pátek 26. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Rasismus:
  • Británie: rasistická vražda Stephena Lawrence Postoje Britských listů:
  • Velká Británie, BL, Česká televize a Česká republika (JČ) Rasismus:
  • Pořad ČT o táboře Lety: vážné věcné chyby
  • Cenzura? ČRo zrušil rozhovor s Paulem Polanským
  • Nikdo neví, kde byl tábor Lety (Paul Polansky) Internet a demokracie:
  • Komunální úřad likviduje internetové linky (Demokratická unie) Ekologie:
  • Jak to dnes vypadá s ekologickou katastrofou ve Španělsku? (Aleš Zeman) Změny v počasí:
  • Únorový sníh: nejedná se o žádnou předzvěst katastrofy (František Roček)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Příští posudek Evropské komise, zabývající se ČR, může být ještě horší než poslední, varoval ředitel odboru harmonizace českého a evropského práva Jan Volný. Přijímání nových zákonů slučitelných s evropským právem pokračuje velice pomalu. Chybí i politická vůle k zásadnímu zásahu v ožehavých oblastech. České zákony se efektivně nezabývají státní pomocí. "Tato problematika je v EU důkladně podchycena, nejen pokud jde o pomoc ze státního rozpočtu, ale i z jiných zdrojů." Nekompatibilní je i autorské právo. V ČR lze dílo užívat volně bez placení autorských poplatků již 50 let po smrti autora, v EU 70 let. Loni posoudila EK Českou republiku jako zemi, která je v integračním procesu velmi pomalá. Zpráva měla českou stranu vyburcovat k většímu úsilí při slaďování jednotlivých oblastí práva. To se ale podle Volného nestalo.

  • Přijetí nového, lepšího lustračního zákona by přivítalo 30 procent obyvatel a prodloužit platnost nynějšího by si přálo 14 procent respondentů. Vyplývá to z výsledků šetření Institutu pro výzkum veřejného mínění.

  • 2442 nelegálních přechodů státních hranic ČR zaznamenala v lednu cizinecká a pohraniční policie. Cizinecká a pohraniční policie zaznamenala také 1067 nelegálních přechodů hranice z ČR do Německa. (Ve zprávě se nepraví, zda byli tito lidé zadrženi, vráceni, nebo co se s nimi stalo.) 362 lidí se v lednu pokusilo překročit hranici do Rakouska. Do ČR se dostávají cizinci nejčastěji ze Slovenska. V lednu se se přes hranice pokusilo nelegálně přejít také 386 Afghánců, 371 Rumunů, 139 Iráčanů, 134 Indů a 110 Vietnamců. Zákaz pobytu v ČR byl v lednu vysloven 839 osobám, dalších 214 cizinců bylo administrativně vyhoštěno. Soudně bylo vyhoštěno 78 lidí.

  • Politické strany dále zpochybňují zprávu sociálně demokratické vlády o stavu společnosti. "Vláda sepisuje slova místo toho, aby vládla," řekl poslanec Unie svobody Stanislav Volák. - No, zdálo by se mi, že než budu moci dělat nějaká vládní rozhodnutí, potřebuju mít nejprve k ruce analýzu, jak vypadá situace. Osm měsíců se nezdá k vypracování analýzy zrovna dlouho... - Ivan Langer za ODS se ke zprávě sociálních demokratů vyjádřil slovy: "Sociální demokracie v ní pouze zkompilovala a kodifikovala vše, co hlásá již několik let - negaci všeho, spálenou zemi, životní pesimismus, svou vizi, že úspěch může mít jen zloděj." (Já měl ale dojem, že současná vláda chce spíše zlodějům v krádežích bránit...?)

  • Česká republika podle zástupců Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě splnila minimální vojenské požadavky nutné pro vstup do Severoatlantické aliance.

  • Mladí konzervativci sponsorováni českými státními podniky? Petr Nachtmann napsal: Mladi konzervativci, tato politicka organizace, bezpochyby spjata s ODS, tvrdi v listopadovem cisle sveho casopisu Pravy uhel, ze je sponzorovana mj. spolecnostmi Rencar Praha, a.s. a CEZ, a.s., v lednovem cisle mj. spolecnosti CEZ, a.s., logo Rencaru mezi logy sponozoru chybi. Pokud je mi znamo, v CEZ, a.s. ma majetkovy podil a zlatou akcii stat, podobne ma majetkovy podil mesto Praha.

    Nabizeji se otazky:

    1) Je legalni, aby firmy se statni ci obecni majetkovou ucasti sponzorovaly politicke organizace?

    2) Kdo v techto spolecnostech o tomto sponzorovani rozhoduje?

    3) Jsou informovani akcionari?

    4) Ktere politicke organizace jsou takto sponzorovany?

    (Poznámka JČ: Samozřejmě že nemohou být politické organizace sponsorovány státními podniky.)

  • Stožáry pro ČR v ústředí NATO. Andrew Strohlein napsal k včera zveřejněné této poznámce: Jak nám sděluje pražský zpravodaj, Události Plus včera informovaly, že před sídlem NATO jsou už stožáry! (Na vlajky.) (Předtím se vyskytly zprávy, že kopáči tam kopou na ty stožáry díry.)

    Andrew píše: Please tell me this is a joke. (Prosím, řekni mi, že je to vtip.) - Pak našel tuto zprávu Českého rozhlasu:

    Stožáry pro vlajky nových členů NATO již vztyčeny

    U vchodu do areálu NATO v belgické metropoli Bruselu se od středy tyčí nové stožáry pro vlajky tří nastávajících členů Severoatlantické aliance - České republiky, Polska a Maďarska. Jak informovali činitelé organizace, kteří si nepřáli být jmenováni, vlajky nových členských zemí Aliance budou vztyčeny při ceremonii za účasti premiérů čerstvých členů nejspíše 16. března, tedy čtyři dny po jejich oficiálním vstupu do Aliance 12. března.

    Andrew Stroehlein poznamenává:

    Just explain to me one thing: why the hell don't the sources wish to be named? Is NATO such a tight ship that information about flagpoles is classified as top secret?

    No public debate, no chance of a referendum, no idea whatsoever how much it will cost us... but, hey, we've got a swell flagpole in Brussels.

    Prosímtě, vysvětli mi jednu věc: proč si proboha zdroje nepřejí být jmenovány? Je NATO tak přísně utajovanou organizací, že jsou informace o stožárech klasifikovány jako vysoce důvěrné?

    Žádná veřejná debata, žádná šance na referendum, nemáme ani tušení, kolik nás to všechno bude stát - ale, radujme se, máme v Bruselu senzační stožár.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • V minulych dnech vyslo CTVRTE cislo casopisu Tramvaj Načerno.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Rasismus v Británii:

    Bude znamenat vyšetřování vraždy Stephena Lawrence změnu?

    Motto: "Ne, Británie nemá žádné problémy s rasismem jako ČR." - Kontroverzní náměstek britského ministra vnitra Mike O'Brien při nedávném
    vystoupení v Jednadvacítce České televize, kdy mu reportér Brunclík nedokázal oponovat žádnými informacemi z Británie, které velmi podstatně svědčí o opaku.

    Tento týden vyvrcholilo šestileté úsilí černošských rodičů Brita Stephena Lawrence o spravedlivé vyšetření jeho rasové vraždy v dubnu 1993. Ve středu byla zveřejněna rozsáhlá vládní analýza o vážných nedostatcích vyšetřování jeho vraždy londýnskou policií - nedostatcích, k nimž došlo, hlavně protože byl osmnáctiletý Stephen Lawrence černoch.

    Stephen Lawrence, který se usilovně připravoval na maturitu a chtěl být architektem, byl zavražděn ve 22.30 večer dne 22. dubna 1993, když čekal na autobus v nepříliš známé části Londýna jménem Eltham, v ulici Well Hall Road.

    Všechny britské deníky věnují analýze vyšetřování rozsáhlý prostor - například deník Guardian se jí zabýval ve čtvrtek na více než dvanácti stranách. List upozorňuje, že další podrobnosti si můžete přečíst, včetně kompletní zprávy o vyšetřování smrti Stephena Lawrence na rozsáhlých internetových stránkách tohoto listu na adrese http://newsunlimited.co.uk.

