Křeček není oběť
Pan Pecina ve svém dopise Mezinárodní novinářské organizaci vyjadřuje obavy o stav naší novinářské obce. Rozhodně tyto
obavy sdílím, ovšem pokud je opírá o cokoli jiného, než o případ pana Křečka. Jak jsem si všiml, nejen pan Pecina, ale
řada lidí považuje pana Křečka za oběť, která dokazuje, že v tomto státě neexistuje demokracie. Možná, že v tomto státě
opravdu neexistuje demokracie, nebo je velmi pošramocená. Nechci se o tom ani přít, ani polemizovat. Pan Křeček a jeho
příběh tuto skutečnost ovšem ani nedokazuje, ani nepopírá.
Pan Křeček je, alespoň podle mého mínění, nevychovaný nezdvořák. To je samozřejmě subjektivní hodnocení a rozhodně i
v případě, že by s ním byl obecný souhlas, nejedná se o důvod k nějakému postihu. Nelíbí se mi, že pouze na základě toho,
že se neumí chovat, proslaví se natolik, že dostane prostor ve zpravodajském pořadu veřejnoprávní televize, k obhajování
tohoto chování. Oprávněnost a vhodnost tohoto posoudili jiní a zřejmě usoudili, že je to nutné. Kdybychom ovšem chtěli za
každou cenu nějakým způsobem zaškatulkovat jeho čin, mohli bychom jej nazvat zneužitím pravomoci.
Co se stalo? Pan Křeček vyjádřil svůj odpor k našemu vstupu do NATO hlasitým pískotem a pálením vlaječky NATO v
prostorách Pražského hradu v okamžiku, kdy prezident tohoto státu podpisem stvrzoval náš vstup do aliance. Jistě
nemůžeme předpokládat, že všichni lidé v republice souhlasí s naším členstvím. Jistě řada lidí vyjadřovala i veřejně svůj
nesouhlas. Potíž je v tom, že pan Křeček tak nečinil na ulici, demonstraci, či nějakém veřejném shromáždění, ale na akci,
na kterou bohužel nemohl přijít kdokoli. On tak učinil na akci a v objektu, kam se mohl dostat pouze omezený počet těch,
kteří se mohou prokázat legitimací novináře. Znamená to tedy, že neprotestoval jako obyčejný občan, jak sám tvrdil. Jako
obyčejný občan by totiž mohl protestovat například na hradním nádvoří, ovšem ne v místnosti, kde Václav Havel
podepisoval příslušné dokumenty.
Neviděl jsem odůvodnění Syndikátu novinářů ke zrušení členství pana Křečka v této organizaci. Předpokládám ale, že
Syndikát je formuloval tak, že pan Křeček zneužil v dané chvíli výhod, které mu novinářský průkaz poskytuje a jelikož si
nepřeje, aby se toto zneužití opakovalo, průkaz mu odebral. Tuto skutečnost nepovažuji za ohrožení demokracie, pouze za
vyjádření určitého práva určité organizace, v níž je členství dobrovolné. Mimoto pan Křeček si může zažádat o členství v
jiné organizaci obdobného charakteru.
Závěrem mohu pouze konstatovat, že je mi dvojnásob smutno. Jednak z toho, že každou, tedy i touto zmínkou, je osoba
pana Křečka popularizována a především z toho, že snaha o dodržení určitých pravidel je obecně chápána jako princip
nedemokratický.
