Britské listy

Vážený pane Čulíku,

zaujal mě článek o Prodané nevěstě. Je uveden dvěma myšlenkami:

1. Britský deník si všímá, že tématem "české národní opery" Prodaná nevěsta je podvodnické chování.

2. Jediným způsobem, jak zvítězit ve společnosti, která si nezaslouží naši důvěru, je maximálně využít její zkorumpovanosti.

Domnívám se, že první myšlenka je poněkud povrchním hodnocením libreta, zatímco druhá myšlenka je dosti blízko Sabinovu záměru. S přítelem Jiřím Šmerkem jsme sepsali jakýsi text, kde jsme se Sabinovým libretem poměrně podrobně zabývali. Viz níže.

Lubomír Ptáček

Jaké je Sabinovo libreto?

Prodaná nevěsta je naší nejnárodnější operou, základním kamenem české hudební tvorby. Oč větší úcta je prokazována hudební složce opery, o to shovívavěji se pohlíží na literární hodnotu libreta. Je sice oceňována lidovost děje a jeho zasazení do venkovského koloritu, taktně se však mlčí o ději samotném. Co si také máme počít s tak banálním a jednoduchým příběhem, který postrádá jakoukoli logiku. Jeník uzavře s Kecalem jakousi smlouvu, která mu dopomůže oženit se s Mařenkou, navíc získá 300 zlatých. To vše je žert, i sama opera má podtitul komická. Jeník uzavírá smlouvu jen proto, aby se mohl Kecalovi vysmát.

Při tomto dramaturgickém pojetí, mimochodem používaném ve všech známých inscenacích, by bylo libreto skutečně ubohé. Hlavní zápletka, totiž uzavření smlouvy, by byla jen hloupým žertem a možná i pokusem o podvod.

Domníváme se, že v ději opery jde ve skutečnosti o něco jiného. Jeník se nachází v beznadějné situaci. Miluje Mařenku a ona jeho, avšak jejich sňatek je za daných okolností neuskutečnitelný. Jeník nemá majetek a ani nemůže na žádný pomýšlet, neboť není dědicem.

Libreto má vážnou, logickou a složitou zápletku

Snažme se ukázat, že libreto má vážnou, zcela logickou a navíc složitou zápletku, což je u operních libret neobvyklé. Poznamenejme ještě, že se budeme potýkat s malou srozumitelností libreta. Bylo totiž z hudebních důvodů upraveno, úprava však byla vzhledem k ději necitlivá. Občas se odvoláme na Sabinův původní text.

Výchozí situace

Jaká je tedy výchozí situace. Zkusme z náznaků v libretu odhadnout, co se mezi postavami v minulosti odehrálo a jaké jsou jejich vzájemné vztahy.

Krušina dluží Míchovi nějaké peníze (...ustane otec Mícha od naléhání na Mařenčina otce stran dluhu). Jak je dluh velký a kdy vznikl? V Sabinově textu říká Kecal Jeníkovi: S Mařenkou nedostaneš groše, tatík její je zadlužen až po krk. Tato věta v libretu není, zbyl pouze náznak Mařenčiny movitosti. Jeníkovi je nabízena Běla, jež má novou almaru. Jistě, má i dukáty a bude dědit, avšak zmínka o almaře při srovnávání Běly s Mařenkou vypovídá o Mařenčině chudobě. Nasvědčují jí i další dvě okolnosti: Jednak, dle Kecala, Mařenka bydlí v chaloupce kryté slaměnými došky, jednak, uvažujeli vůbec Mařenka o sňatku s pacholkem (jímž Jeník byl), musí být opravdu chudá. Je vyloučeno, aby selská dcerka pomýšlela na něco podobného.

Mezi Krušinou a Míchou byla kdysi dávno uzavřena jakási smlouva o tom, že si Krušinova dcera vezme Míchova syna. Proč byla uzavřena? Z dávného přátelství Míchy s Krušinou? To stěží. Mícha žije v jiné vesnici než Krušina (Mařenka říká snad už jsou ve vsi), lze dokonce odhadnout, že vzdálenost mezi vesnicemi je zhruba 10 až 15 km. Nasvědčuje tomu skutečnost, že Kecal je znám v obou rodinách a on sám naopak předpokládá, že oba Krušinovi Míchu téměř jistě znají (Tobiáše Míchu znáte). Přitom Krušina nezná žádného z Míchových synů (sám říká, z těch neznám ani jednoho, ani druhého). Obě rodiny se zřejmě dlouhá léta nestýkají, avšak závazek o sňatku existuje. Kdyby bylo šlo o smlouvu přátelskou, stěží by byla vymahatelná, nebyla by bývala asi sepsána před svědky a odcizením obou rodin by se pravděpodobně stala bezvýznamnou.