    Deník Times cituje z oficiální zprávy, jak byl Stephen Lawrence zavražděn:

    "Stephen strávil u svého přítele Duwayna Brookse odpoledne a večer dne 22. dubna. Byli na cestě domů a přibližně ve 22.30 se zastavili na stanici autobusu ve Well Hall Road. Stephen vyšel doprostředka ulice, aby se podíval, jestli nejede autobus.

    Brooks byl na půl cestě mezi Dickson Road a kruhovým objezdem, když uviděl na druhé straně ulice pět nebo šest bělošských mladíků. Zavolal na Stephena, jestli vidí přijíždět autobus, a jeden z mladíků to uslyšel, protože reagoval slovy, "Co, co, negře?" Skupina přešla ulici a vrhla se na Stephena. Pobodali ho smrtelnými ranami a zmizeli. Tři svědci na stanici autobusu konstatovali, že útok byl náhlý a krátký, ale žádný z nich nebyl posléze schopen identifikovat útočníky. Skupina bělošských vrahů pak zmizela v Dickson Road.

    Stephen byl pobodán do hloubky asi dvanácti centimetrů na obou stranách přední části těla. Obě bodné rány přeřezaly pomocné tepny a musela mu proudem z těla téci krev. Rozběhl se po ulici směrem k svému příteli. Je s podivem, že se mu podařilo uběhnout 140 metrů, než padl na zem. Pak hojně krvácel. Zemřel dříve, než přijela záchranka."

    Zpráva dále konstatuje: "Vražda Stephena Lawrence byla prostě a pouze a jednoznačně motivována rasismem. Byla to obrovská tragédie pro jeho rodinu. Byla to urážka společnosti, a zejména místní černošské komunity ve čtvrti Greenwich. Nikdo nebyl za tento strašlivý zločin odsouzen. To je také urážkou rodiny Lawrencových i celé komunity."

    Při dlouhodobém policejním vyšetřování následovala celá série zklamání a katastrof. Policii se nepodařilo najít kromě Duwayna Brookse žádné jiné svědky. Navzdory obrovské publicitě případu se nikdo dosud nepřihlásil. Pět mladíků bylo obviněno, ale nebylo odsouzeno, neexistují proti nim přesvědčivé důkazy.

    Oficiální analýza vyšetřování smrti Stephena Lawrence konstatuje, že neuspokojivé výsledky vyšetřování jsou důsledkem velmí závažných nedostatků v londýnské policii: nekompetence, rasismu, atmosféry korupce a spikleneckého srozumění mezi policisty.

    Stephenova matka se vyjádřila, že londýnská policie přihlížela smrti jejího osmnáctiletého syna v nečinnosti a s nezájmem.

    "Považovali celou záležitost za válku gangů a jednali způsobem, který se dá charakterizovat jen, jako jednání bělošských pánů z období otroctví."

    Matka pokračovala: "No, zdá se, že nám byli přiděleni všichni rasističtí policisté, kteří v londýnské policii vůbec jsou. Není divu, že nikdo nebyl odsouzen za vraždu mého syna. Jsem svědkem toho, že černošští lidé i nadále umírají na ulicích a v policejních autech. Rasismus v oficiálních institucích je tvrdě zakořeněn a je těžko představit si, že bude z policie odstraněn."

    Nyní čtyřiadvacetiletý Duwayne Brooks, který nyní pracuje jako elektrikář, hlavní svědek vraždy Stephena Lawrence, zažil toho tolik, že ho to málem přivedlo k šílenství.

    Okamžitě po Stephenově pobodání vytočil nouzové telefonní číslo a zavolal sanitku. Neobrátil se na policii. Posléze se obrátil na bělošskou dvojici o pomoc. Ti ho nejprve zcela ignorovali a pak si mysleli, že je chce okrást.

    Svědčí, co se dál odehrávalo:

    "Na scéně zločinu se mnou policie zacházela, jako bych byl lhář, jako bych byl podezřelý, namísto oběti, protože jsem černoch. Policie nechtěla uvěřit, že by na nás bělošští mladíci mohli zaútočit jen tak pro nic za nic. Policie se mě snažila onen večer po útoku na Stephena přesvědčit, že není pravda, že na nás útočníci volali, že jsme negři. Charakterizovali mě jako násilného, zastrašujícího, nespolupracujícího člověka. Používali stereotypní obraz mladého černocha. Neposlouchali, co jsem jim říkal. Bylo jim úplně jedno, že tam Stephen umíral. "

    Dwayne se domnívá, že je jeho život v nebezpečí, protože je hlavním a jediným svědkem proti útočníkům. "Podezřelí a jejich společníci jsou hlavní hrozbou mé rodině a mým přátelům. Ale já se nejvíc bojím policie. Ti si dělají, co chtějí, a vždycky jim to projde. Kolik černochů zemřelo ve vazbě."

    Duwayne se musel podrobit dlouhodobému psychologickému poradenství, aby se dostal z traumatu v důsledku toho, co ho potkalo. Pokračuje:

    " Policie se snažila očernit mé jméno. Brzo po vraždě Stephena Lawrence mě neustále zastavovali na ulici a prohledávali mě. Když policie zjistila, že mám čistý trestní rejstřík, snažila se mě zdiskreditovat jinými prostředky." U soudu nebylo Duwaynovo svědectví incidentu připuštěno, protože Duwayne, který utrpěl potraumatickým stressem, nebyl schopen o podrobnostech útoku svědčit jasně.

    Ministr vnitra Jack Straw se v parlamentě při příležitosti zveřejnění zprávy o vyšetřování smrti Stephena Lawrence přiznal, že pociťuje osobně velkou vinu. Uvedl, že si přeje, aby se zpráva stala "velkým předělem a katalyzátorem pro trvalé změny", aby se stala rasová rovnoprávnost v Británii skutečností.

    Straw přijal závěry zprávy Sira Williama Macphersona, která obvinila londýnskou Metropolitan Police ze základní nekompetence a z institucionalizovaného rasismu, ale dovolil šéfovi londýnské policie Siru Paulu Condonovi, aby dosloužil zbývajících 10 měsíců svého funkčního období. Straw a Tony Blair se setkali s rodiči zavražděného Stephena Lawrence.

    Oficiální zpráva mj. požaduje:

  • aby se zlepšení vztahů mezi policií a etnickými menšinami stalo hlavní prioritou

  • aby byly okamžitě zreformovány školicí protirasistické programy v britské policii

  • aby proběhla hloubková inspekce londýnské policie policejním inspektorátem, jejímž účelem má být obnovit důvěru veřejnosti

  • policisté, o nichž bude zjištěno, že se chovají rasisticky, budou propuštěni

  • školní osnovy mají být změněny, aby "si cenily kulturní rozrůzněnosti" Británie a aby odrážely skutečný stav společnosti.

    Deník Guardian zveřejnil ve čtvrtek tuto úvahu, proč se dostal případ Stephena Lawrence do ohniska pozornosti sdělovacích prostředků:

    Na hlubokém americkém Jihu se tomu říkalo reckless eyeballing, drzé civění. Bylo to obvinění, že se černoch odvážil pohlédnout přímo do očí bílé ženě.

    V roce 1993 to stála Aliho Ibrahima život. Jednadvacetiletý uprchlík ze Súdánu šel v jihoanglickém městě Brightonu po ulici s dvěma přáteli, když ho obvinil bělošský muž, že pohlédl na jeho dívku. Nastala hádka. Muž vytáhl nůž a píchl jím Ibrahima do srdce. Tento muž, kterému se podařilo do Británie uprchnout před občanskou válkou v Súdánu, zemřel na ulici jihoanglického města.

    Sedmnáctiletý Quddus Ali kráčel ulicí Commercial Road v londýnské čtvrti Stepney, když ho napadlo osm bělošských mladíků a zbili ho a zkopali tak, že Quddus utrpěl čtyřměsíční koma. Jeho mozek je trvale poškozen.

    Byly to dva rasově motivované útoky, za něž nikdo nebyl odsouzen. Oba se odehrály téhož roku, kdy byl zavražděn Stephen Lawrence. Ani Qudduse Aliho ani Aliho Ibrahima ale v Británii nikdo nezná. Nenatáčejí se na jejich počest žádné televizní filmy jako na počest Stephena Lawrence, ani se o  nich nehovoří v britském parlamentě.

