čtvrtek 27. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Sdělovací prostředky:
  • Tiskový zákon (Ivan Hoffman, Český rozhlas)
  • Mediálním expertem proti své vůli (Milan Šmíd) Vedení válek:
  • Vyvolává zabíjení u mužů příjemný pocit? Česká politika:
  • Kavanova iniciativa (Ivan Hoffman, Český rozhlas) Česká společnost:
  • Menší nesouvislé rozjímání nad českým rasismem (František Roček)
  • Matiční a nová kultovní tradice? (František Roček) Demokratická unie:
  • Protest proti politikaření na pražské radnici (Petr Šafránek) Školství:
  • Můj syn chodil na výtečnou soukromou školu (Jan Boháč)
  • Soukromé školy by se dotovat neměly (Hynek Krátký) Reakce:
  • Otázky pro anketu o Kosovu byly špatné (Jiří Jírovec)
  • Proti válce, kterou vede NATO (Jiří Jírovec) Životní prostředí:
  • Ministerstvo životního prostředí a ochrana vzácných druhů zvířat (Děti Země, Olomouc)
  • Děti Země nesouhlasí se zrušením vyhlášky o ochraně veřejné zeleně

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Miloševič byl obžalován z válečných zločinů

    Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii obžaloval jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče z válečných zločinů pro páchání zvěrstv v Kosovu. Na Slobodana Miloševiče a na čtyři další srbské vedoucí představitele, včetně srbského prezidenta Milana Milutinoviče, byly vydány zatykače. Konta obviněných osob mají být zmrazena. Miloševič byl obviněn ze zločinů proti lidskosti, včetně vraždy. Žaloba se zakládá na Miloševičově roli při deportaci 740 000 kosovských Albánců a na vraždě 240 "identifikovaných" kosovských Albánců, uvedla hlavní prokurátorka OSN Louise Arbourová. Žaloba se týká jen zločinů, spáchaných od začátku roku 1999. Arbourová uvedla, že se dále vyšetřují obvinění ze zločinů, spáchaných v Bosně. Miloševič je první vládnoucí hlavou státu, na niž byl vydán zatykač. Znamená to, že Miloševič nemůže nyní opustit Jugoslávii. Jugoslávský velvyslanec u OSN kostatoval, že jde o další "hrátky" a že je to pokus o démonizaci Miloševiče. Rusko reagovalo na zprávu o obvinění vůči Miloševičovi hněvivě a poukázalo na to, že je žaloba v nynějším mírovém procesu kontraproduktivní. Ruský balkánský velvyslanec Viktor Černomyrdin nicméně cestuje do Bělehradu k jednání s prezidentem Miloševičem.

    Co je nového v České republice

  • Vláda nepodpořila stavbu plotu v ústecké Matiční ulici. Ministři uložili přednostovi Okresního úřadu v Ústí nad Labem, aby usnesení o stavbě plotu, který má oddělit majitele tamějších domků před hlukem z domů pro neplatiče nájemného, předložil k rozhodnutí ústeckému zastupitelstvu. Podle starosty ústeckého obvodu Neštěmice Pavla Tošovského (ODS) dala vláda tímto rozhodnutím najevo, že se stará jen olidská práva obyvatel obecních bytů pro neplatiče, ale už ji nezajímají lidská práva sousedních majitelů rodinných domků.

  • Vláda schválila návrh nového tiskového zákona, který upravuje práva a povinnosti vydavatelů periodického tisku. Kritikové varují, že zákon v této formě může ohrozit svobodu slova. Například povinnost otisknout odpověď osoby, jež se cítí dotčena uveřejněnými, byť pravdivými informacemi, může vést k tomu, že média nebudou nepohodlné informace zveřejňovat, aby se vyhnula situaci, že budou zahlcena žádostmi o otištění odpovědi. Unie vydavatelů poukázala na to,. že návrh zákona dává daleko větší ochranu osobě, která se cítí zveřejněnými informacemi dotčena, než je obvyklé v Evropské unii. Evropské právo umožňuje bránit se jen proti nepravdivým a nepřesným údajům česká předloha jej rozšiřuje i na pravdivé informace. Nová úprava činí za legalitu tiskovin odpovědným vydavatele. Poruší-li svou povinnost, lze jej postihnout až zákazem vydávání periodika. Podmínky, které v současném návrhu stanovují, kdy lze vydávání nebo šíření tiskoviny zakázat, kritici ale považují za vágní a nepřesné. Unie vydavatelů navrhovanou úpravu vnímá jako zavádění předběžné cenzury a soudí, že ji lze zneužít v konkurenčním boji. médií. Pokud parlament návrh schválí, vstoupí nový zákon podle tisku v platnost 1. ledna příštího roku.

  • Senát ostře kritizoval Jana Kavana za česko-řeckou iniciativu k urovnání války o Kosovo. Senátoři zahraničního výboru vyčetli Kavanovi, že iniciativu, která "vznikla v nesprávný čas", nekonzultoval s parlamentními výbory. Iniciativu obhajovali jen Kavanovi straničtí kolegové ze sociální demokracie. Senátoři se pozastavovali se také nad tím, že Kavan a jeho řecký protějšek Jorgos Papandreu dokument podepsali v čínském Pekingu, který je podle nich nevhodným místem. Senátoři uváděli, že iniciativa je dvojznačná, působí nevěrohodně a podkopává jednotu Severoatlantické aliance. Kavan vyjádřil názor, že iniciativa není smluvním dokumentem, ale jen souborem námětů k diskusi v NATO. Většina senátorů trvá na tom, že dokument měly konzultovat parlamentní výbory, což ministr nepovažoval za nutné. Žantovský řekl, že iniciativa se zatím nesetkává s pozitivním ohlasem v  NATO. Podle Kavana "většina ministrů zahraničních věcí NATO přístup obou zemí ocenila jako pozitivní úsilí". Kavan dodal, že ČR, aniž je členem Evropské unie, byla pozvána na čtvrteční konferenci EU v německém Petersbergu. Tam by podle něj měl být samostatně předložen k diskusi třetí bod iniciativy, který hovoří o stabilizaci a zajištění rozvoje Balkánu. Zahraniční výbor vyjádřil o iniciativě "vážné pochyby" a Jana Kavana požádal, aby napříště jakékoli podobné dokumenty konzultoval s ústavními činiteli.

  • Mezinárodní konference o pokročilém inženýrském (technickém) designu se bude konat v Praze od 31. května do 2. června 1999 pod záštitou Václava Havla. Organizuje ji ČVUT v Praze, Fakulta strojírenství University of Glasgow a Strojírenská akademie ČR a sponsoruje ji britská firma British Aerospace. Program konference zahrnuje takřka celou vědeckou škálu ČVUT: elektrotechniku, computer science, strojírenství a stavebnictví. Podle informací jednoho z organizátorů, Ladislava Smrčka z Glasgow University, bylo ve středu už přihlášeno 160 mezinárodních účastníků. V pondělí 31. května se bude konat tisková konference. Další informace dostanete ze sekretariátu konference, ČVUT SÚZ, kongresové oddělení, Vaníčkova 7, Praha 6 - Strahov, telefon/fax: 02 - 52 70 10, telefon: 02 52 71 10, e-mail: mailto:skopala@suz.cvut.cz/aed.

  • Čtenost Britských listů. Podle auditu firmy DCCI se podívalo na Britské listy v dubnu 1999 13,457 samostatných počítačů (IP adres). Uživatelé si celkem každý den přečetli v Britských listech podle DCCI průměrně 11,011 článků (přírůstek vůči březnu 1999 o 27 procent) a denně si otevřelo podle DCCI Britské listy 1,111 čtenářů (přírůstek vůči březnu o 11 procent).

    Jenže interní statistiky firmy Internet Servis, které jsou pravděpodobně nejspolehlivější, jsou trochu jiné. Titulní stránka BL zaznamenala v dubnu 1999 celkem 57,114 přístupů, to je 1,903 přístupů za den; počítáme-li jen všední dny, v nichž BL vycházejí, to činí 2,720 přístupů za den, tj. na titulní stránku každého vydání časopisu. Kromě toho si v každém aktuálním vydání BL přečetli čtenáři za duben 1999 celkem 60,760 článků.

