Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

pan Teply se ve svem vcerejsim prispevku myli ohledne alergie a autoimunity. To nejsou synonyma, ale odlisne procesy. Pri autoimunite reaguje organismus proti VLASTNIM antigenum, pri alergii utoci bile krvinky premrstene silne proti CIZIM latkam.

Vazeny pane Teply,

Vzhledem k tomu, ze jsem se pripojoval k Oznameni skupiny pravniku, mam na disku soubor stazeny z adresy http://www.counerpunch.org//complaint.html (jeste tam je) upraveny pro MS Word 7 ve forme vhodnejsi pro tisk (original je nehezka uzka nudle). Najdete jej v priloze. Mohu doporucit na teze adrese jeste clanek http://www.counterpunch.org/germanmemo.html.

Vazeny pane redaktore ,

Jsem ctenarem BL. Zajimam se o zahranicni politiku USA. Jeden ze zdroju mych informaci je informacni firma Stratfor. Jejich internetova adresa je

Myslim, ze nektere ctenare BL budou jejich informace velmi zajimat.

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se praví:

A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii. . K tomu ale též příspěvek Milana Šmída v dnešních BL. (JČ)

Jene,

chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

http://www.lama-web.cz/llk/

http://members.tripod.com/elza2829/

Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Rozhovory o Kosovu jsou v krizi

• Překážky při realizaci mírového plánu (BBC)

• Kosovo bude demokratickou součástí demokratické Jugoslávie (britský ministr obrany)

• Srbové se vykrucují a nechtějí realizovat mírový plán NATO

• Bělehrad: Miloševič mlčí (Robert Fisk, Independent on Sunday

• Bělehrad: Válka končí, strach však trvá (John Simpson, BBC)

• Vojenská strategie: Pane Blaire, už nikdy takto neriskujte (Sunday Telegraph)

• Válka o Kosovo se vedla kvůli Osvětimi. Stejně ale to chápe jen půl světa (Observer)

• Kosovo: Jak došlo minulý týden k dohodě v Stalinově dače (Guardian)

• Mocné bombardování (Jonathan Eyal)

• Jugoslávie kapitulovala - Srbsko přijalo mírový plán

• Kosovo - buďme přesní (Ivan Hoffman, Radiožurnál)

• Kosovo - proč se vedla tato válka (Jan Němec)

• Ještě předtím: Jugoslávie - světový soud promarnil šanci (Guardian)

• Národnost - odraz specifického místa zemského povrchu? (Kostas Zgafas)

• Křižovatky kosovských pohledů (František Roček)

• Obava z islámu? (František Roček)

• Co si myslí o Kosovu na Středním Východě (Miloš Kaláb)

• Nová odhodlanost v Bělehradě (Robert Fisk)

• Británie: Protesty proti bombardování (Guardian)

• Propagandistická válka NATO (Living Marxism)

• Hrůza vybombardovaného srbského sanatoria (Robert Fisk)

• Srbští vojáci "vraždí celé rodiny" (Independent)

• Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii (Jan Čulík pro deník Gazeta wyborcza)

• Vyjednávání s Miloševičem (Guardian)

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Andrew Stroehlein

Mackova slova vyvolala mediální šílenství, přítom si sdělovací prostředky nevšimly, o co šlo ve skutečnosti

Tento článek vyšel anglicky 2. června 1999 v týdeníku The Prague Post.

V prvním týdnu května byl český politický svět fascinován potenciální "velkou koalicí" mezi dvěma největšími stranami v českém parlamentě. Přirozeně to nebyla vůbec žádná zpráva: obě strany už v koalici v podstatě od loňských všeobecných voleb jsou. Vyhýbaví politikové a poslušné české sdělovací prostředky nechaly tuto "nezprávu" tak dlouho bez zájmu, že nakonec zcela zastarala. Tento případ však dobře dokumentuje všechno, co je v dnešní České republice nezdravé ve vztahu mezi politikou a sdělovacími prostředky.

V rozhovoru pro jeden celostátní deník dne 5. května navrhl Miroslav Macek, náměstek předsedy Občanské demokratické strany, velkou koalici mezi ODS a ČSSD. Vyjádřil názor, že to představuje nejlepší alternativu pro stabilní vládu. Následovalo čtrnáct dní mediálního šílenství.

České sdělovací prostředky se deprimujícím způsobem chovaly přesně tak typicky jako vždy: přistoupily na hru politiků. Namísto toho, aby Mackův výrok analyzovaly a umístily jeho poněkud omezený význam do kontextu kamsi na zadní stranu, deníky ho otiskly jako šokující odhalení na titulní straně.

Opět, přesně tak, jak jsou na to české sdělovací prostředky zvyklé, provedly tradiční "kolečko": dotázaly se každého politika a pseudopolitika, co si myslí o Mackově výroku.

Tak jsme se dověděli, že předseda ODS Václav Klaus se velmi rychle distancoval od Mackových výroků a zdůraznil, že považuje velkou koalici jen za "extrémní řešení". Čtenář zpráv si mohl přečíst, že Jan Ruml, šéf Unie svobody, a Miroslav Grebeníček, vedoucí představitel komunistů, tuto myšlenku radikálně odmítli (to je ale překvapení). Bohuslav Sobotka, náměstek předsedy klubu sociálně demokratických poslanců, konstatoval, že myšlenka nemá mezi členy klubu skoro žádnou podporu.

A pak se začaly zveřejňoval celé konspirační teorie: Václav Krása, poslanec za Unii svobody, viděl za výrokem velké spiknutí: Macek to přece nemohl říct "jen tak náhodou". Jan Kasal, dočasný předseda křesťanských demokratů,. konstatoval, že Mackovy výroky představují první krok v pečlivě připraveném politickém manévru ODS.

Konec konců se tohle všechno odehrává ve Střední Evropě, kde se všeobecně považuje, že události vyvolávají a řídí všemocní a všeznalí politikové. Náhoda, omyl a lidská nedokonalost se nepovažují za součásti politického vývoje.