    Proč se pozornost veřejnosti soustředila na případ Stephena Lawrence? Mají s tím mnoho co dělat sdělovací prostředky. Našly totiž v případu Stephena Lawrence jednoduchý příběh dobra a zla, který se hodil do rámce jejich vlastní rasové zaujatosti a který mohly čtenářům dobře prodat.

    Na jedné straně byli Stephenovi údajní vrazi - násilní, primitivní a zločinečtí. "Rasističtí gangsteři," napsal konzervativní týdeník Sunday Telegraph. "Skupina rasistických násilníků," konstatoval The Mirror. "Pět primitivů nejhrubšího zrna," napsal Daily Mail.

    Na druhé straně byla rodina Lawrencových a jejich mrtvý syn. Na rozdíl od Aliho Ibrahima, Stephen Lawrence nebyl žadatelem o politický asyl. Nikdy nespáchal žádný trestný čin a nikdy se nedostal do styku s policií. Neměl podivný účes, ani nebyl z rozvedené rodiny.

    Je charakteristické, že lidi většinou vědí o Stephenu Lawrencovi, že se připravoval na maturitu a chtěl být architektem. "Byl mladý a inteligentní a černý, byl to pilný student, který měl celý, úspěšný život před sebou," napsal Daily Mail. "S drogami neměl nic společného," konstatoval Sunday Telegraph.

    Jeho rodiče mají stejně vynikající pověst a jsou přístupní. Mluví anglicky. Jsou křesťané. "Přátelé a sousedé je charakterizují jako obyčejnou, normální rodinu," napsal Sunday Telegraph. "Jsou laskaví a příjemní. Jejich sousedé jsou běloši. Lawrencovi mají bělošské přátele."

    Tak se Neville a Doreen Lawrencovi stali Obyčejnými, Řadovými britskými občany, kteří se dostali do ohniska právní a politické bouře. Představovali přesně takovou rodinu, jakou bělošský establishment od černochů chce. Nebylo možné je bagatelizovat prostřednictvím černošských stereotypů.

    Ze zkušeností černošských mladých lidí,

    jak je přinesl Guardian:

    Darell Philip, 17

    Asi před čtyřmi nebo pěti lety jsem šel na poštu vybrat si nějaké peníze. Ulicemi jezdilo pořád dokola policejní auto. Byli v něm bělošský policista a černošská policistka. Dívali se na mě. Měl jsem na sobě roztrhanou bundu a vytahoval jsem si rukáv. Ptali se mně, Co děláš s rukou? Požádali mě, aby si bundu sundal. Sebrali mi vkladní knížku. Šel jsem pro maminku. Ptali se mě, kde máš kamarády. Zeptal jsem se, co mají na mysli? Pak nasedli do auta a odjeli. Hledali nějakého černocha. Maminka telefonovala na policii a stěžovala si. Slíbili, že se u nás zastaví, ale nikdo nepřišel. Neměli zájem. Zapomněl jsem si zapsat jejich číslo, protože jsem měl strach.

    CarleneThomas-Bailey, 14

    Když jsem jela na karneval na Trinidadu, vracela jsem se s přítelem černochem a s příslušníky mé rodiny. Když jsme dojeli do Londýna, všechny pustili, ale přítele prohledali, jestli nemá drogy. Mého tatínka taky zastavili, kvůli barvě jeho kůže. Je to takový špatný konec dovolené. Když jsme vyšli z letiště, opravdu mě to zdeprimovalo.

    Daniel Blackwood, 17

    U nás v ulici je obchod se zeleninou a tam jsou opravdoví rasisti. Vždycky, když jdu kolem, tak na mě volají, "Tak co, jdeš ke kamarádům, chystáte se někoho znásilnit?" Kdykoliv vejdu do nějakého obchodu, vždycky bezpečnostní hlídky zpozorní. Na mladé černochy si každý dává moc pozor. Chtěl bych mít pocit svobody.

    Senab Adekunle, 16

    Normálně člověk věří průvodčímu v autobuse, když říká, že tam není místo. Čekali jsme s rodiči na autobus, a průvodčí nám řekl, že tam není místo. A pak dovnitř pustil sedm bílých lidí namísto nás čtyř.


    Velká Británie, Česká televize a Česká republika

    Jan Čulík

    Nadešel, zdá se mi, zase čas jasněji vyjádřit redakční cíle tohoto listu.

    Bude to ale trochu jako v té pohádce "jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co".

    Reaguji na kritické připomínky čtenářů Britských listů. Mám je ale z druhé ruky.

    Je mi líto, že se tito lidé nepřihlásí se svými názory a přípomínkami do Britských listů přímo a adresně. Mohla by z toho vzniknout plodná diskuse.

    Chci se však přesto pokusit napravit určitá nedorozumění, která jak se zdá vznikají ohledně etosu a poslání Britských listů.

    Jeden čtenář BL, který žije v Británii už několik let, je životem v této zemi zklamán. Poukazuje na tajnůstkářství, aroganci a nedemokratičnost britských státních úřadů, i na chudobu Británie. Zdůrazňuje, že se prý o problémech v Británii pořád jen hovoří, ale za dlouhá léta se nevyřešilo nic. Vezměme například otázku. do jaké míry mají mít novináři právo zasahovat do soukromí veřejných osobností. V Británii se o tom pořád diskutuje a nic není vyřešeno. V jiných zemích to dávno vyřešeno je. Vezměme skandál kolem špatně vyšetřené vraždy Stephena Lawrence. Obdobně se nad obdobnými skandály před třiceti lety rozhořčovaly sdělovací prostředky, ale nic se od té doby nezměnilo. Hospodářsky je Británie chudá země. Sociální zabezpečení je nedostatečné. Je chybou dávat Británii Čechům na piedestal a citovat ji jako ideál, jako nedostižný vzor. Daleko důležitější by mělo být zkoumat politickou kulturu a civilizační zvyklosti v Evropské unii obecně, zejména ve středoevropských zemích EU, jako je Německo a Rakousko. Ty jsou české civilizaci daleko bližší.

    Do určité míry může být výše uvedený kritik ovlivněn tím, že žije a pracuje v Londýně. Londýňané jsou skutečně, zdá se mi, do určité míry proslulí svou arogancí. Kdykoliv Londýn navštívím, připadá mi, že Londýňané trpí velikášstvím, že je jejich sedmimiliónové město pupkem světa. Jistě se tam odehrává mnoho zajímavých věcí, avšak svou až manickou hektičností a sobeckou soustředěností každého jednotlivce na sebe se mi - už kvůli tomu obrovskému množství lidí, jimž se musí člověk v Londýně všude vyhýbat - zdá Londýn dosti nepříjemným místem k životu. Moje pojetí života ve Velké Británii je bezpochyby ovlivněno vnímáním z klidnější a k životu uzpůsobenější provincie - méně než jednomiliónového města Glasgowa s dramatickou, nedotčenou a divokou přírodní scenérií na dosah ruky. Skotská společnost byla vůči mně během let diskrétní a tolerantní. Nikdo se nikdy nezeptal, co jsem zač, proč mám cizí přízvuk a co jim do skotské společnosti lezu. Místní komunita lidi z vnějšku jako jsem já přijímá relativně velmi vstřícně. Jakožto držitel univerzitního místa (které jsem získal až po mnoha letech příchodu do Británie) přiznávám jsem určitým způsobem v privilegovaném postavení. Možná to trochu nevhodně ovlivňuje můj pohled na svět.

    V žádném případě se však Britské listy nechějí Británii nijak vytahovat nad českou skutečnost. Pokud to někdo tak vnímá, bylo by to nedorozumění.

    Britské listy se nesnaží vnucovat českým čtenářům Vekou Británii jako nekritizovatelný, ideální vzor. Vždycky byly Britské listy proti tomu, aby byli občané České republiky a čeští novináři příliš uctiví před takzvanými západními vzory. Vždycky zdůrazňovaly, aby byli lidé v ČR především sami sebou, aby při hodnocení všeho kolem sebe užívali vlastního, samostatného kritického úsudku a rozumu.