    Dosti podstatné jsou podle statistiky Internet Servisu i počty přístupů čtenářů ke starším vydáním BL (mnoho lidí nestíhá číst BL v daný den a až později vydatně brouzdají staršími články časopisu.) Tak např. v dubnu 1999 si čtenáři kromě 57,114 přístupů na hlavní stránku Britských listů a 60,760 přístupů k ostatním článkům aktuálního vydání BL zároveň přečetli 44,448 starších článků za duben 1999, 37,792 starších článků za březen 1999, 10,312 starších článků za únor 1999, 9987 starších článků za leden 1999, 7,261 článků za prosinec 1998, 8,827 článků za listopad 1998, 9,133 článků za říjen 1998, 8,288 článků za září 1998, atd.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ. Za pomoci Jiřího Gallase z Internet Servisu jsme dali do provozu Tematický archív Britských listů, v němž naleznete podle obsahu roztříděné a v každé tematické kategorii chronologicky uspořádané články, které vyšly v BL od 1. září 1997. Archív sice ještě obsahuje určité množství překlepů a některé další provozní chyby, ale to opravíme v nejbližších dnech. Můžete brouzdat Britskými listy a podívat se, jak se různá témata během času vyvíjela. (Předchozí vydání BL jsou také k dispozici v jiném, starším tematickém archívu, viz zde.)

  • Pišme poslancům a dožadujme se informací a nápravy věcí veřejných!Veškeré e-mailové adresy poslanců českého parlamentu jsou zde. - Internetové stránky českého parlamentu jsou skutečně velmi dobré, zejména vynikající je knihovna dokumentů, zahrnující stenografické záznamy zasedání od roku 1861 až do současnost, včetně vyhledávajícího stroje. - Otázka však je, zda poslanci používají své e-mailové adresy. No, vyzkoušejte to. JČ

  • Nová stránka časopisu Prague Business Journal shrnuje důležité informace o Praze a obsahuje i celou řadu dalších užitečných faktů, zpráv a informací.

  • Oficiální server o zákonném pojištění motorových vozidel je na  adrese www.ruceni.cz.

  • Zajímavý odkaz. Mam jeden zajimavy odkaz http://kosovainfo.com/english/politics/990305-peace.htm .- dokument predlozeny Srbum v Rambouillet. Zvlaste bod cislo 8 velice pobouril mnoho lidi u nas. Zajimave je tez vyjadreni A. Solzenicyna, ktery rozhodne nepatri k neeticky jednajicim lidem. I.H.

  • Link na srbskou televizi na internetu. Druhe bombardovani objektu Srbske TV jiste vyvola dalsi diskusi. Protoze jen malo lidi muze vysilani Srbske TV videt, dovoluji si nabidnout k uverejneni v BL link na Real video jejich zpravodajskych relaci: V diskusi by meli byt slyset i ti o nez jde, tedy Srbska TV. Zde je link na Real Video/Audio jejich zpravodajskych relaci tlumocenych do anglictiny: http://www.c-span.org/guide/international/kosovoserbiatv.asp. Marek Sojka.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Výběr z odpovědí v anketě Britských listů o válce o Kosovo:

    Další články:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Tiskový zákon

    Ivan Hoffman, Český rozhlas

    "S tím tiskem by se mělo něco dělat," řekl komunista Zdeněk Klanica, když byl včera Českou tiskovou kanceláří tázán na tiskový zákon. Nejdiskutovanější paragraf, který má novinářům uložit, aby otiskovali odpovědi i na pravdivá sdělení, považuje za správný.

    Včera schválený návrh doznal podle mluvčího vlády pouze drobných úprav. Sice je neupřesnil, ale zmíněné právo na odpověď žádná drobnost není a v předloze, která půjde do sněmovny, ho tedy s největší pravděpodobností najdeme.

    Pokud bude přijat, ke každému kritickému článku, ať už kritickému k politikům, k firmě anebo výkonu fotbalového týmu můžeme očekávat odpověď potrefeného.

    Jednou bude mít spisovatel pocit, že jeho čest byla dotčena recenzentem jeho knihy. Fotbalista bude odpovídat na urážlivé konstatování, že ze dvou metrů netrefil branku. Firma, obviněná z výroby špatného výrobku bude vzápětí sdělovat, které její výrobky jsou naopak vcelku kvalitní. No a politici, kteří mají pocit, že by se něco mělo udělat s tím tiskem, nám v odpovědi na informaci, jak v této zemi popírali svobodu slova odpoví dlouhými citacemi ze svých stanov.

    Podle Jana Jiráka může vést obava ze zahlcení žádostmi o otištění odpovědí k tomu, že média nebudou nepohodlné informace raději přinášet.

    Je zde otázka, zda právě ono umlčení kritiky není to, co mají na mysli ti politici, kteří říkají, že by se s tím tiskem mělo něco udělat.

    Unie vydavatelů hovoří o zavádění předběžné cenzury a šéfredaktoři spoléhají na to, že ve Sněmovně zvítězí zdravý rozum. To ovšem vůbec není jisté. Právě politici mohou toužit po právu na odpověď, anebo po tom, aby se o nich nepsalo. A mimochodem přesně s těmi politiky by měl něco dělat nezávislý tisk.

    27.5.1999


    Mediálním expertem proti své vůli

    Milan Šmíd

    Včera ráno, tj. 26.května jsem si otevřel MF DNES a se zájmem jsem si přečetl diskusi o tiskovém zákonu. Možná, že bych měl být hrdý na to, že se v ní objevilo moje jméno s přízviskem "mediální expert". Přiznám se, že moc rád nejsem.

    Expert je někdo, jehož znalost je nade vší pochybnost a názor téměř normotvorný. Já se však necítím být expertem. Pokud se vměšuji do diskusí, pak jedině proto, abych přinesl JEDEN Z MOŽNÝCH NÁHLEDŮ na problematiku.

    Speciálně u médií a mediální politiky se obvykle konečné stanovisko skládá ze syntézy podobných náhledů, protože o tom, jaká média jsou, jaké je chceme mít, jak tento PROSTŘEDEK (ano, je to jenom médium, zprostředkovatel, prostředek, který držíme my lidé v ruce) bude v daném sociálním kontextu využíván, by neměli rozhodovat jednotlivci, ať už se jmenují Vladimír Železný nebo Milan Šmíd nebo Jan Čulík nebo Pavel Dostál nebo Ivan Langer, ale konsensuální názor vzešlý z procesu demokratické diskuse, jehož vůdčí linií by měl být veřejný zájem, do něhož se zájmy partikulární mohou promítnout, ale neměly by v něm převládat.

    Já osobně vidím potíže, které provázejí přijímání tiskového zákona již celých devět let, v tom, že se v něm srážejí zhruba tři partikulární zájmy. Existuje tu zájem novinářů získat privilegované postavení a speciální ochranu při získávání informací (Syndikát novinářů).

    Existuje tu zájem vydavatelů, který podporují i novináři, oslabit svoji odpovědnost za otištěný obsah tím, že se tak vehementně a často i demagogicky útočí na zajištění práva na odpověď (Unie vydavatelů).

    A pak je tu zájem vládnoucích politických sil (vláda, strany), které se stále nezbavily jakéhosi patronského postoje k masovým médiím (jsme demokraticky zvolení, naše legitimita je nesporná, odpovídáme i za vás, za média), a které by cestu k potrestání zlobivých svěřenců (médií) chtěly mít co nejjednodušší.

    A to nemluvím o zájmu některých právníků a soudců, kteří zákon kritizují proto, že by ho nejraději měli nalinkován způsobem "odsud až potud ano", "odsud až potud ne", což na jedné straně by bylo pro právníky velice pohodlné, nemuseli by namáhat hlavu a brát na svá bedra osobní odpovědnost, ale na druhou stranu je to ta nejlepší cesta do pekel, protože v médiích půjde vždy také o otázku míry a daných konrétních a neopakovatelných souvislostí.

    Jediné východisko vidím v tom, že při diskusi dojde k vybalancování všech těchto zájmů nikoli nějakým mechanickým kompromisem, ale dohodou o tom, co je podstatné, důležité, prioritní pro nás v této době i pro budoucnost, řekněme, pětadvaceti let.

    Jestliže si určíme, že svoboda tisku bude mít tu nejvyšší prioritu, protože její zpětnovazební funkce je nezastupitelná právě v době rozvíjení základů politické demokracie, pak by měly zmizet ze zákona navrhované sankce, které by k omezení této svobody mohly být zneužity. A to i za cenu toho, že budeme muset existenci extrémů a protidemokratických projevů v masmédiích do jisté míry tolerovat a v boji proti nim volit obtížnější a zdlouhavější cestu.

    Jestliže si postavíme prioritu ochrany lidských práv jednotlivce, pak bychom měli akceptovat také to, že právo na tiskovou opravu, případně dodatečné sdělení (což svým způsobem tvoří vlastně právo na odpově' podle chápání legislativy EU), je jedním z důležitých specifických nástrojů obrany a nápravy proti specifické povaze mediálního útoku na jednotlivce a poškození jeho osobnostních práv.

