úterý 2. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Odlišné názory v ČR:
  • Ohlas protestu Jana Křečka v Polsku (Aleksander Kaczorowski) Česká společnost:
  • Český národ je na tom hůř, než si kdo uvědomuje (Jan Martinek) Velká Británie:
  • Britské změny - ztráta národní totožnosti? Věda:
  • Britští vědci přestali kvůli zdraví užívat mobilní telefony Radio Impuls, dříve Alfa:
  • Dotaz: stali jsme se svědky dalšího mediálního triku? (Jindra Vavruška) Měření sledovanosti TV pořadů:
  • Pes Novák a peoplemetry (Petr Jánský) Televize Nova:
  • Vladimír Železný hraje hru bez pravidel (Fara Kahir) Reakce:
  • Anarchistický mýtus o svobodě nesouhlasit! (Milan Pavlík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Více než padesát tisíc lidí je v ČR nezaměstnáno déle než dva roky. Koncem roku 1998 byla třetina nezaměstnaných v ČR, 115 000 osob, bez práce déle než rok. Lidem, kteří přišli o práci, trvá najít nové zaměstnání stále déle, konstatuje studie Českého statistického úřadu.

  • V BIS si rozesíláním anonymů vyřizuje účty jediný člověk, konstatoval ministr Jaroslav Bašta, který je odpovědný za tajné služby. Vláda zveřejní jméno nového ředitele BIS do konce měsíce, potvrdil ministr Bašta. Ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Petr Zeman a Jaroslav Jíra, pověřený řízením Bezpečnostní informační služby ( také odmítli informace, podle kterých v tajných službách "zuří válka o křeslo šéfa BIS".

  • Ministr vnitra, šestašedesátiletý Václav Grulich onemocněl, vláda uvažování o jeho nástupci považuje za neetické. Grulich je dnes pátý den v nemocnici. Dalších pět členů vlády premiéra Miloše Zemana jsou muži staršího věku: vicepremiér pro bezpečnost a zahraničí Egon Lánský (nar. 1934), ministři pro místní rozvoj Jaromír Císař (nar. 1929), průmyslu a obchodu Miroslav Grégr (nar. 1929), spravedlnosti Otakar Motejl (nar. 1932) a dopravy a spojů Antonín Peltrám (nar. 1930).

  • Poslanci parlamentu přihlašovali své vedlejší příjmy. Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla dostal od německého velvyslanectví stolní hodiny za zhruba 3000 korun. Poslanec Unie svobody Pavel Pešek pronajímal nemovitosti a vydělal 266.333 Kč. Oznámení o vedlejších příjmech a darech poslanců za loňský rok dosud předalo Senátu šest poslanců. Zveřejnil je včera mandátový a imunitní výbor. Jiřímu Karasovi, předsedovi parlamentní delegace v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zaplatila Světová liga pro mír a demokracii letenku za 136.000 korun na světové sympózium v Taiwanu. Místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer (ODS) Senátu oznámil, že byl loni zvolen jako člen dozorčí rady firmy Ageus. Zároveň uvedl, že letos v lednu ukončil členství v představenstvu společnosti První olomoucká zdravotní. Lhůta pro přiznání vedlejších příjmů a darů v předešlém roce je v červenci. Přiznání jsou povinni zveřejnit všichni členové parlamentu a šéfové ústředních státních orgánů. Kvůli vzájemné kontrole zasílají poslanci tato přiznání Senátu a naopak. Sankce za nesplnění této povinnosti neexistuje. Loni nejvíce vydělal šéf Českého statistického úřadu Edvard Outrata, který přiznal téměř pětimiliónový vedlejší příjem. - Zajímavý bude vedlejší příjem Václava Klause. - V Británii platí takový princip, že řadoví poslanci mohou mít do určité míry vedlejší příjem např. z poradenství, v žádném případě však členové vlády či vedoucí představitelé politických stran.

  • Propaganda MZV ČR pro Evropskou unii? České ministerstvo zahraničních věcí zřídilo webový server o Evropské unii - Euroskop. Události Plus České televize se včera zeptaly náměstka Pavla Teličky, zda server bude obsahovat pouze pozitivní informace o EU. Telička odpověděl, že ne, že je tam také napsáno, jaké nároky na nás bude vstup do EU klást, a to se prý mnoha lidem nebude líbit. Inu, jaký ministr, takový náměstek, poznamenává k tomu Tomáš Pecina. - Že by skutečně MZV nemohlo dát dohromady objektivní nezávislé, třeba i kritické informace i o sporných aspektech Evropské unie? Bude opravdu šířit jen údaje, které o sobě chce rozšiřovat sama Evropská unie? Že by si návštěvník serveru neměl možnost udělat samostatný obrázek, do jaké organizace ČR chce vstoupit? JČ

    K pískání Jana Křečka napsal Ferdinand:

    K panu Kreckovi, NATO a zakonu o vytrznictvi: ani prednasky pana Culika jiste nejsou OBRADEM, a presto by jej nepotesilo, kdyby si tam jakysi Mr. Hamster pohvizdoval jako na pastve.

    Zda se, ze problem svoboda projevu jednoho versus pravo na druheho na rozumnou miru soukromi je dilema vecne a neresitelne...

    Co se tyce citovaneho zneni paragrafu o vytrznictvi - nemyslim, ze by byl prilis poplatny byvalemu rezimu, naopak byl zrejme vyrazne zuzen.

    Byti vytrznikem tehdy znamenalo "chovat se hrube nepristojne na miste verejne pristupnem" (za smysl rucim, za presnou citaci nikoliv). Pamatuji si, ze podle tohoto paragrafu byli pokutovani i skolaci, kteri na oslavu posledniho dne skoly pochodovali husim pochodem, jednou nohou na chodniku a druhou po ulici, pusobice timto obecne obveseleni. A jindy to schytali dospelaci, kteri hrali jinak ukaznene v parku kulicky.

    Poznámka JČ: Kdyby někdo začal pískat na mé přednášce (učím relativně malé skupiny studentů) vyzval bych ho, aby vysvětlil, co se mu nelíbí. (Mimochodem, na Glasgow univerzity existovala na velkých katedrách mezi studenty pro univerzitní učitele děsivá tradice: v prvním ročníku třeba anglistiky bývá až tisíc studentů. Stávalo se, že když se studentům učitelova přednáška nelíbila, studenti v lavicích ve velkém sále začali rytmicky z protestu ve velkém počtu dupat do podlahy. Pro přednášejícího na dně velkého svažujícího se sálu dost hrůzná zkušenost. ) - Ale v Křečkově případě šlo o něco jiného - o legitimní politický protest na ceremonii, jaké se dějí v mnoha zemích světa, a nikdo z toho nedělá aféru. (V Čechách je, zdá se, situace jiná, tam z toho pozoruhodně dělá v Lidových novinách aféru pan Doležal, ještě se k jeho článku vrátím.) Jistě jste například slyšeli tuším o belgickém postarším autoru happeningů, jehož životním cílem je dát co největšímu počtu státníků při nějaké veřejné ceremonii do obličeje smetanovým dortem - technický termín je entartement. Motivace je čistě dadaistická (možná s podtextem protipompéznosti) a politikové to snad berou jako poctu, že byli zařazeni do kategorie tak významných osobností, kteří si tu ránu dortem zaslouží. Nedávno se to stalo někde v Holandsku Billu Gatesovi. Opakuji, že je na pořadatelích, aby se jim anarchické živly nedostaly do slavnostních sálů. Pikantní na Křečkově protestu je ovšem to, že jen napodobil Havlovu manželku. - Cenný je příspěvek Milana Pavlíka k této problematice v závěru těchto Britských listů. Nikoliv poprvé prosazuje Milan Pavlík takové pojetí demokracie, v němž se individualisté a menšiny musejí názorově přizpůsobit většině. To však není myslím běžné pojetí západní demokracie, která je založena na kompromisu, konsensu, ale i  na svobodném projevování všech individuálních přesvědčení. Právě proto jsou západní demokracie relativně stabilní - jako v Americe, má člověk právo na "individuální cestu ke štěstí". Neporozuměním je i tato argumentace Milana Pavlíka:

    Jak se pan Čulík staví k potřebám tohoto státu, a obecně i k potřebám společnosti státem representované, je jasně zřejmé z následujícího citátu: "...bude-li Křeček odsouzen..., pak by to, co se s ním po protestu stalo, bylo asi téměř významnější, než celý vstup ČR do NATO." Zlatá slova! Myslím, že pan Čulík nemohl dát lépe najevo, jak vysoce hodnotí náš vstup do NATO. Budoucí osud deseti miliónů lidí je téměř "bezvýznamnější", než osud jakéhosi špatně vychovaného anarchisty (...) Díky, pane šéfredaktore Britských listů! Jsem-li jako jedna desetimiliontina onoho národa desetimilionkrát bezvýznamnější než ona velevýznamná pokuta nějakému pitomému novodobému Hérostratovi...

