Slovensko, nacionalismus a katolictví
Pane Culíku,
posílám Vám dvě poznámky k
dopisu
Vladimíra Durece. Mimochodem, není na škodu, když nám, čtenářům Britských
listů, občas podsunete nějaký slovenský text, abychom nezapomněli, jak
blízký jazyk to je.
Ale k věci:
Přirovnání člověka ke koni snad končí u úsloví "dře jako kůň". Navíc
paralela, kterou Vladimír Durec použil, je zavádějící, protože vychází z
mylného předpokladu, že člověk je volný jako pták (nebo kůň na pastvině -
ovšem než narazí na nějaký plot) a může sednout kam se mu zachce.
To, co Vladimír Durec píše (že občania boli 40 rokov zvyknutí, že sa
o nich postará štát)
je absolutní, byť často šířený blud.
Komunistický stát vytvořil určité ekonomické, sociální a politické
podmínky a v průběhu času se ustavil určitý poměr mezi faktory, které
jedinec mohl ovlivnit a které ne. Po dobu svého života v Československu
jsem se nesetkal s jediným člověkem, který by se spoléhal na to, že se o
něj stát postará. Všichni se snažili využít té míry volnosti, kterou jim
systém poskytoval. Protože komunistický stát ustavil povinnost pracovat
(kdo se živil nekalým způsobem byl potrestatelný přízivník), musel k tomu
vytvořit podmínky, tedy dostatek pracovních míst, což se mu po dobu jeho
existence dařilo (ať již byl ekonomicky tento model jakkoli pochybený). Na
tento stav si starší generace rychle zvykla a mladší si ani nepřipouštěla,
že by to mohlo být jinak, to je pravda.
První věta předešlého odstavce platí i pro státy kapitalistické. Protože i
ty si uvědomují, že jedinec mnohé faktory, které ovlivňují jeho život, pod
kontrolou vskutku nemá, stejně jako to, že charitativní činnost všechno
nezvládne, vytvořily záchytnou sociální síť s oky tím menšími, čím víc
prostředků stát může nebo je ochoten do programů vložit.
Dovolím si tvrdit, že komunismem nepoznamenané obyvatelstvo Kanady i jiných
států se daleko víc spoléhá na to, že se o ně stát postará, než obyvatelé
bývalého Československa. Důvod je zřejmý, nic jiného mu totiž nezbývá.
Je ovšem pravda, že tady existují politikové, kteří zastávají názor, že se
o sebe má každý postarat sám a že kdo to neumí, se může jít pást.
Podporují tím všeobecně vládnoucí nekřesťanskou chamtivost, jejímž důsledkem
je třeba to, že v bohatém Ontariu žije půl miliónu dětí v chudobě (podle
nedávno zveřejněných oficiálních údajů to je dvojnásobek proti roku 1990,
kdy se začaly slibovat programy pro její odstranění) nebo že v Torontu
naplnili bezdomovci 5000 míst v ruzných útulcích a zbytek přespává pod
mosty a kde se dá.
Nejsem si zcela jist, že Slovenský štát vznikl, respektive, že jeho vznik
byl většinou Slováků uvítán, kvůli naboženské netolerantnosti "vládnucého
národa" a že za to vlastně mohou čeští učitelé a úředníci, kteří "po prvej
svetovej vojne začali prichádzať na Slovensko Š ale keď zacali zosmiešňovat
katolicizmus Š)
Že byl nacionalismus na Slovensku spojen s katolickou církví je celkem
pochopitelné, protože přes církev se s lidmi dalo vždycky dobře
manipulovat.
Pokud jde o roli učitelů (o úřednících nic nevím) mohu uvést zkušenost své
maminky, Češky, která na Slovensku studovala gymnázium a pak tam v letech
1928-1933 na několika místech působila jako středoškolská profesorka.
Podle ní byla na Slovensku volná místa proto, že po vzniku republiky tam
byl nedostatek učitelů schopných nebo ochotných učit jinak než maďarsky.
Moje maminka ani její kolegové neměli žádné potíže až do doby, kdy
klerofašisté začali rozdmýchávat vášně mezi obyvatelstvem. Vyprávěla mi
příhodu jak jejich školník, s nímž zcela normálně vycházela, začal
vykřikovat takové to "Čiecha do miecha a miecha do Dunaja". Když se ho
ptala, kde k tomu tak najednou přišel, řekl, že byl na jakési schůzi, ale
že vlastně proti mamince nic nemá - "veď vy ste taká iná", vravel.
Když se vezme v potaz, že řada Čechů přišla na Slovensko budovat instituce
a učit krátce po roce 1918 a že se buď se s prostředím sžili tak, že tam
zůstali natrvalo, nebo postupně začali odcházet zpět, je velmi málo
pravděpodobné, že by si Slováci až za nějakých dvanáct let povšimli, že
Čehůni (mezi nimiž pravděpodobně bylo katolíků až dost) katolicizmus
najednou zesměšňují.
Zdraví Vás
Poznámka JČ: Navzdory opakovaným pokusům se nepodařilo poslat konec článku pana Durece.