Nikdo nevěřil, že Macek prostě jen trochu zauvažoval nahlas a přitom moc mluvil. Nikoho nenapadlo, že by to mohlo znamenat, že je to možná jen levný způsob, jímž si Macek chce přisvojit trochu politické autority, protože dobře ví, že sdělovací prostředky půjdou po takovémto výroku jak slepice po flusu a že bude Macek centrem pozornosti sdělovacích prostředků celé dlouhé týdny. Všichni v politice a ve sdělovacích prostředcích mu na tuto hru otrocky skočili.

V Praze hovoří politikové o sobě a o druhých politicích daleko raději, než aby hovořili o seriózních problémech, jimž čelí Česká republika. Jistě, to platí pro všechny země, ale v České republice má toto zatemňování skutečných faktů přílišným zdůrazňováním malicherných osobních sporů politiků tolik podpory v českých sdělovacích prostředcích, že je často obtížné, aby se informovaný občan kdy dověděl cokoliv kromě toho, "kdo řekl co o kom", "kdo se setkává s kým" a samozřejmě - a to je velmi populární, "kdo se odmítá s kým sejít".

Debata o "velké koalici" byla dokonalou ukázkou tohoto přístupu. I když nikdo neřekl vůbec nic nového, z každého dalšího výroku nějakého politika vznikla mediální minihysterie. Nejprve zveřejňovaly sdělovací prostředky reakce na Mackovy výroky. Pak zveřejňovaly reakce na tyto reakce, a pak reakce na reakce na reakce - všechny výroky naplnily daleko více novinových sloupců a daleko více času ve sdělovacích prostředcích, než by si kdo mohl představit v jiné zemi.

Ještě o čtrnáct dní později se dotazoval Český rozhlas premiéra Miloše Zemana na možnou velkou koalici (Zeman ji také odmítl.) A co víc, významné české deníky jako Mladá fronta Dnes a Lidové noviny steně jako Radio Praha (všechno se to stalo 20. května) považovaly tuto část rozhovoru Miloše Zemana v Českém rozhlase za dostatečně zajímavou, že jim stála za otištění a za opakování.

Ale i toto poskytuje českým sdělovacím prostředkům příliš mnoho věrohodnosti, protože rozhodnutí o tom, zda je či není tato zpráva významná, neučinili redaktoři výše zmíněnýcn médií. Jak je to obvyklé v českých sdělovacích prostředcích, tyto tři zdroje převzaly bezmyšlenkovitě zmíněnou zprávu přímo od České tiskové kanceláře, a ani jim to nestálo zato změnit titulek ČTK "Zeman zpochybnil reálnost koalice s ODS".

Je to vlastně velmi znepokojující: předpověditelnou, nezajímavou odpověď na nudnou otázku v jednom sdělovacím prostředku převzala dominující tisková kancelář, zveřejnila to, jako by to byla zpráva a ostatní sdělovací prostředky to doslova publikovaly znovu.

Takže, i když všichni, koho stálo za to se na to zeptat (a mnoho jiných lidí, jichž nestálo za to se na to zeptat) řekli, že žádná velká koalice mezi ODS a ČSSD se neplánuje, politická třída, jíž přitom napomáhaly poslušné české sdělovací prostředky, proměnila tuto myšlenku v několik týdnů stále opakovaných, nesmyslných blábolů.

A co je ještě důležitější, nikdo si jaksi nevšiml, že celá myšlenka velké koalice je absurdní, protože od uzavření "opoziční smlouvy" po loňských všeobecných volbách už dvě největší české politické strany, ODS a ČSSD, po dobu téměř celého roku vládnou v rámci velké koalice, která se tak jen oficiálně nejmenuje. Tato opoziční smlouva zaručuje Občanské demokratické straně významné státní posty za to, že ODS toleruje minoritní sociálně demokratickou vládu, která má absurdně jen 74 z 200 poslanců v nejdůležitějším českém ústavodárném shromáždění, v Poslanecké sněmovně.

Tato opoziční smlouva také připravuje půdu pro změnu ve volebním systému - o tom se Zeman také zmínil v rozhlasovém rozhovoru, ale ČTK, tisk a Rádio Praha dospěly k závěru, že to není zpráva, která by stála za palcový titulek.

Hlavní zprávou ale jsou právě navrhované změny ve volebním systému. Tyto změny by totiž mohly v podstatě vyloučit kromě OSD a ČSSD všechny české politické strany z příštího parlamentu. Teprve koncem května si české sdělovací prostředky začaly uvědomovat, že je tato záležitost skutečně důležitá.

Debata o velké koalici neměla být vůbec považována za zprávu. Stalo se to "zprávou" jen proto, že ta debata byla proměněna v mediální záležitost. Přílišná pozornost médií Mackově nepříliš přemýšlivé myšlence způsobila, že zůstala skutečně důležitá zpráva po dlouhé týdny mimo pozornost sdělovacích prostředků

Možná že mají tvůrci konspiračních teorií nakonec pravdu - možná že se za Mackovým výrokem koncem konců skrýval plán.

Vyšlo v dvouměsíčníku Listy č. 3/1999. Časopis lze předplatit na adrese listy@economia.cz.

Kdo se vrátil po dlouhých letech z ciziny, kde sám vesele hřešil proti jazyku domorodců i svému vlastnímu, záhy postřehl, že za posledního půl století postihla jeho líbeznou mateřštinu újma, a to nejen komunistická. Čeština se sice slovně rozrostla, jak vývoj káže, ale jazyková kultura se zadrhla. Mezi jazykovědci je moderní říkat, že jazyk sám se nemůže lepšit či horšit, může se jen neutrálně měnit a takovou změnu je nutno přijmout. Laikovi posuzujícímu užití jazyka budiž dovoleno soudit jinak. Ve vlastech českých se usazuje jazyková bída.