    Britské listy poukazují ve srovnání s českou společností na určitou britskou praxi, jejíž převzetí by pro českou společnost mohlo být přínosné, zároveň však vždycky ostře varují před britskými chybami a  snaží se informovat o debatách o těchto chybách.

    Jsem přesvědčen, že je užitečné studovat britskou praxi: určitě především v oblasti sdělovacích prostředků, které jsou podle celosvětových měřítek velmi kvalitní, ale i britskou praxi v mnoha jiných společenských oblastech. Británie je totiž v současnosti zemí velmi otevřenou a velmi rychle se měnící. Jako taková sbírá zkušenosti ze mnoha zemí světa.

    Kritik má pravdu, když poukazuje na to, že je Británie v kontextu Evropské unie chudou zemí a zároveň zemí, která je v mnoha oblastech ve srovnání s jinými evropskými zeměmi značně nedokonalá.

    Ale právě proto je myslím zajímavé sledovat vývoj a veřejnou debatu ve Velké Británii, která se mi zdá relativně nejotevřenější. Je to hlavně důsledkem anarchičnosti britské veřejnosti, která nevěří v moc britského státu a není vůči němu příliš loajální.

    Velká Británie byla, řekl bych po většinu tohoto století, zemí v průšvihu. Byla to země, jejíž vládnoucí vrstvy ovládaly prostřednictvím Britského impéria velkou část zeměkoule: během dvacátého století, zejména od druhé světové války Británie o toto impérium přišla. Má tedy nyní trochu komplex méněcennosti.

    Zejména ještě v první polovině dvacátého století byla Británie kastovnicky přísně stratifikovanou společností. Každého britského občana okamžitě určil sociálně a regionálně jeho přízvuk, jakmile otevřel pusu. Mnohé sociální problémy zůstávaly neřešeny, právě proto, že narážely na bariéry tohoto britského společenského kastovnictví. Všechny problémy byly vždycky nazírány nikoliv objektivně, ale pokaždé v první řadě z "třídního" hlediska.

    Šokovalo mě, když jsem před dvaceti lety přišel do Británie, že nebylo možno poslouchat třeba Mozarta prostě jen jako pěknou hudbu. Ten, kdo si pustil Mozarta nebo Dvořáka, se tím automaticky klasifikoval jako příslušník středních vrstev, jímž dělnické vrstvy pohrdaly jako snobem. Oba skladatelé by byli asi hodně překvapeni (Dvořák zvlášť jako syn řezníka), kdyby zjistili, že jsou v Británii automaticky hodnoceni jako "příslušníci buržoazie".

    Kastovní stratifikace v Británii se začala rozkládat s příchodem tzv. "permisivní" (liberální, uvolněné) společnosti v šedesátých letech, ale rozklad starých struktur se zrychlil řekl bych teprve od sedmdesátých či osmdesátých let.

    Británie je nebohatá země, ale je to země probíhajících dynamických změn. Je podle mého názoru neobyčejně zajímavé sledovat, jakým způsobem se Britové - mimo jiné i veřejnou debatou - snaží řešit své společenské problémy.

    Zajímavé je to sledovat nikoliv proto, že bychom to měli nekriticky napodobovat, ale proto, že proces přeměny britské společnosti leží před námi otevřen jak na operačním stole. Na rozdíl od zemí, kde je většina společenských problémů údajně už vyřešena a řešení zakotveno do zákonů, může v Británii být svědky přímo procesu změn. Měli bychom se z toho kriticky poučit - nikoliv přebírat automaticky všechno, co je britské, jako ideál.

    Užitečné je například vnímat, jakým způsobem se osvobodilo střední Skotsko od dědictví zastaralých prodělečných automobilových závodů a přešlo během dvaceti let na počítačový průmysl, přičemž do země přilákalo desítky zahraničních investorů. Tento proces má své kritiky: mnozí poukazují na jeho různé nedostatečné rysy. Dobré je však poučení o tom, kde se co udělalo dobře a kde špatně.

    Ano, je důležité studovat principy a zákony Evropské unie, pokud do této organizace Česká republika směřuje. Jenže, navštívím-li libovolnou zemi EU, zjišťuji, že v základních otázkách se vliv Evropské unie projevuje v nich v podstatě stejně. Řekl bych tedy, že je skoro jedno, z které členské země EU zkoumat problémy evropské organizace.

    Až na to, že se mi zdá nejvýhodnější zkoumat vztah bruselského ústředí k jednotlivým členským zemím EU právě z té země, která - jako Británie - se k užší integraci Evropské unie staví nejpodezřívavěji a nejneochotněji - a  jejíž sdělovací prostředky analyzují a probírají podrobně každou nesrovnalost nebo každý nedokonalý zákon Evropské unie.

    Ano, v jiných evropských zemích mají například otázku přístupu do soukromí známých osobností jednou pro vždy vyřešenu - ve Francii je to prostě zakázáno, a basta. Jeremy Paxman vysvětloval v knize The English, proč se zdá, že v Británii vládne chaos a všechny reformy jdou velmi pomalu - stát nemá žádné pořádné pravomoce.

    Shrnuji tedy: píšu-li o Velké Británii, nemíním tím, že by měli lidé v Čechách před velkým britským vzorem automaticky padnout na kolena. Snažím se předkládat klady i zápory o britské společnosti a očekávám, že si to lidé samostatně přeberou podle vlastního kritického úsudku.

    Mottem Britských listů by mělo být: "Nikomu nevěřte, buďte ve střehu před zjednodušujícími stereotypy a od všeho si udržujte kritický, nezávislý odstup."

    Tragédií pro Britské listy by bylo, kdyby jim čtenáři začali stoprocentně věřit, jako nějakému Písmu svatému.

    A ještě dvě poznámky k České televizi:

  • Prý je absurdní, že srovnávám zrovna Jeremyho Paxmana s moderátory České televize. Je prý absurdní dotazovat se, proč moderátoři České televize nejsou takového kalibru, jako je Paxman. Historická situace České republiky je jiná.

    Nechápu. Má to být proto omluvou, že moderátoři České televize musejí být nepříliš vzdělaní a nepříliš zkušení? Nemohou v televizi jako moderátoři publicistických pořadů pracovat všeobecné respektované, vzdělané a zkušené osobnosti, tak jako třeba v Británii? Neříkejte mi, prosím, že v ČR žádní nejsou!

  • A druhá věc. Kritik se vyjádřil: "Čulík dlouhé měsíce řve, aby Puchalský zveřejnil svůj utajovaný projekt reformy České televize. Pak najednou napíše, že měl projekt k nahlédnutí. To je naprosté selhání integrity Britských listů."

    Přiznám se, že také nerozumím. Požadavek, který vedení České televize a Rada České televize ignoruje, totiž aby byl projekt, na jehož základě byl Jakub Puchalský jmenován do veřejné funkce, veřejně přístupný, je přece logický a nemá nic společného s tím, že Jan Čulík měl krátkodobě projekt k nahlédnutí. Budeme si muset počkat asi až na to, až začne fungovat nový zákon o otevřenosti veřejných institucí a státních úřadů.

    Mimochodem, zmínil jsem se v Britských listech už několikrát, že jsem měl možnost nahlédnout do Puchalského utajovaného projektu. Nemám důvodu to utajovat. Alespoň mohu svědčit o tom, že ten projekt vůbec existuje, o čemž například pan Ivo Mathé pochyboval.

    Opakovaně jsem zdroj, který mi to umožnil, žádal o svolení ke zveřejnění tohoto textu. Nemohu ho zveřejnit bez svolení. Svolení jsem nedostal a text projektu k dispozici ani nemám. Jakým způsobem je to tedy narušení integrity Britských listů?

    Třeba nám příště citovaný kritik, za jehož podnětné připomínky mu děkujeme, napíše přímo.

    Jan Čulík


    Pořad ČT o táboře Lety: vážné věcné chyby

    The European Roma Rights Center

    Akční skupina pro koncentrační tábor lety se bude účastnit příští čtvrtek 4. března 1999 ve 14.15 tiskové konference v kanceláři Petra Uhla, zmocněnce České republiky pro lidská práva (Praha 2, Vladislavova 4). Petr Uhl bude hovořit o připravované zprávě smíšené vládní komise, kterou utvořil s cílem zabývat se otázkou památníků na místech holocaustu v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.

