osoba schopna poskytnout svolení z důvodů nemoci, je možno žádat o svolení nejbližšího příbuzného nebo opatrovníka.

2.2.(ii) Filmování policejních operací

Dostane-li televizní stanice povolení filmovat policejní nebo obdobnou (např. celní) operaci na jiných než veřejných místech (například během policejní prohlídky domu či úřadu) je povinností produkce nebo čelného člena televizního štábu co nejdříve identifikovat se příslušným členům veřejnosti, jichž se prohlídka týká. Pokud bude televizní štáb požádán majitelem domu či úřadu, nebo policií, aby odešel, za normálních okolností to učiní. Televizní štáb si musí uvědomit, že je v nebezpečí spáchání trestného činu nedovoleného vstoupení na cizí pozemek. Proto je nutno o případě před vysíláním uvědomit nejvyššího pracovníka televizní stanice, odpovědného za vysílání, a přesvědčit ho, že ke vstupu do soukromých prostor došlo ve veřejném zájmu.

2.2. (iii) Spravedlnost vůči nevinným účastníkům

Tam, kde jsou nevinní občané ústředními figurami v pořadu nebo reportáži týkající se závažného trestného činu, tragické události nebo katastrofy, televizní stanice musí vyvinou zvláštní úsilí na zajištění toho, aby tito lidé nebyli prezentováni v nespravedlivém světle. To se týká také přímých příbuzných osob, které zahynuly. Produkce také tam, kde je to možné, uvědomí tyto osoby o tom, kdy se pořad bude vysílat a kdy se na něj začnou vysílat upoutávky.

Produkce musí zhodnotit jak pravděpodobné je, že by mohlo vysílání pořadu způsobit lidem bolest. Musejí zhodnotit, jak nedávno k události došlo, jakým způsobem a v jakém rozsahu je zobrazena nevinná strana, do jaké míry stále přivolává zájem sdělovacích prostředků a do jaké míry slouží pořad nikoliv jen veřejné zvědavosti, ale veřejnému zájmu. Argument o veřejném zájmu je nosný v tom případě, kdy vládne podezření, že došlo k nespravedlivému soudnímu rozhodnutí anebo v těch případech, kdy jde o významné právní, společenské či morální zásady.

Televizní stanice musí uvážit, zda je vhodné poradit se s odborníky či s organizacemi podporující oběti takovýchto katastrof ohledně pravděpodobného dopadu pořadu. V situacích, kdy by vyvolalo odvysílání pořadu podstatnou míru bolestí u jednotlivých občanů se smí pořad odvysílat jen za nejmimořádnějších okolností.

2.3. Natáčení telefonních rozhovorů

Interviewy nebo rozhovory telefonem se za normálních okolností nesmějí nahrávat pro zařazení do pořadu, jestliže se reportér neidentifikoval a neuvedl, že mluví jménem televizní stanice a necharakterizoval účel pořadu a jestliže interviewovaný neposkytl souhlas s odvysíláním rozhovoru.

Je možné, že se zřídka vyskytnou okolnosti, například když jde o vyšetřování údajně zločineckého nebo jinak nepoctivého chování, kde tyto normální požadavky nemohou být dodrženy.

Když podle úsudku produkce k takovému případu dojde, musí získat explicitní souhlas nejvyššího pracovníka televizní stanice, odpovědného za vysílání, než bude takový pořad zařazen do vysílání.

2.4 Skryté mikrofony a kamery

Využívání skrytých mikrofonů a kamer k nahrávání osob, které si nejsou vědomy, že jsou nahrávány, je přijatelné pouze v případech, kdy je jasné, že takto získaný materiál je zásadní důležitosti k ustanovení důvěryhodnosti a autority zprávy, a to jen v tom případě, kdy je zpráva sama o sobě jasně velkého veřejného zájmu. Když podle úsudku produkce k takovému případu dojde, musí získat explicitní souhlas nejvyššího pracovníka televizní stanice, odpovědného za vysílání, a to předtím, než dojde k nahrávání, ať už se materiál bude vysílat nebo nikoliv. Další samostatný expliticní souhlas musí být získán od nejvyššího pracovnika televizní stanice, odpovědného za vysílání, než bude tajná nahrávka zařazena do vysílání. Televizní stanice musejí archivovat plnou dokumentaci tohoto konzultačního procesu v každém jednotlivém případě a pro každý natočený a odvysílaný materiál. Rada pro komerční televizní vysílání bude v pravidelných intervalech požadovat předložení této dokumentace k inspekci. Pokud televizní stanice nebude mít tuto dokumentaci v pořádku a v aktuálním stavu až do dnešního dne, Rada pro komerční televizní vysílání může uvalit na televizní stanici sankci za porušení těchto předpisů.