    Argumentoval jsem, že demokracii v ČR nezachrání ani neposílí vstup do NATO, naopak ji posílí či oslabí to, co se bude dál dít s Janem Křečkem. Osud jednotlivce je v demokracii důležitý. To je, co se demokracie týče, pro její osud a osud deseti miliónů Čechů možná důležitější než vstup do mezinárodní obranné organizace, která zemi snad zajistí ochranu před případným nepřítelem. (Turecko je také členskou zemí NATO, ale dochází tam k rozsáhlému mučení lidí a zavírání novinářů - demokracie to není.) - Zajímavé a asi cenné pro porozumění situaci v Čechách je také Pavlíkovo pojetí novinářské práce jako potvrzování už existujících stereotypů, v něž věří většina národa. Milanu Pavlíkovi za jeho příspěvek děkujeme. JČ

    Ferdinand k Telecomu:

    K pripadu pana Polaka (http://www.britskelisty.cz/9902/19990217d.html#03), arogance SPT Telecomu a neinformovanosti B.L (http://www.britskelisty.cz/9902/19990219b.html#01): Vse je zrejme jinak. Zavolal jsem inkognito na informace Telecomu, ze jako pronajimam byt a bojim se, zda bude podnajemnik radne platit ucty za telefon. Mily zensky hlas mi poradil, abych za Kc 170 telefon na najemnika PREVEDL!!! Tak to je opravdu VELMI SPECIALNI druh smluvniho vztahu. Clovek ceka na telefon nekolik let, zaplati par tisic, a pak ma toto vse podle predstav Telecomu prevest na podnajemnika a doufat v podnajemnikovu serioznost. Ten totiz ze telefon na konci podnajmu telefon zpet na majitele prevest MUZE ale NEMUSI. Alespon ta slecna na informacich mi nedokazala vysvetlit, jak bych odchazejiciho najemnika mohl prinutit, aby mi telefon na rozloucenou dejme tomu neodhlasil...

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • V minulych dnech vyslo CTVRTE cislo casopisu Tramvaj Načerno.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Ohlas protestu Jana Křečka v Polsku

    Aleksander Kaczorowski

    Protest Jana Krecka mel jisty ohlas v Polsku - diky telemostu. Pak vecer to zopakovaly vsechny polske televizni noviny. Komentare byly nejcasteji takove, ze Cechy uz jsou takova zeme, kde president pije pivo s Rolling Stones a anarchiste piskaji pri vstupu do NATO ve Spanelskem sale. Cili vsechno v norme (ceske).

    O Kreckovi bylo receno, ze organizoval Global Street Party, ale nikdo si nevsiml, ze pouzil stejny zpusob protestu jako D. Havlova - a to je samozrejme na tom vsem nejzajimavejsi a jsem moc zvedav, co z toho bude dal. Je divnejsi, kdyz piska ve statni instituci nekdo, kdo nemel pravo tam byt, nebo nekdo, kdo toto privilegium ma a (svym piskanim) je zneuzije?

    V Polsku jsme ovsem meli tentyz den neco zajimavejsiho. Prave kdyz presidenti podepisovali dokumenty, na zeleznicni stanici v Koniecpolu (jizni Polsko, nedaleko "polske Bile hory" - Czestochowe, kde je klaster Jasna Gura) zahynul muz - dostal kulku do hlavy. Podezreni padlo na vojaky Bundeswehru, kteri prave prejizdeli vedle stanici vlakem, vraceli se ze spolecnych cviceni s Polaky. Na druhy den vecer je policie pustila, po vyslechu a prezkoumani zbrani. Zda se, ze tito lide nemeli s tou smrti nic spolecneho - a mnoho lidi v Polsku se o to take modlilo. V Nemecku zrejme take.

    V kazdem pripade vesli jsme do NATO typickym zpusobem: Cesi si z toho udelali legraci, a Polaci slozili obet ze sve krve - a jako vzdycky nesmyslne.

    To je ta sila tradice.

    Aleksander Kaczorowski

    Poznámka JČ: Křeček tam byl jako akreditovaný novinář.


    Nestydím se a nepohrdám

    Český národ se dle mého názoru nachází v horší situaci, než si kdo uvědomuje, a to právě proto, že je to národ vnímavých a samostatného úsudku schopných lidí, kteří se snaží pouze volit mezi různými stupni zla

    Jan Martinek

    Náhodou se mi do rukou dostaly inzertní noviny Annonce. Přiznávám, že k těmto novinám chovám určitou náklonnost , protože díky nim jsem po 8 měsících "hrdé" (=na úřadu práce neohlášené) nezaměstnanosti v roce 1991 našel práci, která mě živí slušně dodnes. První, na čem spočinul můj zrak, byl nápis na titulní stránce, cituji:

    Předseda vlády ČR Miloš Zeman a předseda PS parlamentu ČR Václav Klaus jsou prolhaný šmejd

    Pan Kudláček zvolil pro svůj apel velmi expresivní styl, není v něm místo pro konsensus a dle mého názoru mu snad nejde ani o konfrontaci (i když je to hodně konfrontační), pouze dramaticky demonstruje, že v daných společenských podmínkách není pozitivní vývoj, tak jak ho chápe a požaduje on, již reálně možný.

    Připomeňme si ve zkratce vývoj postojů a názorů pana Kudláčka: od souhlasné podpory pan Klause a jeho politiky, přes zprvu opatrný a později jasně deklarovaný nesouhlas k podpoře DEU (připomínám heslo této strany: Nejenom prosperita, ale i zákon a morálka), po podporu čtyřkoalice v posledních senátních volbách, až po současné poznání, že je vše marné a návrat zpět do země, kam za totalitního režimu emigroval. Každý máme právo na omyl, přiznáme-li se k němu veřejně, tak dostaneme nebo také nedostaneme šanci na věrohodnou korekci svých postojů i názorů. Ke cti pana Kudláčka je nutno přiznat, že se vždy snažil vystupovat s otevřeným hledím a šanci u určité nemalé části našich spoluobčanů dostal a stále dostává i přes výše uvedený názorový vývoj. Jak se zdá, tak už o tuto šanci a podporu nestojí, natolik je vším a všemi znechucen, že odchází tam, odkud k nám s nemalými nadějemi přišel, tj. zpět do Německa.

    Dokážu pana Kudláčka pochopit. Méně srozumitelně se mi pak jeví jeho rozhodnutí v souvislosti s názory, které vyslovuje ve svém článku Stydím se a pohrdám , který avizuje výše zmíněnou upoutávkou na čelní straně svých novin. Pan Kudláček v něm prezentuje svůj názor, že Čechům nelze pomoci, když takto hlasovali v senátních volbách, tj. opět pro ČSSD a ODS, že jsou to tedy zabednění hňupové, když neumějí nebo nechtějí pochopit, že jde, dle jeho názoru, o strany lhářů, kteří vedou republiku do propasti. Těmito voliči tedy pan Kudláček z celé duše pohrdá a stydí se za ně.

    Na jedné straně Kudláček vyčítá, co všechno měli či mohli udělat a neudělali a jedním dechem je nabádá k aktivitě. Ale sám to ovšem balí a odchází. Ze svého odchodu a znechucení viní hnedle polovinu tohoto národa. A nejenom to, on s ní ještě pohrdá. K čemu mu to tedy všechno, co zde podstoupil, bylo? Co si ponese po zbytek života v sobě? Maně si vzpomínám na jeden článek, kde reagoval čtenář na názor jiného čtenáře. Jednalo se o to, že jeden mladý čtenář veřejně deklaroval to, že není hrdý na svůj národ, že nemá proč. A ten starší čtenář se pozastavoval nad tím, jak je to vůbec možné, jakto že mladí lidé tak lehkomyslně odhazují odkaz svých předků - národních buditelů, kteří křísili za velkých osobních obětí v poslední chvíli český národ k životu. A to samé veřejně vlastně deklaruje i pan Kudláček.

    Nejsem historik, ale porovnávám-li tehdejší a současnou situaci českého národa, pak má mnoho podobných rysů. Opět jde o hledání formy a obsahu národní identity a opět je zde role pro pracovitou, vzdělanou a nezištně obětavou kulturní a politickou elitu. Kde se má ovšem sebrat, když bude znechuceně odcházet (je jedno, zda do vnitřního nebo vnějšího exilu). Měli bychom se poučit ze zkušeností procesu opětného včleňování bývalé NDR do jednotného Německa. Měli bychom si vzít příklad z budování židovského státu v počátcích jeho vzniku.