    A v podobných úvahách by se dalo pokračovat. Při tom zdůrazňuji - to jsou úvahy obecného rámce, přičemž je na politicích, právnících a legislativních odbornících, aby zvážili, do jaké míry a v jaké formě by se měly nebo mohly promítnou do konečných verzí paragrafů zákona. Aby to dobře fungovalo.

    Účastníci takové diskuse by se však měli zbavit pocitu, že jenom oni nejlépe vědí, co je ve veřejném zájmu a co náš tiskový zákon potřebuje.

    Konec konců tahle maxima se týká i "mediálních expertů". (Ještě před deseti lety mělo adjektivum "mediální" pouze jeden význam: "středový, prostřední".)


    A ještě poznámku k tomu "expertství". Skutečně k němu přicházím jak slepý k houslím, neboť ve věci tiskového zákona se vyvinulo z jedné emailové korespondence mezi Prahou a Glasgow následujícím způsobem:

    Šmíd: Já už nemám, co bych ke sporu CET 21 vs. CME dodal, vše co jsem věděl, jsem publikoval, v Britských listech, v Hospodářských novinách. A kromě toho, z dlouhodobého hlediska jsou tady důležitější věci, než nějaké Železného soukromé bitvy, do kterých se snaží vtahovat veřejnost. Například na média se žene pohroma v podobě nové legislativy.

    Čulík: To mne zajímá. Řekněte mi, o co jde, rád bych o tom pohovořil v Scheinfeldu.

    Šmíd: Já osobně ten největší průšvih vidím v sankcích nově dodaného paragrafu 20 do návrhu tiskového zákona.

    Čulík:Tak mi to pošlete.

    Šmíd: posílá znění paragrafů a z voleje a bez přípravy přičiní osobní názor a komentář.

    Čulík: zapracovává e-mail včetně Šmídova improvizovaného komentáře do svého referátu.

    Milan Kruml:prezentuje publikovaný e-mail v Britských listech jako názor "mediálního experta".

    Mediální expert byl na světě a v průběhu dne se na něj obrátilo hned několik rozhlasových stanic o názor.

    Přitom poměrně nedávno, 28. dubna 1998, se na Právnické fakultě UK konalo kolokvium o tiskovém právu, kde seděli skuteční právní experti a odborníci, ale nikdo z médií nebyl přítomen a o diskusi neinformoval.

    Takže prosím, pane kolego Krumle, příště žádný mediální expert, stačí MŠ, katedra žurnalistiky FSV UK.

    Předem děkuje,

    Milan Šmíd


    Potěšení ze zabíjení

    Je to "fantasticky uspokojující", byla to "nejšťastnější chvíle mého života", bylo to jako "nejlepší sex, který jsem kdy zažil". Nová kontroverzní kniha tvrdí, že není pravda, že vojáci nenávidí válku, ale naopak pociťují intenzívní potěšení ze zabíjení.

    Britská autorka dr. Joanna Bourková z Birkbeck College na Londýnské univerzitě vydala novou knihu: An intimate history of killing: Face to Face Killing in Twentieth Century Warfare. (Intimní historie zabíjení: Zabíjení tváří v tvář ve válkách dvacátého století.) V knize Bourková argumentuje, jak informuje deník Guardian, že u mnoha vojáků vyvolává zabíjení vysoce příjemné pocity.

    Jak autorka předpokládala, její kniha vyvolala ostrou kritiku od některých recenzentů a  zároveň také od asociací válečných veteránů - i když jednotliví staří vojáci její názor podpořili.

    Bourke se nepovažuje za vojenského historika, ale za "kulturního historika armády". Začala se zabývat vojenskými záležitostmi ve své předposlední knize Dismembering the Male: Men's Bodies, Britain and the Great War (Rozřezávání mužů: mužská těla, Británie a první světová válka). Zkoumala v ní různé odškodné, které bylo vyplaceno mužům, bojujícím v první světové válce za různé části těla, o něž přišli. Při studiu rozsáhlých sbírek dopisů a deníků z fronty, které vlastní londýnské Imperial War Museum, byla překvapena, když v nich znovu a znovu četla o tom, že vojákům působilo zabíjení nesmírně příjemné pocity.

    Ve stovkách dopisů, odeslaných milovaným doma z fronty obou světových válek i z Vietnamu četla Bourková jednoznačná fakta. Nic příjemně nevzruší víc, než když vrazíte bajonet do těla jiného člověka.

    "Jednoho dne se mi podařilo přímo zasáhnout nepřátelský tábor, viděl jsem jak do vzduchu letí těla a části těl a slyšel jsou zoufalý řev zraněných a utíkajících," napsal jeden důstojník, který velel dělostřelecké jednotce. "Musím si přiznat, že to byla nejšťastnější chvíle mého života."

    Jiný voják přiznal, že když poprvé vrazil bajonet do těla německého vojáka, bylo to "fantasticky uspokojující". Z Vietnamu psal jiný voják o "pocitu moci, jak se díval přes mušku své zbraně na někoho a říkal si, "Senzace, tohohle člověka můžu provrtat."

    Ochota přiznat se, že zabíjení vyvolává extatické pocity, kterou najdeme v dopisech matkám, manželkám a milenkám, rychle mizí, jakmile se vojáci vrátili z fronty. Na otázku "Kolik lidí jsi ve válce zabil, tatínku?" vojáci málokdy odpovídali. V mnoha případech byli zasaženi pocitem viny.

    Mnoho historií moderního válečnictví se soustřeďuje na teror, špínu, hrůzy a stress, navzdory drtivým důkazům, že zabíjení vyvolávalo u mužů extázi.

    Málokteré zdroje jsou bohatší než vojenské archívy. Bourková vybrala deníky a dopisy od 300 mužů z každé války. "Jinak je opravdu složité získat deníky a dopisy z minulosti od jiných lidí než od příslušníků nejvyšších vrstev," konstatuje. "Dělnická třída píše dopisy jedině, když jsou její příslušníci ve válce."

    Jestliže zabíjení ve válce skutečně vyvolává u vojáků extázi, proč se o tom dosud nemluvilo? Je mnoho důvodů, argumentuje Bourková. "Nikdo nechce podporovat válku. Je pro nás znepokojující přiznat, že u obyčejných lidí vyvolává extrémní násilí proti jiným lidským bytostem pocity extrémní příjemnosti a extáze. Taky existuje názor, že kdyby se to přiznalo, devalvovalo by to motivy pro vedení války a zabíjení."

    Proti knize Bourkové velmi protestovaly celé organizace válečných veteránů. Zároveň jí však napsala celá řada jednotlivých bývalých vojáků, kteří její názory potvrdili.

    Na jedné pohlednici jí píše jeden bývalý kapitán, který bojoval v korejské válce, že celou věc popsala velmi přesně: vzpomínal, jak "fantastické" to bylo zklikvidovat nepřítele a dodal: "Pak se obrovsky masturbovalo."

    Kniha Intimate History of Killing už dostala jednu cenu, Fraenkelovu cenu za soudobé dějiny, ale kritika některých vojenských historiků je ostrá. Anthony Beevor namítá, že teze Bourkové je zformulována "extrémně feministicky". Její analýza je neadekvátní, protože autorka nebere v úvahu nejsilnější válečný instinkt - totiž strach. "Většina válek dokazuje, že největší exploze a největší násilí způsobuje touha o přežití a potlačování strachu. Kniha Bourkové není objektivním historickým dílem."

    Proč tedy vyvolávat takovéto černé síly? Co může být pozitivním důsledkem toho, že osvětlujeme otázky, jimž se lidé v dobách míru instinktivně vyhýbají?

    "Je to tabu," konstatuje Bourková. "Není příjemné na to myslet a mě to překvapilo, když jsem to zjistila. Jsem však přesvědčena, že má hodnotu o tom hovořit otevřeně. Zaprvé, jako historik jsem přesvědčena, že má hodnotu snažit se pochopit, co se stalo v minulosti a jak lidé reagovali na významné události."

    Také chce trochu pozměnit postoje vůči minulým válkám. "Pro mě je to upřímně řečeno znepokojující, když pořád mluvíme o tom, jak nás zabíjeli, ti zatracení Němci, a že my jsme sami jim nic nedělali."

    Bourková je přesvědčena, že civilisté doma často projevovali daleko krvežíznivé postoje vůči nepříteli než lidé na frontové linii, kteří většinou sympatizovali s vojáky ve stejné situaci jako byli oni. Její kapitola o ženách dokazuje, že i ony chtěly velmi intenzívně zabíjet nepřítele, zejména v protiletecké obraně.