    Pan Čenda Růžička, zakladatel výboru pro odškodnění obětí romského holocaustu a syn vězně, který přežil Lety, bude hovořit jménem věznů z Let, kteří tento koncentrační tábor přežili. Naléháme na ty z vás, kdo jsou novináři, abyste se této tiskové konference účastnili a abyste o ní uvědomili i ty novináře, které znáte.

    Pořad ČT o koncentračním táboře Lety - vážné věcné chyby

    Na výše zmíněné tiskové konferenci budeme hovořit o věcných chybách, které se vyskytly v nedávném zvláštním pořadu "Tady a teď plus" ve veřejnoprávní České televizi, který se zabýval otázkou prasečí farmy v Letech.

    Náčrt, který připravila České televize a který byl použit v pořadu k ilustraci nynější lokalizace prasečí farmy v poměru k místu, kde býval tábor, je matoucí a chybný. Plánek ukazuje nikoliv místo pracovního disciplinárního tábora z roku 1940, který byl později přeměněn v koncentrační tábor pro Romy, ale místo jiného tábora, který postavila v roce 1945 sovětská armáda pro německé válečné zajatce. Pořad posléze umísťuje na tento plánek letecké fotografie z roku 1949, které ukazují "stále ještě viditelné" stopy základů budov - NESPRÁVNÉHO TÁBORA. Romský koncentrační tábor byl vypálen do základů v roce 1943 a nynější prasečí farma je zdela jasně na jeho území. Správně nakreslený plánek by to ukázal.

    Pořad České televize také prezentoval dohady jako by to byla fakta. Reportér se na jednom místě pořadu dotazuje bělošského místního obyvatele, který stojí proti zasněženému a zanedbanému pozadí nynějšího pomníku Lety, "Kdo sliboval, že bude udržovat tento pomník?" - "Cikáni," odpovídá muž. Vyplývá z toho, že pomník vypadá špatně a "oni" nejsou ani schopni udržovat "svůj" vlastní památník. Pořad neobsahuje ŽÁDNÉ JINÉ DŮKAZY o tomto "slibu" - jako kdy a kde byl kým údajně učiněn. Předpoklad, že je rozumné, že by měl veřejný památník udržovat někdo jiný, než česká vláda, není zpochybněn.

    Jako novinářská práce předkládá tento pořad české veřejnosti FALEŠNÉ DŮKAZY. Je to vážné porušení novinářské etiky a skutečnost, že pořad natočila veřejnoprávní televize, je tím více podezřelý. Mohou za to pouhá nevědomost a nekompetence, nebo je to chytře připravená propaganda a dezinformace? Veřejnost - a svět - se potřebují dovědět, jak to je. Poté, co kancelář prezidenta Havla požadovala, aby byla prasečí farma odstraněna, nyní se obrátila o sto osmdesát stupňů a oznámila, že souhlasí s "těmito novými důkazy".

    Znovu vás žádáme, zejména ty z vás, kteří jste podepsali náš otevřený dopis, abyste se znovu vyslovili proti tomuto pokračujícímu znesvěcování místa holocaustu a proti popírání romského holocaustu zde v České republice.

    I kdyby byly informace, předložené Českou televizí, správné, jako že nejsou, místo nynějšího památníku zahaluje zápach prasečího hnoje a nápisy na památníky jsou zavádějící a chybné tak, jako tento nejnovější televizní pořad. Musíme dát najevo české vládě, že nebudeme tolerovat toto podvádění ohledně tak vážné otázky.

    Prosíme, pošlete své poznámky na adresy:

    Jiří Pehe, poradce prezidenta Havla
    Petr Uhl zmocněnec České republiky pro lidská práva
    Názorová stránka týdeníku Prague Post
    Vysílání v angličtině, Český rozhlas

    John Shattuck
    US Ambassador to the Czech Republic
    US Embassy
    1 Trziste 15/365
    Prague CZECH REPUBLIC
    fax: 420-2-57 53 20 59


    Serious Errors in Czech TV's broadcast

    The European Roma Rights Center

    Dear Friends, Remember Lety action group will be participating in a press conference next Thursday, March 4 at 14:15 in the offices of Petr Uhl, the Czech Republic's Human Rights Commissioner (Vladislavova 4). Mr. Uhl will be discussing the upcoming report of the mixed government commission which he formed to address the issue of memorials on the Holocaust sites at both Lety near Pisek and Hodonin near Kunstat. Mr. Cenda Ruzicka, founder of the Committee for the Compensation of the Romani Holocaust and son of a Lety survivor, will speak on behalf of the Lety survivors. We urge those of you who are journalists or who know of journalists here in Prague to attend this conference.

    At this conference we will be discussing the factual errors contained in the recent Tady a ted Plus (Here and Now - special edition) program on Czech public service television about the Lety pig farm issue.

    The diagram drawn by Czech TV and used in the program to illustrate the present position of the pig farm vis a vis the former position of the camp is misleading and erroneous. The diagram shows not the site of the 1940 disciplinary work camp which later became the concentration camp for Roma, but the site of a separate camp built in 1945 by the Soviet Army for German prisoners of war. The report then overlays onto this diagram aerial photographs from 1949 showing the "still visible" traces of building foundations -- FOR THE WRONG CAMP. The Roma concentration camp was burned to the ground in 1943 and the present pig farm definitely covers the site, as a correctly drawn diagram would reveal.

    The report also presents hearsay as fact. The interviewer at one point asks a local white resident, standing against the snow-covered and desolate background of the present Lety memorial, "Who promised to maintain this memorial?" "The Gypsies," answers the man -- the implication being that the site looks miserable and "they" can't even maintain "their" own monument. NO FURTHER EVIDENCE is adduced about this "promise" -- such as by whom and to whom it was allegedly made. The premise that it is reasonable to expect that anyone other than the Czech government would maintain a public monument is not challenged.

    As a piece of journalism, this report presents FALSE EVIDENCE to the Czech public. This is a serious breach of journalistic ethics and the fact that it is produced by public service television makes it even more suspicious. Are mere ignorance and incompetence responsible, or was this a clever piece of propaganda and disinformation? The public -- and the world -- need to know. After calling for the farm to be removed, President Havel's office has now done an about-face, announcing that they agree with this "new evidence."

    We ask that all of you, especially those of you who have signed our Open Letter, once again speak up about this continued desecration of a  Holocaust site and the denial of the Romani Holocaust here in the Czech Republic. Even if the Czech TV facts were true, which they are not, the smell of pig manure still drifts over the present memorial site today, and the signage at the memorial is as misleading and erroneous as this most recent broadcast. We must let the Czech government know that we will not tolerate this dissembling over such a grave and serious issue on the eve of the 21st century. Please address your comments to:

    jiri.pehe@hrad.cz (Jiri Pehe, advisor to President Havel)

    uhl@vlada.cz (Petr Uhl, Human Rights Commissioner for the Czech Republic)

    news@praguepost.cz (Opinion Page, The Prague Post)

    english@radio.cz (English-language programming, Czech Radio)

    John Shattuck
    US Ambassador to the Czech Republic
    US Embassy
    1 Trziste 15/365
    Prague CZECH REPUBLIC
    fax: 420-2-57 53 20 59

    serguei@errc.org (The European Roma Rights Center)


    Český rozhlas zrušil rozhovor s americkým autorem Paulem Polanským

    The European Roma Rights Center

    Romské vysílání Českého rozhlasu mělo vysílat rozhovor s americkým autorem Paulem Polanským, který napsal o táboře v Letech dvě knihy. Rozhovor se měl vysílat jako veřejnoprávní reklama pro veřejné čtení, které zorganizovala nadace New School v knihkupectví Globe Bookstore na čtvrtek 25. února. Četly se tam česky, romsky a anglicky básně romských školou povinných dětí. Český rozhlas sdělil New School, že nelze vysílat rozhovor s panem Polanským, protože je "příliš kontroverzní". Polanský doufal, že bude mít možnost informovat posluchače romského vysílání, že zařídil pro Romy tři stipendia ve škole v Indii, ale Český rozhlas nemá zájem o rozšiřování takovýchto "kontroverzních" informací.

    Článek od Pavla Polanského, uvedený níže, byl zaslán do týdeníku Prague Post na příští týden. Pokud ti z vás, kteří tento list čtou, ho tam nenajdou, budeme se znovu jen moci domýšlet proč asi.