    Přese všechno, co si o Češích myslím, tak s nimi nepohrdám a ani se za ně nestydím, a to ani za ty, co volili ČSSD a ODS. Právě tak bych nikdy neprohlašoval o panu Klausovi a Zemanovi, že jsou prolhaný šmejd.

    Český národ se dle mého názoru nachází v horší situaci, než si kdo uvědomuje, a to právě proto, že je to národ vnímavých a samostatného úsudku schopných lidí, kteří se snaží pouze volit mezi různými stupni zla.

    A aby tato volba byla ještě víc komplikovanější, tak tak činí při stále se zhoršujících se životních podmínkách a perspektivách a hlavně při ztrátě posledních zbytků svých iluzí.

    Jakou to že cestou prošli Češi za posledních 50 let?

    Po válce se radovali, že ji přežili, a doufali v život ve spravedlivější společnosti. Tato jejich radost a víra, spolu s částečně uměle navozenou vděčností k "osvoboditeli" SSSR, byla politicky zneužita a obrátila se nakonec proti nim. Bylo jim nabídnuto vítězství pracujícího lidu a skončilo to politickými procesy s popravami nevinných lidí, znárodňováním a násilnou kolektivizací a zadrátováním republiky do podoby jednoho velkého koncetračního tábora.

    Jediný národ, který deklaroval a cítil lásku k Rusům, se musel přes 50. léta a 21.srpen 1968 dopracovat k trpkému poznání pravdy, že jak na západě, tak na východě je pro něho přichystána jenom zrada a podraz.

    Aby to nebylo málo, uvěřil český národ v roce 1968 podruhé, že přichází doba, kdy bude lidem poctivým a kvalifikovaným dána šance na život bez ideologického nánosu. Byl mu nabídnut socialismus s lidskou tváří, ale dostalo se mu okupace a let normalizace v socialistické totalitě. A podraz východu i západu se opakoval podruhé.

    Po letech zvrácené normalizace, přichází čas perestrojky. To už jsou Češi natolik zbaveni iluzí, že jenom trpně hrají další pokračování absurdního divadla. Nemohla je tedy zaskočit ani věta pana Gorbačova "eto vaše dělo", které pronesl při své návštěvě Prahy.

    Pak přišel listopad 1989, podivná to revoluce, do které musel být český národ vmanévrován agentem STB Žifčákem, který si zahrál mrtvého studenta. A ono to zabralo. Lidé vyšli do ulic. Procitli a oprášili něco ze zbytků svých ideálů a opět uvěřili, že se poměry narovnaly natolik, že bude lidem poctivé práce a smyšlení konečně přáno. Bylo jim nabídnuto budování kapitalismu v rámci parlamentní demokracie a to vše pod heslem "Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí".

    A všechno bylo opět jinak. Nebyli jsme jako oni a oni zůstali takovými, jakými byli. A patřičně jimi samými připravené sametovosti využili. Oni byli připraveni a měli zkušenosti. Znárodnění se opakovalo, tentokrát do vlastních kapes formou velké, malé, kuponové a bůhví jaké ještě privatizace. Miliardy a miliardové majetky se přesouvaly z veřejných do soukromých kapes.

    Když došly kupony, přišly na řadu afery s lehkými topnými oleji, rumové, s odpočtem DPH při vývozu vše v rámci platných "nedokonalých" zákonů nebo kontroly nad jejich plněním. Kdyě už i to muselo skončit, přišly k dobru tunely.

    A za nimi zůstávaly zbankrotované banky a podniky. I to bylo málo a přišla smlouvy typu Telecom. A národ zíral a chudnul. Není na školy, není na zdravotnictví, není na dopravu, není na policii, není na armádu, není na soudy,není na ekologii, není ......

    Ke komu se měl národ dovolávat. K politikům? Kdo se jim tak asi nabízel? Jednou Bamberk, podruhé švýcarská konta. Čert se v tom vyznej. Do jakých sporů a s kým měl kdo za národ vstupovat?

    Volte koho chcete, všem jde jen o jedno, o vlastní kapsu. Nikdy nešlo o změnu vlastnických vztahů ve jménu nastolení staronových kapitalistických pořádků, ale o pouhé přivlastnění si společného majetku, a to něco úplně jiného.

    Těžko můžete od člověka, který získá neoprávněně velký majetkový prospěch a k tomu nemá dobrý charakter a ani neoplývá znalostmi a schopnostmi, očekávat, že získaný majetek bude rozumně obhospodařovat k prospěchu svému i celé společnosti. Jde mu jen a jen o jedno. Hrabat do své kapsy, dokud je příležitost a co.

    Je-li takový člověk stále propojen se svými bývalými soudruhy a nemá-li schopnost a vůli si alespoň vybrat lidi znalé a schopné řízení a rozvoje podniku, pak to zákonitě musí dospět k těm koncům, kterých jsme svědky nyní.

    Spěje to k selhání víry ve fungování demokracie, protože se národ stahuje do svých zpustlých zahrádek, chalup a přestává se zajímat o politiku. Nemá v ni víru, chybí mu i ty poslední zbytky iluzí.

    Politici jsou pro něho pouzí šamani, kteří žijí v bludu, že stačí jenom předvádět obřadné tanečky a národ jim bude ležet u nohou s otevřenou hubou. Můžeme takovým národem, který toto ví, pohrdat? Těžko.

    Kdyby se kolo dějin mohlo vrátit zpět a český národ byl poučen zkušeností, kterou po roce 1989 prošel, pak věřím tomu, že by spíše vztyčil vlajku s jiným heslem a to: Morálka a zákon musí zvítězit nad zlem a nenávistí.

    Dost dobře nechápu snahu konat tak nyní proklamativním expost vyhlašováním akcí "čistých rukou", či vznikem Unie svobody. Češi jsou již zase jinde. Už neberou takovéto inovace šamanských tanečků. Řídí se heslem: "Nechoď Vašku s pány na led" a  jsou zase buď Švejky nebo smějícími se bestiemi. Můžeme s nimi za to pohrdat? Těžko. Oni totiě vědí, že si opět musí poradit sami, aby vůbec přežili. Zůstalo jim zase jenom to jediné pravidlo "pomoz si, jak umíš".

    A to píšu jako Pražák, kterému je hej, který nezažívá na vlastní kůži bídu v regionech, jako je např. Ostrava a ostatní severní příhraniční oblasti. Možná, že se někdo z těchto oblastí ozve a sdělí nám, jak moc špatné to je.

    Jak tedy dál:

    • vzít vývoj po roce 1989 na vědomí, popsat ho a distancovat se od nepravostí (velmi otevřeně); probuďte se, české kulturní a politické elity, máme-li ještě nějaké ochotné se tohoto úkolu nezištně ujmout (sám už tomu nevěřím)

    • usilovat o nápravu v oblasti zákona a morálky (poučit se z denacifikace Německa a z vývoje v NDR); to bude velký problém s těmi všemi doživotně jmenovanými a nedostatečně placenými soudci a špatně personálně i materiálově zajištěnou policií, o zákonech a mafiích nemluvě
    • tam, kde byl získán neoprávněný majetkový prospěch (např. prokazatelně podvodné získání úvěru na privatizací, následné vytunelování podniku a nesplácení úvěry apod.) tento majetek odejmout bez náhrady bez ohledu na to, kde, u koho a v jaké formě takový majetek skončil; sám tomu nevěřím, že se něco takového podaří (žijeme v právním státě)
    • udělit generální pardon u všech ostatních případů, kdy došlo sice nejspíš k nepravostem, ale podniky novým vlastníkům efektivně fungují a přinášejí prospěch jim i celé společnosti (velmi problematické, ale budiž, není čas ani síla a za daného stavu by to bylo kontraproduktivní); stálo by to za to, je to sice nemorální, ale účel světí prostředky
    • velmi vážně se zabývat oblastí vědy, vzdělání, zdravotnictví, policie a soudů a situací mladé generace (bydlení a perspektiva), vzít si poučení z budování židovského státu; základní moment pro kvalitativní změnu ve společnosti (efekt v dlouhodobém horizontu, ale zásadní)
    • vzít velmi vážně veškeré procesy spojené se začleňováním ČR do EU a NATO; tady všechny politické hrátky stranou, nemáme-li se stát trapnými ubožáky
    • otevřít maximálně prostor pro konkurenci (bankovní sektor, průmysl a zemědělství) a současně zpřístupnit zdroje pro rozvoj konkurenceschopného podnikání; nelze jinak, cesta k prosperitě jinudy nevede
    • okamžitě uznat dvojí občanství všem Čechům v emigraci a bez průtahů jim umožnit účast na obnově státu a v politice, samozřejmě jim navrátit to, co jim bylo ukradeno; nelze se vymlouvat na to, že by to znamenalo křivdy nové, když to funguje třeba u takového ukradeného auta, proč by to nemělo jít u ukradeného majetku emigrantům, v čem je rozdíl?
    • změnit politický systém postupným přechodem od parlamentarismu k prezidentskému modelu, nezískají-li zavedené velké strany na důvěryhodnosti své i svých programů (osobně si přeji, aby získaly!), tak je voličským nezájmem poslat na smetiště dějin a přispět ke vzniku stran nových (ne staronových jako např. US); už vidím jak se kvalitní lidé hrnou angaěovat se do toho Augiášova chlíva naší politiky a zakládají nové politické strany, které získávají důvěru u lidí zbavených posledních zbytků iluzí o politice a politicích

    Závěrem shrnu, proč českým národem nepohrdám a ani se za něho nestydím. Českým národem nelze pohrdat proto, že mu nelze přisoudit jednoznačnou vinu na tom, co se tady děje. A nemůžu se stydět z téhož důvodu. Vina je reprezentace, která se tu objevila v rámci sametové revoluce. Ta stanovila základní rámec pro pravidla hry. Zda to byl záměr nebo chybná kalkulace, to rozsoudí dějiny. Ale český národ s pány na led za této situace nikdo nedokope! Ví své a má historické zkušenosti. Jen to má těžší. Chalupy a zahrádky mu zpustly a na dopravu peněz nezbývá. Nastávají mu skutečně zlé časy.