2.5 Scény velkého utrpení a velké bolesti

Scény lidského utrpení a bolesti jsou často přímou součástí každé reportáže z přírodní katastrofy, nehody či lidského násilí a mohou být vhodným tématem pro přímé zobrazení namísto nepřímé reportáže. Ale dříve než produkce odvysílá takovéto scény, musí uvést v rovnováhu přání sloužit potřebám pravdy a touze po milosrdenství oproti riziku senzacechtivosti a možnosti bezdůvodného narušení soukromí.

Právo jednotlivce na soukromí v době úmrtí jeho blízkých anebo v době velké bolesti musí být velmi silně respektováno.

Necitlivé interviewy nejen riskují, že vyvolají u dotazovaných občanů další bolest, ale také urážejí mnoho televizních diváků.

2.6. Interviewování dětí

Děti se musejí interviewovat velmi opatrně. Dětem nesmějí být dávány otázky o soukromých rodinných záležitostech, ani děti nesmějí být dotazovány na skutečnosti, které děti nejsou schopny dobře posoudit.

2.7. Zpravodajství o sexuálních zločinech spáchaných na dětech

Zprávy nesmějí, ani v případech kdy to zákon nezakazuje, identifikovat žijící děti mladší 16 let, které vyšetřuje police anebo které se účastní soudního řízení týkajícího se sexuálních trestných činů, ať už jsou to oběti, svědci nebo obžalovaní. Zákon zakazuje identifikaci dětí jako obětí sexuálních zločinů a jen soudci mohou zrušit tento zákaz.

Ve zprávě o sexuálním trestném činu, spáchaném na dítěti, musí televizní stanice dát velký pozor, aby neodvysílala nic, co by mohlo pomoci dítě identifikovat. Zejména:

(a) Obviněný dospělý smí být identifikován, pokud to zákon dovoluje.

(b) Dítě nesmí být identifikováno, ať je dospělý identifikován nebo ne.

(c) Je nepřípustné použít výrazu "incest" tam, kde by vzniklo riziko identifikace dítěte.

(d) Nic ve vysílání nesmí navodit dojem, že mezi obviněným a dítětem existuje nějaký vztah, rodinný či jiný.

2.8 Předem připravené situace

Předem připravené situace, kde členové veřejnosti či známé osobnosti jsou hlavní postavou pořadu, aniž by to předem věděli, jsou zavedenou součástí některých zábavných televizních pořadů. Avšak využívání takových situací musí být vždy dobře zváženo a musejí být využívány bezpečnostní záruky, aby nedošlo k narušení soukromí.

Tam, kde je materiál předem nahráván, souhlas osob, jichž se pořad týká, musí být získán před vysíláním pořadu. Při živém vysílání je nutno dávat velký pozor, aby nebyl nikdo z přítomných uražen. Žádost, aby televizní tým opustil soukromé prostory anebo aby přestal natáčet musejí být okamžitě splněny.

O jinou předem připravenou situaci jde, když je osoba požádána, aby ji televizní stanice mohla natočit pro jiný účel, než je utajovaný připravovaný pořad.

Využití takového materiálu bez souhlasu dané osoby je ospravedlnitelné jen pokud je to nutné dokázat důležitou skutečnost ve veřejném zájmu. Souhlas s přípravou takového natáčení musí být předem dán od nejvyššího pracovníka televizní stanice, odpovědného za vysílání. Takový souhlas musí být znovu poskytnut od nejvyššího pracovníka televizní stanice, odpovědného za vysílání, před vysíláním pořadu.

2.9. Interviewy bez předchozí dohody

Neformální, předem nedohodnuté interviewy s veřejnými činiteli a lidmi ve zprávách jsou normální a většinou neproblematickou součástí novinářské práce. Avšak rozhovory, o něž se novinář uchází v soukromých prostorách bez předchozí dohody s interviewovaným nebudou zahrnuty do vysílání, pokud nejde o veřejný zájem. Totéž se týká restaurací, kostelů a jiných míst, kde by mohl interviewovaný rozumně předpokládat osobní soukromí. Interviewy, v nichž je občan obviňován z trestných činů či jiných závažných záležitostí by se neměly konat bez předchozího upozornění, pokud nebyla předchozí žádost o rozhovor odmítnuta nebo ignorována, anebo kde existuje dobrý důvod pro to, aby nebyl interviewovaný na rozhovor předem upozorněn. Zvlášť velký pozor musí být věnován těm situacím, kde osoba, žádaná o rozhovor není terčem obvinění, ale je to například její příbuzný, přítel nebo společník. V tom případě by totiž mohlo dojít k nepřípustnému narušení jejího soukromí.