Nelze ani předpokládat, že tato smlouva zavazuje obě strany stejnou měrou. Bohatý Mícha by neměl sebemenší důvod zavázat syna k sňatku s dcerou svého dlužníka Krušiny. Avšak právě Mícha trvá na naplnění smlouvy. Co se vlastně přihodilo?

Smlouva téměř jistě vznikla současně s Krušinovým dluhem. Ručení celým majetkem bylo zřejmě nedostatečné, svoji pohledávku vůči Krušinovi si tedy Mícha pojistil ujednáním o budoucím sňatku svého syna s Mařenkou, pokud by pro něho nenalezl vhodnější nevěstu. Tohoto závazku nyní hodlal Mícha využít, ač z hlediska práva stěží vymahatelného. Pokud by ovšem Krušina odmítl, měl by Mícha plné morální právo požadovat okamžité splacení celého dluhu.

Překvapujícím potvrzením této domněnky je skutečnost, že o tomto závazku Krušinova žena Ludmila vůbec nevěděla (říká Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?, u Sabiny navíc: Vždyť jsi mi o tom nikdy nevypravoval!). Krušina se zřejmě před svojí ženou styděl za to, že musel učinit tak ponižující závazek. Naopak o finančním závazku, který leží na rodině dlouhá léta jako tíživé břemeno, ovšem Mařenka i její matka vědí. O důvodu zadlužení se lze jenom dohadovat. V Sabinově libretu nalezneme slova pronesená Ludmilou: Ten Mícha mi už tenkráte nadělal zlosti a starosti. Já tuším, jak to as bylo. Možná dluh nevznikl ani Krušinovým špatným hospodařením, ani nešťastnou náhodou, nýbrž při hře v karty právě s Míchou. Krušina nepředpokládal, že by k vymáhání tohoto závazku mohlo vůbec dojít, neboť si nedovedl představit, proč by syn boháče Míchy mohl mít zájem o dceru zadluženého chudáka. Podle původní Sabinovy verze byla smlouva uzavřena dokonce před Mařenčiným narozením. Krušinovi byli v obtížné situaci, sňatkem Mařenky s někým jiným než Míchovým synem by se stala zoufalou. Mícha nevymáhal dluh pouze s ohledem na ujednání o možném sňatku dětí a snad i na veřejné mínění, neboť by musel při vymáhání dluhu Krušinovy vyhnat z chaloupky na žebrotu. Tedy taková je výchozí situace zúčastněných osob. Nyní si již musíme vzít na pomoc děj opery.

Děj opery

Dokud Mícha nežádal Mařenku pro svého syna Vaška, měli zřejmě Mařenka s Jeníkem naději na souhlas Krušinových se sňatkem. Krušinovi o vztahu vědí (Mařenka říká: Konečně je celá minulost tvá v jakési tajemství zahalena a už i otec můj se několikráte o tom zmínil), nejsou jím však nadšeni. U Sabiny Mařenka říká navíc ač i tebe návidí (= má rád), přece prý Míchovi odříci mu nelze. Mařenčin vztah považuje Krušina zřejmě za nezávazný, tento dojem posiluje i Jeník, když se snaží před Krušinovými skrývat. Krušina se navíc o tomto vztahu ani nezmíní před Kecalem. Když mu jej sama Mařenka připomene, odbude ji mávnutím ruky: na tom málo záleží.

Vznesením Míchova požadavku se situace Krušinových podstatně mění, mění se pochopitelně i situace Jeníkova. Vezmeli si Mařenka Vaška, Mícha odpustí Krušinovi celý dluh. To považují všichni za zcela samozřejmou podmínku i důsledek Mařenčina sňatku s Vaškem, když i Kecal je ochoten toto ujednání včlenit do smlouvy s Jeníkem, ač bez Míchovy přítomnosti je zřejmě oprávněn pouze k uzavření svatební smlouvy (tak tedy skončíme, smlouvu učiníme), která by asi tuto podmínku rovněž obsahovala. Je až s podivem, že Krušinovi nenaléhají na Mařenku více. Snad aby v ní nevyvolali vzdor, ponechávají vše na jejím uvážení. Mařenka pochopí: Nedá se jinak dělat, to musí, musí být.