    Ještě temnější jsou důkazy o britských a amerických zvěrstvech. "V obou světových válkách jsme spáchali spousty zvěrstv," konstatuje Bourková, "zejména při zabíjení válečných zajatců". Taky docházelo k znásilňování žen, i když to je obtížnější zdokumentovat. V dopisech a v denících z obou světových válek se muži zmiňují o tom, že jejich kolegové vojáci znásilňovaly ženy, a to vždycky kriticky. Ve Vietnamu přiznali někteří vojáci, že sami znásilňovali ženy. Dělali to všichni a kdyby se tomu chtěl nějaký voják vyhnout, riskoval by ostrakizaci.

    Při líčení extaze ze zabíjení používají muži bojující za druhé světové války a ve Vietnamu často sexuální metafory. "Bylo to jako nejlepší sex, jaký jsem kdy zažil," nebo "Měl jsem erekci" - to se vyskytuje často.

    Bourke však varuje před přílišným srovnáváním sexu a zabíjení. "Jsou to lidé, kteří se snaží komunikovat velmi mocný zážitek a neexistují přiměřené výrazy, jak ho popsat. Jedním způsobem, jak to popsat milence nebo manželce, bylo využít výrazů ze sexu."

    "Když jsem začínala jsem práci na tomto tématu, byla jsem daleko více ochotna soudit, než když jsem práci ukončila," konstatuje Bourková. "Myslela jsem si zpočátku, že zjišťuju něco o jakési skupině zvrhlíků, lidí, odlišných ode mne a mých přátel, a tak tomu zjevně není.

    Vidět válku a sami sebe tak, jací skutečně jsme - dosti odporné bytosti - je dobře."


    Kavanova iniciativa

    Ivan Hoffman, Český rozhlas

    Oficiální reakce na česko-řeckou iniciativu se teprve čekají, ale z neoficiálních reakcí je zřejmé, že ohlas bude jako na něco, co navrhují Česko a Řecko, tedy vlažný.

    S větším porozuměním než Jan Kavan a jeho řecký resortní kolega se zřejmě setká senátor Michael Žantovský.

    S jeho názorem, že jde o mrtvé dítě české diplomacie souhlasil předseda zahraničního výboru Polského Sejmu Czeslaw Bielecki. Ten konstatoval, že přerušení náletů proto, aby se počkalo na reakci Miloševiče, je skutečně potrat, přerušení útoků by podle něj znamenalo ustupovat teroristovi.

    Důležité je, že text iniciativy obsahuje klíčovou větu o tom, že Česká republika a Řecko dávají možnost nového přístupu pouze "k úvaze".

    Nebude-li tedy návrh přijat, nic se nestane.

    Text totiž obsahuje i ubezpečení, že naše vláda schvaluje postup Aliance ohledně situace v Kosovu a za zásadní považuje zachování jednoty NATO. Pokud jde o ten postup, Nato nehledá způsob jak se s Miloševičem domluvit, ale způsob jak ho porazit.

    V tomto smyslu je sice česko-řecká iniciativa obtížně použitelná, ale na druhé straně nelze souhlasit s tvrzením, že Jan Kavan podráží Javieru Solanovi nohy. K tomu mu totiž chybí politická váha.

    Text mírové iniciativy naší a řecké vlády je asi nejlepší číst pohledem lidí, kteří byli vyhnáni ze svých domovů kvůli svému etnickému původu. Ti v něm asi budou hledat věty o tom, že lidé kteří jim zapálili dům jim postaví nový a lidé kteří vraždili dostanou doživotí.

    To ovšem Jan Kavan a jeho řecký protějšek z nepochopitelných důvodů zapomněli dát k úvaze. Janu Kavanovi pak k úvaze lze doporučit, zda by nechtěl využít své kontakty v Londýně a příští mírovou iniciativu připravit raději společně s Británií.

    26.5.1999


    Menší nesouvislé rozjímání nad českým rasismem

    František Roček

    Jako noční můra kolem českých hlav létá nařčení z rasismu a jiné laškovnosti tohoto zrna.

    Odmyslíme-li si určité procento kreténů hledících skrze kůži na kůži, kterých je kdekoli na světě asi zhruba obdobně - v procentuální úrovni (statistické procento úchylky...), existují určité situace a sociálně - psychologické jevy, které jsou jen nesnadno uchopitelné.

    Otázka českého rasismu do ní patří v první řadě. Jan Čulík vzpomenul ve středečních BL v souvislosti s výzkumem veřejného mínění kolik lidí si v Českozemi myslí, že je zde rasimus, jednu drobnost: "Mám na univerzitě v Glasgow studentku češtiny, která má arabského otce. V Praze strávila rok a stávala se terčem četných verbálních útoků lidí v ulicích či v tramvaji, kde na ni lidi volali "Ty špinavá cikánko!" Pokud zjistili, že je z Británie, tak se naopak rozplývali nadšením."

    Nejen policajtská historie

    Trocha "rasistické" historie: Oblasti Ústí nad Labem a Teplicka. Po roce 1990 zde s uvolněním poměrů byla bezpečnostní situace tak mizerná, že v určitém okamžiku, rozmezí let 1991 a 1992 se večer dokonce báli lidé chodit v Ústí i po hlavním Mírovém náměstí. Byla proto zřízena městská policie. Několik let její hlavní činností bylo postupné vytlačování "divných živlů" ze středu města, což stručně řečeno byly většinou skupinky romské mládeže (i té již dost odrostlejší...).

    Současně s tím se "pacifikovaly" problémové oblasti - např. Předlice, Trmice, ale i části Krásného Března, na hranici čtvrti Předlice a středu města to byla ulice Na nivách, kde jednu uliční frontu činžáků romské obyvatelstvo vybydlelo tak, že z toho byl v lednu jelen i humanista Uhl a je (po verdiktu statika) jen na zbourání (ne Uhl, ale domy).

    Tam byla skutečná minighetta, která se pomalu rozpouštěla rozstěhováním (protože obyvatelé byty vybydleli...), odstěhováním některých na Slovensko apod. Romské komunity se postupně uklidňovaly a pozvolna přecházely takřka do normálního režimu života.

    Dnes již není pravda, že do Trmic se musela jednou na večer sjet kvůli incidentu takřka celá pohotovost městských policistů, byli povoláni i "záložníci" a psovodi s hafany. Městští strážníci klidně čekali co bude dál. Nebylo nic, protože i ti největší grázlové museli pochopit, že již jsou bez šance a údobí veřejného bince končí.

    Takto se řešila otázka občanské bezpečnosti a jistoty a dnes již v Ústí nejsou nebezpečné čtvrti, ale jen pár odlehlých ulic, které nemají nejlepší pověst.

    Práce městské policie byla ohromná, ale především mravenčí a trpělivá. Vždyť městští strážníci chodili a chodí vyučovat (v uniformách) i základy občanského jednání a práva na školy kde bylo větší procento romských dětí a vstupovali s nimi do přímého kontaktu jako lidé.

    Ale zároveň s tím zde byl a je druhý aspekt - strach a odstup ostatních obyvatel města od rómského obyvatelstva. A cikánští starousedlíci hořce vzdychali jak jim "ti, co přišli ze Slovenska" udělali svým chováním peklo na zemi, protože lidé se teď bojí všech...

    Proto bych nemluvil o rasismu, ale o sníženém prahu tolerance, což je jev daleko lépe léčitelný - léčba je zdánlivě jednoduchá: pozitivní zkušeností, tedy v rámci naprosto běžného soužití, ale trvá to léta, jako každý samočistící proces živený pozitivní zkušeností.

    Potkám souseda, pozdravíme se, usmějeme se, prohodíme pár slov a jdeme dál a nenapadne mě ani vnímat, že je Rom, protože není Romem, ale prostě člověkem.

    Ale potkám někoho jiného a zpozorním, protože je Rom, kterého neznám.

    Je to rasismus? Jen pomalu odeznívající, před několika lety potřebná, obranná reakce, bezděčná kontrola situace. Není to ani žádná přecitlivělost, fóbie. Kdybych se bál, tak jsem před pár lety nepronásledoval tři mladíky, kteří do krve zkopali a okradli staršího chlapíka. Skončili v policejních autech a já jsem si šel dát po té honičce pivo.

    Vyhánění čerta ďáblem

    V tomto nesouvislém povídání ze života nechci říci nic jiného, než že není nic horšího než jednoduché nálepky, jak to vidíme ze strany Uhla, bohužel v případě Matiční i od prezidenta Havla a od různých humanistických teoretiků.