    Czech public service radio cancels interview with Paul Polansky

    Romani programming on Czech radio was supposed to interview the American author Paul Polansky, who has written two books on Lety, as a public-service promotion for a reading organized by the New School foundation at the Globe Bookstore Thursday, February 25, which is to feature the poems of Roma school children read aloud in Czech, Romani and English. Czech Radio told the New School that no interview could be conducted with Mr. Polansky as he is "too controversial." Mr. Polansky had been looking forward to the opportunity to inform the Romani program listeners that he has arranged for three scholarships for Roma at a school in India, but Czech radio is not interested in helping spread that "controversial" information.

    The piece by Mr. Polansky below has been submitted to The Prague Post for next week's issue. If those of you who read the Post don't see it there next week, we can, once again, only wonder why.


    Nikdo neví

    Paul Polansky

    V roce 1991, když jsem se poprvé dověděl o koncentračním táboru z druhé světové války pro cikány v Letech u Písku, udělal jsem si malý průzkum, kolik místních lidí o táboře vědělo. Překládal mi český bratranec. Navštívili jsme všechny místní vesnice (Lety, Mirovice, Orlík) a zastavovali jsme prostě lidi na ulici a ptali jsme se jich, jestli vědí, že býval koncentrační tábor pro cikány.

    Všichni lidé starší šedesáti let nám dali informace (několik kilometrů východně od Let, kde je nyní prasečí farma). Mnoho lidí nám sdělilo, že jezdili každý den podél tábora za války na kole do práce. Tábor pro cikány nebyl tajemstvím. Ani nebylo jeho umístění tajemstvím. Hovořil jsem s lékařem, který pracoval v táboře, se zemědělcem, který do tábora vozil krávou taženým vozem brambory, s  bývalým policistou, který do tábora cikánské vězně doprovázel, se ženou, která nejen jezdila kolem tábora každý den na kole, ale také se provdala za jednoho ze stráží. Dokonce jsem nalezl i nejvíc nechvalně známého vraha v táboře a hovořil jsem s ním. Později jsem nalezl více než sto Romů, kteří pobyt v táboře přežili.

    V roce 1991, kdy jsem zorganizoval tyto místní rozhovory, nebyl tábor problém. Proto jsem byl docela šokován, když nedávno Česká televize odvysílala dokumentární film, jímž zpochybnila přesné umístění tábora. Podle "nových informací", které objevila Česká televize, nebyl tábor tam, kde si to dosud všichni mysleli, ale o sto metrů dál na sever u lesa - a ne u rybníka, jak všichni předpokládali. Jako důkaz přinesla Česká televize leteckou fotografii z roku 1949, na níž bylo několik budov na pokraji lesa severně u rybníka. Podle českého televizního filmu to bylo místo tábora. Prasečí farma, o níž si všichni mysleli, že byla postavena na místě tábora, se tohoto nového místa sotva dotýkala.

    Na podporu těchto nových informací se postavil u lesa stařec jménem Šindelář původem z Let a vyprávěl o tom, jak nosil jídlo židovskému lékaři, který byl v táboře vězněm. Šindelář řekl na kameru, že cikánský tábor byl u lesa, ne u rybníka. Šindelář ale neinformoval diváky, že je on sám tím inženýrem, který v roce 1979 navrhl a postavil prasečí farmu. Pořad skončil ředitelem romského muzea v Brně, který prohlásil, že nikdo vlastně pořádně neví, kde tábor byl. Tématem pořadu bylo, proč dělat finanční problémy a přesunovat prasečí farmy, když si nikdo není jistý, kde byl přesně koncentrační tábor pro Romy umístěn.

    I když mě český tisk dal přízvisko "otec tábora Lety", jakožto člověku, který odhalil světu existenci tohoto tábora smrti z druhé světové války, Česká televize mě pro svůj pořad neinterviewovala. Neinterviewovala ani žádné ze svědků, kteří žili, pracovali a trpěli v táboře - nemluvě o pohřbívání. Podle těchto svědků byly tisíce jejich příbuzných pohřbeny v lesích kolem tábora.

    Film mě naprosto šokoval, protože jestliže nikdo nechce věřit svědectví lidí (nedávno publikovanému) ohledně toho, kde tábor byl, existují přece dokumenty, popisující přesnou lokalizaci cikánského tábora. Novinář, který se o to seriózně zajímá, nemusí jít dál než na radnici do vesnice Lety. Tam je najde.

    Po dobu delší než 100 let má každá česká vesnice povinnost zaznamenávat svou místní historii do kroniky. Úplná historie koncentračního tábora Lety pro cikány je sepsána v kronice radnice v Letech od doby, kdy byl postaven v červnu 1940 jako kárný tábor pro drobné kriminálníky, až do doby, kdy byl zničen ohněm v květnu 1943. Kronika vesnice Lety také konstatuje, že v zimě roku 1942-43 zahynulo v táboře v Letech více než 600 Romů. (Česká vláda stále tvrdí, že během celé existence tábora zemřelo jen 327 osob):

    Toto je část záznamu z roku 1940, citovaného z kroniky na radnici v Letech (zde přeloženo zpětně z angličtiny):

    "V Dolní Lepjezi blízko u rybníka byl postaven dřevěný tábor. Začátkem června bylo do tábora posláno 200 drobných kriminálníků. Hlídalo je 48 českých policistů. Místo se oficiálně nazývalo "kární pracovní tábor". Lidé, zadržovaní v táboře, pracovali na stavbě místních silnic a dostávali plat 10 haléřů za hodinu. "

    Každý kus země ve starých Čechách měl jméno. Dolní Lepjez byl pozemek, který vlastnila u rybníka radnice Lety. Rybník dodnes vlastní Schwarzenberkové z hradu Orlík. Přeživší vězňové z koncentračního tábora Lety se o tomto rybníce ve svých příbězích zmiňují často. Do rybníka byli vězňové bráni ve velkých skupinách na mytí. "Rybník byl naším osudem," tvrdí jeden vězeň. "Tam dozorci utopili mnoho vězňů, zejména malých dětí." Mám fotografii tohoto tábora, poté, co byl v roce 1942 rozšířen a proměněn na tábor pro cikány. Tábor byl vyfotografován z nedaleké silnice a na fotografii je vidět, že je umístěn těsně na druhé straně rybníka.

    "Nové důkazy", které Česká televize předložila divákům, je také možno najít v kronice vesnice Lety. Tyto "nové důkazy" je zápis z roku 1945, který svědčí o tom, že ve stejné oblasti byl postaven jiný tábor - nikoliv u rybníka, ale u lesa. V záznamu v kronice se praví:

    "12. května. Asi ve dvě hodiny ráno přišli z východu první ruští vojáci. Asi třicet mužů. Rusové zjistili, kde se shromažďují Němci. Požádali o 25 místních lidí se zbraněmi a šli do nepřátelského tábora v Křížatkách, kde Němce odzbrojili. Rusové pak odvezli Němce do lesa nedaleko Horní a Dolní Lepjeze. Pak postavili v Lepjezi dočasný tábor a odebrali vězňům cigarety, peníze, světla, tabák, atd. "

    Je důležité, že v tomto zápise je zmínka nejen o Dolní Lepjezi, ale i o Horní Lepjezi, která je severně od rybníka u lesa, kde, jak dnes tvrdí Česká televize, byl umístěn cikánský tábor. Takže byly v roce 1949 vyfotografovány tyto budovy u lesa pro válečné zajatce, nikoliv tábor pro cikány u rybníka, který byl spálen v květnu 1943.

    Většina místních lidí, s nimiž jsem hovořil v roce 1991, o přesném umístění tábora smrti pro cikány, je ještě naživu. Je pochopitelné, proč teď mlčí. Nechtějí dát své vesnici špatné historické jméno. Nechtějí, aby byly Lety známy jako další Dachau. Ale pravda je ta, že v té vesnici byla na místě tábora smrti z druhé světové války postavena prasečí farma. Čím déle se budou strany s finančním zájmem na věci snažit tuto skutečnost zakamuflovat, tím déle se o Lety budou zajímat zahraniční sdělovací prostředky.