    A co se týče pánů Klause a Zemana. Ti moc dobře daný rámec znali a znají a snaží se v něm i fungovat. Nevěřím tomu, že to byli oni, kdo rozehráli falešnou hru s národem, nemůžou být tím prolhaným šmejdem, za které je prohlašuje pan Kudláček. Jenom nechtějí, aby jim zůstal černý Petr v ruce, až hra skončí. O to se zejména snaží pan Klaus. Přeju to jemu, sobě a všem Čechům tady i ve světě. Naděje umírá poslední. Bohužel, pravda stále nevítězí. O lásce škoda mluvit.

    Jan Martinek, Praha

    Poznámka JČ: Vydavatel Annonce Jan Kudláček reaguje ve svém odmítání českého národa docela stalinisticky. (Pamatujete, jak německý dramatik Brecht ironizoval východoněmecké vůdce, když se jim nelíbilo, jak lidé v NDR hlasovali, že by si tedy snad vláda měla zvolit nějaký jiný lid.) Nikdy nemůže nikdo v demokracii nadávat voličům, že ve volbách hlasovali špatně. Vyplývá z toho, že Kudláček - navzdory dlouhým rokům života v německé demokracii - o ní nepochopil nic.

    Agent Žifčák se nedělal 17. listopadu 1989 mrtvým, ale na Národní třídě omdlel. Viz tento příspěvek.

    Je sice možná pravda, že v důsledku historických traumat je český národ odcizen historii, politikům i dnešním podmínkám a nejraději by se zavřel na chaty a ignoroval svět. Jenže ono to nejde, jak o tom svědčí i klesající životní úroveň, znemožňující právě národu na ty chaty jezdit. Do dětství se už vrátit nebude moci.

    Paradoxem je, že jediná cesta z nynějšího marasmu spočívá právě v individuální občanské a politické aktivitě, sebevědomém vzdělávání demokracie i podnikání. Češi nemohou čekat nic od nikoho: všechno, co budou mít, si musejí vytvořit sami. Potíž je, že nynější vývoj je jaksi zhrzeně od tohoto aktivního přístupu k životu právě odrazuje.

    Měli by ale na neúspěchy naopak reagovat zvýšeným úsilím v tomto směru. Opak povede jen k tomu, že se jejich situace bude zhoršovat.


    Británie ztrácí svou identitu - země, kterou zaslouží sledovat

    Svědčí o tom novinář, který se vrátil po patnácti letech ze Spojených států

    "Britové přestali usilovat o to, hrát roli na světovém jevišti - a začali se bavit"

    Mé domovské město bývalo typickou ukázkou anglickosti, napsal v sobotu 27.2.1999 v deníku Guardian Andrew Sullivan, který se právě vrátil do Británie po patnácti letech života ve Spojených státech. Město East Grinstead, poslední železniční stanice na trati vedoucí na jih od Londýna, bylo synonymem středostavovské nudy. Po patnácti letech ho skoro nepoznal: Louky, na nichž si hrával jako kluk, jsou nyní posety množstvím venkovských domů, postavených pro šířící se střední vrstvy. Staré nádraží nahradila konečné železniční stanice postavená z betonu. Nový střed města, obří supermarket, nahradil skoro všechny menší obchody ve městě. Na hlavní ulici města lze teď nalézt už jen poněkud deprimující směsici realitních kanceláří, úřadů charitaativních organizací, bank a stavebních spořitelen. Nová hlavní silnice vede z města rychle na dálnici M 25, která vede kolem Londýna. V televizi je k dispozici množství kabelových a satelitních stanic. Občané mají doma internet a e-mail.

    Británie prošla za posledních patnáct let tak dramatickou proměnou, že ztratila svou národní totožnost, míní Andrew Sullivan. Spojené síly globalizace, politických reforem a ukončení studené války změnily Velkou Británii za poslední dvě desetiletí tak radikálně, jak se to nestalo v žádné zemi na světě. Jak se blíží konec století, domnívá se Sullivan, není příliš velkým přeháněním hovořit o zrušení Británie.

    Britská kulturní a sociální totožnost se změnila k nepoznání. Probíhají hlubinné geografické změny. Restrukturalizuje se britská ústava. Mění se od základů monarchie. Ruší se polovina britského parlamentu. Británie se chystá přejít od většinového volebního systému na proporční. Není vyloučeno, že zanedlouho bude zrušena britská libra. A role Británie ve vnějším světě je také radikálně pozměněna.

    Některé tyto změny byly organické a nevyhnutelné. Ale většinou jsou důsledkem činnosti tří velmi průrazných premiérů, jimž se podařilo různým způsobem silně pozměnit britské hospodářství, společnost i ústavu způsobem, který slibuje, že zemi osvobodí od svěrací kazajky minulosti, která dlouho hrozila, že ji uškrtí.

    Je součástí génia britské nedemokratické demokracie, pokračuje Andrew Sullivan, že se proměna Británie uskutečnila tak rychle a že je tak hluboká.

    Projdete-li se dnes centrem Londýna, uslyšíte na prostoru jen několika bloků arabštinu a italštinu, francouzštinu a španělštinu, jazyk Urdu a němčinu. Australský přízvuk je v Londýně dnes skoro tak častý jako přízvuk americký.

    Velmi silně rozdílný přízvuk Angličanů, příslušejícím k různým společenským třídám, které si Sullivan pamatuje z dětství - vysoké samohlásky aristokracie, široké, hrubé rysy londýnského lidového přízvuku cockney a neohrabaná plochost jazyka střední Anglie - to vše je nyní daleko méně znatelné. I BBC se stala kakofónií regionálních dialektů, kde se vyskytuje skotský a welšský přízvuk daleko častěji než kultivovaný projev spisovné angličtiny, jak jsem ho znal jako dítě.

    Všude jinde vznikl jakýsi nový, všeobecnější, sonorní přízvuk, který v sobě spojuje samohlásky z dělnického londýnského East Endu s jihoanglickou neslaností a nemastností. Typický je pro tento druh výslovnosti způsob hovoru Tonyho Blaira. V jediné větě u něho naleznete rysy spisovné angličtiny i dělnického dialektu. Když jsem byl mladý, píše Sullivan, přistěhovalci z Pákistánu nebo z karibské oblasti si ještě zachovávali karibskou zpěvnost řeči nebo pákistánské staccato. Nyní i oni hovoří "blairovštinou", nebo regionálním anglickým přízvukem.

    Pomysleme na to, co kdysi Anglie znamenala, a okamžitě nás napadne celá řada stereotypů. Nechutné jídlo. Špatné zuby. Zdvořilost. Pragmatismus. Svoboda projevu. Divadlo. Třídní rozdělení. Monarchie. Špatné vytápění. Sexuální neohrabanost. Sentimentální postoj vůči zvířatům.

    Dnes z toho seznamu přežívá jen několik rysů: divadlo, svoboda projevu a záliba ve zvířatech. Moderní charakteristické rysy Británie jsou zcela jiné: elegantní současný nábytek. Misogynství. Reklama. Sarkasmus. Přílišná konzumace alkoholu. Rychlé ježdění automobily. Sláva. Víno beaujolais nouveau. Mobilní telefony. Bulvární tisk. Sexuální volnost.

    A tato poslední charakteristika je podle Sullivana zřejmě nejpřekvapivější. Vydáte-li se na procházku londýnskou čtvrtí Soho, ulice pulzují množstvím italských a francouzských přistěhovalců a jasně viditelnou homosexuální subkulturou. Noční život začíná ve dvě hodiny ráno a pokračuje až daleko za úsvit - a to každý všední den.

