Používejme nenásilí
Vážený pane Čulíku,
už nevím, jak to napsat zřetelněji, abyste to konečně pochopil.
Jak to, že nám nevadí utrpení tisíců Albánců? Ve kterém kritickém komentáři to kdy bylo řečeno? Pozorně je čtu, a všichni se shodujeme, že nám VELMI, VELMI, VELMI (stačí?) vadí. Jen jsme si nevšimli, že by se od začátku náletů zmírnilo. Naopak, je stále horší. A k němu se přidalo utrpení Srbů. A bomby už padají i na Černou Horu a dokonce i na Sofii. A taky mi strašně vadí utrpení zvířat, která umírají zabitá či opuštěná ve válkou zničené zemi, a vadí mi ničení toho, co generace lidí vytvořily a konečně mi strašně vadí devastace přírody.
Právě proto, že mi tolik vadí, uvažuji o oprávnění a smyslu této války.
Ne všichni máme tolik povýšené arogance jako Daniel Goldhagen, abychom si byli tak jisti, že máme právo zabít (protože jinak se nevzdají) většinu Srbů, abychom v Srbsku nastolili to, co on nazývá demokracií. Jak velmi to připomíná jezuitské "účel světí prostředky".
Na všechny stereotypní dotazy chci konečně říci, co tu ještě nezaznělo - většina velkých náboženství (ne církví) zná radu jak čelit násilí, budhismus to např. vyjadřuje principem nenásilí, křesťanství Kristovým známým výrokem "on po Tobě kamenem, ty po něm chlebem". Protože ne všichni jsme ještě ale dospěli tak daleko jako Budha nebo Kristus, prosím, nediskutujte se mnou o těchto věcech z materialistického hlediska. Jsou to dvě roviny, které se (zdánlivě) neprotínají.
Nejsem tak naivní, abych si myslela, že vlády nebo armády na tento princip přistoupí - jen chci říci, že řešení tu je, a už tisíciletí. Ale pravděpodobně to bude chtít opět nějaký "velký třesk", abychom začali uvažovat ve velkém jinak, než dosud. A to přesto, že se dosavadní postupy zatím nikdy na delší dobu neosvědčily. Války se vedou od počátku této civilizace, téměř všechny pod vlajkou etiky a morálky, jen kameny a meče se změnily na řízené střely a jaderné zbraně. ®e důsledkem šíření víry a pravdy bylo vždy nějaké to získané území, nějaký ten zabitý oponent, to se decentně přehlíží. A naše demokracie, na kterou jsme tak pyšní, nám dává zas jen nové krásně znějící argumenty, ne však nová účinná řešení.
Dokud nebude dosaženo CELKOVÉ rovnováhy, ať už v distribuci materiálního bohatství nebo v oblasti uplatňování lidských práv, je dost nedůležité, že Německo nebo Japonsko vyměnilo na pár posledních desítek let nacionalizmus za konzum. Nenávist, která je důsledkem používání násilí při řešení problémů, se prostě jen přesunula jinam a šíří svůj jed nerušeně dál. I malé dítě, pokud je chcete správně vychovat, musíte přesvědčit a ne ufackovat k smrti. Natož dospělé Srby (či Albánce, či ....). Samozřejmě, můžete mu na chvíli zacpat pusu bonbónem, to z něj ale demokrata či lépe řečeno lidumila neudělá.
Takže ještě jednou, mně i všem mým českým známým opravdu nesmírně vadí utrpení obětí této války a jak říká pan Čulík - ne Albánců, ale prostě LIDÍ.
Alena Kuklová
PS. Ke svému dopisu z pátku, kde jsem mluvila o principech nenásilí při řešení problémů, bych jen chtěla dodat, že všichni známe případ, kdy to zafungovalo v praxi - a to získání nezávislosti Indie pod vedením Mahatmy Gandího. Přes určitý počet obětí (kdy "tolerantní" Britové zmasakrovali neozbrojený dav) to nakonec zafungovalo, a dosažené výsledky jsou rozhodně stabilnější než výsledky daytonských dohod apod.