    Adolf Vondrášek, bývalý starosta Mirovic, kde bylo v létě 1942 pohřbeno 345 vězňů z Let, to shrnuje takto: "Prasečí farma by tam neměla vůbec být. Je to národní skandál. Byla postavena přímo na místě původního tábora smrt. Když vláda vyslala své lidi, aby věc zkoumali, nevěděli ani, kde jsou hroby. Je to velká ostuda.


    Nobody knows

    by Paul Polansky

    In 1991 when I first heard about a WW II Gypsy death camp at Lety near Pisek, I made a small survey to see how many local people actually knew about the camp. With a Czech cousin translating, we drove to all the local villages (Lety, Mirovice, Orlik) and just stopped people in the street and asked them if they knew where the Gypsy camp used to be. Everyone who appeared to be over the age of sixty gave us directions (a few kilometers east of Lety, where the pig farm is today). Many people told how they had bicycled past the camp everyday during the war on their way to work. The Gypsy camp was no secret. Neither was its location. I spoke with a doctor who worked at the camp, a farmer who took potatoes in his cow-drawn wagon to the camp, an ex-policeman who accompanied Gypsy prisoners to the camp, a woman who not only bicycled past the camp everyday, but married one of the guards. I even found and spoke to the most notorious killer at the camp. Later, I found over a  hundred Romany survivors of the camp.

    Back in 1991 when I conducted these local interviews, the camp site was not an issue. Therefore, I was quite shocked when Czech TV recently presented a documentary bringing into question the exact location of the camp. According to "new information" discovered by Czech TV, the camp was not where everybody thought, but a hundred meters further north by the forest-- and not by the pond as everyone had presumed. For evidence, Czech TV produced a 1949 aerial photo showing a small collection of buildings on the edge of the forest north of the pond. According to the Czech TV program, this was the site of the camp. The pig farm which everyone presumed had been built over the camp barely touched this new site.

    To back up this new information, an old man originally from Lety by the name of Sindelar stood by the forest and told how he used to bring food to the Jewish doctor who was a prisoner in the camp. Sindelar told the camera that the Gypsy camp was by the forest, not by the pond. What Sindelar didn't tell the viewers was that he was the engineer who designed and built the pig farm in 1979. The program ended with the director of the Romany Museum in Brno declaring that no one really knows where the camp used to be. The theme of the program was why get into a  monetary fuss about moving the pig farm if no one is sure where the Gypsy camp used to be.

    Although the Czech press had dubbed me the "father of Lety", the man who revealed to the world the existence of this WW II death camp, I was not interviewed for the tv program. Neither were any of the survivors who lived,worked and suffered at the camp -- not to mention burying, according to them,thousands of relatives in the woods around the camp. I  was flabbergasted by the film because if no one wants to believe the stories of the survivors (recently published) about where the camp used to be, there are documents describing the exact location of the Gypsy camp. No researcher has to go any further than the local town hall of Lety to find them. For over a hundred years every village in Bohemia has had to keep its local history written up in a chronicle. The complete history of the Lety Gypsy camp is written up in the Lety town hall chronicle from the time it was built as a disciplinary camp for petty criminals in June 1940, until it was burned to the ground in May 1943. The Lety chronicle also states that over 600 Gypsies died in the Lety camp during the winter of 1942/43 (the Czech government still maintains only 327 died during the entire existence of the camp).

    This is a partial 1940 entry from the Lety town hall chronicle, translated into English:

    "In Dolni Lepjez close to the pond a wooden camp was built. At the beginning of June, 200 petty criminals guarded by 48 Czech policemen were sent to the camp. The place was officially called "karni pracovni tabor" (working camp).The people interned in this camp worked on building local roads and got 10 hellers per hour."

    Every tract of land in old Bohemia had a name. Dolni Lepjez was a small piece of land owned by the Lety town hall near the pond which to this day is still owned by the Schwarzenbergs from Orlik castle. The survivors of the Lety concentration camp mention this pond frequently in their stories. The pond was where the prisoners were taken in large groups to wash. "The pond was our real destiny," one survivor claims. "That's where the guards drowned many prisoners, especially the young children." I have a photo taken of this camp after it was enlarged in 1942 and designated a Gypsy camp. The photo taken from the nearby highway shows the camp just the other side of the pond.

    The "new evidence" that Czech TV presented to their viewers is also to be found in the Lety chronicle. That "new evidence" is a 1945 entry which tells of another camp being built in the same area---not by the pond, but north by the forest. This entry reads:

    "12 May: Around 2 a.m. the first Russian soldiers came from the east. About 30 men. The Russians found out where German soldiers were concentrated. They asked for 25 local people with guns and they went to the camp of the enemy in Krizatky where they disarmed the Germans. The Russians then took the Germans to the forest close to Horni and Dolni Lepjez. After that they made a temporary camp in Lepjez and took away from the prisoners their cigarettes, money, flashlights, tobacco, etc."

    It is important to note that this entry mentions not just Dolni Lepjez but also Horni Lepjez which is north of the pond by the forest where today Czech TV claims the Gypsy camp was situated. Thus it was these German prisoner-of-war buildings by the forest which were photographed in 1949, not the Gypsy camp by the pond which had been burned down in May 1943.

    Most of the local people I spoke to in 1991 about the exact location of the Gypsy death camp are still alive. It is understandable why they are now quiet. They don't want to give their community a bad historical name. They don't want Lety to be known as another Dachau. But the truth is that there is a pig farm built over a Holocaust site. The longer this fact is covered up by parties with a financial interest, the longer the international media will be attracted to Lety. Adolf Vondrasek, the former mayor of Mirovice where 345 Lety prisoners were buried in the summer of 1942, sums it up this way: "The pig farm should not be there at all. It's a national disgrace. It was built right over the original death camp. When the government sent their people to research the matter, they didn't even know where the graves were. It's a great shame."


    Internet a demokracie

    Komunální úřad likviduje internetové linky

    Demokratická unie

    Kratce po mem zvoleni do Zastupitelstva hl. m. Prahy jsem zridil a  pravidelne udrzuji vlastni internetove stranky (http://www.deu.cz/praha.html).

    Jako "absolvent" Zakladni skoly v  Klanovicich, kde velmi fandi Internetu a maji vlastni server, jsem dal i  odkaz na stranky teto skoly (http://www.zs-kl.cz). Vedeni skoly, nic zleho netuse, dalo zase na sve stranky odkaz ke mne. Za necely mesic odkaz zmizel.

    Patral jsem po pricine a nakonec jsem neveril svym usim.

    Vedeni Mistniho uradu v Klanovicich naznacilo vedeni skoly, ze je nevhodne, aby na skolnim serveru, jehoz pevnou linku plati skola z obecnich penez, byl odkaz na moje stranky! Chapu, ze skola, plne zavisla na rozpoctu obce, obratem vyhovela.

    Aby tato tragikomedie byla uplna, musim dodat, ze jsem take mistopredsedou Rady Zakladni skoly v Klanovicich a samozrejme i obcanem Klanovic. Presto jsem klanovickym urednim "demokratum" natolik nepohodlny, ze jim takove jednani stoji za to.

    Po teto zkusenosti nabyvam dojmu, ze  za tarifnimi tanecky SPT Telecom je ve skutecnosti mozna politicky zajem na umyslnem brzdeni rozvoje Internetu v  Ceske republice. Pro postkomunisticke uredniky, zvykle 40. let mit vse pod kontrolou, musi byt totiz Internet nocni murou.

    ing. Petr Šafránek
    člen Zastupitelstva hlavního města Prahy

    sp.consult@atlas.cz

    Poznámka JČ: Otázka je, jestli si komunální úřad v Klánovicích nemyslí, že by neměla mít škola v Klánovicích žádné konkrétní politické vazby.

    Jak to dnes vypadá s ekologickou katastrofou ve Španělsku?

    Aleš Zeman

    Minulý rok (BL,6. 5. 1998) jsem informoval čtenáře, že ekologická katastrofa v jižním Španělsku může mít dlouhodobý dopad na tamější životní prostředí, ktery se může projevit až za jeden rok.