    Během jediné generace se, jak se zdá, Angličané zbavili neohrabanosti a dali se na hedonismus. Všude se nové setkává se starým: kavárny importované ze Seattle, hospody, lesklá nová tělocvična vedle stanice metra, řady poslankyň sedících za Tony Blairem v Dolní sněmovně.

    Nejpozoruhodnější je ale rasová integrace. Jistě, stále ještě existuje rasismus a diskriminace v zaměstnání na základě barvy pleti. Parlament, armáda a policie zůstávají znepokojivě převážně bělošské. Ale ve srovnání s rasovým napětím, které Sullivan pociťoval každý den ve Washingtonu, je etnická směsice v Londýně pozoruhodně uvolněná.

    Už více než deset let mají občané Evropské unie automatické právo žít a pracovat v Británii. Hospodářství Velké Británie nyní roste přibližně dvakrát tak rychle, než hospodářství ostatních západoevropských zemích a je zde asi poloviční nezaměstnanost. Příliv lidí ze zahraničí je zjevný a dál pokračuje. V Londýně žije a pracuje více občanů jiných zemí Evropské unie, než v jakémkoliv jiném evropském městě.

    Hlavní radikalismus Tonyho Blaira je, jak se ukazuje ústavní, a nikoliv ekonomický nebo sociální. Blair si uvědomil zastaralost britského ústavního pořádku a zahájil celou řadu rozsáhlých ústavních reforem.

    Lidé v Londýně se domnívají, že do deseti let přestane být Skotsko součástí Británie. V důsledku nedávné dohody Severním Irsku dochází postupně i k odčlenění této provincie od hlavního britského ostrova. V podstatě třetí defacto země na britských ostrovech, totiž Londýn, si vbrzku bude volit vlastního primátora.

    Zdá se, že vznikne anglický stát s téměř úplně samostatným hlavním městem. Před patnácti lety byla symbolem Británie známá vlajka Spojeného království, tzv. Union Jack. V poslední době se stává symbolem Anglie pouhý jednoduchý emblém svatého Jiří, který je součástí této vlajky: červený kříž na bílém poli. Je to vidět na fotbalových stadiónech a na lebkách východolondýnských skinheadů. Jakou bude mít mezinárodní roli Británie, dojde-li k jejímu rozčlenění? Zaslouží si národ pouhých 49 miliónů Angličanů křeslo v Radě Bezpečnosti OSN?

    Tony Blair se nyní chystá ke zrušení Horní sněmovny. Letos bude propuštěno 600 ze 752 dědičných lordů - mj. potomků královských milenek a starobylých vlastníků pozemků na venkově z britského parlamentu.

    Přijetí měny euro bude také symbolizovat dvojznačnost, s níž se Britové chystají opustit svou národní identitu.

    Ztráta je podle Sullivana hlavním tématem moderní Británie: ztráta impéria, ztráta moci, ztráta grandióznosti, ztráta útěchy z minulosti.

    Tak jako sovětské impérium před nedávnem, i Velká Británie, i když daleko pozitivnějším způsobem, zažil katartickou porážku vítězstvím během druhé světové války a po zoufalém delším úsilí prosadit se na mezinárodní scéně se konečně vzdal.

    Avšak na rozdíl od budoucnosti Ruska, budoucnost Británie není deprimující. Londýn je kulturní a finanční hlavní město Evropy a je jedním z nejvýznamnějších skutečně mezinárodních center. Anglie sama zůstává stejně neprůhledná jako kdy předtím: nedemonstrativní, ale nepokojná, anarchická ale poslušná, otevřená světu a podivně spokojená se svou izolací.


    Čelní britští vědci přestali užívat mobilní telefony

    Někteří významní britští vědci přestali používat mobilních telefonů, protože se obávají, že by mohly poškodit jejich zdraví, informoval týdeník Sunday Times. Vědci buď radikálně omezili dobu, po niž mobilní telefony používají, anebo začali používat sluchátka, aby vlny vyřazující z přístroje neškodili jejich mozku.

    Otevřeně hovoří o potenciálním riziku užívání mobilních telefonů významný vědeck Colin Blakemore, profesor fyziologie na oxfordské univerzitě.

    V nejbližší době má být zveřejněna analýza, financovaná britskou vládou, z níž vyplývá, že mobilní telefony mohou způsobovat krátkodobou ztrátu paměti. Blakemore varoval, že existují nyní přesvědčivé důkazy, že mají mobilní telefony záporný vliv na "poznávací funkci, na paměť a na pozornost".

    Blakemore, který používá mobilního telefonu méně častěji než deset minut denně, na sobě zaznamenal záporný vliv a varuje, že lidé, kteří používají mobilních telefonů při jízdě automobilem, by mohli utrpět vážné důsledky.

    "Je to dočasný vliv," konstatuje Blakemore. Mám pocit, že během doby, co telefonuju mobilním telefonem, vznikla mezera v mém vnímání světa - nevím, co se děje. To může být nebezpečné zejména při řízení automobilu. Je možné, že telefonováním mobilním telefonem vypínáte mozek, a omezujete pozornost na silnici. Radiace, která vychází z mobilního telefonu, je schopna přímo ovlivnit nervové buňky. Místo, kam si lidé pokládají mobilní telefon na hlavu, je velmi blízko oblastem, kde se nachází centra krátkodobé paměti.

    Blakemore je členem poradního výboru Národní radiologické ochranné rady v Británii, která reguluje provoz mobilních telefonů. Konstatoval, že neexistují důkazy, že by mobilní telefony způsobovaly rakovinu.

    Vědci v nemocnici Bristol Royal Infirmary provedli řadu experimentů s mobilními telefony s lidskými dobrovolníky. Dobrovolníci měli na hlavě připevněné vysílače a jejich hlava byla vystavena po půlhodinová období stejnému druhu mikrovln, jaké vycházejí z většiny mobilních telefonů, totiž 915 MHz. Jiní dobrovolníci nebyli těmto vlnám vystaveni.

    Dobrovolníci se pak účastnili jednoduchých psychologických testů, které měřili jejich poznávací schopnosti a paměť. Bylo zjištěno, že osoby, které nebyly vystaveny radiaci, měly lepší výsledky.

    Výsledky této studie budou zveřejněny v časopise International Journal of Radiation Biology. Jiná studie 11 000 uživatelů mobilních telefonů v Norsku a ve Švédsku zjistila, že se u uživatelů mobilních telefonů častěji vyskytují bolesti hlavy a únava. Problémem byla blízkost mobilního telefonu hlavě. Jakmile začali uživatelé používat sluchátka na kabelu, 80 procent nepříznivých příznaků zmizelo.

    Profesor David Howard, šéf katedry elektroniky na York University, konstatoval, že omezil dobu, po niž používá mobilní telefon, neboť je známo, že elektromagnetická pole mají schopnost pozměňovat lidské tkáně. "Podle mého osobního názoru je dobré jednat bezpečně a vědci dosud s jistotou nedospěli k závěru, že je užívání mobilních telefonů bezpečné," konstatoval.

    Vědci jsou přesvědčeni, že mikrovlná radiace nízké intenzity, kterou vydávají mobilní telefony, ovlivňuje způsob, jak se pohybují v mozku a v jednotlivých buňkách určité chemikálie, které přenášejí informace. Mnohé tyto chemikálie mají elektrický náboj a jejich chování je ovlivnitelné radiací. To může zabránit nervovým buňkám, aby fungovaly normálně. Buňky, které se podílejí na krátkodobé paměti, jsou umístěny blízko pravého ucha, a tam jsou umístěny také mozkové kmenové buňky, které regulují krevní tlak.

    Jiné studie ukazují, že radiace může oslabit bariéru, která zabraňuje škodlivým chemikáliím dostat se do krve. Zdá se, že tyto škodlivé podmínky mizí, jakmile uživatel přestane telefonovat mobilním telefonem, avšak vědci jsou znepokojeni, že opakované vystavování radiaci může vést k trvalejšímu poškození

    Profesor Ross Adey, mikrobiolog, specializující se na mikrovlnnou radiaci, který provedl dvě rozsáhlé studie pomocí zvířat pro podnik Motorola, jednoho z největších výrobců mobilních telefonů, používá svůj mobilní telefon méně než deset minut měsíčně a drží ho daleko od hlavy.

    "Pokud si přiložím mobilní telefon k hlavě, 40 procent energie mi poplyne do hlavy a do ruky. Měli byste telefon držet šikmo od hlavy, aby se ten vliv omezil," konstatoval.

    Jiní vědci se naopak nedomnívají, že by bylo užívání mobilních telefonů nějak škodlivé.


    Dotaz: stali jsme se svědky dalšího mediálního triku?