    Že 72 procent českých občanů nepovažuje rozhodnutí vybudovat v ústecké Matiční ulici zeď oddělující tamní neplatiče od majitelů rodinných domů za projev rasové nesnášenlivosti, s tím souvisí. Opačný názor zastává 28 procent lidí. Zjistilo to Středisko empirických výzkumů (viz středeční BL).

    Podle 73 procent respondentů by se do problému neměla plést vláda a řešení by mělo zůstat na místní samosprávě, do kompetencí vlády náleží pouze podle 27 procent dotázaných občanů.

    Není nic horšího než vyhánění čerta ďáblem jako v Matiční situaci. Na Ústecku protiplotová hysterie vzbudila svou antireálností hluboký odpor a romská hnutí ztratila bez tak malou důvěru.

    A lidé pracující na Ústecku v multikulturních a romsky orientovaných programech s rozčarováním zjistili, že se mohou spoléhat především na sebe, protože romská problematika se zde naprosto zpolitizovala a spolupráce s těmito (pragocentrickými) kruhy by jejich práci spíše uškodila. Vždyť tažení proti plotozdi v Matiční ulici již nabývá rysů hysterie.

    Vietnamský fenomén

    Místo P.S. malou připomínku. Že se nejedná o rasismus, ale o jiný typ problému je viditelné i z bezproblémového soužití Vietnamců a Čechů. Žijí vedle sebe, přitom odlišnost od romských obyvatel ČR je u Vietnamců daleko větší. Svůj domov mají kdesi daleko, jsou zde skutečnými cizinci, kteří si zde zvykli a zvolili si polouzavřený a přesto obecně přístupný způsob života. A spolužití funguje na běžné úrovni.


    Poznámka JČ: Obviňte mě z idealistické politické korektnosti, domnívám se však, že nepřítomnost rasismu znamená, že i když vidím Roma nebo příslušníka jiné etnické menšiny, o níž vím, že někteří její příslušníci kradou, či jsou známi násilím, atd., nedávám mu svou případnou ostražitost či odpor vůči němu najevo, i když ho neznám, neboť je velmi dobře možné, že to není násilník ani zloděj, a je neférové mu tuto vlastnost automaticky přičítat jen na základě barvy jeho kůže. Vím, je to těžké, vyžaduje to aktivní úsilí. Ale jinak se bude vzájemná nenávist jen šířit. - Mimochodem, tentýž přístup se doporučuje i vůči menšinám v jiných zemích - snad si nemyslíte, že třeba černošská menšina ve Spojených státech je bezproblémová?

    Matiční a nová kultovní tradice?

    František Roček

    Představitelé samosprávy v Ústí nad Labem již jen bezmocně hledí na nejnovější mediální hity týkající se Matiční ulice. Zatím co jsem u nich viděl v dřívějším období bojovnost, se kterou obhajovali, že nejsou blbci a rasisti, dnes spíše hledají vůli k tomu, aby vydrželi a nerezignovali.

    Jsou v tak absurdní situaci, že absurdnější snad být nemůže. Člen vládní rady pro lidská práva Karel Holomek v pondělních Lidových novinách říkal, že řešení plotu v Matiční by mělo být věcí samosprávy.

    "Chyba ale je, že to neřešila kdysi dávno. A jestliže to chce řešit takovýmto pokleslým způsobem, jakým je stavba plotu, pak musí existovat páky, které tomu zabrání. Situace v Matiční je důsledkem absence komunikace a špatné sociální práce. A vinni jsou tam taky trošku i tamní Romové."

    Taková prohlášení vzbuzují v Ústí u radních hořké úsměvy, protože od roku 1994 se radnice snaží s lidmi z Matiční komunikovat. Plot či plotozeď byla poslední možností, právě proto, že komunikace nevedla nikam.

    Sociální práce, pokud má výsledky, je spoluprací obou stran. A také je otázka co vše se dá dělat, když není pro nekvalifikované a málo kvalifikované lidi práce. Radní nechtěli nic než, aby byly v Matiční dodržovány běžné normy lidského chování, nic více.

    Pan Holomek by doporučil komunitě v Matiční - "aby si zvolili reprezentaci. Člověka, který bude jejich mluvčím a který systematicky začne komunikovat s radnicí, navrhovat jí konkrétní řešení, která jsou za dané situace možná, a bude radnici tlačit k tomu, aby plnila svoje povinnosti. On jako mluvčí zaručí, že Romové, řečeno velmi stručně, přijmou pravidla hry."

    Radní si mohou jen sami pro sebe (protože to předtím říkali mnohokrát) zamumlat: vždyť po celá ta léta jsme nechtěli nic jiného, než aby se s nimi dalo jednat!

    Reprezentace má podle pana Holomka radnici tlačit k tomu, aby plnila svoje povinnosti. Holomek přehlédl, že problém je opačný: radnice se snažila, aby lidé v Matiční plnili nejzákladnější povinnosti, protože radnice své plnila.

    Na otázku, zda romská reprezentace udělala maximum pro to, aby se situace v Matiční nedostala tak daleko, odpovídá pan Holomek: "Snad mohla udělat víc. Mohla více komunikovat s ústeckou radnicí i s místními Romy. Tam cítím jistý zádrhel, ale tak důrazně bych to netvrdil."

    Při slově "snad", "jistý zádrhel", "tak důrazně bych to netvrdil" mezi lidmi, kteří znají problémy v Matiční prostupuje dnes především bezmoc.

    Jsou svědky nové kultovní tradice, protože plotozeď se stala již místem kultu odtrženého od reality. Studium dokumentů a znalost místního prostředí člověka přivádí jen ke skepsi, zda realita má v politice nějaký smysl, protože současná medializace plotozdi v Matiční je směsí jakéhosi kultu, který je záhodno popsat a definovat a současně účelovou politickou hrou.

    Za současným směšným kolotočem, kdy nad běžnou věcí, která je pouze v působnosti samosprávy, rokuje vláda, stojí i  nedostatek důvěry a schopnosti argumentace proti lidem, kteří to možná myslí dobře, ale bez poctivé znalosti reálné situace jsou jen nechtěným kladivem na čarodějnice.

    Takovým kladivem je např. Ženevský Výbor pro odstranění rasové diskriminace (CERD) očekává, že česká vláda zajistí řešení problému Matiční ulice. Jaké je řešení? V případě Matiční se jednalo a jedná pouze o to, že by zde měla existovat obecná mezilidská slušnost. Problém plotozdi je důsledkem.

    Možná by bylo zajímavé, kdybychom mohli slyšet v BL přímé názory romské strany, osob žijících v Matiční ulici.


    Politikaření na pražské radnici

    Petr Šafránek

    Po vzniku samostatného Klubu US v pražském zastupitelstvu neměl náš klub KDU ČSL, ODA a DEU zastoupení ve finanční komisi (FK). Na jednání klubu bylo proto dohodnuto, že požádáme Radu ZHMP o rozšíření FK o našeho zástupce.

    Vzhledem k tomu, že se profesionálně věnuji ekonomickému a finančnímu poradenství, byl jsem za klub navržen do FK já.

    Návrh byl 25. března 1999 předán náměstkovi Paroubkovi.

    Delší dobu se nic nedělo, načež nám bylo náměstkem Paroubkem neoficiálně sděleno, že moje kandidatura se nelíbí ODS a zda bychom neměli jiný návrh.

    Trvali jsme na našem původním návrhu, a tak náměstek Paroubek tento návrh předložil jako tisk 3125 dne 18.5.99 do rady.

    Výsledkem je usnesení č. 521, kterým byl do FK jmenován předseda našeho klubu MUDr. Marián Hošek, aniž to bylo projednáno s naším klubem či dr. Hoškem samotným.

    Je to první případ v tomto volebním období, kdy rada nevyhověla návrhu klubu na členství v komisi, a co víc - za člena jmenovala někoho bez jeho vědomí a bez vědomí klubu!

    Je mi velkou ctí, že jsem pro ODS natolik nebezpečný, že nesmím být ani řadovým členem FK coby poradního orgánu Rady ZHMP.

    Na druhou stranu to ovšem dokazuje, že politické praktiky se za 10 let od revoluce příliš nezměnily.

    Zatímco dříve stačil konflikt s domovnicí z uličního výboru KSČ k zaražení "kariéry", dnes je tomu obdobně při konfliktu s Místním sdružením ODS.

    Na černou listinu ODS jsem se totiž dostal tak, že jsem:

    a) Objevil jméno předsedy klánovické ODS na seznamu agentů StB

    b) Nahlas protestoval proti zadávání obecních zakázek v Klánovicích starostou ODS bez výběrových řízení.