2.10. Vysílání zpravodajského materiálu z jiných zdrojů

Všeobecně by se měly televizní stanice vyhýbat častému užívání takového materiálu. Musí existovat vždy velmi pádný redakční důvod, proč takový materiál využít ve vysílání.

Zdroj materiálu, který dodaly oficiální organizace, komerční firmy nebo bojující organizace musí být krátce a jasně ve vysílání označen, buď v obraze nebo ve zvuku, po maximální dobu pěti vteřin.

Výjimka z tohoto pravidla může být učiněna tam, kde je materiál samotný velmi krátký v žádném smyslu neprosazuje zájmy organizace, která ho dodala. Materiál, který je jasná reklama nebo je zaujatý, se nesmí vysílat, leda že je činnost organizace, která ho dodala, předmětem vyšetřování v rámci vysílaného pořadu.

Oddíl třetí

Nestrannost

Komentář

Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání učinil statutární povinností Komise pro komerční televizní vysílání vypracovat předpisy pro zachovávání nestrannosti držiteli televizních licencí v otázkách politických či odborářských kontroverzí či ve vztahu k aktuální vládní politice. Komise pro komerční televizní vysílání má také povinnost občas kontrolovat plnění těchto předpisů

Podle Oddílu 6 (1) (b) Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání musí být zpravodajství přesné a nestranné. (...)

3.1. Cíle

Držitelé televizních licencí smějí natáčet pořady na jakákoliv témata. Tato svoboda je omezena jen povinností být férový a mít respekt pro pravdu. To jsou vlastnosti, které jsou životně důležité pro všechny faktografické pořady, ať už se týkají "kontroverzních" témat či nikoliv.

Nestrannost neznamená, že musejí být televizní stanice absolutně neutrální v každé kontroverzní záležitosti, ale že budou spravedlivě a rovnou měrou zacházet s opačnými názora v aréně demokratické debaty. Názory musejí být jasně odlišeny od faktů.

3.2. Právní postavení

3.2.(i) Vhodná nestrannost

Zákon o rozhlasovém a televizní vysílání požaduje, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání učinila všechno, co je v jejích silách, k zajištění "vhodné nestrannosti v záležitostech politických či odborářských kontroverzí týkajících se aktuální vládní politiky."

Výraz "vhodný" je důležitý. Má být interpretován jako odpovídající pro dané téma a typ pořadu."Rovnováha" není vyžadována v prostém matematickém smyslu, ani to neznamená, že každý oponující názor musí dostat stejný vysílací čas, ani to neznamená, že musí být ve všech záležitostech televizní stanice zcela neutrální. (...)

Podmínku nestrannosti musí plnit držitel licence a nikoliv jednotlivý tvůrce televizních pořadů. Po splnění podmínek, obsažených v těchto předpisech, jednotliví novináři mají právo zveřejňovat třeba i osobní nebo subjektivní názor. Takové názory se smějí vyskytovat v pořadech. Je úkolem vedoucích pracovníků televizní stanice, kteří objednávají pořady a zařazují je do vysílání, aby zajistily, že televizní vysílání, které poskytují, se zabývá záležitostmi politických či průmyslových kontroverzí nebo vládní politiky spravedlivým způsobem.

3.2.(ii) Vyjadřování vlastních názorů televizní stanice

Držitelé televizních licencí nesmějí ve vysílání vyjadřovat vlastní názory. To je základním předpokladem dodržení vhodné nestrannosti televizní služby, kterou poskytují. Takže zatímco jednotliví tvůrci televizních pořadů smějí vysílat vlastní osobní názory na kontroverzní záležitosti, držitelé televizních licencí (televizní společnosti) nesmějí využívat pořadů k prosazování vlastních názorů na tyto záležitosti.

Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání uvaluje dodatečnou povinnost na Radu pro komerční televizní vysílání v tom smyslu, že Rada musí zajistit, aby držitelé licencí (televizní stanice) nevyjadřovali ve vysílání názory na kontroverzní otázky, pokud se netýkají poskytování vlastního televizního vysílání.