    Jindra Vavruška

    Dobry den,

    vcera rano zacalo vysilat Radio Impuls na byvalych frekvencich celoplosneho soukromeho radia Alfa (jemuz nebyla prodlouzena licence).

    Vladimir Zelezny, profesionalni kritik vsech organu pridelujicich licence soukromym radiim a televiznim stanicim, nekolikrat ostre kritizoval fakt, ze uspesne stanici nebyla prodlouzena licence.

    (Jako obvykle zapomnel dodat, ze Alfa po svem prevzeti Novou porusila nektere licencni podminky.)

    VZ rovnez tvrdil, ze Radio Impuls je ovladano skupinou Michela Fleischmanna, spolumajitele rozhlasovych stanic Evropa 2 (prazska, avsak s vlivem na řadu regionalnich stanic) a celoplosne Frekvence 1. Podle pana Zelezneho dochazi udelenim licence Radiu Impuls k naruseni konkurencniho prostredi (zatimco propojenim Novy a Alfy k nicemu takovemu nedoslo).

    Mam dojem, jako by si pan Zelezny chtel svou kritikou pojistit to, ze RRTV na posledni chvili nezmeni nazor a licenci Radiu Impuls necha...

    Posudte sami:

    Dnes asi v pet hodin rano jsem zapnul radio na frekvenci Impulsu, drive Alfy.

    Prave probihalo zpravodajstvi o dopravni situaci. Znelka: zname "alfacke" zatroubeni. Hlasova schranka pro zpravy posluchacu o dopravni situaci: 02-20156555 (cislo hlasove schranky Alfy). Znelka zprav: mirne odlisna, avsak obsahujici typickou "alfackou" fanfaru.

    Co se tedy stalo?

    1. Bud jsou majitele Impulsu nejak propojeni s predchozimi majiteli Alfy a pan Zelezny se o tom ve svem sobotnim kazani zapomnel zminit,

    2. nebo novi majitele "ukradli" vsechny charakteristicke prvky Alfy, vcetne cisla hlasove schranky,

    3. nebo jim tyto prvky stary majitel prodal (a potom se treba snazil prostrednictvim Novy sveho partnera v obchodni transakci "shodit").

    4. anebo je to vsechno uplne jinak :)

    Jenom pro dokresleni: jednim z dvojice rannich moderatoru Radia Impuls je Vladimir Voznica, do minuleho vikendu regionalni moravsky zpravodaj Alfy.

    Pak se v tom vyznejte!

    Jindra Vavruška


    Pes Novák a peoplemetry

    Petr Jánský

    Pokusil jsem se objektivně zjistit, jak se měří sledovanost českých televizních stanic. Obrátil jsem se s otázkami na činitele institucí, které se měřením sledovanosti zabývají. Zde jsou jejich odpovědi:

    Paní Alena Strobachová, agentura TN Sofres Media

    1. Kdo krabičky rozdává? Jakým způsobem se "vetře" do domácnosti?

    Projekt sledovanovanosti TV je provozován firmou TN SOFRES MEDIA a je součástí koncernu TN SOFRES se sídlem v Londýně. Do domácností se nevtíráme, ale pomocí specielně vyškolené tazatelské sítě rekrutujeme předem vybrané domácnosti pro práci v peoplemetrovém panelu.

    2. Jaký je klíč výběru? Je možno do něj zasáhnout, ovlivnit ho...?

    Domácnosti jsou vybírány ze zásobníku domácností, které byly předem kontaktovány a bylo s nimi provedeno interviu pomocí tazatelské sítě. Jedná se o stratifikovaný náhodný výběr, který je řízen kontrolními charakteristikami norem panelu. Není možné jej zvenčí ovlivnit, je řízen přísnými pravidly.

    3. Kolik jich je v současné době instalováno?

    Cíl je 600 s tím, že máme maximální stav 660, průměrně asi 640-650 domácností.

    4. Kdo a kde provádí vyhodnocení?

    Je to naše firma, která produkuje hrubá a agregovaná data, která jsou dále předávána klientům. Tito mají různé programy na zpracování.

    5. Je informace o sledovanosti veřejně přístupná? Je možné ji ověřit?

    Pokud se zkontaktujete s ATO můžete je odkoupit. Informace je kontrolována tím, že panel reprezentuje po všech stránkách populaci ČR.

    6. Kdo to platí a kolik to k dnešnímu dni dělá? Jakým poměrem se náklady rozpočítávají mezi jednotlivé TV?

    Tuto informaci nemohu sdělit. Možná Vám na ni ATO odpoví.

    7. Jak je možné, že se zveřejněné údaje ČTV a TV Nova neshodují? (Jedná se zvláště o sobotu 6. února).

    Není nám známo, pokud máte konkrétní příklad, předejte nám ho prosím a my provedeme analýzu.

    Dále reagovala Štěpánka Nováková z ČTV:

    Váš dotaz jsem přeposlala kolegům do APA (sledovanost) a došla mi níže uvedená odpověď. Dosti lakonická, neboť to, že vše máme na webu jsem Vám mohla říct také. Uplná informace na webu je v Profilu - Čísla o vysílání a Sledovanost - vše najdete na horní liště.

    Pokud byste přeci jen nenašel, co hledáte, obraťte se přímo na p. Zemana (karel.zeman@czech-tv.cz).

    A nakonec pan Čestmír Benda:

    Bohužel nemám při ruce údaje, ale kontaktujte prosím Asociaci televizních organizací (ATO), kde Vám jistě odpovědí vše kolem metodologie, cen i zveřejněňování údajů. Co já teď z hlavy vím, pro tuto organizaci výzkum zpracovává realizátor - uskupení Taylor Nelson AGB MF, a náklady se dělí 50:30:20 Česká:Nova:Prima. Náklady na jeden rok jsou prý asi 70 mil. Kč. Panel je tvořen cca 1700 diváky - a pravidelně se obměňuje. Ale opakuji - tohle jsou údaje z hlavy, nejsem odborník na peoplemetry - jen se živím reklamou.

    K výše uvedenému mám tyto připomínky:

    1. Kdo krabičky rozdává? Jakým způsobem se "vetře" do domácnosti?

    Nebylo objasněno, jak probíhá konkrétní jednání a předání přístroje u a vybrané domácnosti.

    2. Jaký je klíč výběru? Je možno do něj zasáhnout, ovlivnit...?

    Není zřejmé, jaké jsou "normy panelu". Zvláště postrádám údaje o věkovém složení, vzdělání a sociálním postavení. Nevím, jak je zajištěna bezpečnost databáze proti úniku informací a případné korupci.

    3. Kolik jich je v současné době instalováno?

    600 krabiček pro celou republiku je žalostně málo. Např. na celý Západočeský kraj připadá 50 peoplemetrů, t.j. zhruba 5 na okres, t.j. zhruba jeden peoplemetr do města s 20 tisíci obyvateli.

    4. Kdo a kde provádí vyhodnocení?

    Po obdržení dat si každá TV provádí vyhodnocení sama (pomocí různých programů). Volí takový klíč, aby hodnoty byly co nejvyšší. Je s podivem, že zatímco metodika měření je jednotná, prezentace výsledků jednotné nejsou. Vytváří se tak prostor pro matení diváků.

    5. Je informace o sledovanosti veřejně přístupná? Je možné ji ověřit?

    Informace veřejně přístupné nejsou. Prodávají se. Z toho vyplývá, že je normální smrtelník nemůže ověřit. Této větě paní Strobachové nerozumím: "Informace je kontrolována tím, že panel reprezentuje po všech stránkách populaci ČR."

    6. Kdo to platí a kolik to k dnešnímu dni dělá? Jakým poměrem se náklady rozpočítávají mezi jednotlivé TV?

    Podařilo se zjistit jen přibližný odhad. Podle něj platí ČTV více, než Nova. Nemá to logiku, protože Nova je na reklamě plně závislá, zatímco ČTV je zákonem omezena.

    7. Jak je možné, že se zveřejněné údaje ČTV a TV Nova neshodují? (Jedná se zvláště o sobotu 6. února).

    Viz bod 4.

    Poděkování za poskytnuté informace Aleně Strobachové a Štěpánce Novákové, jakož i Čestmíru Bendovi.