    A tak budeme mít ve finanční komisi lékaře a ve zdravotní třeba pro změnu ekonomy. Jen když budou politicky spolehliví.....

    25.5.1999

    ing. Petr Šafránek, v.r.

    člen ZHMP


    Můj syn chodil na výtečnou soukromou školu

    Jan Boháč

    Drahy Michale Zemlicko,

    nazev vaseho prispevku do BL z 25/5 "Ceske soukrome skoly jsou spatne" me opravdu upoutal: ten pan musi mit dobre informace, ktere mi unikly, ackoli se o skoly povrchne zajimam. Po precteni jsem zklaman.

    Zapominate, stejne jako pan Nemecek, s nimz polemizujete, ze soukroma skola jeste neimplikuje experimenty, ani alternativni pristupy. Nehodlam diskutovat o experimentech, je to mnohem prostsi, nebot jde predevsim o kvalitu, a ta se samozrejme bude lisit pripad od pripadu. Proto je vase nekompromisni odsouzeni, odpustte, nesmyslne a zavadejici.

    Dovolte obdobnou demagogii: ceske soukrome skoly jsou vytecne a statni spatne. To zni trochu jako pitomost, ze. Nicmene je toto me tvrzeni rovnez zalozeno na osobni zkusenosti: muj starsi syn prave odmaturoval na prazskem soukromem osmiletem gymnasiu (Gymnasium Jaroslava Seiferta (GJS), Vysocany), mladsi syn je o dva roky nize tamtez.

    Jiste me a mou zenu nebude podezirat, ze jsme detem jako zbohatlici "zaplatili vzdelani", kdyz vam sdelim, ze jsem asi pred peti lety presel z Akademie ved CR na Karlovu univerzitu, a ze moje zena pracuje na polovicni uvazek ve vyzkumnem ustavu. Presto jsme radi platili za dve deti skolne, nekolikanasobne prevysujici navrhovane a neschvalene skolne na ceskych univerzitach, protoze jsme PLATILI ZA KVALITU, kterou ve statnim skolstvi v prve polovine 90 let nemohli dostat. (Uprimne receno si nejsem jist, ze by ji dnes dostali, ale ted uz se po techto informacich nepidim.)

    Vazeny pane, neumite si predstavit, jakou ulevu pro nas znamenal jejich prechod ze sparu statniho (post)komunistickeho skolstvi na tuto, nemohu si pomoci, vytecnou skolu! Oba synove pritom nekolik let dojizdeli denne skoro tri hodiny, presto byli ve skole spokojeni. Ten starsi se v polovine letnich prazdnin po prime TESIL DO SKOLY.

    Nebudu snaset argumenty, vy jste jich take prilis neprinesl. Je jiste mozne je hledat napriklad v uspesnosti vstupu na univerzity apod, ale od toho jsou nepochybne povolanejsi a lepe informovani kolegove. (Zrovna GJS se pysni velmi dobrym skore - prestoze je to soukroma skola!) Takze dovolte nekolik dalsich osobnich dojmu a poznamek na vysvetleni, proc jsme se soukromou skolou navysost spokojeni.

    Na GJS tehdy prijimacimi zkouskami uspesne proslo cca 10% zajemcu. Jiste se nelze divit, ze kvalita vyuky a celkova uroven skoly tomu odpovidaly - ne vsichi studenti soukromych ceskych skol patri k te hloupejsi ci neschopnejsi casti populace, jak vy rozkosne vyvozujete hned v prvem odstavci vaseho prispevku v BL.

    Atmosferu v GJS charakterizuje, ze se muj syn rozhodl neprejit na posledni roky na English College v Praze, ackoli tam byl prijat. Nechtel se vzdat sve skoly, prestoze mohl mit nejen vyuku v anglictine, ale jiste i snazsi vstup na zahranicni univerzity.

    Oba synove navstevovali jeden skolni rok beznou statni skolu v Anglii (ve veku 13 a 15 let). Byli spokojeni, maji prima vzpominky a ne spatnou anglictinu. Jejich "spatna, protoze soukroma" skola v Praze vsak byla akademicky na mnohem vyssi urovni.

    Obavam se, ze mame malo ucitelu (patrne muzete dosadit kteroukoli profesi), kteri jsou srovnatelni se zapadnim standardem. A, odpustte, prinejmensim v prvni polovine 90 let sli prave ti lepsi ucitele na (dobre:-)) ceske soukrome skoly. Nebojte se proto tolik o uroven osobnosti vychazejicich z (dobrych) ceskych soukromych skol!

    Pisete, ze vam pripada krajne nevhodne zvysovat prispevek jakymkoliv soukromym skolam (znate totiz jednu (ci vice) tech spatnych). Take mne pripada nevhodne prispivat na jakekoliv SPATNE SKOLY. Pochopitelne, v mem pohledu jsou to prave ty statni, proto navrhuji odebrat prispevek vsem statnim skolam. Mam totiz osobni zkusenost s tou, kam chodily me deti :-)

    Mohl byste mi, prosim, vysvetlit, proc by se mym detem, jsem-li danovy poplatnik, nemelo dostat ze statniho rozpoctu stejne financni podpory na studium at jsou na statni ci soukrome skole?

    Jan Boháč

    Poznámka JČ: Michal Žemlička si v následném mailu stěžoval, že titulek jeho příspěvku, který byl redakční, je příliš razantní a obsah článku prý zkresluje. Nabídl jsem, že ho změním, pokud autor navrhne jiný, jasný a srozumitelný titulek, zatím však s dobrou alternativou nepřišel. Titulek musí vyjadřovat jasně, o co v článku jde. Díky. JČ.


    Soukromé školy by se dotovat neměly

    Hynek Krátký

    S myslenkou "stejne dotace stejnemu typu skol bez ohledu na zrizovatele" se nemohu ztotoznit. Duvodu je nekolik:

    a) rovina "vize": drtiva vetsina obcanu Ceske republiky se asi shodne na vuli k soucasne existenci soukromeho i statniho skolstvi.

    Jak ale konkretne by cilovy stav mel vypadat?

    Ja jsem presvecen o tom, ze cilem liberala je predstava "co nejvetsi svoboda na státu, co nejmensi naroky na statni prispevky".

    Jedine vzajemna vyvazenost techto dvou aspektu se da nazva skutecnou svobodou, skutecnou nezavislosti. A tak stejne jako v oblasti rodinneho zivota je mym idealem predstava rodiny s vlastnim pravem volit vychovne metody i s vlastni odpovednosti za zajisteni materialnich prostredku pro rodinu (tj. bez statnich socialnich prispevku), tak i v oblasti opravdu NESTATNIHO skolstvi je idealem škola, na jedne strane si volici svobodne organizaci a formu studia, a na druhe strane nezavisla na prispevcich ze statniho rozpoctu.

    Soucasny legislativni navrh Marese a Bartose je krokem smerem pryc od teto vize; krokem, ktery podle meho nazoru ve svych dusledcich tzv. nestatni skoly jeste vice ke státu pripoutava; demotivuje je od usilovani o vlastni ekonomickou sobestacnost.

    b) rovina "funkce státu": navrh je zalozen na predpokladu, ze u verejnych sluzeb ma obcan pravo na stejnou podporu z verejnych prostredku bez ohledu na to, jak nakladnou formu si zvoli. Tak to ale prece neni, protoze bud by pak stat prisel na buben, nebo by byla omezena svoboda volby obcana.

    Funkce státu podle meho nazoru spociva v tom, ze zajistuje urcity minimalni zaklad verejnych sluzeb v dane kvalite a dane vysi nakladu - a obcan ma svobodu vyuzit tuto sluzbu nebo svou potrebu zajistovat jinak, soukrome, ale s tim, ze jeho rozhodovaci svoboda znamena zrici se prispevku státu.

    Kdyby to tak nebylo, pak nevim, co by napr. branilo bezpecnostnim agenturam pozadovat od státu resp. obcí prispevek na vlastni cinnost, adekvatni dotacim státu pro Ceskou nebo mestskou policii (protoze i zajistovani bezpecnosti osob a majetku je verejnou sluzbou).

    A podobnych dalsich analogii by se jiste naslo vice - dotovana verejna doprava (tramvaje, autobusy) vs. soukroma doprava vlastnimi auty apod.

    Da se prece pouzit stejny argument: platim dane + stat z dani prispiva na verejnou dopravu =proc mam krome placeni dani jeste plne hradit nedotovany provoz sveho auta, kterym jezdim do prace?