Zdá se, že kleslo procento lidí, kteří se umějí vyjádřit přesně a stručně, a současně i bohatě a krásně. Čeština zchudla, avšak - a to je také zlé - zároveň i zbobtnala. Vždycky měla sklon k tučnosti. K čemu Brit nebo Američan potřebuje sotva větu, na to Čechovi nestačí odstavec. Mezi myšlenkou a její vyjádřenou podobou se prostírají Lovosice. Tisk je plný blábolivých článků, které by pečlivý redaktor hravě seškrtal na třetinu, pokud by je vůbec nehodil do koše.

Vypadá to, že stále více lidí nemá co říci, ale říká to dlouze.

Jazykový projev se zanáší plevelnými prvky, od odpichových frází "No, jestli já k tomu mám něco říct, tak já bych si teda myslel, že ..." přes nadbytečná slůvka "no", "teda", "takže", "jako", "prostě", "vlastně", "v podstatě" a hypertrofií nadsázek a emocí ("strašlivě", "šíleně", "naprosto", "v žádném případě", "to se musím smát") až k tautologiím a košatému opakování již dvakrát řečeného. Jak kdo mluví, tak asi také myslí.

Samostatnou kapitolou je nadměrné a zpotvořené užívání cizích slov, dnes kořistěných zejména z angličtiny. Byl to nešvar i v době, kdy šlo zejména o slova a idiomy německého původu, které starší generace vzhledem k dlouhodobé vzájemnosti považovala (někdy právem) za ústrojné a významově snadno pochopitelné. Mladší ročníky nemají zkušenost ani s němčinou, ani s angličtinou, a podle toho to s výpůjčkami v jejich řeči vypadá.

Co má písemná i hovorová nekázeň v češtině co dělat s upadlým mravním vědomím? Hodně, i když nepřímo. Přispívá k obcházení pravidel řádného přechodu od postoje a myšlenky k jejich sdělení druhým a případnému uvedení do života. Poloznalost a šlendrián se berou jako něco běžného, jako standard, skoro norma.

To málo, co víš, nepřesně předáš dál.

A co má být? Tradiční obhájci jazykových hodnot se stydlivě stáhli do ústraní, snad pod diktátem lingvistické postmoderny, nebo aby je nedejbůh někdo neoznačil za škůdce nově nabyté volnosti. Anebo vědí, že hlásat jakoukoli jazykovou žádoucnost je prostě marné. A tak klopýtání jazykového úzu pokračuje a konce nedohlédneš.

Jak budeme mluvit a psát za dvacet let?

Václav Pinkava

O víkendu jsem byl poprvé v životě na Letné na místě, kde stával Stalinův pomník. Od roku 1991 se tam kymácí obrovitý metronom, který snad má symbolizovat jak se současnost vzdaluje od minulosti. Pomalu, ale jistě. Jeden cyklus kyvadla trvá 20 vteřin.

K návštěvě mne inspirovala exposice nedalekého technického musea, v jehož horním patře je momentálně k vidění řada zajímavých pokusů vyrobit Perpetuum mobile.

Ten metronom na Letné bývá totiž často nehybný.

Místo je to velmi neutěšené až strašidelné, i za bílého dne. Cesty, které se sem sbíhají, a stoupají pozvolna v etapách po několika schůdcích, jsou popraskané a prorůstá jimi tráva. Blíže směrem k bývalému pomníku leží leštěná žula, a připomíná hřbitov. Plácek uprostřed střeží dva rezavé vlajkové stožáry polo-orientálního provedení. Všechno je barevně pochcáno značkami sprejerů, a prostranstvím rejdí obrovitý lidský hmyz na skateboardech. Graffiti mi na tomto jediném místě v Praze vůbec nevadí, ba naopak. Vyjadřuje pohrdání nade vším, co se k tomuto místu vztahuje a stahuje.

Uprostřed, kde stával pomník, je plocha i několik hromádek dlažebních kostek, které na své dlaždiče či vrhače dosud čekají. Na samém okraji, nad shodištěm se kymácí ten skutečně kolosální metronom. Prostor kolem něj a daleko za ním je oplocen. Na děravém drátěném plotě visí počmáraná varovná cedule, že při neoprávněnému vstupu hrozí blíže neupřesněné nebezpečí. Stín kyvadla je plotem uvězněn a vartuje semo tamo jako vyhublá šelma.

Už zdálky je slyšet mrzuté kvílení. Konstrukce potřebuje namazat. Zblízka je vidět odkrytá rozvodná skříň elektromotoru. Napadá mne, jakže se mi můj průnik plotem apokalypticky vymstí. Kovový gigant elektricky zkratuje a zkolabuje a následná multimediální show se všemy hromy a blesky bude poslední vjem mého neukázněného života.

Jdu však co nejblíž.

Zjišťuji, že mi nehrozí fyzické nebezpečí, ale psychický otřes. Zdrcující zklamání.

Co vypadalo zdálky jako elegantní nonchalance je energii-žeroucí, zuby-nehty skřípající monstrum. Zbytečně masivní, rigidní kolos pohrdá bezplatnými dary přírody, nevyužívá slunce, vítr, gravitaci. Není to vlastně ani kyvadlo, jen jeho simulace. Bez stálých dotací energie se tento dinosaur zastaví. Tato nemotorně pohyblivá socha staví na obdiv jen a jen promarněnou příležitost. Tento symbol nové doby je stvůra doby staré. Teatrální gesto realizované s těžkopádnou lehkomyslností, okázalý důkaz neschopnosti vlastního pohybu. Tvořivý umělecký nápad který ztroskotává na nepromyšlenosti realizace. Stará struktura ve službách přetvářky.

Když už na tomto místě, když už metronom dějin, chtělo by to odlehčenou konstrukci, stříbřité záblesky rychle kmitajícího hliníkového tykadla s dutým jádrem, v noci prosvětleným. Nechť se tu přes den blýskáme nějakými zrcadly, ať se tu čerpá slunční energie, aby o půlnoci, alespoň na okamžik zasvítil paprsek světla v temnotách. Ale kdepak. Ať si Brité stavějí v Greenwichi obrovitou mileniální poklici, my už máme o pomník tisíciletí postaráno.

