úterý 19. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Zákony Evropské unie:
  • Ovládnou střední Evropu po vstupu do EU Němci? (Guardian) Česká politika:
  • Dejte Jana Rumla do důchodu a osvoboďte českou politiku (Steven Saxonberg)
  • Opatrná chvála (nejen) Jana Kasala (Jan Mezdříč)
  • Kam se v ČR poděli muži při výchově dětí? (Steven Saxonberg) Literatura a společnost:
  • K ďasu s anketami! (Ivan Vágner) Reakce:
  • Může hrát senát roli při včleňování ČR a EU? (Jiří Guth)
  • Slovensko, nacionalismus a katolictví: K článku Vladimíra Durece (Jiří Jírovec) Přistěhovalectví do ČR:
  • Je dobře, že české úřady požadují od zločinných cizinců trestní rejstřík ze svých zemí (Jaroslav Teplý)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Slovensko, nacionalismus a katolictví

    Jiří Jírovec

    Pane Culíku,

    posílám Vám dvě poznámky k dopisu Vladimíra Durece. Mimochodem, není na škodu, když nám, čtenářům Britských listů, občas podsunete nějaký slovenský text, abychom nezapomněli, jak blízký jazyk to je.

    Ale k věci:

    Přirovnání člověka ke koni snad končí u úsloví "dře jako kůň". Navíc paralela, kterou Vladimír Durec použil, je zavádějící, protože vychází z mylného předpokladu, že člověk je volný jako pták (nebo kůň na pastvině - ovšem než narazí na nějaký plot) a může sednout kam se mu zachce.

    To, co Vladimír Durec píše (že občania boli 40 rokov zvyknutí, že sa o nich postará štát) je absolutní, byť často šířený blud.

    Komunistický stát vytvořil určité ekonomické, sociální a politické podmínky a v průběhu času se ustavil určitý poměr mezi faktory, které jedinec mohl ovlivnit a které ne. Po dobu svého života v Československu jsem se nesetkal s jediným člověkem, který by se spoléhal na to, že se o něj stát postará. Všichni se snažili využít té míry volnosti, kterou jim systém poskytoval. Protože komunistický stát ustavil povinnost pracovat (kdo se živil nekalým způsobem byl potrestatelný přízivník), musel k tomu vytvořit podmínky, tedy dostatek pracovních míst, což se mu po dobu jeho existence dařilo (ať již byl ekonomicky tento model jakkoli pochybený). Na tento stav si starší generace rychle zvykla a mladší si ani nepřipouštěla, že by to mohlo být jinak, to je pravda.

    První věta předešlého odstavce platí i pro státy kapitalistické. Protože i ty si uvědomují, že jedinec mnohé faktory, které ovlivňují jeho život, pod kontrolou vskutku nemá, stejně jako to, že charitativní činnost všechno nezvládne, vytvořily záchytnou sociální síť s oky tím menšími, čím víc prostředků stát může nebo je ochoten do programů vložit.

    Dovolím si tvrdit, že komunismem nepoznamenané obyvatelstvo Kanady i jiných států se daleko víc spoléhá na to, že se o ně stát postará, než obyvatelé bývalého Československa. Důvod je zřejmý, nic jiného mu totiž nezbývá.

    Je ovšem pravda, že tady existují politikové, kteří zastávají názor, že se o sebe má každý postarat sám a že kdo to neumí, se může jít pást. Podporují tím všeobecně vládnoucí nekřesťanskou chamtivost, jejímž důsledkem je třeba to, že v bohatém Ontariu žije půl miliónu dětí v chudobě (podle nedávno zveřejněných oficiálních údajů to je dvojnásobek proti roku 1990, kdy se začaly slibovat programy pro její odstranění) nebo že v Torontu naplnili bezdomovci 5000 míst v ruzných útulcích a zbytek přespává pod mosty a kde se dá.

    Nejsem si zcela jist, že Slovenský štát vznikl, respektive, že jeho vznik byl většinou Slováků uvítán, kvůli naboženské netolerantnosti "vládnucého národa" a že za to vlastně mohou čeští učitelé a úředníci, kteří "po prvej svetovej vojne začali prichádzať na Slovensko Š ale keď zacali zosmiešňovat katolicizmus Š)

    Že byl nacionalismus na Slovensku spojen s katolickou církví je celkem pochopitelné, protože přes církev se s lidmi dalo vždycky dobře manipulovat.

    Pokud jde o roli učitelů (o úřednících nic nevím) mohu uvést zkušenost své maminky, Češky, která na Slovensku studovala gymnázium a pak tam v letech 1928-1933 na několika místech působila jako středoškolská profesorka. Podle ní byla na Slovensku volná místa proto, že po vzniku republiky tam byl nedostatek učitelů schopných nebo ochotných učit jinak než maďarsky.

    Moje maminka ani její kolegové neměli žádné potíže až do doby, kdy klerofašisté začali rozdmýchávat vášně mezi obyvatelstvem. Vyprávěla mi příhodu jak jejich školník, s nímž zcela normálně vycházela, začal vykřikovat takové to "Čiecha do miecha a miecha do Dunaja". Když se ho ptala, kde k tomu tak najednou přišel, řekl, že byl na jakési schůzi, ale že vlastně proti mamince nic nemá - "veď vy ste taká iná", vravel.

    Když se vezme v potaz, že řada Čechů přišla na Slovensko budovat instituce a učit krátce po roce 1918 a že se buď se s prostředím sžili tak, že tam zůstali natrvalo, nebo postupně začali odcházet zpět, je velmi málo pravděpodobné, že by si Slováci až za nějakých dvanáct let povšimli, že Čehůni (mezi nimiž pravděpodobně bylo katolíků až dost) katolicizmus najednou zesměšňují.

    Zdraví Vás

    Jiří Jírovec

    Poznámka JČ: Navzdory opakovaným pokusům se nepodařilo poslat konec článku pana Durece.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|