    (Je to prece pouze o neco kvalitnejsi zajisteni stejne potreby, a kvalita je pravem, nikoliv vysadou, jak vystizne rika jeden soucasny reklamni slogan).

    Ergo: tim, ze me stat nedotuje muj benzin, zatimco z mych dani prispiva na dopravu metrem mych sousedu, projevuje se v nem nespravedlnost, totalita, levicactvi, rovnostarstvi, a ja jako liberal musim proti nemu bojovat....?

    c) rovina praktická: v dnesni situaci, kdy resort skolstvi ma tak hluboko do kapsy, znamena navrh dalsi snizeni rozpoctu na verejne skolstvi, dalsi odchody ucitelu, dalsi snizeni kvality verejneho skolstvi.

    Jako otec tri deti, z nichz prvni nastupuje do skoly pristi rok, toto nemohu prijmout bez znepokojeni. Mohl bych tomu snad rozumet v pripade, pokud by existoval mechanismus, kterym bude zarucena hospodarnost verejnych vydaju - tj. pokud bude moci skolsky urad nebo jiny regulacni organ plnomocne rici: tolik a tolik skol je maximum na tento obvod, na toto uzemi, dalsi škola se zde neuzivi a proto nebude existovat (samozrejme, pri zachovani bezplatneho pristupu deti do skoly - podle listiny lidskych prav a svobod). Takovy regulacni organ ale zadny navrh nepredpoklada.

    d) rovina konkurencni: v duvodove zprave k navrhu se mluvi o podminkach pro konkurenci. Nemyslim si, ze je v pripade skolstvi vhodne mluvit o konkurenci (protoze kdo je zakaznikem? obcane nebo stat?), ale budiz.

    Navrh znamena naopak znevyhodneni statnich skol v teto konkurenci.

    Rovna konkurence by totiz v pripade stejnych dotaci od státu znamenala i stejne pravo na vybirani prispevku od rodicu, coz je zase v rozporu s vyse zminenou listinou lidskych prav a svobod.

    A uz davno jsme opustili naivni myslenku, ze vybrane skolne bude slouzit jen k investicnim, nikoliv provoznim vydajum soukromych skol.

    Myslim si, ze ti, kteri zastavaji liberalni princip odpovednosti obcana za sebe samotneho a na myslence limitovaneho (nikoliv extenzivniho) pojeti prav a povinnosti státu, by meli podobne tendence z nichz navrh vychazi, odmitnout.

    Hynek Krátký, Praha 6


    Otázky pro anketu o Kosovu byly špatné

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    zdá se mi, že se Vám podotázky, které kladete čtenářům BL ohledně jejich názoru na intervenci NATO v Jugoslávii, příliš nepovedly.

    Ptát se zda někdo odsuzuje/neodsuzuje masakrování a vyhánění Albánců je silně zavádějící. Očekáváte snad, že někdo odpoví, že s masakry souhlasí? Navíc masakrování Albánců je pro novináře zatím údajné, alespoň do té doby než se prokáže. Pokud jde o exodus Albánců, měl byste se spíš ptát, zda si čtenáři myslí, že k němu akce NATO přispěla/nepřispěla.

    Otázku, která se týká toho, zda je nutné dodržovat státní suverenitu v případě vraždění páchaného státními úřady, ať se v zemi děje co se děje, by bylo zajímavé doplnit tím, zda si čtenář myslí, že situace v Kosovu ospravedlnila nejen Rambouilletské ultimatum (místo skutečného vyjednávání), ale i devastaci Srbska a Kosova, která bude mít dlouhodobý dopad na tamní obyvatelstvo a samozřejmě i na vztahy všech menšin v Jugoslávii. Taktéž jste se mohl ptát, zda v případě, že čtenář, který s touto akcí souhlasí, očekává, že NATO přinutí svoje členy, aby přestalo terorizovat vlastní menšiny.

    Třetí otázka - mají-li mít Albánci, jichž je v Kosovu většina, právo vytvořit si z Kosova demokraticky vlastní zemi nebo musejí poslouchat Miloševiče - je rovněž zavádějící. Takové právo totiž vůbec nesouvisí s tím, kdo je kde shodou okolností zrovna u moci a navíc není universálně uznáváno. President Clinton je například Kosovu odpírá - alespoň pokud vím - a trvá na tom, že Kosovo by mělo zůstat součástí Srbska (demokracie sem, demokracie tam - je to přece zájem NATO).

    Překvapuje mě, že zcela opomíjíte dopad války na Srby, ať již v Kosovu nebo v Srbsku, stejně jako na albánskou a maďarskou menšinu v Srbsku.

    Mohl jste se rovněž ptát, jaké zdroje informací čtenáři mají (co vědí o Rambouillet, o Kosovu atd).

    Jiří Jírovec


    Proti válce, kterou vede NATO

    Odpověď Petru Vařekovi

    Jiří Jírovec

    Pravda je obykle nerozlišitelná od dobře secvičené lži.

    Josef Škvorecký v knize Dvě vraždy v mém dvojím životě

    Samozřejmě, Petr Vařeka má pravdu, když tvrdí , že je těžké přesvědčit (v případě Kosova) kohokoli o čemkoli. A je hodně takových, kteří, stejně jako on, vyjadřují svůj názor "kvůli sobě" s vědomím, že nemohou zasáhnout dál než mimo okruh pár tisíc polarizovaných čtenářů.

    Stejně jako on se i já snažím se hledat pravdu respektive něco, čemu bych mohl jakž takž věřit. Pokud jde o Kosovo, on nalézá ve zdůvodněních NATO pravdu, já v nich vidím (často nedobře) secvičenou lež.

    Nelišíme v názoru, že konflikty jako je kosovský (kurdský a další) je třeba řešit, ale v tom, jak.

    Petr Vařeka píše: "Proč se NATO neangažovalo třeba v Turecku, kde dochází k násilí proti Kurdům? Nevím. Myslím si však, že je třeba nutné zabývat se především násilím, které máme tak říkajíc před svým prahem. Pochopíme-li, co se děje na Balkáně, máme šanci porozumnět utrpení lidí jinde ve světě, ať již je to třeba v Indonesii, či Alžíru."

    To je pravda. Zkusme to obrátit. Je všobecně známé, že Turecko je významným strategickým partnerem USA a že právě proto je ticho po pěšině. Zájmy na Balkánu jsou jiné a tak je tam válka. Lidské utrpení v tom nehraje roli, ledaže se dá pro podporu vlastních zájmů nějak využít.

    Když se to politikům hodí, mluví o genocidě, když ne, tak nad ní mávnou rukou (viz Rwanda). OSN (to znamená především stálí členové RB) zametlo informace o připravované genocidě pod koberec, protože mocným tohoto světa se tam nechtělo zasahovat. Co taky ve Rwandě?

    V souvislosti s Kosovem se rovněž začalo mluvit o genocidě - a to v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že pár raket jugoslávskou vládu nepřesvědčí, aby se vzdala. Bylo totiž nutné najít zdůvodnění pro pokračující útok proti suverénnímu státu.

    Tento propagandistický trik poskytl takměř neomezené možnosti manipulace s veřejným míněním. A kdo by v takovém okamžiku pátral po tom, co se skutečně v Kosovu dělo, kdo by se pozastavoval nad tím, že jde o naplnění úsloví zloděj volá, chyťte zloděje.

    Dovolím si malý příklad. Policejního ředitele, který by rvačku v londýnském baru likvidoval ničením palíren hanebné whisky ve Skotsku, by nepochybně každý považoval za pablba. NATO dělá v Kosovu to samé a tak vskutku nevidím důvod, proč bych měl jejho představitele považovat za geniusy.

    Policajt, který místo na palírny vlítne do baru musí být ovšem nestranný. Jen tak má autoritu s níž situaci nejen uklidňuje, ale posléze i označuje viníky pravým jménem.

    Pokud jde o NATO, domnívám se, že nikdy nestranné nebylo, právě kvůli svým geopolitickým zájmům. Proto někteří jeho představitelé podporovali odtržení Chorvatska a Slovinska, proto se neměří stejným metrem politikům odpovědným za etnické čistění. Vláda USA, která je jinak velmi háklivá na terorismus (=násilí druhých), se najednou netají oficiálními kontakty s KLA (či UCK) - ministryně Albrightová se dokonce nechá zvěčnit při telefonátu s představitelem této organizace, kterou severoamerické sdělovací prostředky běžně označují za teroristickou. A na druhé straně hlásá doktrinu "uštědření lekce Miloševičovi", najde-li se vhodná záminka.