Toto celé místo je totiž povedený švejkovský šprým, zakuklený protestní happening. Vida, nadstavba je neodlučitelně spjata se základnou. Česká demokratická tržní společnost je kosmetickou kamufláží vrásčité tváře totality. Toto je středobod našich dějin. Tady myslíme jinak.

Na tom skutečném kyvadle mne zaujal nápis podniku. Nechci se tam vracet, abych citoval jeho přesné znění, ale v obchodním rejstříku na internetu není, ani nic podobného.

Stojí na něm něco jako "ČKD Restrukturace a.s."

Až příliš černý humor.

Spor o EU

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Předem k tomu ovšem našim politikům také můžeme něco říct. Za prvé nám dluží jasné slovo, co pro nás členství v unii přinese a co pro to členství musíme udělat, neboli co nás to bude stát. Pak se nás v referendu musí zeptat, zda se nám zamlouvá patřit mezi prosperující demokracie ve kterých existují na všechno jasná pravidla i závazky (například jak pěstovat víno, či jak nakládat se zaměstnanci anebo s dlužníky).

Pokud se v referendu po špatné zkušenosti s našimi rozhodneme pro řád panující v Evropské unii, zbývá udělat vše pro to, aby Unie měla zájem o nás. Bude-li občanovi jasné o co jde politikům a budou-li politici vědět co chtějí občané, bude také Evropské unii jasné o co nám jde a co od nás může očekávat.

Nějaký názor už si samozřejmě udělali. Evidují, že někteří naši politici Evropskou unií pohrdají, dělají si z ní legraci, anebo se v souvislosti s ní obávají o naše národní zájmy a doporučují se vstupem nespěchat. Vidí nás Evropa takto správně? Slušné by bylo říct buďto, že takoví doopravdy jsme anebo že ne.

Vysílá se ráno 9. června 1999.

Vratislav Kuška

Kingston, Ontario, Kanada 4. cervna 1999

Motto:

From: Sandra Gaucher

Subject: The best value in hotels is in America

I'd like to make a comment freely and sincerely: Nobody beats Americans for value in accommodations.

I was telling a friend just yesterday that things we take for granted here are often absent from many hotels in Europe...excepting the luxury establishments. For instance, here is a list of a few items which are not always found in hotels outside of the US and Canada: Kleenex tissues, shampoo, real pillows, real blankets (often hot duvets, even in summer), air conditioning, decent showerheads, SHOWER CURTAINS, face cloths, cable TV, radio, ICE CUBES (I have had to pay up to $12 for a small bowl of ice cubes in Italy! -- for my swollen feet, no less), vending machines, laundry facilities, free coffee refills, king size beds, and so on.

Ráda bych učinila svobodně a upřímně jednu poznámku: Kvalitě amerického hotelového ubytování se nic nevyrovná.

Právě včera jsem říkala jedné známé, že záležitosti, kteeré považujeme zde v Americe za automatické, často v mnoha evropských hotelích chybějí, kromě hotelů luxusních. Například, uvádím seznam pár věcí, které obyčejně nejsou v hotelích mimo Spojené státy a Kanadu volně k dispozici: papírové kapesníky, šampón, skutečné polštáře, skutečné přikrývky (často jsou na pokojích příliš teplé peřiny, i v létě), klimatizace, pořádné sprchy, ZÁCLONY PRO SPRCHY, ručníky na obličej, kabelová televize, rozhlas, KOSTKY LEDU (musela jsem zaplatit v Itálii až dvanáct dolarů za malou misku kostek ledu, na napuchlé nohy!), prodejní automaty, prádelna, možnost jít si přidat kávu zdarma, postele velikosti king size, a tak dál.

Sandra

Vazeni pratele,

nevinna, dobre minena informace, kopie dopisu od Americanky, srovnavajici vybavenost prumernych evropskych a americkych hotelu, kterou jsem zaslal par lidem v CR, o kterych jsem si myslel, ze by je nazor Americanky, ktery v podstate odpovida nazorum profesionalu, ktere jsem mel moznost si overit pri organizovani a doprovazeni seznamovacich (studijnich) zajezdu pracovniku cestovnich kancelari, tour operatoru a novinaru do CR, mohl zajimat, se stal necekane rozbuskou, ktera zpusobila miniexplosi emotivnich reakci.

Normalne bych se o takovych banalitach nezminoval, kazdy reaguje podle toho, jak ho dobre nebo spatne vychovani naucilo a podle toho, jak je schopen racionalne nebo iracionalne intelektualne zpracovat impuls, na ktery reaguje.

Jelikoz vsak jde o urcitou uniformitu nazoru a reakci, vcetne lidi, jejichz inteligence i znalosti si vazim, zamyslel jsem se nad tim, co tyto lidi spojuje, ze reaguji v dane situaci temer vsichni stejne.

Pri probirani tech nejmarkatneji nespravnych (at uz ve smyslu slusnosti, nebo schopnosti pochopit) reakci, jako napr.

(cituji)

to je uzasne, jak vy nas, hnupy z Evropy, stale vzdelavate...

Asi by bylo zbytecne Vam a Vasim klientum vysvetlovat, co jsou to pamatkari,

at zije Disneyland

Vazeny pane Kuska,

jsem rada, ze nam cas od casu zaslete nejaky postreh, se kterym se Vam sveri Vasi klienti, cestujici do Evropy.

Puvodne jsem Vas e-mail nechtela nijak komentovat. Pouze jsme se zamysleli nad tim, ze by nebylo od veci zakoupit zaclony do oken v koupelnach (nachazeji se v nejvyssim patre a vedou do svetliku) naseho hotelu Waldstein.

jsem dostal nahle napad, jestli opravdu nejde o nejake mentalni "zaclony", ktere v zemi, oddelene temer pulstoleti ruznymi "oponami" od normalniho sveta existuji v myslich a zpusobu mysleni tech, kteri byli nuceni za oponami, zabranujicimi predevsim normalni vymene nazoru a myslenek, zit?

