Propuštěn: muž který málem usmrtil Margaret Thatcherovou
Jan Čulík
Trvalo to jen asi minutu: v úterý 22. června v jedenáct hodin dopoledne prošel osmačtyřicetiletý Ir Patrick Magee turniketem při východů z vězení Maze u Belfastu na parkoviště pro návštěvníky. Udělal s úsměvem dva kroky a objali ho jeho kolegové a stoupenci.
Patrick Magee byl členem Irské republikánské armády, teroristického křídla politické strany severoirských katolíků, Sinn Féin. V září 1984 umístil v Grandhotelu v jihoanglickém letovisku Brighton patnáctikilogramovou bombu, která která usmrtila pět osob a další vážně zranila. Tehdejší britská konzervativní premiérka ušla smrti jen čirou náhodou.
Kdyby zůstal brightonský atentátník ve vězení tak dlouho, jak to doporučil při jeho procesu soudce, byl by vězněm ještě jako stařec v roce 2020. Nyní však byl předčasně propuštěn jako 277. irský terorista, v rámci dohody o smíření o Severním Irsku, velikonoční tzv. Dohody z (loňského) Velkého pátku, kterou uzavřela britská vláda se všemi stranami severoirského konfliktu.
V Severním Irsku spolu dlouhodobě válčí dvě odlišné národnosti. Převážná většina severoirského obyvatelstva je potomky protestantských přistěhovalců ze Skotska a vzývá velmi pevnou loajalitu k Velké Británii a k britské královně, jakou, upřímně řečeno, v dnešních liberálních dobách považují moderní britští politikové ve Westminsteru za poněkud trapnou. Potomci skotských protestantských přistěhovalců do Severního Irska jsou dobrou ilustrací rčení, že se emigrantům při odjezdu z rodné země vždycky "rozbijí hodinky" - ještě desítky let po emigraci zastávají lidé, kteří opustili vlast, často postoje, názory a představy, které rodná země mezitím dávno opustila. Nekompromisní historizující protestantismus (s každoročním oslavováním různých válečných vítězství ze sedmnáctého století) má ovšem protějšek v stejně nekompromisní bigotnosti projevované katolickými severoirskými extrémisty, příslušníky většinového irského národa. Zdrojem násilného konfliktu v Severním Irsku je nedostatečnost tamějších demokratických struktur. Ať totiž dělají katolíci co dělají, jsou v provincii v početní menšině a tedy nikdy nemohou vyhrát volby. Mají pocit, že je arogantní protestanté považují za občany druhého řádu. Chtějí podíl na moci. Nutno podotknout, že většina katolických i protestantských obyvatel Severního Irska má už dlouhá léta dost terorismu a silně touží po míru, jak to nedávno drtivě prokázala v referendu o severoirském smíření.
Toto smíření je nyní ohroženo, protože Irská republikánská armáda odmítá vydat své zbraně. V pátek 25. června varoval v článku v deníku Times britský premiér Tony Blair, že v důsledku vzdorného postoje IRA "pohlíží Severní Irsko znovu do propasti". Blair navrhuje novou dohodu, obsahující časový rozvrh, podle něhož by se IRA bezpodmínečně zavázala, že odevzdá všechny zbraně do května roku 2000. Protestantská strana Ulsterských unionistů by musela přijmout na základě příslibu o odevzdání zbraní organizaci Sinn Féin do nové severoirské vládní exekutivy.
Britský premiér Tony Blair zveřejnil oficiální lhůtu 30. června, do níž musí dojít k dohodě mezi všemi politickými stranami v Severním Irsku. Propuštění atentátníka Patricka Mageeho však zvýšilo politické napětí. I oficiální mluvčí Tonyho Blaira konstatoval, že je "Mageeho propuštění velmi obtížné spolknout." Přiznal, že plán na postupné propouštění severoirských teroristů z vězení je bezpochyby "nejspornější a nejobtížněji akceptovatelnou součástí severoirského mírového procesu." Magee strávil ve vězení ani ne čtrnáct let za to, že v jednom z nejodvážnějších teroristických útoků, zorganizovaných IRA, téměř usmrtil britskou premiérku.
Magee se v září 1984 dočasně ubytoval v pokoji číslo 629 v Grand Hotelu v Brightonu. Do prostoru za falešnou zdí v koupelně umístil patnáctikilogramovou bombu a načasoval ji na dobu o dvacet čtyři dní později, kdy se v Brightonu konal pravidelný výroční kongres Konzervativní strany. Chtěl usmrtit Margaret Thatcherovou a její vládu.
Thatcherová unikla smrti jen proto, že onoho dne nešla dlouho spát a psala si kongresový projev. Bomba vybuchla ve 2 hodin 54 minut ráno dne 12. října 1984. V průčelí hotelu udělala obrovskou díru přes tři patra. Bomba usmrtila poslance sira Anthonyho Berryho (59), stranického předsedu pro Konzervativní stranu na severozápadě Anglie Erica Taylora (54) a tři manželky stranických funkcionářů. Řada lidí byla zraněna. Asi málokdo zapomene na televizní záběry bosých nohou ministra Normana Tebbita a blízkého ideologického spřízněnce Margaret Thatcherové, čnících z rumiště vzniklého po výbuchu bomby. Tebbit přežil. Jeho manželka byla však v důsledku zranění na doživotí upoutána na kolečkové křeslo.
O dva roky později, v roce 1986 byl Magee odsouzen u londýnského soudu Old Bailey osmkrát na doživotí. Soudce Boreham doporučil, aby Magee strávil ve vězení alespoň 35 let. Charakterizoval Mageeho jako muže pozoruhodné krutosti a nelidskosti. Magee u soudu zvedl zaťatou pěst a vykřikl, "Tiocfaidh ar La" - "Náš den přijde!"
Nynější britský ministr vnitra Jack Straw se pokusil před čtvrt rokem v Belfastu soudně zamezit propuštění Patricka Mageeho. Argumentoval, že se Dohoda z Velkého pátku o propouštění teroristů nevztahuje na teroristy odsouzené u anglických soudů. To ale rozhněvalo mnohé stoupence severoirských katolíků. Politikové, kteří odmítají Dohodu z Velkého pátku, argumentují, že si britští politikové začínají uvědomovat, co vlastně způsobili, teprve až osvobození teroristé začnou volně chodit po britských ulicích.
Patrick Magee se po propuštění vrátil domů do svého bytu v republikánské čtvrti v severním Belfastu ke své americké manželce, spisovatelce Barbaře Byerové z Connecticutu. Jejich vztah vznikl prostřednictvím dopisů a vězeňských návštěv a vzali se ve vězení Maze v srpnu 1997. Po propuštění přivítali Mageeho stoupenci republikánské kauzy v Belfastu jako hrdinu, jako vojáka, který obětoval část svého života pro tuto kauzu. Očekává se, že nebude nucen vracet se do IRA.
Magee by mohl využít své pozoruhodné inteligence pro dobro i pro zlo. Mohl by využít své velké autority k tomu, aby napomohl mírovému procesu. Zdá se, že se odvrátil od terorismu. Poslední léta strávil ve vězení studiem a téměř už dokončil svou doktorskou práci z literatury, na téma "próza o severoirském konfliktu". Doktorská práce rozebírá více než 400 románů, které o konfliktu vyšly od šedesátých let.