    Petr Jánský

    Poznámka JČ: Určité údaje o sledovanosti ČT jsou skutečně na internetových stránkách České televize na tomto místě. Bohužel jsou informace značně nepřehledné, nepodařilo se mi tam například najít prostý průměrný podíl jednotlivých televizních stanic na českém mediálním trhu. Naleznete tam přehled několika nejsledovanějších pořadů ČT a k tomu příslušná čísla, a pak výběr sledovanosti různých jednotlivých pořadů. To ovšem o obecném stavu sledovanosti příliš nevypovídá. Přiznám se, neměl jsem možnost příslušné stránky dlouho studovat, ale pro rychlou informaci nejsou příliš uživatelsky přítulné. - Pro informaci: V Británii sleduje sledovanost televizních stanice organizace BARB (British Audience Research Board). Používá se také peoplemetrů a počet rodin, do nichž jsou zavedeny, je pokud vím také relativně malý - využívá se přesného, dost spolehlivého sociologického vzorku obyvatelstva, jehož struktura je k dispozici. Hlavní údaje (týdenní top ten nejsledovanějších pořadů britských televizních stanic) vycházejí v odborném mediálním tisku a často i v mediálních přílohách běžných deníků a týdeníků. Celkové podrobné statistiky jsou k dispozici televizním stanicím, které je zprostředkují filmovým a televizním tvůrcům.


    Vladimír Železný hraje hru bez pravidel

    Fara Kahir

    Fara Kahir je studentka posledního ročníku na Glasgow University.

    Vladimír Železný, ředitel televize Nova, zahajuje svůj pravidelní sobotní pořad Volejte řediteli šachovou hrou. Hra v šachy vyžaduje dva hráče. Avšak v Železného hře hýbá on sám černými i bílými figurkami. Obdobným způsobem, Železný neprojevuje vůbec žádné znaky sportovního chování ani dál ve svém pořadu, jehož naprostá jednostrannost nerespektuje žádná pravidla fair play.

    V České republice umožňuje mezera v předpisech pro sdělovací prostředky televizním stanicím vysílat jednostranné názory, které podporují cíle televizní stanice, pokud je to výslovně uvedeno. V pořadu Volejte řediteli, vysílaném 1. února 1997, uvedl Vladimír Železný, že "jeho pořad patří do kategorie self-promotion, sebereklamy". Železný se nás snaží přesvědčit, že představa, že by měl někdo jiný mít právo na odpověď, je absurdní, protože Volejte řediteli je jeho "osobní pořad".

    Železný brání své právo říkat, co chce, aniž by v pořadu vystoupil někdo, kdo by protiřečil jeho názorům, argumentací, že prý to není jen jeho zákonné právo, ale i jeho morální právo. Tvrdí, že k poskytování prostoru opačným názorům "nedochází v žádné televizní stanici na světě, neděje se to v žádné zemi, ani v té nejsvobodnější zemi". Zdůrazňuje, že pouze uplatňuje své právo na "svobodu projevu".

    Avšak Železný nevyužívá svobody projevu. Této svobody Železný zneužívá ve snaze úmyslně vytvořit matoucí a falešný dojem.

    Železný útočil zejména ostře na oficiálního mluvčího Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petra Štěpánka, který náhodou televizi Nova ostře kritizoval. V pořadu, odvysílaném 25. ledna 1997, se Železný snažil vytvořit dojem, že je Štěpánek komunista. Nejprve, v úvodu k záběru, v němž hovořil Štěpánek na tiskové konferenci, se snažil Železný vytvořit dojem, že je Štěpánek proti demokratickým principům volného trhu a pak srovnával Štěpánkovy názory s názory bývalé vládnoucí komunistické strany. Železný konstatuje: "Neuvidíte záběr ze zasedání KSČ v roce 1976, ani názory předsedy ÚV KSČ z roku, řekněme, 1981. Uslyšíte představitele Občanské demokratické strany, který zastupuje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ale zní to jako něco z minulosti." Zadruhé nám Železný sděluje, že se v jedněch českých novinách objevil článek o Štěpánkovi, s nadpisem "Marxista v Občanské demokratické straně". Samozřejmě, Železný nám z tohoto článku nic konkrétně necituje, jen svůj vlastní názor na článek. Říká: "To jsou ve skutečnosti hluboce marxistické názory - to jest, názory marxismu, jak se v této zemi vyvíjel po několik desetiletí."

    A Železný na Štěpánka nejen útočí, zároveň se snaží vytvořit dojem, že je to idiot. Železný sice Štěpánka otevřeně nenazval "tajtrlíkem", ale dostal se k tomu velmi blízko. Ve svém pořadu, odvysílaném 25. ledna 1997, konstatuje: "Nechci dělat rozkol mezi panem Štěpánkem a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. je ale strašné, že nějaký tajtrlík na nás může takto veřejně útočit a skrávat se za jménem instituce."

    Vysílání televize Nova je v současnosti plné levných, nadabovaných amerických seriálů. Podle předpisů Evropské unie, Televize bez hranic, musejí evropské televizní stanice vysílat určité množství pořadů, vyrobených v Evropě. Pokud vstoupí Česká republika do Evropské unie, bude to znamenta, že televize Nova bude muset výrazně zvýšit procento evropských pořadů, což povede k poklesu jejích zisků. Přirozeně, Železný neuvádí skutečné důvody, proč útočí na Evropskou unii, ale znovu dělá paralely, tentokrát mezi Evropskou unií a komunistickou érou. V pořadu, vysílaném 31. října 1998 nám sdělil, že kvóty, které určila Evropská unie, jsou přesně tytéž, jaké diktovala komunistická strana. Kromě toho označuje členské země Evropské unie za pokrytce. Železný tvrdí, že se snaží vnutit tyto kvóty budoucím členským zemím, i když samy se jich nepřidržují. Cituje Německo a Francii jako příkaldy, ale nezmiňuje se o žádné konkrétní televizní stanici - buď proto, že o žádné neví, anebo snad proto, že kdyby to učinil, mohl by se stát předmětem soudn žaloby pro pomluvu.

    Železný se také snaží vytvořit dojem, že hlavní soupeř televize Nova, Česká televize je neefektivní organizace chabé pověsti. Například kritizuje financování prostřednictvím koncesionářského poplatku a popisuje ČT v pořadu, vysílaném 31. října 1998, jako "velký tanker na moři". Ve stejném pořadu sděluje Železnému divák, že viděl na České televizi dopoledne odvysílanou reklamu na vodku. I když Železný hovoří o tom, že to sám neviděl, tím, že o věci mluví, vytváří dojem, že k tomu skutečně došlo. Železný pak dodává svatouškovsky, že si osobně nemyslí, že by se měly vysílat reklamy na alkohol dopoledne - i když, odpoledne je to zřejmě už přípustné, vzhledem k tomu, že má Železný pečlivě umístěnou lahev Plzeňského prazdroje během vysílání na svém stole.

    Železný jde ve svém úsilí vychvalovat televizi Nova až do extrémů. Snaží se vytvářet ve vysílání z 1. února 1997 dojem, že je Nova obětí zlovolné kampaně, vedené Českou televizí, a má dokonce tu drzost, že srovnává kritiku Novy od České televize s kampaní komunistického režimu proti chartistům v sedmdesátých letech. Ale, samozřejmě, dodává, "Nečiním žádná srovnávání." Zároveň v tomtéž vysílání prohlašuje, že podnikatelská praxe televize Nova je počestná. Například, konstatuje, že podnik CME (Central European Media Enterprises) firma, registrovaná na Bermudských ostrovech, kterou vlastní Ronald Lauder, je držitelem jen 1,25 procent společnosti CET 21, původní skupiny českých a slovenských intelektuálů, která vlastní vysílací licenci, i když profesor Milan Šmíd z Karlovy univerzity objevil na internetu, že prostřednictvím Železného získal podnik CME 60 procent podílu televize Nova, a posléze ho zvýšil na 99 procent.

    Železný také tvrdí, že z lidumilných důvodů poskytuje televize Nova peníze charitativním organizacím. Je-li tomu skutečně tak, proč je nutné, aby se tím chlubil, a dokonce aby vysílal záběry sama sebe, jak podepisuje šek na milon korun pro nadaci Duha, která pomáhá invalidům začlenit se do společnosti?

    Televize Nova je komerční stanice. Vadí to tedy, že v pořadu Volejte řediteli zkresluje Vladimír Železný pravdu? Konec konců, většina lidí bere Železného výroky v tomto pořadu se zrnkem soli. Odpovědí je, ano, vadí to. V pořadu, vysílaném 31. října 1998 přečetl Vladimír Železný dopis od důchodkyně, která málem utrpěla infarkt, když byla usmrcena její oblíbená postava v americkém seriálu. Důchodkyně by za to chtěla potrestat ostatní postavy. Ukazuje to, že lidé nejsou vždy schopni rozlišit mezi skutečností a tím, co se děje na televizní obrazovce. Televize je velmi mocné médium. Jak Železný konstatoval sám zlověstně v pořadu Volejte řediteli z 25. ledna 1997: "Je to o vlivu, a my víme velmi dobře, co máme v rukou."

    V pořadu Volejte řediteli na sebe bere Železný role obžalovaného i poroty, hráče i soudce a pravda je zkreslována natolik, že jí není možno vůbec poznat. Jeho pořad jasně ilustruje skutečnost, že vzhledem k tomu, že je televize neobyčejně vlivný sdělovací prostředek, každý pořad, v němž nedochází ke konfliktu opačných názorů, se může stát nebezpečným.