Nekteri podobne jednani vysvetluji tez tim, ze mnohym v CR jde predevsim o to, dokazat ze oni maji pravdu, predevsim v pripadech, kdy vedi, ze pravdu nemaji.

To by korespondovalo s tim, kdy normalne slusna, inteligentni zena zmeni zaves u sprchy na zaclonu u okna aby mohla ironizovat toho, s kym nesouhlasi a dokazat nejen jemu, jaky je vlastne hlupak

(Pouze jsme se zamysleli nad tim, ze by nebylo od veci zakoupit zaclony do oken v koupelnach (nachazeji se v nejvyssim patre a vedou do svetliku).

Tak jako v CR hodne lidi zatim nebere "tunelare" jako zlocince, ale jako nadprumerne nadane podnikatele, kteri jen chytre (inteligentne) vyuzili situaci a pomohli nejen sobe a sve rodine, ale i mnohym svym pratelum a spratelenym (jejich cinnost podporujicim nebo alespon tolerujicim) stranam, tak hodne lidi neni zvyklych brat vymenu nazoru jako normalni soucast komunikace a vidi ji pouze jako dokazovani, kdo vi vice, kdo je lepsi.

Proto kazda dobre minena rada, at dobra nebo spatna, je chapana jako poucovani, nebo dokonce vyvysovani, jak krasne ilustruje napr. tato reakce:

to je uzasne, jak vy nas, hnupy z Evropy, stale vzdelavate...

ktera je pro lidi, kteri se snazi byt moudrymi, naprosto nepochopitelna, protoze vychazeji z predpokladu, ze moudri lide se ridi znamym "Vim, ze nic nevim" a ze je lepsi se neco dovedet z vice zdroju, nez to nevedet vubec.

Dalsi vhodnou ilustraci tohoto v CR tak rozsireneho problemu by mohly byt zazitky pracovnika tehdy jeste Ceskoslovenske akademie ved, ktereho po uverejneni par studii o problemu, kterym se zabyval, pozvala prestizni kanadska universita, aby se podilel na jejich vyzkumu.

Pri castych diskusich srovnavajich "socialistickou" a "kapitalistickou" ci "totalitni, nesvobodnou" a "demokratickou, svobodnou" mentalitu, nebo i jen pri banalnich diskusich jak se co kde dela (napr. nepochopitelne zvysovani poctu revisoru a snad i jejich ozbrojovani, nebo doprovazeni policii v prazske podzemni draze misto zavedeni jednoducheho a mnohem vice efektivniho a levnejsiho zpusobu kontroly, ktery je bezny ve vetsine svetovych metropoli) bral vetsinu veci osobne, ztotoznoval se i se zrejme nespravnymi nazory lidi "doma" a hajil je, ale pouze v podstate emocionalne ac normalne reagoval racionalne.

Ironii a poucenim teto historky je, ze kdyz se po nekolika letech vratil do Akademie ved, dostaval se do stejnych diskusi s kolegy, ale tentokrat byl, k svemu velkemu prekvapeni, na strane, na ktere jsem pri nasich diskusich v Kanade byl ja a byl nucen si k jeho velkemu zdeseni vyslechnout od vysoce vzdelanych a inteligentnich lidi, normalne racionalne uvazujicich, variace toho, co on rikal v Kanade mne.

("Takhle to delate vy v Kanade a my to delame jinak!" "Kritika - problem se vzdy najde, v kazde zemi je co kritizovat - plus detail, ktery je v CR lepsi nez v Americe - zaver "Obe zeme maji prednosti a zapory, zadna neni lepsi, proc bychom se tedy od Ameriky cokoli ucili", plus, k jeho prekvapeni, osobni utoky, osocovani a prekrucovani toho, co rekl, nebo chtel rici, dokonce i umlcovani nebo neochota pokracovat v diskusi nepriznive se vyvijejici pro odpurce).

Toto je castecne ilustrovano v reakci vedecke pracovnice z CR jejiz nazory na ruzne otazky jsou pro me poucnym naznakem mysleni "te lepsi" casti ceske populace:

Pane Kusko,

muzete mit pravdu, ale my uz jsme tu dost alergicti na to, kdyz se nas nekdo snazi vychovavat a civilizovat. Pokud se se mnou nekdo bavi jako se sobe rovnou, tak jsem ochotna pouceni prijmout, problem je v tom, ze ten pocit ztracim... (Lze polemizovat, zda je to realita, anebo pouhy dojem.)

Nejzajimavejsi na teto reakci je to, ze ona dama naprosto prehlizi urazlivy ton mnohych reakci z CR a obvinuje me z neceho, ceho jsem se nejen nechtel dopustit, ale podle meho nazoru nedopustil, t.j. nadrazovani.

Predavani zkusenosti a informaci i lide jejiho formatu (t.j. vzdelani a inteligentni, ziskavajici informace nejen z ceskych, ale i zahranicnich sdelovacich prostredku) prijimaji misto jako beznou informaci, ktera je v podstate na urovni informace "Kupte si mleko dnes, mlekarna bude mit zitra zavreno", nebo "Pozor, na silnici pred vami byla bouracka a je uzavrena" atd., jako "nadrazene poucovani", i kdyz (alespon ti inteligentnejsi) dodavaji:

Lze polemizovat, zda je to realita, anebo pouhy dojem.

Polemizovat lze samozrejme za urcitych okolnosti nebo na urcite urovni i o tom, zda zeme je, nebo neni placata (kterykoli fundovany vedec by mi hrave dokazal, ze se mylim, kdyz tvrdim, ze neni, pokud by mi to chtel dokazat), takze tato poznamka ma vyznam pranepatrny. Lide, orientovani vice prakticky si zrejme tyto myslenky vubec nepripousti a citi se zcela bezpecne i pri manipulativnich zamenach zavesu u sprchy za zaclony u oken, pokud jim to umozni markantneji dokazat, jaky je jejich oponent hlupak.