Pokud v pořadu, který odvysílá držitel licence, vyjádří svůj názor na kontroverzní záležitost ředitel či vysoký činitel držitele licence, a netýká se to poskytování televizních pořadů, musí to být v kontextu, v němž je jasné, že vyjadřovaný názor není názorem držitele licence.

Parlamentní projevy jsou z tohoto ustanovení vyňaty.

3.3. Nestrannost během času

Za určitých okolností musí televizní stanice zajistit, aby v jediném pořadu či v jediné reportáži byly vyjádřeny hlavní navzájem si oponující názory, buď proto, že se televizní stanice k tomuto tématu delší dobu nevrátí, anebo proto, že jde o aktuální kontroverzi. Jindy je možno v jediném pořadu připustit užší spektrum názorů. Rada pro televizní vysílání uznává, že to závisí na redakčním úsudku a že nestranný televizní okruh nutně nemusí zajistit, aby všechny názory byly vyjádřeny v jediném pořadu.

3.3(i) Ustanovení o sérii pořadů

Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání uznává, že v rámci nestrannosti je možno zkoumat celý seriál pořadů jako jeden celek. (...) Nestačí ale tvrdit, že pořady na jiných televizních okruzích nebo v jiných sdělovacích prostředcích zajistí, že budou slyšeny i opačné názory.

Některé seriály jsou vysílané v tutéž dobu pod stejným názvem, ale každý jednotlivý díl se zabývá úplně jiným námětem. V tom případě musí každý takový jednotlivý pořad být sám o sobě nestranný. (...)

3.4. Obsah pořadů: "závažné události"

Zákon požaduje, aby tyto předpisy především zajistily nestrannost v případě závažných politických či průmyslových (odborových) kontroverzí nebo aktuální vládní politiky. (...)

Při informování o závažných celostátních kontroverzích musejí televizní stanice zajistit, aby dostaly spravedlivý prostor v plném rozsahu všechny významné názory a perspektivy v období, kdy je kontroverze aktivní.

3.5. Zpravodajství

Zákon vyžaduje, aby veškeré zpravodajství, vysílané v jakékoliv formě, bylo přesné a nestranné.

Reportáže musejí být objektivní a úsudky při zpravodajství musejí být založeny na potřebě poskytnout divákům nestrannou informaci o událostech. (...)

3.6. Pořady vyjadřující osobní názor

Pořady, v nichž jednotlivý přispěvatel dostane příležitost vyjádřit svůj vlastní názor, jsou důležité. Musejí však respektovat speciální ustanovení:

(a) Každý takový pořad musí být jasně identifikován, že poskytuje osobní názor, a to v předchozích upoutávkách i na začátku pořadu samotného.

(b) Fakta musejí být respektována a držitelé licence mají povinnost zajistit, že vyjadřované názory, ať už jsou jakkoliv stranické, nesmějí být založeny na falešných důkazech.

(c) Musí být poskytnuta vhodná příležitost k reakci na pořad, například v pořadu, kde se poskytuje právo na odpověď, anebo v předem zorganizovaném debatním pořadu.

3.6.(i) Pořady vyjadřující osobní názor - časový rozměr

Ani v tomto případě nemusí každý takový pořad vyjadřovat všechny nejrůznější názory. Avšak televizní stanice musejí zajistit, aby v každé sérii takovýchto pořadů bylo prezentováno dostatečné množství nejrůznějších názorů.

V sérii pořadů, které se vyskytují v programovém schematu pravidelně, (...) názory vyjadřované ke kontroverzním otázkám musejí být celkově rozumným způsobem vyvážené a televizní stanice musejí být schopny dokázat, že tomu tak bylo.

(...)

3.8(i) Redigování interviewů

Nestrannost a férovost se stejnou měrou týká redigování interviewů i jejich provádění. Zkrácené rozhovory nesmějí zkreslit známé názory interviewovaného.

(...)

3.8. (iii) Politikové v pořadech

Pořady, v nichž se politikové objevují v nepolitické roli, vznikají různé problémy. (...)

Protože je nutné zachovat nestrannost, žádný v současnosti aktivní politik nesmí v televizi vystupovat jako moderátor nebo reportér, pokud jejich využití nemůže být jasně odůvodněno, v kterémžto případě musí být jejich příslušnost k politické straně jasně identifikována.

(...)