Mařenka je bystré děvče a pochopí i jinou věc. Sňatku s Vaškem se lze vyhnout jedině tak, že Míchu nebo Vaška odvrátí od tohoto úmyslu jakoby z jejich vlastní vůle. Vaška správně považuje za slabší článek řetězu. Vymyslí a uskuteční chytrý plán, který, kdyby se zdařil, zbavil by jejího otce i ji tíživého závazku a navíc by zřejmě odvrátil Míchu i od požadavku na splacení dluhu. Plán se ovšem prozradí: Ta mi povídala, že by mne milovala. Rodiče již nejsou ochotni poslouchat Mařenčiny další výmluvy. Poznamenejme jen, že kdyby provedením plánu pověřila některou ze svých kamarádek, měla by větší naději na úspěch.

Nezodpovězena zůstává ještě otázka, proč vlastně bohatý Mícha i jeho žena Háta chtějí pro Vaška chudobnou Mařenku, jsou ochotni odpustit Krušinovi dluh a nehledí ani na další výlohy; tři sta zlatých byly tehdy velké peníze a Kecal se nerozpakoval nabídnout je Jeníkovi, aby jej odstranil z cesty. Vysvětlení může být poměrně snadné.

To vše jsou Míchovi ochotni obětovat jenom proto, aby svému nepodařenému synkovi nalezli takovou nevěstu, která by po jejich smrti dokázala zachovat statek, jemuž by od neschopného Vaška zcela jistě hrozil rozvrat. Pro přesnost poznamenejme, že motivace Tobiáše Míchy se možná trochu liší od motivace Hátiny; ona vidí v Mařence spíše Vaškovu opatrovnici, kdežto Mícha správkyni majetku.

Poněkud složitější je otázka, jak jsou upravena Vaškova a Jeníkova dědická práv na Míchův statek. Oba jsou Míchovi synové, nicméně Kecal ve svém chvalozpěvu na Vaška pronáší slova velice důležitá pro pochopení Jeníkovy situace: hovoří o statku za třicet tisíc, což si lze vysvětlit tak, že Vašek je jediným dědicem. Může to znamenat pouze jediné Mícha Jeníka vydědil, a to nejspíše zápisem u notáře.

Vzhledem k tomu, že i Krušinovi mají Vaška za dědice a na práva syna z prvního manželství se vůbec neptají, stav je jim zřejmě dobře znám. Nepochybně je znám i Jeníkovi.

Prosté oznámení skutečnosti, že je prvorozeným Míchovým synem, by mu tedy nikterak nepomohlo, jeho situace je tedy skutečně svízelná. Mícha podléhá pevné ruce své manželky, jejíž záměry Jeník ohrožuje. U Sabiny říká Jeník Mařence je příliš slabý své ženě vstříc. Doma na mne ... dávno zapomněli.

Pro Jeníka neexistuje způsob, jak získat alespoň Mařenku, aniž by ohrozil zájmy Krušinových. Neodvratně ji ztrácí, nestaneli se zázrak. V tu chvíli přichází Kecal se svými návrhy na odstupné a nabízí mu Bělu, neboť stále ještě považuje Jeníka za překážku při plnění svého úkolu. Jeník zprvu Kecala odbývá, když však zaslechne termín Míchův syn, dostává nápad a prosadí takovou formulaci smlouvy, která mu uchovává jistou naději na udržení Mařenky.

Klíčový bod příběhu

Nyní se dostáváme ke klíčovému bodu příběhu. Nejpodstatnější pro Jeníkovu situaci a rovněž i pro pochopení libreta Prodané nevěsty je totiž dodatek ke smlouvě, bez něhož by libreto bylo skutečně ubohé. Jeník jej formuluje takto: Dále tam vpíšete, že jakmile Mařenka a Míchův syn si ruce podají a v sňatek svolí, ustane otec Mícha od naléhání na Mařenčina otce stran dluhu. Jsou dočista vyrovnáni. Kecal pochopitelně vyhoví, neboť s odpuštěním dluhu se počítá, bude-li svatba úspěšně dojednána. U Sabiny ještě Kecal potvrzuje: Ano, k tomu svoluji. To vše by se bylo beztoho nejináče stalo a nejináče stane i svědky potvrdí.