Nejvetsi tragedie na tom je, ze toto je HLAVNI pricinou vsech soucasnych potizi v CR, ze zastavani podobnych nazoru a stanovisek stoji cely narod a kazdeho jednotlivce (vyjimka potvrzuje pravidlo) snad stokrat vice, nez jsou ochotni priznat nebo snad i pochopit.

Neochota akceptovat neprijemne, nebo dokonce vse pouze se lisici, videt vse pouze vlastnim pohledem a odlisne nazory ignorovat, odmitat nebo ponizovat a zesmesnovat, zvlaste v pripadech, kdy odlisne nazory markantne odhaluji nespravnost nebo nedokonalost nazoru vlastnich, se zda byt v CR nejrozsirenejsi reakci ve vsech spolecenskych vrstvach a vysledkem je moralni, politicka i hospodarska katastrofa.

Cestovni ruch by mohl byt tim "rodinnym stribrem", o kterem se v CR tak rado mluvi a mohl by prinaset rocne do statni pokladny vice, nez je cely soucasny narodni duchod. Pri pristupu ilustrovanem v teto uvaze, jehoz vysledkem je pak reakce, jiz jsem byl svedkem v jednom z nejdrazsich prazskych hotelu, kdyz jsem pokorne cekal na recepci az si me damy, po vyrizeni soukromych zalezitosti, laskave vsimnou:

"Hele, ten American uz si zase stezoval, ze dostal pradlo nekoho jinyho!"

Pote prisel nekdo, kdo me znal a oslovil cesky, takze rozmluva onech dvou divek skoncila. Mohu pouze spekulovat, ze:

1. se to nestalo poprve, dokonce ani ne v pripade "toho Americana", znameho zrejme v onom hotelu svou tendenci nepovazovat podobne nedostatky za prijatelne, v prikrem rozporu s nazory vetsiny personalu a vedeni hotelu

2. reakce onech divek byla negativni, protoze je "ten American" svou stiznosti nutil pracovat a tudiz obtezoval

3. vubec je nenapadlo, ze jde o zalezitost, ktera by se nemela stat a pokud se stane (i letadla obcas spadnou, vlaky se srazi) reakce by mela byt primerena vyznamu udalosti, t.j. reditel hotelu by se mel osobne omluvit, pricina odhalena a napravena, host patricne kompensovan (vecere pro dva zdarma v hotelove restauraci, pobyt zdarma, zorganizovani vyletu nebo "nezapomenutelneho vecera" atd.)

Vysledkem pak je, ze napr. znamy cesky hotel, uctujici oficialne kolem peti tisic korun za pokoj a noc prodava v sezone Nemcum pokoj za jednu noc za patnact marek (nezalezi na tom, jde-li o korupci a reditel hotelu dostava dalsich deset, patnact marek za pokoj a noc "bokem", nebo o neschopnost ci nemoznost obsadit hotel za ceny vyssi). Pritom tento hotel, ktery velmi dobre znam, by mohl dosahovat prumerne ceny za pokoj a noc nejmene dveste marek pri prumerne celorocni obsazenosti nejmene 70%.

Pri teto poznamce me napadla dalsi historka velmi dobre ilustrujici pristup mnohych, snad vetsiny, lidi v CR k informacim. Kdyz jsem se v jedne z podobnych uvah jako tato zminoval, ze hotely mohou dosahovat vetsi nez stoprocentni obsazenost, prohlasila me rada "odborniku" v CR za cloveka, ktery nevi o cem mluvi, protoze kdyz ma pokoj urcity pocet luzek, hotel urcity pocet pokoju a rok urcity pocet dnu, vynasobeni techto faktoru je kapacita a jeji vyuziti muze byt (pouze teoreticky) stoprocentni, ale nikdy ne vetsi.

Rozsireni kapacity videli pouze jako pridani luzek a pokoju, ne jako vymenu beznych luzek za sirsi pro dve osoby a caste obsazovani pokoju ctyrmi lidmi misto dvema, coz napr. v pripade jedne z nejuspesnejsich hotelovych spolecnosti soucasnosti vedlo k celorocnimu vyuzivani kapacity na, tusim, 111.6%.

(Jde o spolecnost, jejiz prumerna cena NA OSOBU A DEN je kolem ctyr set americkych dolaru za ubytovani a plnou penzi, takze sleva poskytovana pri obsazeni pokoje ctyrmi lidmi je velmi atraktivni).

Uvazime-li vsak kombinaci neschopneho vedeni (nemluvim o vsech hotelich, znam radu pracovniku hotelu v CR, vcetne reditelu, kteri neprisli ze zahranici a kteri jsou vynikajicimi odborniky a mohli by okamzite uspesne ridit kterykoli vyznamny hotel kdekoli na svete protoze jazykove znalosti, krome znalosti odbornych, jsou u nich samozrejmosti; bohuzel vsak, a to je opet typicke, znam reditele vyznamnych hotelu, v jednom pripade dokonce snad nejvyznamejsiho, nebo alespon nejznamejsiho hotelu v CR, kteri, prave proto, ze jsou predevsim odborniky a ne politiky, byli odsunuti na reditelska mista nevyznamnych hotelu) a uroven sluzeb, ktere neschopne vedeni vytvari (viz ony dve recepcni ve znamem prazskem hotelu) mnohym hotelum nezbyva nic jineho, nez prodavat za vyprodejni ceny casteji, nez je ve svete bezne.