    Anarchistický mýtus o svobodě nesouhlasit!

    Milan Pavlík

    Vážený pane šéfredaktore,

    posílám Vám poněkud kontraversní a dosti oponentní příspěvek k Vašemu úvodníku o pískání Křečků a svobodě projevu v podání pana Peciny. Pokud by se Vám jeho kontraverznost a dosti drsná kritika nehodila do BL, račte mi to prosím sdělit, zkusím konkurenci ve Psu. :-)))

    M.P.


    Anarchistický mýtus o svobodě nesouhlasit!


    Pan Křeček, opět v krajních intencích svého individualisticky a anarchisticky chápaného pojmu 'svoboda projevu', nám znovu předvádí, že "on nic, on muzikant". On se jenom rozhodl nesouhlasit, protože (dle pana Čulíka), "nemohl se nijak podílet na rozhodování o vstupu do Severoatlantické aliance, například referendem".

    Pokud se podobná individuální hodnocení jednotlivce k věcem společenským obecně prosadí, budeme možná v budoucnu svědky obrany dopadeného teroristy následujícím způsobem: "...jo, odpálil jsem kanistr napalmu v universitní knihovně, ale udělal jsem to výhradně proto, že jsem se nemohl nijak podílet na rozhodování o tom novým vysokoškolským zákoně! Necítím se teda vinnej, mám právo se k čemukoli vyjádřit odpovídajícím způsobem, jsem přece svobodný člověk! Pokud mě teda odsoudíte, bude to 'politický' proces! Nedopustil jsem se protiprávního jednání, byl to jen běžný protest v mezích, které chápu jako 'občanskou povinnost'! Že při tom pár lidí zaklepalo bačkorama? No to víte, protest musí být přece správně razantní, ne? Jak byste si představovali, že budu já, levicový anarchista, jdoucí ve šlépějích mistra Bakunina, protestovat proti establishmentu? Hvízdáním na parlamentní galérii? Běžte se vycpat, nic nechápete! Život je boj, a když se kácí les, lítaj třísky, né?"

    Nu, co. Hérostrata také obdivovali za jeho slavný čin, a dostal se do dějin. Že při tom shořela jakási knihovna? Nebuďme naivní! Kdo vlastně potřeboval ty plesnivé rukopisy? A kolik knihoven během věků vzalo za své díky 'péči' různých establishmentů, no řekněte! Zajisté daleko více, než jich padlo osamělými činy radikálních anarchistů, že ano? Tak jaképak štráchy. Ať žije individualistické pojetí svobody projevu!

    Pan Čulík poté s lehkostí sobě vlastní celou filosofii individuálního protestu staví na hlavu: "...tím, že k protestu došlo, projevila se Česká republika jako demokratická země, a to je dobré." Zajímavý přístup k pojmu demokracie. Takový překrásně individualistický. Co si o věci myslí většina společnosti, to je přece bezvýznamné. Důležité pro demokracii v pojetí pana Čulíka je zřejmě pouze, co si o věci myslí jakési bezvýznamné individuum, třeba občan Křeček, nikoli, co si o tom myslí převážná většina společnosti. Inu 'žurnalistika' non plus ultra. Taková mile domácká. Ve stylu: 'co se zdá dobré mě, je nutně dostatečně dobré pro kohokoli. A pokud se mu to náhodou nezdá dobré, tak není dostatečně demokratický! A basta!'

    Jak se pan Čulík staví k potřebám tohoto státu, a obecně i k potřebám společnosti státem representované, je jasně zřejmé z následujícího citátu: "...bude-li Křeček odsouzen..., pak by to, co se s ním po protestu stalo, bylo asi téměř významnější, než celý vstup ČR do NATO." Zlatá slova! Myslím, že pan Čulík nemohl dát lépe najevo, jak vysoce hodnotí náš vstup do NATO.

    Budoucí osud deseti miliónů lidí je téměř "bezvýznamnější", než osud jakéhosi špatně vychovaného anarchisty, jemuž hrozí v budoucnu (na rozdíl od národa), maximálně podmínka a pokuta - osud, který si sám vybral. Díky, pane šéfredaktore Britských listů! Jsem-li jako jedna desetimiliontina onoho národa desetimilionkrát bezvýznamnější než ona velevýznamná pokuta nějakému pitomému novodobému Herostrátovi, hřeje mě to jaksepatří kdesi hluboko u srdce. Jak vysoko nás, miliony svých bývalých spoluobčanů, oceňujete... Vřelé díky, pane Čulíku!

    Další pěkná pasáž z úvodníku pana šéfredaktora je následující: "Zdá se mi však, že v této formě je český zákon o výtržnictví trochu pozůstatkem komunismu." Pan Čulík asi neví, že podle tohoto zákona jsou velmi často odsuzování členové nacionálně-pravicových bojůvek, davší najevo svou rasovou nadřazenost tím, že zmlátí kdesi v tiché noční uličce nějakého toho občana tmavší pleti. Nebýt tohoto zákona, nebylo by je prakticky možno ani obvinit z něčeho nezákonného, pokud nepřitvrdí a někoho nepřizabijou.

    Nedávno jsem dokonce slyšel jakéhosi soudce, jak si tento zákon vyloženě pochvaluje, neb bez něj by nemohl většinu skinheadů ani poslat do vyšetřovací vazby. Takže, nebýt onoho specifického pozůstatku komunismu, asi by se nám zde žilo daleko nebezpečněji, o což nijak moc nestojím, pane Čulíku. Lepší blbej, ale existující zákon, pokud mě chrání, než žádnej, nemyslíte?

    Pokud se Vám zdá, pane Čulíku, 56% občanů, jsoucích pro vstup do NATO, jako "nepříliš drtivá většina", tak byste se snad také mohl zajímat, kolik procent lidí podporuje individuální liberární anarchismus dle Vašeho pojetí. Podle posledních průzkumů je to kolem 5%. Opravdu drtivě bezvýznamná menšina, viďte? Díky bohu za to. Konservativismus a neliberálnost převážné většiny české společnosti je sice překážka při změnách, ale na druhé straně je také jistotou, kterou si společnost jen tak nedá vzít. Čím bychom se v současné době lišili od Balkánu, kdybychom nebyli tak typicky česky 'konservativní'? Jak vidno, individualisté s liberálním nátěrem si představují pojem 'svoboda' dost jako Hurvínek válku.

    Typickým případem je v tom směru článek Tomáše Peciny "Svoboda souhlasit" ve stejném čísle BL. Vzato čistě individuálně, nelze mít námitky proti názoru pana Peciny. Ovšem z trošku širšího hlediska celé společnosti je jeho názor jen ryze individuální extempore, bez jakéhokoli vztahu k realitě. Koho zajímá názor jednotlivce?

    Co je nám všem, nám, kteří si myslíme o určité konkrétní věci každý něco poněkud jiného, po individuálních názorech nějakého bezvýznamného intelektuála?

    Stojí-li pan Pecina o to, seznámit svět se svými názory, je mu přáno. Ale doufám, že se ho nedotknu, když sdělím svůj názor, se žurnalismem to asi nemá nic společného. Leda vnější podobu. Stále je to totiž jen jeho individuální názor, a zůstane jím, pokud nebude v souladu s názorem většiny společnosti.

    Mám totiž na žurnalistiku svůj názor, vycházející z úvahy, že žurnalistika není jen a pouze individuální názor, jakkoli se odchylující od uznávané normy. Kdyby tomu tak bylo, byli by nejslavnějšími a nejlepšími žurnalisty psychopati, neb právě oni se nejvíce odchylují od obecně uznávaného názorového statutu společnosti.

    Žurnalistika je především zpravodajství. A to výhradně zpravodajství vyvážené a nepředpojaté. Žurnalista je zde přece pro čtenáře, ne? A protože není reálně možné aby názor žurnalisty byl názorem celé společnosti bez výjimky, je nutné respektovat alespoň onu většinu čtenářů.

    Presentovat takřka výhradně názory menšin je zaujatá jednostrannost, nikoli vyvážená žurnalistika. Bez ohledu na to, jak hezky liberálně ideově je toto jednostrannost zdůvodňována.

    Zpravodajství Britských listů je velmi často předpojaté, a vyvážené není prakticky nikdy. A články pana Peciny, které jsem dříve četl s potěšením, jsou poslední ještě daleko předpojatější a nevyváženější, než cokoli, co kdy pan Čulík napsal. Žák zřejmě ideově překonává svého mistra.

    Beru uvedený článek jako soukromý názor pana Peciny, ale ať mi prosím nikdo netvrdí, že tohle je žurnalistika. Tomu nevěřím!

    Milan Pavlík


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|