Odpuštění dluhu je nejdůležitějším bodem smlouvy. Oněch tři sta zlatých, o nichž navíc Jeník s Kecalem ještě smlouvá, je jenom záminkou k odvrácení Kecalova podezření. Jeníkovi zdánlivě na Krušinově dluhu nemusí záležet. Dodatek k smlouvě formuluje co možná nejméně nápadně a tak, aby vznikl dojem, že mu jde o prospěch Krušinovy rodiny i poté, co se vzdal Mařenky. Obelstí Kecala, diváky, i některé režiséry.

Neméně důležitá je podmínka, jejímž splněním vstupuje smlouva v platnost.

Zopakujme: Jakmile Mařenka a Míchův syn si ruce podají a v sňatek svolí. Sabina formuluje ještě přesněji: Postavíte smlouvu takto: že Mařenka si syna Míchova dobrovolně vezme a sama mu řekne, že ho chce. Na to slovo bude smlouva platna. Dále tam vpíšete ...atd. Smlouva tedy vstupuje v platnost již při slibu manželství, nikoli až jeho uzavřením.

Kdyby totiž smlouva nabyla platnosti až teprve splněním této podmínky, byla by pro Jeníka téměř nepoužitelná. Krušinovi by byli postaveni před nutnost těžkého rozhodování, zda se mohou spolehnout na platnost smlouvy a zda by mělo pro ně tudíž smysl provdat Mařenku za Jeníka, aniž by riskovali, že je Mícha zničí.

Naopak Mícha by měl spoustu času smlouvu zpochybnit (přinejmenším v otázce odpuštění dluhu), třeba i před soudem, a nebyl by nucen se rozhodovat ihned a před očima veřejnosti.

Podmínka ve smlouvě poněkud mění situaci: Slib manželství může Mařenka Jeníkovi snadno učinit i bez souhlasu rodičů. Pokud by přece jenom došlo k soudu a tam byla smlouva prohlášena za neplatnou, nebyla by situace o nic horší, než kdyby se smlouva vůbec neuzavřela. Mařenka by si i nadále musela vzít Vaška, Jeník tedy uzavřením smlouvy a jejím případným zpochybněním nic neztrácel.

Co smlouva neobsahuje

Zajímavé je i to, co smlouva neobsahuje. Totiž neobsahuje žádné ujednání o to m, že by si Míchův syn mohl vzít Mařenku za ženu. Naopak, slib manželství mezi Mařenkou a Míchovým synem (ať už Vaškem či Jeníkem) je ve smlouvě vstupní podmínkou a předpokladem k dalšímu plnění.

Pohlédnemeli na smlouvu z hlediska čistě právního, rovněž dospějeme k zajímavým a nikoli zcela jednoznačným závěrům. Smlouva totiž není zcela nezpochybnitelná a má jisté právní vady:

Smlouva je podepsána pouze Kecalem, ač řeší tak závažné záležitosti jako promíjení značného dluhu a výplatu odstupného. Rozsah Kecalových plných mocí přitom není znám.

Jeník při podpisu praví: Zde můj podpis Jeník Horák, ačkoli se jmenuje Jan Mícha. Tato skutečnost by ještě nemusela smlouvu činit neplatnou, bylli pod tímto jménem ve vsi znám, což by svědkové mohli potvrdit. (Podobně ani pánové Uljanov a Džugašvili se nepodpisovali svými pravými jmény.) Rozhodoval by názor soudu.

Jinou možností je, že se Jeník podepsal nečitelně svým skutečným jménem, v tomto bodě nám libreto odpověď neposkytuje (nicméně mistr Ivo Žídek by nám mohl říci, jakým jménem se vlastně po tolik slavných sezón podepisoval).

Soud by dokonce mohl Jeníkovo jednání prohlásit za podvod.

Poznamenejme ještě, že Mícha by si byl jistě mohl opatřit lepšího advokáta než Jeník či Krušina.

A dál?

Rozvíjejme naše úvahy dále. Snad jsme již opustili představu, že Jeník uzavíral smlouvu ze žertu. Pokud ne, zvažme, jaká rizika by v sobě podobné žertování skrývalo. Krušina i vesnická veřejnost považuje Jeníka za bezcharakterního ničemu, což mu jistě nebylo zapotřebí.

Mařenčiny pocity není asi nutno nijak rozebírat. Lze se dokonce oprávněně domnívat, že mohly vést až k sebevražedným úmyslům. Kdyby byla smlouva uzavřena ze žertu nebo pro 300 zlatých, bylo by Jeníkovo jednání hloupé a neodpustitelné.

Podpisem smlouvy však Jeník neměl ještě vyhráno. Musel dosáhnout i jejího uznání, a to pokud možno mimosoudní cestou. Zvolil způsob velmi vhodný. Nechal se totiž poznat svým otcem před očima celé vesnice, jež byla v tu chvíli svědkem i veřejným míněním.

Krušinovo i Mařenčino překvapení nedalo vzniknout domněnce, že by mohlo jít o spiknutí proti Míchovi s jejich účastí.

Kecal je zmatený a zesměšněný, Mařenka se vrhá Jeníkovi do náruče za zřejmého souhlasu Krušinových.

Mícha asi ví, že by mohl soudní při vyhrát, avšak v nastalé situaci se nemůže účinně bránit proti tlaku veřejného mínění ani proti doslovnému znění smlouvy, ať už je její právní hodnota jakákoli.

Odmítnutí smlouvy by znamenalo spáchání další křivdy na Jeníkovi, možná k ní Mícha již ani nemá chuť, a také se mohlo pohnout i jeho svědomí. V Sabinově původním textu stojí: Před známými mne prý několikrát litoval, ale je příliš slabý své ženě vstříc. Mícha tedy proti smlouvě nevznáší námitky.

Učiní tak sice jeho žena, když však se k ní Mícha nepřipojí, Háta v námitkách ustává. Jejich výčitky se obrátí proti Kecalovi, čímž vlastně potvrzují uznání smlouvy.

Mícha se prozatím s Jeníkem neusmiřuje a nečiní jej dědicem, avšak nevíme, jak se vyvine situace později a jak vlastně opera skončí.

Lze jen usuzovat, že Vaškovo vystoupení v medvědí kůži mění situaci ještě výrazněji v Jeníkův prospěch a Mícha je rozezlen nejen na Vaška, nýbrž i na svoji ženu, již činí vinnu z jeho špatného vychování. Celá ves vidí, že Vašek není schopen ani ženitby, ani péče o statek.

V tomto okamžiku Ludmila Krušinová Míchu vyzývá, aby podal ruku otcovskou a smířil se s ním zas, tedy s Jeníkem. Smíření ovšem pravděpodobně znamená mnohem více: obnovení Jeníkových dědických práv. I tato situace je lidsky zcela pochopitelná. Míchovi jde, jako každému pořádnému sedlákovi, především o budoucnost statku, na němž lpí. Před sebou vidí zdatného Jeníka a Vaška v medvědí kůži. Za těchto okolností se vzepře i Hátě, své ženě.

Je Prodaná nevěsta komická opera, nebo něco víc?

Až sem jsme tedy dospěli s našimi úvahami o Sabinově libretu. Je Prodaná nevěsta nazývána komickou operou oprávněně? Na tom se už stěží něco změní. V libretu nelze najít jedinou větu, která by odporovala logice děje a jen málo vět by bylo možno vynechat, aniž by utrpěla srozumitelnost. Domníváme se, že libreto Prodané nejenže není banální, nýbrž dokonce vyniká svou logičností, dramatičností a složitostí nad mnohá slavnější libreta.

A nakonec jedna perlička z rodu úsměvných a neověřených historek o slavných lidech. Kecal vychvaluje Jeníkovi slečnu Bělu nejdříve slovy Jak pravím, chytrá je a bohatá ... atd. Až poté, o chvíli později, se rozezní známá árie Znám jednu dívku, v níž teprve Bělu představí. Nejpravděpodobnějším vysvětlením této časové přesmyčky je, že se Bedřichu Smetanovi při úpravách textu poněkud pomíchaly stránky ...

Proč je libreto Prodané nevěsty podceňováno?

Proč je libreto Prodané nevěsty tak podceňováno? Můžeme se jen dohadovat. Příčinou může být problematická osobnost Karla Sabiny, skutečnost, že libreta jsou zanedbávána jak hudebními, tak literárními teoretiky, neboť nepatří jednoznačně žádnému z těchto oborů, neznalostí společenských a právních poměrů v polovině minulého století, či prostě neochotou zamýšlet se nad něčím tak samozřejmým, jako je naše národní opera.

Brno 14. prosince 1998

Lubomír Ptáček