To pak nuti i ty dobre hotely s dobrymi sluzbami (pokud by me nekdo obvinoval z pouze kritickeho pohledu, znam desitky pripadu, kdy mnohe veci jsou v ceskych hotelich nejen stejne dobre, ale i lepsi nez v americkych hotelich a neni to jen jidlo, ale propagandistou jsem v pripade, kdy lidi do CR lakam, ne v pripade, kdy se snazim upozornit na to, co navstevnici CR nejcasteji kritizuji) snizovat alespon obcas ceny (delaji to inteligentne, takze se o tom vetsinou nevi), coz nutne po case vede k postupnemu snizovani urovne jak sluzeb, tak prostredi (nekdy je to az neuveritelne, kdyz napr. hotel uctujici oficialne pres ctyrista americkych dolaru za pokoj a noc nema na nakup raminek a na pokojich ma dratena raminka z cistirny) a spirala vyvoje je pak nevyhnutelne stejna, i kdyz pomalejsi, jako u vetsiny ceskorepublikoveho hospodarstvi.

Takze kritizovat a odmitat usili, snazici se ucpat alespon nektere diry v lodi, nabirajici povazlive vodu, nepripomina nic vice nez bestarostny tanec smetanky travici dalsi z prijemnych veceru na Titanicu a odmitajici se nechat rusit.

Se smutnymi, ale stale pratelskymi pozdravy

Vratislav Kuška

Dalibor Žůrek

1. Američané vstoupili do 1. světové války v dubnu 1917, čili od roku 1914 válčily Francie s Anglií ( Velkou Británií - omlouvám se, pane Čulíku) na západní frontě samy. ( Válčilo se do 11.11. 1918. Vzhledem k tomu, že asi něco trvalo, než se američtí vojáci přepravili do Evropy, válčili něco přes rok.) Za tu dobu z nich za válečné dodávky USA vytáhly skoro všechny aktiva. Kdyby jedna německá ponorka nepotopila jeden osobní parník a nezahynulo několik Američanů, snad by se ani prezidentu Wilsonovi nepodařilo přesvědčit Američany, aby vstoupili do války.

2. Kdyby Japonci nepřepadli USA na Havaji a nepotopili pár zastaralých bitevních lodí ( a nezabili několik tisíc nezastaralých , ale docela mladých amerických námořníků), Američané by pokračovali v tradicích z 1. světové války - prodávali válečný materiál a využívali situace k degradaci postavení G.B. Krásným příkladem byl prodej 50 starých torpédoborců z 1.světové války za postoupení výhradních práv provozování vojenských základen na britských državách podél pobřeží USA a v Karibském moři. Britové už tam základny mít nesměli.( Winston Churchill to nesl velmi těžce). Jinak akcie podniků na celém světě, které patřily do té doby Anglii se přesunuly do sejfů v USA. Do války vstupovala Anglie jako velmoc, a vystoupila z ní jako mocnost druhého řádu.

3. Pokud se neustále mluví o bezpráví a odebrání občanství, smlouva, na základě které se to stalo, byla uzavřena za prezidenta Masyryka, a bezpochyby bylo jejím účelem ulehčit situaci československých emigrantů v získávání US občanství. Ostatně tato smlouva byla podepsána US vládou a  schválena Kongresem. Je třeba konstatovat, že emigranti do USA po roku 1948 z této smlouvy těžili. Zatímco emigranti do Švýcarska, Německa ,atd pokud chtěli svou emigraci legalizovat vůči komunistickým úřadům v ČSSR,(aby mohli navštívit své rodiče a příbuzné) museli platit jakési odstupné například za vzdělání na střední a vysoké škole, (často několik desítek tisíc Kčs), emigranti, kteří získali US občanství, ztratili české občanství automaticky a nemuseli platit nic. (Samozřejmě se to týkalo méně známých lidí, kteří nebyli podezříváni z "protičeskoslovenských a protisocialistických činností".)

Paní Fuchsová, své stížnosti adresujete na špatnou adresu, protože své občanství jste ztratila podle zákona , vlastním rozhodnutím, ( přijetím US občanství) a dokonce ne podle komunistického zákona. Těm, kterým ho komunisté vzali podle komunistických zákonů, bylo toto občanství vráceno.

4. Volby v zahraničí Paní Fuchsová, našemu státu chybí peníze na mnohem důležitější věci, než na volby několika set lidí v zahraničí ( občanů ČR), kterých by se to týkalo. Možná se budete divit, ale ČR bohužel zatím nemá finance jako USA.

Poznámka JČ: Jenže některé jiné středoevropské země jsou taky tak "chudé" jako ČR a pokud vím, hlasování svých občanů v zahraničí nezakazují.

Děti Země poslaly dopis ministru Kužvartovi kvůli dioxinům

Děti Země

K prilezitosti Svetoveho dne zivotniho prostredi poslaly dne Deti Zeme dopis ministru Milosi Kuzvartovi spolu s petici "Konec dioxinu v Ceske republice". Upozornuji ho na to, ze jedny z nejjedovatejsich latek na svete - dioxiny predstavuji problem nejen v belgickych kuratech.

Dale ministrovi pisi, ze petici podepsalo: "... jiz 9.022 lidi. Jsou mezi nimi i vyznamne osobnosti ceske vedy ci verejneho zivota. Z tech bychom chteli pripomenout napriklad toxikologa Ivana Holoubka z Masarykovy Univerzity v Brne, fyzika Cestmira Jecha z Ustavu fyzikalni chemie CAV, herecku Jirinu Jiraskovou, reditelku Vinohradskeho divadla, folkove zpevaky a skladatele Miroslava Palecka a Michaela Janika a dalsi."

Podpisova akce zatim pokracuje.

V souvislosti s predanim petice upozornuji Deti Zeme i na aktualni problem s libereckou spalovnou odpaduu: "V souvislosti s pozadavky petice povazujeme za dulezite se Vas zeptat, jake kroky podniklo Vase ministerstvo vuci spolecnosti Termizo, ktera nyni spousti do provozu v Liberci novou spalovnu odpadu bez dioxinoveho filtru. Pri sve navsteve Liberce v listopadu 1998 jste rekl, ze Termizo by melo s umistenim filtru pocitat nejen co se tyce prostoru, ale take financniho zabezpeceni.

