Křeček správně pochopil, že se musí dostat do televize
Protest Jana Křečka ohledně vstupu ČR do NATO dokazuje, že i v České
republice již někteří jedinci pochopili, že má-li mít protest vůbec nějakou
váhu, musí moc překvapit a zároveň mít formu vhodnou pro sdělovací
prostředky.
Napsal jsem "pochopili", ale přesnější je "znovu pochopili". Tohle přece
věděl každý disident - a časy se až tak nezměnily.
Kdyby byl Jan Křeček býval rozeslal protestní dopisy na "příslušné
instituce", tak nedokázal vůbec nic. Nikdo by si to toho nevšiml. Možná
by dostal pár předtištěných odpovědí, že pány (či dámy) na Hradě a jinde
těší, že se jako autentický občan svým názorem podílí na tvorbě demokracie. A asi by se dostal do autentických seznamů škůdců společnosti.
Forma Křečkova protestu není nějakou českou specialitou, právě naopak.
Protože i jinde ve světě je vrchnost odtržena od skutečnosti, nezbývá třeba
Kurdům, aby protestovali proti tomu, co se jim jeví jak bezpráví a dvojí či
trojí loket, právě tak, jak to dělají. Kdyby posílali uhlazené petice na
různé ambasády, tak si jich svět nevšimne.
Zajímavý je v tomto směru i nedávný střet kanadských bezdomovců s mocí.
Ministerský předseda Chretién před několika lety prohlašoval, že je o
problému informován, protože má jakéhosi bezdomovského kámoše, s nímž
debatuje. Sdělovací prostředky pak objevily, že šlo o historku hodnou
Radia Jerevan, což nahrálo na smeč opozici.
Od té doby se poměry dále
zhoršily (dokonce i pravicový starosta Toronta označuje situaci za
katastrofální) a tak se bezdomovci vydali do Ottawy, v domnění, že se jim
podaří s ministerským předsedou setkat a dát mu informace z první ruky.
Ministersko-předsedovští poraděnkové zřejmě Chretiénovi doporučili, aby se
lůze kvůli raději vyhnul a tak bezdomovce nevítal u federálního parlamentu
premiér lidumil s chlebem, solí a případně nějakým tím slibem, ale policie
a jednotky zvláštního nasazení.
No kde policie hledá práci, tam ji i najde
a tak bylo i několik zatčených (které ale nakonec nikdo z ničeho neobviní -
stálo by to moc peněz a udržovalo by to celou věc zbytečně dlouho v popředí
zájmu sdělovacích prostředků).
V případě Jana Křečka je forma jeho protestu pouhou záminkou k jeho
napadení za to, že si vůbec dovolil o smysluplnosti začlenění ČR do NATO
pochybovat. Dotkl se moci, a to neměl dělat. Obratem se mu dostalo
obvinění z trestného činu výtržnictví.
Na Křečkově případu je pozoruhodná i míra netolerantnosti k vyslovení
názoru, který podle průzkumů veřejného mínění zastává skoro polovina občanů
ČR. Za povšimnutí stojí třeba
článek (alespoň před léty) nezávislého
publicisty Jana Rejžka, který podpořil moc článkem, jehož slovník je jak
vystřižený z éry samozvanců a zaprodanců:
"Těžko hledám slova, kterými bych vyjádřil zhnusení nad těžce pubertálním
činem "levicového radikála" Jana Křečka, který projevil vskutku olbřímí
odvahu, když v pátek hvizdem narušil v Trůnním sále prezidentovu řeč po
podpisu protokolu o přistoupení České republiky k Severoatlantické alianci
a ještě zapálil vlaječku NATO". A pak o něco dále:
"Pokud hoch tvrdí, že "celý vstup do NATO je jenom oslava mocenské
zpupnosti" a proto chtěl, "aby pro historii zůstal zachován obrázek, který
by nebyl jenom černobílý a ukázat, že jsou tu i odpůrci NATO," trapně
žvaní. Povedlo se mu pouze to, že pro historii ( a pro české a polské
diváky u obrazovek) zůstane zachovaný obraz mladého hulváta, který si ve
snaze státi se malým českým Hérostratem vybral svých warholovských patnáct
minut slávy v nejméně vhodnou chvíli a kterému mohou zatleskat vskutku
jenom odpůrci NATO jako komunisté, republikáni a podobná sebranka...A Petr
Uhl s Václavem Bělohradským."
Přijmeme-li na okamžik výrazové prostředky Jana Rejžka, můžeme se ptát, zda
není stejně pubertální označit takměř polovinu spoluobčanů za sebranku.
Navíc není vyloučené, že zmíněný poměr občanů k NATO se obrátí v okamžiku,
kdy práva a povinnosti (a rizika a náklady) související s přičleněním ČR k
této organizaci přestanou být zamlžena.
Napíše pak Jan Rejžek, že to byla
sebranka u moci, která v rámci své mocenské zpupnosti prosadila svoje zájmy
proti zájmům většiny?
Pozoruhodný je i
komentář
Lidových novin "Tentokrát pískal Křeček". Se stalinským "Psi štěkají,
karavana jde dál", které Bohumil Doležal přetvořil na korektnější
"Křečkové pískají, karavana jde dál" lze plně souhlasit. Ono se opravdu
nic nestane, protože první, co každá moc zvládne jsou ochranné mechanismy.
Pozoruhodnější je ovšem názor, že se o "klidný průběh slavnostních
ceremoniálů mají postarat příslušné orgány, protože nějaký ten pískající
Křeček se vždycky najde."
Jinými slovy, soudruzi na vnitru se příliš nevyznamenali a jistě to od
nazlobeného pana presidenta schytají. Domnívám se ale, že novinář by neměl
hájit moc (ta se podle svých schopnosti o sebe postará - komunisté
zajišťovali klidný průběh toho či onoho zajištěním disidentů, kteří byli
ochotni nepřístojně hlučet, kanadský ministerský předseda Chretién se
postaral o to, aby se na dohled diktátora Suharta nedostaly transparenty s
nápisem "svoboda projevu" a tak by se dalo pokračovat), ale ptát se jestli
by jeho kolega Křeček protestoval, kdyby byla ČR vstoupena do NATO jiným
způsobem.
Nesouhlasím s Bohumilem Doležalem v tom, že daleko podstatnější je
"zřetelný komický stín na ceremonii, jímž se nyní bude bavit celá Evropa.
Máme zase jednou z ostudy kabát. A není pochyb, že si ho zasloužíme."
Evropě to je ukradené v okamžiku, kdy příslušné šoty zmizí ze
zpravodajství.
Pokud jde o názor NATO, koho že to vlastně přijímá, nelze vliv Jana Křečka
přeceňovat. To, že podpora NATO v ČR není taková, aby zajistila vítězství
v referendu, vědí představitelé NATO dost dobře a je jim to šumafuk, pokud
česká moc dokáže tento stav ignorovat.
Existuje snad jakýkoli důkaz, že tajemník NATO Solana byť jen naznačil, jak
jeho organizaci záleží na tom, aby český národ řádně a svobodně zvážil
všechna pro a proti a pak se svobodně vyjádřil v nezfalšovaném referendu?
Pan president se na Jana Křečka údajně rozzlobil. Je tedy pravděpodobné, že
nepoužije práva zastavit jeho trestní stíhání, tak jak to učinil v případě
dvou (pravděpodobně) českých státních občanů, kteří narušili předvolební
shromáždění za účelem fackování předsedy jisté české politické strany.
Možná že si president Havel časem uvědomí, že Jan Křeček svým vystoupením
pouze poněkud zhmothil vizi o otevření české společnosti
americko-evropskému systému hodnot, tím, že předvedl, s čím se politik může
na veřejnosti setkat.
Reakce na tuto ukázku dokládá, že na vstup do tohoto
světa vskutku nejsme připraveni.
Jiří Jírovec