    Co dělá president malého státu, nad nímž taková hrozba visí od roku 1993 a na jehož území operuje "osvobozenecká" armáda tolerovaná, když ne přímo podporovaná státy NATO? No kličkuje, co mu jiného zbývá.

    Po ukončení konfliktu v Bosně měli politikové několik let na to, aby si nějak přebrali, kam vedou roznícené vášně. Jestliže jediné řešení, které jejich mozky dokázaly vyprodukovat, znamenalo další násilí, pak nevidím nic nabubřelého v tom, když napíšu, že jde o mozky choré.

    Petr Vařeka považuje za "zvláště nechutné", že zpochybňuji násilí na albánských ženách. Není to pravda - toliko jsem poukázal na to, jak propaganda výpovědi těchto žen využívá. A jak rychle se vytrácí dodatek o tom, že jde o zprávy nepotvrzené.

    Pokud jde o Miloševiče, nemám pro něj "zvláštní pochopení", stejně jako je nemám pro představitele NATO. Po šedesáti dnech války si nemají co vyčítat.

    Petr Vařeka mi rovněž vyčítá zášť vůči euroamerické civilizaci. Nemám nic proti civilizaci ať již s jakýmkoli přívlastkem. Zaráží mě ale její primitivnost a propagace násilí. A pak sdělovacími prostředky manifestovaná nadřazenost Američanů nad vším ostatním.

    Děsí mě, když se válka presentuje jako Nintendo - tedy jako hra v níž si vojáci konečně "prásknou" s ostrými. Nějaká politika - ta je nezajímá, je to přece jejich job.

    Jiří Jírovec

    PS Viděl jsem nedávno ukázku kvérgrifu, který musejí zvládnout adepti námořního pěšáctví. To se nejdřív srazí nepřítel pažbou pušky na zem (se stromu a podobně). Po úderu stejnou pomůckou na ohryzek končí cvik uražením nepřítelova nosu směrem zdola nahoru. Musí na to být nějaký předpis ohledně úhlu pušky a místa jejího dopadu, protože instruktor ječící povely na nováčky byl spokojen až po třetí ráně pod nos.

    Po téhle ukázce vojenského kumštu (tak civilizovaného, že se mu učí i emancipované ženy), jsem si tuplem říkal, že bylo povinností politiků zvládnout situaci tak, aby se zabíjení nedostalo do rukou neškolených barbarů.

    Poznámka JČ: K leteckým úderům došlo pokud vím v důsledku rozsáhlých Miloševičových příprav na vyhánění albánských Kosovců z domovů a na genocidu. Vyhánění začalo už loni na podzim.


    Ministerstvo životního prostředí a ochrana vzácných druhů zvířat

    Jiří Řehounek, Děti Země, Olomouc

    Před časem se olomoucká sdružení Děti Země, Sagittaria a Sluňákov obrátila dopisem na ministra zemědělství Jana Fencla, aby ho upozornila na některé problémy při ochraně vzácných druhů živočichů. Jednalo se o vydání tzv. myslivecké vyhlášky a přijetí výhrad k Úmluvě o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská konvence).

    Odpovědí na  tento dopis byl ministrem pověřen jeho náměstek Pavel Rybníček. Přestože s  některými pasážemi jeho dopisu souhlasíme, považovali jsme za  nutné reagovat na některá tvrzení opět dopisem.

    Myslivecká vyhláška stanovila doby lovu pro některé zvláště chráněné druhy živočichů (medvěd, vlk, rys, vydra, los, tetřívek, jestřáb, kormorán, výr, koroptev, sluka). Pan Rybníček toto ustanovení obhajuje nutností regulačních zásahů "z důvodu chovatelských záležiostí, ochrany lesních společenstev, zemědělské produkce, chovu ryb, vyváženosti vzájemných mezidruhových vztahů s  ostatními živočichy, důvodů zajištění bezpečnosti a  zdraví občanů či provedení veterinárních opatření apod." V  uvedených důvodech jsme však nenalezli nic, co by ospravedlňovalo regulační zásah u  tetřívka, sluky i dalších jmenovaných druhů. Proto jsme pana náměstka požádali o konkretizaci důvodů, které vedly k zařazení každého z nich do myslivecké vyhlášky se stanovením doby lovu.

    Vyhláška také umožnila odstřel káně lesní i  rousné, pokud opakovaně útočí na domácí drůbež a  holuby. Z údajů ministerstva zemědělství vyplývá, že v  loňském roce bylo v ČR oficiálně zastřeleno 260 kání, které by v souladu s vyhláškou měly být potravně specializovány na  drůbež a  holuby. Pro takovou specializaci však neexistují vědecké podklady. Hlavní potravou kání jsou totiž hlodavci, zejména hraboš polní, který by jinak napáchal v zemědělství značné škody. Proto jsme pana náměstka vyzvali k  předložení odborných studií, které by dokázaly jeho tvrzení o potravní specializaci kání na drůbež a holuby.

    Nemůžeme také souhlasit s  tím, že "šíření kání se stává závažným problémem ve vztahu k ostatním druhům živočichů ve volné přírodě," jak konstatuje pan Rybníček ve své odpovědi. Proto jsme ho opět požádali, aby své tvrzení doložil konkrétními vědeckými studiemi. Dokud se tak nestane, budeme nuceni i nadále považovat podobná obvinění dravých ptáků za "mysliveckou latinu".

    O  případné odpovědi pana náměstka Rybníčka budeme veřejnost opět informovat.

    Za Děti Země Olomouc

    Jiří Řehounek

    Za Sdružení Sagittaria

    Mgr. Vlastimil Rybka

    Za Sdružení Sluňákov

    Mgr. Michal Bartoš

    KONTAKT: Děti Země Olomouc, Šmeralova 6, 771 11 Olomouc

    e-mail: cmelak@miracle.upol.cz


    Děti Země nesouhlasí se zrušením vyhlášky o ochraně veřejné zeleně

    Jindřich Petrlík, Děti Země

    Prazsti radni a posleze Zastupitelstvo hl. m. Prahy budou rozhodovat o osudu deseti vyhlasek vydanych mezi lety 1960 - 1990. Je mezi nimi i Vyhlaska NVHM Prahy c. 2/1981 Sb. NVP, o zrizovani, udrzbe a ochrane verejne zelene v hlavnim meste Praze. S jejim zrusenim zasadne nesouhlasi jak Deti Zeme, tak dalsi ekologicke organizace (napriklad Sdruzeni na ochranu zivotniho prostredi anebo obcanske sdruzeni Kralovske Vinohrady).

    Zrusenim teto vyhlasky zanikne legislativni norma branici v omezovani ploch verejne zelene - jeden z paragrafu ve vyhlasce totiz stanovuje, ze celkova plocha parku, lesnich porostu a historickych zahrad nesmi byt zmensovana ve prospech jakekoli jine funkce mesta.

    Ze dvou na sobe nezavisle provedenych pravniho rozboru vyplyva, ze tuto vyhlasku neni nutne rusit. Jeji existence je opodstatnena ustanovenimi zakonu o obcich (c. 367/1990 Sb.) a o ochrane prirody a krajiny (c. 114/1992 Sb.).

    "Domnivame se, ze duvod ke zruseni vyhlasky chranici zelen v Praze muze byt jiny nezli dostat litere zakona. Zelen totiz prekazi vystavbe novych kancelarskych budov anebo luxusnich bytu. Povolovanim takovych projektu casto dochazi k porusovani vyhlasky. Je mozne, ze za snahou zrusit ji mohou stat zajmy stavebnich firem podilejicich se na techto projektech," uvedl pochybnosti o cistych umyslech navrhu na zruseni vyhlasky o ochrane zelene predseda Deti Zeme RNDr. Jindrich Petrlik.

    Podle pravniho rozboru Dr. Petra Kuzvarta navic neni mozne tuto vyhlasku zrusit pouze na zaklade rozhodnuti Rady a Zastupitelstva hl. m. Prahy, ale jeji zruseni musi byt projednano i s mestskymi castmi.

    Na procesu ruseni zminene vyhlasky je podezrele i to, ze nikdo (zadna z opravnenych instituci - napriklad Vlada CR) nepoukazoval na jeji nezakonnost ani neinicioval jeji zruseni. Proto je podle Deti Zeme namiste otazka, co vede navrhovatele (prazske radni) k tomu, aby ji zrusili, kdyz neexistuje zadna jina stejne ucinna nahrada pravni normy chranici zelen ve meste?

    Pomozte branit zakon c. 114/92 Sb. o ochrane prirody a krajiny - vice informaci na  http://www.ecn.cz/detizeme - Uplne novinky pod dopisem proti oklesteni kompetenci MZP CR


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|