Ptame se na tento problem, protoze bez dioxinoveho filtru se stane spalovna v Liberci novym vyznamnym zdrojem dioxinu podobne jako malesicka spalovna v Praze. Vime rovnez, ze na spalovnu v Liberci prispel Statni fond zivotniho prostredi jednim z nejvetsich prispevku ve sve historii. Domnivame se proto, ze byste mel trvat na tom, aby provoz liberecke spalovny nezpusoboval problemy pri plneni zavazku vyplyvajicich ze smlouvy o perzistentnich organickych latkach."

Na zaver dopisu Deti Zeme upozornuji, ze velkym problemem je take neexistence limitu na dioxiny a slibuji: "O dalsim prubehu podpisove akce Vas budeme informovat a doufame ve Vas vstricny pristup pri reseni problematiky dioxinu."

Ministrovi zivotniho prostredi, Vlade, Parlamentu a prezidentovi Ceske republiky

Petice

"KONEC DIOXINU V CESKE REPUBLICE"

V posledni dobe se venuje celosvetove zvysena pozornost emisim dioxinu a dalsich nebezpecnych chlororganickych latek.

Dioxiny a PCB jsou vysoce toxicke jiz ve velmi malem mnozstvi. Dlouho pretrvavaji v prostredi a zpusobuji rakovinu, maji negativni vliv na plodnost muzu a poskozuji imunitni system. Po DDT a freonech se staly dalsi globalni hrozbou.

Znecisteni prostredi dioxiny a jejich produkce v Ceske republice jsou dnes srovnatelne s nejprumyslovejsimi zememi v 80. letech. Presto zatim nase zeme neprijala zadny limit k jejich omezeni.

Proto zadame ministra zivotniho prostredi, aby:

1) uzakonil emisni limit na dioxiny pro spalovani odpadu prinejmensim na urovni statu Evropske unie (0,1 ngTEQ/m3);

2) zastavil nekontrolovane nakladani s odpady obsahujicimi chlorovane latky;

3) zajistil volny pristup k informacim o podilu jednotlivych zdroju na znecisteni prostredi dioxiny a PCB;

4) zverejnil zpravu "Pracovni skupiny pro dioxiny" ustavene Ministerstvem zivotniho prostredi CR v roce 1996;

5) podporoval osvetu k predchazeni vzniku dioxinu a zapojeni verejnosti do reseni tohoto problemu.

Rovnez zadame nasi vladu, pana prezidenta a parlament, aby vedli aktivni politiku omezovani uniku toxickych latek do zivotniho prostredi jak u nas, tak v zahranici.

Peticni vybor:

RNDr. Jindrich Petrlik (predseda Deti Zeme)

RNDr. Ivan Makasek (sefredaktor casopisu Nika)

Miroslav Beranek (starosta obce Cepi)

ing. Ivan Dejmal (ekolog, clen rady Spolecnosti pro trvale udrzitelny zivot a cestne rady Deti Zeme)

Plní firmy povinnost uloženou zákonem o odpadech?

Děti Země

Jak Deti Zeme zjistily, malokdo venuje pozornost dodrzovani zakona o odpadech co se tyce jeho paragrafu na ochranu spotrebitele. Konkretne nikdo nekontroluje dodrzovani povinnosti oznacovat slozeni obalu, jak to uklada zakon a na nej navazujici vyhlaska. Nema se k tomu zadna z inspekci - ani Ceska obchodni inspekce ani Ceska inspekce zivotniho prostredi.

"Za uplynule obdobi jsme proto sami prozkoumali dodrzovani povinnosti znacit obaly u 136 vyrobku od 88 firem," rika vedouci noveho projektu Deti Zeme "Ochrana spotrebitele podle zakona o odpadech", Lenka Maskova. Jak Deti Zeme zjistily, spravne oznacenych bylo 35 vyrobku od 25 firem. Nejlepe z dosavadniho pruzkumu vysla firma Olma Olomouc dodavajici mlecne vyrobky. Mezi nejhure znacene obaly patri tetrapakove krabice na mleko, na nichz se vetsinou kupujici nedozvi, z ceho se skladaji.

Deti Zeme v uplynulem tydnu napsaly 74 firmam dopisy, v nichz jim bud dekuji za spravne oznaceni slozeni obalu anebo je naopak zadaji, aby udaje o slozeni na obaly svych vyrobku doplnily. Nektere z oslovenych podniku se teprve z dopisu Deti Zeme dozvedely o povinnosti znacit obaly a slibily, ze chybu napravi. Jine se domnivaji, ze se na ne vztahuje pouze potravinarsky zakon. To je ovsem omyl. Slozeni obalu na vyrobcich jsou povinny uvadet vsechny firmy bez rozdilu.

Doposud provedeny pruzkum je pouze zacatkem dlouhodobejsiho projektu Deti Zeme podporeneho financne Nadaci rozvoje obcanske spolecnosti a Ministerstvem zivotniho prostredi CR. O vysledcich dalsiho pruzkumu budeme i nadale novinare i verejnost informovat jednak prostrednictvim tiskovych zprav, a jednak na nasich internetovych strankach.

"Nechceme vyvolavat spory s vyrobci, protoze si myslime, ze nedodrzeni zakona o odpadech nemusi byt z jejich strany zly umysl. Chceme dosahnout toho, ze zakaznici se v obchodech na vetsine obalu dozvi, z jakeho materialu byli vyrobene," charakterizuje cil projektu Lenka Maskova.

Priloha: Doplnujici informace o pruzkumu znaceni obalu

Oznacovani slozeni obalu je dulezite hned z nekolika duvodu:

1) dava moznost kupujicimu zvolit si vyrobek i podle ekologicke vhodnosti obalu

2) informuje spotrebitele o potencialnim zdravotnim riziku obalu

3) usnadnuje nakladani s obalem pri trideni odpadu a dalsim nakladani s nim.

Ve ctvrtek 4. 6. 99 jsme oslovili dopisem 88 firem se 136 vyrobky

Vzorove priklady znaceni

Zakladni a casto se opakujici chyby ve znaceni: