O čem se hádáme
An English version of this article will be published in this week's issue of Electronic New Presence.
Tomáš Vrba je šéfredaktor časopisů Nová přítomnost a New Presence.
Hádáme se občas o internetových magazínech a o stylu elektronického psaní. Jsou
opravdu internetové časopisy otevřenější a pravdivější? Je to medium samo vážně
demokratičtější? Musí opravdu úspěšný internetový autor používat "dynamičtější" až
"agresivnější" slovník?
Mám pravdu, když si myslím, že dobře argumentovaný a slušně, neútočně hájený názor
má stejnou šanci v tištěném deníku, v měsíčníku i v internetovém časopisu?
Pokud ji nemám, proč ne? Je to tím, že internet diktuje osobně zaujatý způsob
psaní, udává tón módy, nutí autory i čtenáře přehánět a myslet zkratkovitě, v
jakýchsi smluvených znacích - jinak prý neupoutá pozornost?
Pokud ovšem internet diktuje autorům, jak psát, a čtenářům, jak číst, nedělá z
nich pod rouškou svrchované individuality jen další konformní stádo? Pokud je nutí
zjednodušovat a afektivně přibarvovat slovník, nedělá z nich nakonec subkulturu,
která dá přednost soustavě primitivních, ač sofistikovaně konstruovaných
sebeafirmačních znaků před univerzálním sdělením, nedělá z nich sektu, která se
úmyslně izoluje ve své privilegované výlučnosti, místo aby třeba chtěla porozumět i
těm, kteří žijí vně sítě?
Musí se opravdu internetové čtenářské kluby nutit do spiklenecké hantýrky
šachového klubu či do drsného kamarádství basketbalové šatny? Co s lidmi, kteří
prostě nechtějí ani sprayovat grafitti, ani skákat na snowboardu? Co s lidmi, kteří
rádi přemýšlejí o veřejných záležitostech, ale vadí jim, když se internetové
výrazivo rozlévá v tištěné podobě v novinách? Převládne v síti skutečná názorová
tolerance, nebo v podstatě xenofobní zvyklosti rozjařených individualistů, vždy
připravených předvádět své ego?
Já sám nevím, ale poslední dobou cítím, že bude stát za to se o podobných věcech
pohádat častěji.