    Ke katastrofě došlo 25. 4. 1998, kdy se protrhla hráz odkaliště zinkového dolu Los Frailes a toxicky kal v množství zhruba 8 milionů kubických metrů se rozlil do řek Guadiamar a Quadalquivir. Kal zaplavil též okolní říční nivu a dosáhl až okraje španělského statního parku Donana, což je světová chráněná rezervace na seznamu OSN (World Heritage Site).

    Na případu této ekologické katastrofy je dále zajímavé, že důl vlastní švédsko-kanadská společnost Boliden Ltd. se sídlem v Torontu a že důl Los Failes se nachází v Andalusii, což je jedna z nejchudžích oblastí Španělska.

    Dle vědeckého článku v časopisu "The Science of the Total Environment" (číslo 222, 1998, str. 45-54) vskutku katastrofa zasáhla park Donana a způsobila pokles faktoru pH z 8,5 na 4,5, čímž došlo k zvýšené mobilitě toxických kovů jako je arzén, olovo a zinek. V důsledku okyselení vod došlo k uhynutí četných bezobratlovců a ryb, což má dále katastrofální dopad na unikátní stěhovavé ptactvo, které se v močálech parku Donana dočasně usazuje. Jedná se o ptactvo jako volavka, křivozobka, tenkozobec a divoká kachna. Některé druhy (článek uvádí jejich latinská jména) jsou na seznamu světově ohroženého ptactva.

    Důl Los Frailes byl od doby katastrofy uzavřen. V tyto dny sdělil Guillermo Gutierrez, ministr průmyslu Andalusie, agentuře Reuters, že důl bude opět pravděpodobně otevřen. Boliden zaplatil za dosavadní asanační práce 42,5 milionu amerických dolarů. Na čistící práce dále částečně přispěla španělská vláda v neuvedené sumě.

    Španělská vláda má dále Bolidenu poskytnout dar ("grant") 10 milionů dolarů, aby Boliden důl opět otevřel. Důl normálně zaměstnával asi 500 horníků.

    Představenstvo parku Donana žádalo na začátku tohoto roku, aby důl zůstal natrvalo mimo provoz. Nepřekvapí, že organizace Greenpeace považuje předběžné rozhodnutí obnovit těžbu v dolu Los Frailes za nezodpovědné a obvinila místní vládu z toho, že dává přednost zaměstnanosti andaluskych horníků před ekologickymi zájmy.

    Proč o tom opětovně píši? Protože podobných střetů mezi ekonomii a ekologií je dnes na všech kontinentech této planety spousta, včetně zemí EU a ostatních nejvyspělejších států světa.

    Únorový sníh: nejedná se o žádnou předzvěst katastrofy

    František Roček

    Před rokem byla zima připomínající spíše jaro a bylo to bráno "katastofology" jako signál globálního oteplování. Mírná zima roku 1997 - 1998 v Evropě není podle meteorologických expertů nic neobvyklého. Podle prognostika Martina Nováka z ústecké pobočky Českého hydrometerologického ústavu lidé prostě jen mají krátkou paměť. Silné odchylky od průměrného počasí lze v zimních měsících očekávat. Větry ve vyšších vrstvách uvolňují teplé tropické masy směrem na sever a studené proudy se přesouvají na jih. V takových momentech jsou na severní polokouli neobvyklé povětrnostní podmínky běžné. "Normální" zima bývá jen zřídka a znamenala by průměrné hodnoty teplot a srážek. Průměr tvoří zvlášť chladné i zvlášť teplé roky, málo sněhu i letošní únorové nadělení.

    V zajetí sněhu

    Letos bylo od počátku února sněhu více než dost a začaly padat místní rekordy. Sníh ochromoval dopravu od Běloruska přes Polsko, Slovensko, české silnice a superzasněžené Bruntálsko až po Alpy. Lidé, kteří věří v globální klimatickou katastrofu, v tom vidí anomálii potvrzující jejich předpovědi. Ve skutečnosti nápor sněhu nebyl ničím katastrofickým.

    Podobnou nadílku mohli zaznamenat lidé např. v roce 1942 či v roce 1969. V minulosti byli lidé na venkově a v odlehlejších místech zvyklí, že díky sněhu byli několik dnů až týdnů odříznuti od světa. Vždyť také zima byla obdobím zaslouženého klidu a nikdo nikam nespěchal.

    Dnes se chceme pohybovat krajinou stejnou rychlostí a stejně pohodlně v létě i v zimě. Ne vždy nám to ale příroda dovolí. A my z toho děláme pomocí TV tzv. kalamitu.

    Dříve nepřístupná místa jsou dnes rekreačními zónami a mnohdy i turistickými centry. Proto např. 12. února bylo v centrálním Švýcarsku bráno s úlevou, že byla konečně otevřena silnice do horského letoviska Adelboden, kde bylo uvězněno kolem 8000 rekreantů a měla být obnovena pozemní spojnice s okolním světem také Grindelwald s 10.000 turisty. Lavinové tragédie s tím souvisejí.

    V ten samý den ve francouzských Alpách se stále pátralo po dvanácté oběti lavinového neštěstí u Chamonix, k němuž došlo 9. února.

    Laviny a paměť

    Lavinová neštěstí přímo se supernadílkou sněhu nesouvisejí a nejsou ani příliš dramatická. Známé pády lavin s daleko tragičtějšími jsou např. z  30. srpna 1965, kdy v údolí Saas Fee u švýcarské přehrady Mattmark bylo při pádu laviny usmrceno 97 dělníků, nebo z února 1970, kdy v rekreačním centru ve francouzském Val d'Isere přišlo pod lavinou o život 39 lidí a 37 bylo zraněno. Duben 1970 byl ve znamení 74 obětí, z toho 54 dětí. Tolik lidí zahynulo pod masami sněhu v savojském Plateau d'Assy. 16. srpna 1970 lavina zasypala dětské sanatorium ve francouzském Sallanches; 72 obětí... Nenechme se proto strašit, že se jedná o symptomy klimatické katastrofy.

    Nejedná se o nic mimořádného

    Klimatolog dr. Luboš Němec z Českého hydrometerologického ústavu v Praze vidí situaci realisticky. "Zatímco v Alpách měli tolik sněhu prý před sto lety, např. v Praze je více sněhu každý pátý až desátý rok. Pokud v Jeseníkách místně sníh odřízl vesnice od okolí, jedná se o mimořádný jev, který se ve vzdálenějším regionu v takové míře nevyskytuje. Místní podmínky se mohou ve všech státech a regionech značně lišit. Klimatické změny?

    Nejspíš to s tím nemá nic společného. Např. v roce 1969 - 1970 bylo více sněhu než letos. Nelze sněhovou nadílku paušalizovat, ale je třeba dívat se vždy na konkrétní oblast," hodnotil situaci dr. Němec. Martin Novák z ústecké pobočky Českého hydrometerologického ústavu k tomu připomíná: vždyť jsme neviděli ve dnech tzv. kalamity nic jiného než na Ladových obrázcích.

    Prostě máme únorovou zimu

    Problém je v tom, že jsme si zvykli žít a pracovat stejným tempem a se stejnými časovými relacemi v květnu i v únoru a proto problémy dnešních dnů nazýváme kalamitou.

    František Roček

    Poznámka JČ: Deník Times nicméně v souvislosti s poslední lavinou, která zasáhla tyrolské lyžařské středisko Galtuer, konstatuje, že rakouské Alpy letos zažily největší sněhovou nadílku za posledních čtyřicet let. Sněhu napadlo, uvádí Guardian, až 5,5 metrů sněhu, je na kluzké podložce a je velmi nebezpečný, když se dá takovéto množství sněhu do pohybu, ničí i lesní porost i domy. Times poznamenává, že si asi lavinové nebezpečí v Alpách lidé do určité místy zavinili sami. Alpy jsou podle Timesů ekologicky neobyčejně přetěžovány, rýžuje se na co největším množství lyžařů a auty se dá jezdit až do obrovských výší. "Alpy, zdá se, si nyní vybírají daň za desítky let lidské exploatace. Ročně přejíždí přes Alpy jeden milión nákladních automobilů. Ve vysoké sezóně využívá brennerské dálnice 50 000 aut denně. Vydávají tolik zplodin, že je horské ovzduší poškozeno stejně tolik jako v severoevropských městech. Na úpatí všech významnějších alpských hor jsou obrovská parkoviště", píše deník Times.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|