Je čas na otevřenou debatu o stavu českých médií
Vyšlo v Lidových novinách dne 14.12. 1998. Ve srovnání s verzí v LN mírně jazykově upraveno. JČ
Přestože je pravda, že česká média nedusí žádná skutečná politická cenzura,
neznamená to, že zde cenzura vůbec neexistuje.
Rozsáhlá redakční autocenzura je přítomna v každém mediálním zdroji: v
rozhlase, v televizi či v tisku. Svým způsobem je to normální a přirozené - vždycky je
k dispozici více slov než stránek, na které je lze umístit (s výjimkou
internetu). Existuje však jedna oblast, kde je redakční autocenzura
křiklavá, znepokojivá a pro rodící se demokracii zhoubná: česká média
nekritizují česká média.
Pod svícnem je ticho
Noviny nekritizují jiné noviny, rozhlas neanalyzuje problémy televize,
noviny se nevěnují omylům v rozhlasové žurnalistice. Netvrdím, že se
občasný skandál jednoho média neobjeví na stránkách nebo ve vysílání jiných
médií. Média ale zabraňují uveřejňování přesných analýz a konstruktivní
kritiky.
Důvodů je mnoho. Jedním z nich je to, že média často na
průzkumech a analýzách spolupracují a žádná ze stran nechce urazit druhou. Zadržení
článků je v tomto případě podobné situaci, kdy ochrana komerčních zájmů
zabraňuje deníkům psát kriticky o firmách, které v nich inzerují. Takováto
cenzura je snad částečně pochopitelná, ale je znepokojivá a poškozuje vývoj
demokratické společnosti.
Rodina drží pospolu
Další důvod tkví v charakteru české novinářské komunity. Žurnalistické a
vydavatelské kruhy jsou v České republice neuvěřitelně malé a soustředěné do
Prahy. Tento úzký okruh přátel, známých a kolegů zabraňuje novinářům, aby
kritizovali jiná média. Přeci nekousnete do ruky, která by vás mohla v
budoucnosti živit.
Ve větších zemích to není takový problém. Pokud například ve Spojených
státech rozhněváte mediální establishment v New Yorku, můžete se ucházet o
práci ve Washingtonu, Atlantě, Los Angeles nebo Chicagu.
Praha skutečně nemá dostatečné množství kritických novinářů a kapitálových
zdrojů na to, aby se vzájemná mediální kritika stala běžnou. Čeští novináři
spíše připomínají malou rodinu než skupinu profesionálů: samozřejmě, že to
pod povrchem mezi sourozenci trochu vře, ale kdo by otevřeně kritizoval
otce, kterého podporuje matka?
Demokracie trpí
Ať už jsou důvody jakékoliv, nedostatek kritiky v českých médiích poškozuje
nejen kvalitu samotných médií, ale celkově také podmínky demokracie v mladé
republice. Bez kritického pohledu na sebe sama se česká média nemohou
zdokonalit. I v malých rodinách se problémy musí pojmenovat a otevřeně
prodiskutovat, než je možné je vyřešit. Česká média poskytují fórum pro
nejrůznější společenské problémy - kromě problémů na vlastním poli.
Vývoj demokracie v České republice je zpožďován neexistencí médií, která by byla
dostatečně silná na to, aby se konfrontovala s veřejnou kritikou a pozitivně
na ni reagovala. Otevřená, tolerantní a demokratická společnost potřebuje
zdravá, otevřená média, schopná věnovat se každé otázce ze všech úhlů, tak,
aby čtenáři mohli co nejkomplexněji chápat svou společnost a voliči měli
dostatek informací pro rozhodování. Jakýkoliv seznam tabuizovaných témat
zabraňuje veřejné debatě a tím i samotné demokracii.
Je potřebné, aby čeští žurnalisté umožnili svobodnou debatu o kvalitě
jednotlivých médií i českého mediální trhu jako celku. Otevřená kritika
jednoho média druhým by neměla být chápána jako podlý útok rádia A na noviny
B nebo novin B na televizi C. Měla by být chápána jako diskuse mezi
profesionály, kteří mají zájem na zlepšení stavu žurnalistiky a celé
společenosti.
Andrew Stroehlein,
redaktor The New Presence
